Tichá radost

Poselství - duben 2000

Poselství - duben 2000

zpět

Kroužek lásky a světla Norimberk 22. dubna 2000

Velikonoční sobota

 

Meditace:

 

Dech se uklidňuje, směřujeme své pocity a myšlenky do nitra. Spojujeme se s věčnou silou, kterou je láska, a necháváme se jí vést. Dáváme se na lesní cestu, vzduch je vlažný, ptáci zpívají, den jako dnes. Jsme v harmonii a následujeme cestu, která nás vede na vrcholek. Pozorujeme krajinu kolem. Žasneme nad stvořením. Díváme se na nejmenší tra­vičku, na nejmenšího broučka, na nejmenší kapku a na nejmenší kousíček Země a směřujeme pak náš pohled do věčnosti nebes. Necháváme se v nitru vést:

 

Podívej, Mé dítě, Já jsem vše a vše je ze Mne, velké i malé, vzdálené i blízké, co se vám jeví jako pomíjivé a co je věčné. Vše jsem Já, tentýž Duch, tatáž láska.Vypusť své vědomí do nekonečna kosmu. Otvírají se nádherné dráhy, hvězdy, slunce, světy, nekonečnost, ve všem působím Já. Není nic mimo Mne. Můj dech se dotýká všeho viditelného i neviditelného. Já jsem život v každém paprsku světla, v každé galaxii, v prostoru ještě tak vzdáleném, vše je stvořeno podle Mého zákona.

 

Nyní se se svým pohledem vrať! Pozoruj svět kolem sebe! Pohlédni na Zem, najdi si malou částečku Země a v myšlenkách se Mnou do ní vejdi! Pozoruješ, jak do ní se svým vědomím můžeš vniknout? Jak se otevírá stejný svět stejně, jako když jsi pohlédl do nebe? Velké v malém, malé ve velkém. Jdi hlouběji a uvidíš proudění života, spolupůsobení živlů! Můžeš vniknout do nejmenšího atomu a nenajdeš nic jiného než Můj život, tutéž sílu, kterou obsa­huje univerzum. Čeho se tedy bojíš, Mé dítě? Jsi část tohoto života.

 

Právě tak, jako jsi ponořil své vědomí do tohoto kousíčku Země, můžete to učinit se stéblem trávy, s kapkou krve, s čímkoliv chceš, ve všem najdeš stejnou zákonitost. Touto zákonitostí je Má věčná láska. Vším, co je stvořeno, proudí tato věčná láska, každý malinkatý atom, ty jako člověk, ty jako duše a duch a nekonečnost vesmíru. Porozuměj, jak blízko ti jsem, a uchovej ve svém srdci, že se nemůžeš ztratit, kdekoliv se v Mém stvoření nacházíš, neboť ve všem působí tentýž zákon.

 

Oddáváme se této absolutní síle, jsem její částí, cítíme to bezpečí, které se nedá popsat lid­skými slovy. Najednou už není důvěra otázkou. Zcela samozřejmě se svěřujeme této lásce, ano, oddáváme se této lásce. Duch lásky námi proudí. Děkujeme ti, Otče, za tento okamžik pokoje. Děkujeme ti, nádherné stvoření, že nás neseš a živíš. Putujeme se svým srdcem plným radosti, plným touhy po této lásce.

 

Ano, my, vy, vše je jedno. Já ve vás a vy ve Mně. Podívejte, jak svět kvete, slunce svítí. Zelená barva luk je jasná a na louce je moře žlutých slunečních paprsků. Vy této kytičce, která vám dává slunce z louky, říkáte pampeliška, která vám zrcadlí slunce Mé lásky.Všude vidíte, že příroda kvete. Všechny stromy si oblékly sváteční šat. Bílá barva stromů, žlutá sluneční pam­pelišky, zahrnuté do svěží zelené barvy naděje a nad tím Má milost, Mé modré nebe, vše jásá. Stvoření si obléklo sváteční šat. Také vy jste ve svém nitru oblékli sváteční šat, neboť jste ochotni pozdravit Mne, přijmout Mne. Buďte si vědomi tohoto svátečního šatu ve svém nitru, záříte Mi vstříc. Já, Pán, přicházím k vám:

 

Já, Ježíš Kristus, jsem s nebeským zástupem všech andělů uprostřed vašeho kroužku. Můžete to pochopit? Pro člověka je to nepochopitelné. Ale tento váš kroužek není jen vaše osobní přítomnost zde, na váš kroužek jsou napojeni všichni ti, kteří se jako vy modlili za duše, které jim přinesly světlo lásky, abych je mohl sevřít ve své náruči a nést domů.

 

Váš rozhovor byl mnou veden. Líčili jste duševní říše, aby všichni ti přítomní bratři a sestry, kteří by se rádi připojili ke slavnostnímu průvodu k domovu, získali představu o radostech, které je čekají. Jim a vám dávám Své dnešní Slovo lásky a milosrdenství.

 

Podívejte, když jsem před dvěmi tisíci lety šel těžkou cestu na Golgatu, třikrát jsem upadl pod křížem. Poprvé, tak je vám to tradováno, Mě stlačilo břemeno hříchů, hříchů minulosti, teh­dejší přítomnosti a budoucnosti, všechny prohřešky proti zákonům lásky a milosrdenství na této širé, velké zemí po tisíciletí, desetitisíciletí minulosti a také doby, která ještě přijde. Ale Můj lid se probouzí stále více k lásce a tak je toto první upadnutí zmírněno, břemeno hříchů už tak těžce netlačí Má ramena. Láska je probuzená a v mnoha srdcích zažehnuta, nejen láska k bližním, ale také láska ke stvoření, v němž je Můj Duch v životě všude také přítomen.

 

Ale co Mě stlačilo k Zemi podruhé? Byly to války, nepokoj mezi Mými dětmi. Nepřišel jsem jako vládce míru, abych přinesl lásku a pokoj? Ještě stále, také v dnešní době, jsou na celém světě války, Mé děti umírají v dešti kulek, na minách, bombami ze vzduchu. Viděl jsem všechno to utrpení na Mé cestě na Golgatu. Viděl jsem nesčetné kolony vojáků všech dob, mladé lidi, téměř ještě děti, a chtěl jsem přece vložit do každého srdce nebeský pokoj.

 

Třetím upadnutím bylo nezměrné utrpení Mých dětí od pádu z věčného domova hlubinami pozemského bytí, než jsem každé jedno dítě sevřel do náruče, a mohl mu říct: Konečně jsi znovu doma. Kolik bolesti z nemoci, nehod, kolik bolesti z hladu jde po této Zemi. Neumírají každý den tisíce jen proto, že mají hlad, ačkoliv jsem obdařil Zemi tolika poklady, že by každé Mé dítě mohlo najít potravu? Nenasadil jsem na tuto Zem také bylinky na každou ne­moc?

 

Neinspiroval jsem lékaře a léčitele, aby pomáhali Mým lidským dětem, a přesto jsou země, kde je sotva k nalezení lékař nebo léčitel? Jsou místa na Zemi, kde Mé děti umírají na nemoci, které by mohly být snadno léčeny. Vy poukazujete na karmu. Jste si jistí, že je to karma? Není to opomenuté poskytnutí pomoci západních zemí, zemí blahobytu? Všechna ta nouze, to utr­pení, bolest Mých dětí Mě stlačila potřetí k Zemi, neboť kříž ležel tvrdě na Mém rameni.

 

Ale chtěl jsem jít tu cestu až do konce, neboť jsem viděl příslib po tomto Mém pozemském bytí, příslib nové Země a nového nebe. Nové Země, na které setřu slzy Mých dětí, na které už nebude všechno to utrpení. Tak jsem vstal a šel jsem potřetí na Mé cestě dál, k dokonání.

 

Vy, Mé duševní děti, které nyní nasloucháte Mým slovům, které jste prošly tolik utrpením, také teď ještě jste v duševních říších, protože jste neuchopily záchranné ruce andělů, pohlížíte na dění, které proběhlo na této Zemi před dvěmi tisíci let pro vás, k vaší záchraně. Já, váš Bůh a Otec, jsem se sklonil a stal se člověkem jako jste vy. Šel jsem cestu, abych vás přivedl domů, abych vás zachránil ze smutku, z temnoty, v které stále ještě teď jste, abych vás přivedl domů do světla věčné blaženosti. Pohleďte na anděly, kteří se kolem vás shromažďují v nezměrné míře, čekají jen na to, že natáhnete své ruce a budete ochotní jít s nimi.

 

Bojíte se světla, protože si myslíte, že jste ještě temní. Podívejte, pro každého z vás je připra­veno roucho a věneček z květů z věčného domova. Déle už nemáte shlížet na sebe dolů a za­hanbeně klopit své oči. Vaše lítost vás činí hodnými přijmout šat a nechat si vložit na hlavu věneček. Pojďte s námi do světla věčnosti! Neshromáždili byste se, kdyby tato cesta pro vás nebyla otevřená.

 

Podívejte, modlitby vašich bratrů a sester v pozemském šatu vám pomohly, abyste se zde sešli, a modlitby vás budou provázet i dále a ukáží vám, že v duchovnu je jen jednota, spolu, jeden za druhého. Čekají na vás úkoly, neboť tak jako vám teď byla poskytnuta pomoc, máte také vy pak pomáhat dál. Je něco pěknějšího než starat se o dobro jiných a radovat se, když se druhý probudí k radosti?

 

Skutečně, Můj dům má mnoho bytů a jsou připraveny pro vás, a také vy, Mí milí zde v kroužku a všichni, kteří čtete Mé slovo, nebo jste ho přijali přímo v srdci, skutečně je mnoho bytů a vy si je ve věčných říších spoluvytváříte. Je to radostné tvoření a působení v říších věčné blaženosti. Nenechejte se stlačit smutkem, když Mi předáte milovaného člověka! Tento člověk, syn, bratr, když byl ještě v pozemském rouchu, nechal tuto Zem za sebou, aby směřo­val k domovu. Neexistuje oddělení, a záleží vskutku jen na vás, aby se závoje mezi ‚tady‘ a ‚tam‘ pomalu nadzvedly. Tak jako se např. mění voda ve svém skupenství, z ledu ve vodu, v páru, mění se také kmitání při odkládání pozemského těla. Jen když vy, kteří ještě dlíte v pozemském šatu, budete schopni pozvednout své kmitání, pak už také nebudou existovat závoje mezi tímto a oním světem.

 

Neučil jsem vás meditace? Neputuji s vámi v meditacích záhrobními oblastmi, abych byl po­mocí na jednotlivých rovinách? V těchto okamžicích jste v duševním stavu v pozvednutém kmitání a není to v žádném případě vaše fantazie, ale realita, když v myšlenkách se Mnou putujete po rovinách, také navštěvujete pozemské dění, např. bojiště, abyste ponořili do srdcí vojáků pokoj, nebo byli utěšiteli v oblastech hladu.

 

Porozumějte, že světelné zjevení anděla je pro tolik Mých dětí ještě spojeno se strachem, když však pospícháte jako Mí poslové lásky k oněm hladovějícím, a hladíte jim útěšně v jejich ve­liké nouzi hlavu, tak vámi proudí posilující síla k Mým dětem a oni vydrží, dokud nepřijde pomoc, nebo se vydají ke svému osudu, když je to tak určeno, a jdou utěšení do záhrobních sfér, kde je přijme anděl světla.

 

Kde můžete pomoci hmotně, udělejte to, neboť víte, že platí Slovo: měl jsem hlad, dali jste Mi najíst? Měl jsem žízeň, dali jste Mi napít? Byl jsem úplně nahý, oblékli jste Mne? Byl jsem bez naděje, utěšovali jste Mě?

 

Mí synové, Mé dcery, utrpení velikonočního pátku zní ještě tuto velikonoční sobotu. Je to nekonečně veliké utrpení všech Mých milovaných lidských dětí a přesto už tiše zaznívá veli­konoční jásot. Překonal jsem všechno to utrpení a smrt, otevřel jsem bránu pro Své děti, Mé paže byly nataženy, aby znovu přijaly a přivedly domů k Mému srdci všechny děti, které pu­tují podle svého vědomí v hlubině.

 

Radostně jste vzali na svá ramena kříž, i když jeden či druhý mezi vámi se neohlíží za lehkým ži­votem. Dospěli jste ke Mně a kříž neznamená jen břemeno, ale stal se skutečně znamením vítězství, a v tomto znamení také zvítězíte. Osobně pro sebe, ale také pro Mne, zvítězíte pro lásku. Všechno utrpení se rozplyne a promění v lásku. Sice jde ještě mnohá duše těžkou cestu, ale jakmile pozvedne svůj pohled, pozná, že neputuje na této cestě sama, ale že je ne­sena Mnou, neboť skutečně, Já nesu každou ovečku domů na svých ramenech.

 

Porozumějte tomuto symbolu! Já jsem dobrý pastýř a miluji každou svoji ovečku stejně, a když jednu nesu domů, tak nemůžu přece vidět jinou, jak běží unavená. Mé srdce lásky je tak široké, tak veliké a tak hluboké, že každá Má ovečka je v něm v bezpečí ukryta, takže se může cítit nesena domů. Když vás stisknou temné hodiny, poputujete nocí duše, poznejte, že právě pak je obzvláště blízko světlý, jasný den, že jsem ti pak, Mé milované dítě, obzvláště blízko.

 

Podívejte, když člověk žije v blahobytu, když je zdravý, když mu vše přilétne, pak často u Mne není. Možná tu a tam krátká děkovná modlitba a už zase svět lapí Moji ovečku, dokud nenastoupí osud a neřekne: Stůj, Mé dítě, Tvá cesta nemůže takhle jít dál, chtěl jsi na pozem­ském bojišti vyřešit nejen karmické vazby, ale chtěl jsi především růst v lásce, v milosrdenství. – Osud si duše sama vyhledala, řekla ‚ano‘, než vstoupila na Zem a sice ve většině případů. – Když tě tedy stlačí nemoc, když tě zarmoutí bolesti, tak to není boží vůle, tedy Má vůle, ale vůle duše, která sleduje nepřetržitě svoji cestu, vstříc ke světlu.

 

Ovšem jsou duše, které se nedají v záhrobních oblastech poučit a ženou se hned do další in­karnace. Ale i pro ty nadejde den, kdy před nimi stanu jako dobrý pastýř a roztáhnu Své ruce a řeknu: Pojď, chci tě nést domů! Mnoho z vás, Mé duševní děti, jste kráčeli těmito ces­tami a nyní stojím před vámi a nabízím vám Své silné ruce. Má cesta na Golgatu vás spasila. Vaše lítost, vaše touha vás činí schopnými pospíchat do Mé náruče.

 

Všemi sférami je nyní v pohybu velký průvod domů. Tento svátek velikonoční znamená obrat od utrpení k radosti. Hleďte na to jako na znamení, že pozemské slunce teplem ozařuje tuto Zem, že květy se natahují ke světlu a rozkvétají, že ptáci zpívají, jak můžete dokonce slyšet zde v místnosti. Obrat je v pohybu, Mí milovaní přátelé, obrat od utrpení k věčné blaženosti. I když zde v pozemském prostoru je potřeba ještě trochu času, tak je přesto obrat vykonán, a Já společně s vámi připravuji novou Zem a nové nebe. Vedu vás domů do nového Jeruzaléma, do věčného.

 

Vejděte do nadcházející doby ve vědomí, že jsem ve vás skutečně vstal z mrtvých, že vás Můj Duch chce pojmout, jak jsem řekl: Chci vás pomazat svatým olejem Mého Ducha. Ale­luja nechť ve vás zazní, připojte se k jásotu nebe a provázejte v duchu průvod navracejících se domů a zúčastněte se také v duchu slavnostní hostiny, která zdraví všechny vracející se domů!

 

Když si dnes večer půjdete odpočinout, tak myslete na to, že jsme jedna velká, svatá rodina, vaši milí ve věčném domově, vaši milí, s nimiž jste putovali více inkarnacemi pozemským bytím, vaši milí zde ve vaší nynější inkarnaci: Jsme jedna velká, svatá rodina, Já, váš Otec a vaše Matka současně, a vy všichni Mé děti. Když zavřete oči, tak otevřete své duchovní oči a pohlédněte do nebeských sfér, a uvidíte své milé, kteří šli napřed, uvidíte je, jak sedí u slav­nostní tabule a hodují spolu a neváhejte pak připojit se k tomuto hodování, neboť pro každého z vás je také vyhrazeno místo. Každé Mé dítě má své místo od věčnosti a na věky věků.

 

Tak si nedělejte žádné starosti o své pozemské příbuzné, také oni mají místo ve veliké svaté rodině a co je pár let, pár desetiletí a i kdyby to byly stovky let [ve věčnosti], přiměřeno k věčné blaženosti. Vaše modlitba pomáhá, jsou to paprsky světla, které ukáží cestu k světelné cestě všech navracejících se domů. Jsou to světelné paprsky, které září uprostřed temnoty pozemského bytí a sfér, které jsou ještě napojeny na pozemské bytí, a ukazují směr. Tak bděte a dále se modlete a buďte plni radosti zapojeni do jásotu nebeských sfér, obšťastněni harmo­niemi zvuků nástrojů nebeských orchestrů! Pojďte k hostině sjednocující lásky!

 

Skutečně, také vy jste oblečeni do bílého roucha s květinovým věnečkem ve vlasech. Pojďte, zapojte se do aleluja a už ho v sobě nikdy nenechejte zmlknout! Mé požehnání je s vámi, pro­vází vašeho člověka jeho všedním dnem, utěšuje při duševní i tělesné bolesti. Mé požehnání vás pojímá, Mé duševní děti. Nyní po tomto požehnání na sebe pohlédněte dolů, a uvidíte, váš šat už není šedý, ale bílý jako sníh. Pojďte, pojďte domů! Žehnám všem Svým lidským dětem a žehnám všem Svým dětem ve všech sférách ve všech oblastech.

 

Amen

 

 

Mí milovaní bratři a sestry, ještě jednou vám říkám: Radujte se, radujte se, neboť nebesa jsou otevřená!

 

Rád bych s vámi pozoroval ještě jeden aspekt. Jeden aspekt, který je obsažen v božské lásce a tím je už dávno částí vás. Patří k němu radost, ale také sestra radosti, svoboda.

 

Nemůžete ve svém lidském vědomí ještě pojmout svobodu, která ve vás je. Je bez hranic, prochází všemi sférami, nezná omezení, je svobodou ze Mne. Vciťte se do této svobody a nechejte své touze volný průběh! Pozorujte nebe a malý bílý mrak, jak poletuje, ničím neo­mezen! Vezměte si tento obraz a vciťte se do sebe. Cítíte se už tak lehcí a tak svobodní?

 

Říkám vám, tato svoboda je ve vás, je vaším cílem, čeká na to, že ji odkryjete a budete žít. Víte, že tím myslím nejen vnější svobodu. Vnitřní svoboda je rozhodující. Vnitřní pouta jsou mnohdy to, co vás nechává nesvobodnými, aniž byste to zpozorovali.

 

Můžete si představit, že člověk sedí ve vězení a přesto je svobodný? Můžete si představit, že si člověk užívá příjemností tohoto světa a přesto je nesvobodný? Co je to, co činí Mé děti ne­svobodné, co jim brání v tom, aby vysílali vědomí bez strachu, starostí, vazeb na ideologie, společenství, na své vlastní představy, na svá vlastní přání, na svoji vlastní vůli?

 

Stále znovu zažíváte nesvobodu, když žijete ve svém vlastním zákonu. Mým zákonem je svo­boda, a kdo se oddá Mému zákonu, je svobodný. Já jsem láska a láska nemůže nic jiného, než chtít pro své děti to nejlepší, a protože k tomu mám také moc, nemůže Mi v tom také nikdo zabránit.

 

Když nyní zapojíš svoji svévoli, kterou jsem ti daroval, a která ti zůstane na věky věků, budeš bránit působení Mé lásky, a budeš sám tím, kdo se omezuje, tím máš zároveň řešení pro svůj problém. Oddej se Mému zákonu, zákonu lásky, který tě vede a který tě jistě bude vést, jak se to neodvažuješ snít ve svých nejodvážnějších představách. Vše bude postupně odpadá­vat.

 

Skrze svobodu dospěješ k radosti. Také radost jsem vložil do každého Svého dítěte. Radost a svoboda jdou ruku v ruce. Dal jsem vám tento obraz, abyste se na něj zaměřili, kdykoliv bu­dete chtít. Touha ve vás stát se láskou, svobodou, radostí, je síla, která tento proces uvede do pohybu. Já na vás čekám, Já vás miluji.

 

zpět