27. dubna 2002
Mé milované děti, v této meditaci vás odvedu do dokonalé krásy stvoření. Je přece jaro! Tak si představte, že jste v zahradě a uprostřed trávníku stojí nádherná, rozkvetlá třešeň. Tento strom je už trochu starší. Vidíte ho před sebou s tisíci otevřenými květy. Každá větvička je od začátku do konce poseta květy. Teď se podívejte na kmen a na silné větve, také ty mají květy, tlustý kmen má od místa, kde se oddělují větve, skutečně květy.
Nyní, Mí milí, vás všechny proměním ve včelky. Stáváte se Mými včelami. Zcela se zmenšujete. Zkoušíte hýbat svými křídly a pozorujete, že je naprosto snadné vystoupat do vzduchu, neboť vás přitahuje vůně květů, jemná vůně. Také bílé roucho z květů vás přitahuje a už se bzučíte kolem stromu.
Vidíte, že otvor ve květu je veliký, jako dům. Díváte se do třešňových květů a je to nádherné. Každý kvítek je dokonalý, ale také každá včelka je dokonalá. Mí milí, také vy jste tak dokonalí v duchu, když jste včelami, nezapomeňte na to. Nyní se rozhlížíte v malém domě, kde máte svůj úkol. Uvnitř je mile. Je tam jemný prach, je tam trošičku žluto. Vkládáte se dovnitř, jako byste se koupali v dokonalosti, je to tak nádherné.
Nyní začínáte být zvědaví a zkoušíte najít nový domeček. Je každý květ stejný? Ne, Mé děti, tak jako vy nejste stejní, mají také květy svůj zcela zvláštní život, svoji zcela zvláštní formu, svoji zcela zvláštní vůni. Naplňuje vás nebeská lehkost. Tak tomu je, když jste u mě.
U Mě v nebeské říší máte myšlenku, že se vznášíte a už se vznášíte. Myslíte to a zažíváte myšlené. Rád bych vám coby malé včelce zprostředkoval tuto úžasnou nebeskou lehkost.
Nyní leťte kolem tohoto stromu a leťte větvemi, listy. Je vás mnoho, mnoho včel a přesto žádná včelka nenarazí do jiné. Totéž vidíte také u ptáků, jsou zcela jistí na své cestě. Bzučíte na stromě. Zdravíte se, neobsazujete jeden domeček dvakrát, ale dáváte prvnímu návštěvníkovi přednost. Hukot na tomto stromu houstnu a nyní se díváte svýma očima, jak vám strom přikyvuje, jak je šťastný, že ho navštěvujete, že konáte svoji práci opylování.
Na kmeni můžete vidět, jak se na vás strom dívá, září a všechny květy září a dole stojí malé dítě a raduje se, že tak mnoho, mnoho třešní bude. Můžete to vše vidět. Vciťte se do této lehkosti létání a bzučení, do této blaženosti být ve vzduchu.
Mé děti, uchovejte v sobě ten pocit a použijte tento pocit lehkosti v denním životě. Problém, o němž jste hovořili, je těžký a táhne vás do hlubiny. Řešení, o němž jste také mluvili, vás povede vysoko ke Mně, povede do nitra a já vás přece nesu.
Nyní zase opusťte všechny květy tohoto úžasného stromu, leťte zpátky do svého lidského domu a podívejte se ještě jednou na tento dům. Tak vznikl z Mé vůle a vy jste Mí tvorové. Jste úžasná stvoření, v duchu dokonalí, což mějte stále na paměti. Nyní vás znovu propouštím, opusťte tuto zahradu, vraťte se, zůstaňte zcela tiší a poslouchejte Mé slovo:
V tichu vašeho bytí k vám hovořím Já, Ježíš Kristus, jako váš bratr, jako váš přítel, ale také jako váš Otec z věčnosti. Vedl jsem vás vašimi rozhovory a skutečně vám říkám, nejste zde jen za tento kroužek, když kráčíte spolu cestu školení, ale mnoho společenství jde s vámi cestu, nejen zde na Zemi, avšak i bezpočet bratrů a sester v duševním rouchu. Vaši andělé strážní je sem přivedli, učí se s vámi a používají příklady z vašeho školení na sobě, aby zrušili to, co je často ještě poutá na Zem.
Když jste se modlili, modlili jste se také za duše a paprsek lásky se snesl do těchto duší; tím jste otevřeli svůj kroužek také pro bratry a sestry, kteří byli přítomní v duševním rouchu.
Mí milovaní přátelé, putovali jste ve svém životě už tolika cestami, zčásti po cestách svých náboženství, zčásti jste poznali také jiná společenství, ale stále znovu se ve vás vynořovala otázka: “Ó Pane, kde Tě najdu?” Nyní se už neptáte, protože jste Mě našli, ne ve společenství, ale sami v sobě, neboť nikde jinde vám nejsem tak blízko, jako ve vás samotných.
Každého z vás beru jako Své velmi milované dítě na Své srdce, ale jsem také současně dobrým přítelem na vaší straně, s Nímž můžete vše probrat. Především tehdy, když vaše cesta po Zemi nebyla dosud snadná, byste se měli přivinout zcela pevně do Mé milující náruče, abych vám mohl darovat sílu, abyste se poznali, milovali své bližní z nejhlubšího nitra, i když jsou ještě vašimi rodiči, dcerami, syny, zeti, snachami, s nimiž máte velké starosti.
Poznáním, které vložím do vašich myšlenek, když Mě o to požádáte, vám můžu darovat světlo, v němž poznáte lásku, jaké ještě existují vazby, které je třeba rozvázat, po čemž už nebude potřeba starostí v mezilidských vztazích.
Jste mí poslové světla, říkal jsem vám stále znovu, sestupoval jsem z nebes, abych vám zde pomáhal. Ale už vícekrát jste šli po Zemi a nespojovali jste se v lásce se svými bližními. Tak došlo k vazbám. I když jste zůstali věrní svému světelnému pověření a pokoušeli jste se následovat volání své duše, vyskytovaly se přesto stále znovu potíže, které jste si brali s sebou do dalšího života.
Ale nyní už vazby nemají existovat. Existující vazby se rozplynou v této inkarnaci, neboť k Mým poslům světla září z Mého srdce tolik milosti, že mohou zcela naplnit svůj úkol, jestliže jen jsou ochotni tuto moji milost přijmout. Na této planetě už nebude mnoho inkarnací: Země toužebně očekává proměnu, vzdychá pod tíží, kterou jí naložili lidé, a vy často cítíte bolest, která z vás stoupá. Cítíte bolest rostlin, zvířat, cítíte bolest přírodních bytostí.
Díváte se do světa, do zemí a cítíte bolest svých bratrů a sester a JÁ vám říká: Stále znovu se pak tázavě díváte na Mně: „Otče, jak dlouho ještě bude trvat tato nevýslovná bolest?“ Pak vás budu moci utěšit pouze tím, že vás stále znovu budu láskyplně hladit po hlavě a darovat vám tím požehnání a sílu; vložím vám do srdce slova: Mé dítě, podívej, nechci ztratit žádné ze Svých velmi milovaných dětí, chci je přitisknout na srdce všechny. Kdybych teď vyřkl Své velké Amen, kolik Mých dětí by mohlo přejít na novou Zem? A ve vašem nejhlubším nitru také víte, Mí synové, Mé dcery, že utrpení, které teď kráčí po Zemi, nechává Mé děti zrát, neboť ty se unavují bojem, válkami, četným vyhnanstvím, nemocemi, utrpením. Probouzí se touha, touha po lásce a teprve tehdy, když bude v Mých dětech probuzena touha po lásce, mohu vyslovit Své velké Amen.
Přiměřeno na běh eónů od počátku pádu je však doba, která staré Zemi ještě zbývá, velmi, velmi krátká. Sestoupili jste na tuto Zem, inkarnovali jste se, abyste svojí modlitbou, svým vyzařováním světla a požehnání, láskou, kterou kolem sebe šíříte a vysíláte do světa, pomohli, aby se touha po lásce probudila ve všech Mých dětech.
Je to konečná, poslední doba. Této konečné době předcházela dlouhá cesta. Jak byli Mí synové a dcery věčnosti šťastní, blažení ve Mně ve věčném domově. Když se podíváte na hmotu, na váš sluneční systém a zaměříte své oči na hvězdné nebe a vidíte bezpočet hvězd a když při tom pomyslíte, jak velký je pozemský, hmotný kosmos, a JÁ vám říkám, že celá hmota, všechna slunce, všechna středová slunce, ba i centrální slunce a všech planety, které krouží kolem, padly s Mými syny a dcerami, kteří se odvrátili ve svém vědomí ode Mě, pak podle toho můžete změřit, jak nekonečně velký byl vás duchovní domov.
Když Mě opustila část Mých dětí, vedená Sadhanou, padla také slunce, planety, neboť jsem vám vyprávěl, že každý duálový pár má slunce a s dětmi, které jim byly darovány z Mého ducha a Mým duchem požehnány, vznikají malé planetky, které krouží těsně kolem duálového slunce.
Víte, že v čistě duchovním domově je sedm sfér, které jsou přiřazeny Mým božským bytostnostem pořádku, vůli, moudrosti, vážnosti a Mým vlastnostem trpělivosti, lásce a milosrdenství. Před Mým trůnem stojí sedm světel, knížata jako duálové páry, jako nositelé těchto bytostností a vlastností. Vašich sedm sluncí je centrálními hvězdami, kolem nichž se pohybují duálová slunce. Centrální hvězda krouží kolem Mé výsostné hvězdy, pracentrální slunce. Po věčnost trvala tato nebeská harmonie.
Ačkoliv čistě duchovní nebeské dálky byly ještě nekonečně větší než váš hmotný vesmír, byl jsem Já, Otec, každému Svému synu, Své dceři, Svým dětem všudypřítomný. Ráno a večer byly všechny Mé velmi milované děti na Mě zaměřeny v modlitbě, v radostném zpěvu. I když byli prostorově viděno vzdáleni nekonečné dálky a výšky, stáli přesto přímo před Mým trůnem. To je vám tak těžké vysvětlit, neboť ve věčnosti není jako u vás prostor a přesto existuje rozměr. Můžete si to jen představit, když víte, že tento rozměr se nachází ve Mně. Také váš nynější vesmír je ve Mně, ale Mé padlé děti už nemohly proniknout do Mé všudypřítomnosti a nestály tak už ve svém vědomí před Mým trůnem. Každé dítě mohlo v každém okamžiku, kdy chtělo, být ve svatyni, u Mě. Nechejte tato slova doznít.
Podívejte, stále znovu vysvětluji s důrazem, že miluji každé dítě stejně. Takže před Mým trůnem nestojí jen knížata, ale i to nejmladší děťátko. Tady i děťátko, které právě duálový pár zrovna přitáhlo z přírodních říší, rovin vývoje, i děťátko, které duálový pár počal a vyvinul, které Mi přinesli pak k požehnání, i to děťátko je právě tak převroucně milováno jako kníže, kněžna před Mým trůnem.
Nechejte Mě to blížeji vysvětlit, jak se to má s malým duchem: Než takový malý duch mohl být z přírodních říší přitáhnut duálovým párem, měl za sebou cestu vývoje. Zatímco první děti byly stvořeny, pozdější děti se vyvíjely z nebeského stvoření přírodních říší. Tak se malé duchovní dítě učilo v říši minerálů trpělivosti a také pořádku vytvářejících se krystalů. Prošlo říší rostlin a naučilo se vkládat se do božského větru, do vůle Všestvořitele. Prošlo říší zvířat a naučilo se oddanosti duchovním dětem Božím, poznalo ale také svobodu, které v říši zvířat vládne božská moudrost. Jak směřovalo vzhůru, stalo se přírodním duchem, který nyní poznává vážnost úloh, které je třeba zvládnout, práce v říších minerálů, rostlin a zvířat. Když byl přitáhnut kmitáním duálového páru, stal se přírodní duch malým duchovním dítětem, vloženým do ženského duálu. Po krátkém vývoji se duchovní dítě narodilo a duálový pár Mi ho přinesl k požehnání, čímž se stalo dítětem Božím.
Teď je dítětem Božím a je vedeno ještě hlouběji do lásky, která hýbe vším v čistě duchovních nebesích. Musíte si to představit tak, že malé srdce dítěte září v lásce. Ve vývojových oblastech se toto malé srdce vyvíjelo jako slunce lásky a nyní je toto slunce lásky stále zářivější a větší v božím dítěti a čím více slouží, tím větší, tím zářivější je srdce lásky.
V čistě duchovních oblastech má každé dítě svůj úkol a s radostí ho naplňuje. Úkoly jsou všechny stejně důležité. Podívejte se na hodiny, to nejmenší kolečko, šroubeček je právě tak důležitý jako např. ciferník.
Malé dítě v čistě duchovních oblastech roste vývojem schopnosti milovat. Je-li duchovní dítě starší, bere ho s sebou duálový otec na cesty, ukazuje mu dálky, výšky a pestrost sluncí, centrálních sluncí a také dálku pracentrálního souhvězdí a mnoho nových úkolů. Přitom duchovní dítě rozšiřuje své vědomí a vysílá stále více lásky k zázračnému stvoření a ke všem duchovním bytostem v čistě duchovním domově.
Jestliže duchovní dítě v sobě rozvine milosrdenství, může dospět. Někde jinde jiný duch prošel vývojovou cestou a dítě Boží cítí, tady je duchovní bytost, která patří ke mně, a oba se setkají. Rozběhne se úžasný proces. Obě slunce lásky v duchovních bytostech jasně zaplanou a spojí se v plamen. Zároveň stojí přede Mnou, Otcem Pra, v Mém trůním sále a JÁ pokládám Své ruce na hlavy duchovních bytostí a říkám: „Ještě než jste byli, podíval jsem se na vás, jako na Svého syna, Svoji dceru; dva a přesto jeden, plamen před mým trůnem, buďte požehnáni.”
Při setkání dvou duchovních bytostí se obě planety dotkly, a při Mých slovech vzplanuly překrásně dětské planety a spojí se v duálové slunce, které je páru vlastní. Sbor čistých duchovních bytostí jásá a obalují oba do nepopsatelné lásky.
To byl krátký nástin, doba na Zemi plyne tak rychle.
Mí synové a dcery, a pak se stalo, že Sadhana se dívala na své děti jako na své a nepřinesla Mi je už k požehnání: Myslela si, že je matka-bohyně a Já jsem věděl, že nyní dojde k pádu. Proto jsem povolal Sadhanu jako dítě do stvoření, neboť jen tak mohl být pád přiveden zpět Mojí cestou po Zemi, Mojí obětí. Daroval jsem Sadhaně svobodu, jako každému Svému dítěti. Tato svoboda vedla k pádu, jak jsem vám už osvětlil v jednom dřívějším projevení.
V pořádku, které vám není možné popsat, padly tedy slunce a planety s Mými dětmi. Zděšeně pozorovali ti, co zůstali doma, celý děj, jak se tyto nádherné slunce a planety zatemňovaly a řítily se na sebe. Plni úzkosti jste vzhlédli, Mí synové a dcery, ke Mně: “Ó Otče, kam to povede, co se má stát z našich bratrů a sester, z našich dětí, z našich synů a matek?” Současně jste Mě v sobě cítili a slyšeli Má slova: “Přivedu všechny Své děti zase domů a vy Mi přitom pomůžete, chcete?” A mnohohlasé “ano” prolétlo čistě duchovními nebesy.
Řekl jsem vám, že před pratřeskem se nacházel prapád. Ne všechna slunce a planety padly tak hluboko, aby se spojily v jediný nezměřitelně velký celek. V hustotě, kterou si neumíte představit, se všechna slunce a planety stlačily, když se v sobě řítily stále hlouběji.
Ve Své lásce-milosrdenství jsem pozvedl Svoji ruku a řekl: „Budiž pořádek.“ Z Mého srdce zářila láska do této nabalené hmoty a v explozi, pratřesku vznikl vesmír, tak jak ho znáte dnes. Z Mé lásky zářil do chaosu pořádek a uspořádaly se slunce, středová slunce a centrální slunce. Slunce, kolem nichž krouží planety, tento systém, který se pohybuje kolem středového slunce, ten zas kolem centrálního slunce. Do vesmíru byl vyzařován nebeský pořádek a Mé padlé děti se dívaly na utvářející se vesmír a byly plné radosti, protože si myslely, že tento svatý pořádek způsobily ony se Sadhanou. Především to připisovaly síle Sadhany a uznaly ji tím ještě více jako svého duchovního vůdce.
Co se dělo dále, Mí milovaní synové a dcery, víte. Uplynulo nekonečně mnoho času, eónů, než byla tato Země vyvržena z nárazu dvou hvězd a řekl jsem vám, že nad touto Zemí promluvilo Mé stvořitelské slovo a jen nad touto Zemi: “Budiž světlo!” Neboť tato Země je ve vší kráse část padlého slunce Sadhany, Atarea. Vstoupil jsem na tuto Zem a udělal cestu pro všechny Své padlé děti v celém vesmíru. Jen cesta po pozemském bytí přibližuje Mé až do hmoty padlé děti, zase domovu, Mému otcovskému srdci.
Celý váš vesmír, veškerá hmota, jak ji nyní můžete poznávat, je podřízena božskému pořádku. Všechny ostatní vesmíry jsou duchovní, nejsou hmotné. Jsou podřízené božské vůli, moudrosti, vážnosti, trpělivosti, lásce a milosrdenství. Existuje tedy sedm vesmírů, které je třeba projít, abyste byli zase doma. Hmota je nejhlouběji padlý bod a Země je ze všech nejhlubší, ale zároveň se na této Zemi zrodilo světlo Mým slovem “Budiž světlo”; nemyslím teď vaše pozemské slunce, ale duchovní světlo. V jedné vizi viděli Mí věrní synové a dcery, že po Zemi jde mnoho poslů světla a pomáhají připravit Moji cestu obětování. Také vy, Mí milovaní, jste na Mě dotírali, abyste se směli na této Zemi inkarnovat a působit jako poslové světla. A nyní se kruh uzavírá k počátku Mého dnešního slova.
Nyní jste v závěrečné fázi svého pověření jako posel světla a když se ve školení obracíte zpátky na svůj život, neznamená to, že máte zůstávat v minulosti, ale krátce si ji prohlédnete, poznáte na tom s Mojí pomocí, na čem máte pracovat a sice nyní. Během čtvrt hodiny může být takovéto pozorování ukončeno. Když se na Mě obrátíte, důvěřujete Mi, tak mohu, jak jsem líčil na začátku, vložit do vašich myšlenek poznání a v obrazech uvidíte: To nebo ono muselo tak být, abych nyní, ó Otče, mohl působit jako Tvůj pokorný nástroj, jako Tvůj posel světla.
Nyní platí, že Máte pověření a vše, co vás ještě tíží, vás zdržuje od toho být Mým pomocníkem, abyste vysílali do srdcí Mých dětí, rozdmýchat v nich lásku, abych Mohl vyslovit Své velké Amen. Mí synové a dcery, Mí přátelé, v tomto okamžiku cítíte, jak velmi každého z vás miluji, cítíte ale také, jak velmi po každém dítěti toužím, kdekoliv nyní je a jste si vědomi toho, jak nutně vás v této těžké době, která jde po Zemi, potřebuji jako nástroje světla. Skutečně hoří, držte požární hlídku! Žehnám vám a žehnám vám, Mí synové a dcery v rouchu duše, kteří jste naslouchali Mým slovům. Nezůstávejte na této Zemi, chopte se rukou andělů a nechejte se vést k úkolům, které můžete stejně jako poslové světla zde na Zemi vykonat v duchovních oblastech, abyste se pomocí svým duchovním bratrům a sestrám, láskou zase přiblížili Mému srdci, pozvedli zase své vědomí, změnili ho.
Mé požehnání, Má láska proudí na tuto Zem, proudí do Mého stvoření přes všechny oblasti a do každého srdce Mých velmi milovaných dětí.
Amen
Mí velmi milovaní bratři a sestry. Rád bych s vámi prohloubil jeden aspekt lásky, který byl dnes tak často zmiňován, totiž svobodu.
Jako synové a dcery nebes jste dostali každý jako nejkrásnější a největší dar svobodu. Co to znamená, nemůžete svým lidským vědomím ani vytušit. Tato svoboda je téměř bez hranic, neboť je omezena jen tam, kde jde o ničení stvoření. Tato svoboda, Mí milovaní, se nachází ve vás, neboť protože také Má láska je ve vás, je tam také svoboda. Lásku a svobodu není možné oddělit.
Protikladem svobody je nesvoboda, která se projevuje v různých formách jako vazba, jak jsem vám rovněž projevil. Přišel jsem, abych přinesl světu lásku a tím svobodu. Tak může každý z vás podle míry svobody nebo nesvobody, kterou ve svém nitru cítí, poznat, jak daleko ušel na cestě lásky ke Mně. Svoboda se neprojevuje tak, že člověk může dosáhnout každého cíle této Země a dělat si, co chce. Svoboda, o níž mluvím, je vnitřní svoboda, kterou pak vlastní i ten, kdo je uvězněný.
Také Já jako Ježíš Nazaretský jsem se musel učit. Přemýšleli jste někdy o tom, že Já, poté co jsem vstoupil na tuto Zem, jsem musel jít podobnou cestu vývoje, jako všichni Mí bratři a sestry? Kdybych tuto cestu nešel, nemohl bych vám být příkladem. Neboť by mnozí z vás řekli: „Pane, co ty tam děláš a co můžeš, to je lehké, protože Ty jsi Bůh.“ To, co vám často připadá tak těžké, jsem rovněž musel zpracovat; mohl jsem a můžu vám proto říct, jak lze jít cestu ke svobodě.
Poněvadž svoboda je aspekt lásky, projevuje se tam, kde se žije láska. Svoboda je tedy následek žité lásky, tak jako světlo kolem svíčky vzniká tehdy, když je svíčka zapálena a ne naopak. Tak bylo Mým cílem vést životem v lásce vést Své bratry a sestry ke svobodě, ke svobodě, která je vaším věčným dědictvím, a jak jsem si přál, abyste se tohoto dědictví ujali.
Když se vcítíte do svého nitra, poznáte velmi často sami pouta, která vás tíží. Víte v tolika případech o svých slabostech a tím o své nesvobodě. Ale Já jsem přišel na svět, abych uvolnil vaše pouta. Víte o tom a nejenže to víte, dostatečně často jste to cítili, že jsem duch lásky a svobody ve vás. Nepozorujte Mě tedy jen ve svém cítění a myšlenkách a abstraktně, ale vezměte Mě za slovo, když vás prosím, abyste Mi předali své starosti a problémy, které představují vaši nesvobodu. Jak často stojím s otevřenýma rukama před vámi a čekám na to, že mí dáte to, co jste poznali. Jak často máte dobrý úmysl a vezmete to zase zpátky. Přičemž v tomto okamžiku se často nebo většinou nevědomě rozhodnete pro nesvobodu.
Prosím vás znovu: Přijměte Mě zcela prakticky do svého života a vrůstejte tak krok za krokem do své vnitřní svobody, která vám nemůže nic a nikoho vzít, když je založena na Mně. To je Má prosba na vás, ano, je to víc než prosba, neboť jste Mí synové světla a vše, co činíte v Mém jménu, činíte ve svobodě a s božskou všemocí.
Amen
Mí milovaní bratři a sestry, poskytl jsem vám dnes hluboké nahlédnutí do dějin stvoření. Toto nahlédnutí vám má zprostředkovat, jak velmi bych vás měl rád zase u Sebe. Řekl jsem vám, že po vás toužím, protože Moje láska k vám je zcela obzvláštní láska. Je to láska Otce ke Svým dětem. Prosím vás, následujte Mé volání! Následujte Mé volání a přijměte Moji lásku, která k vám proudí v každém okamžiku stvoření!
Žijete zde ve světě, v němž platí zákon polarity. To znamená, že se můžete rozhodnout, kterým směrem půjdete. Cesta ke Mně zpátky je stále k dosažení jen přes vnitřní svobodu. Jen pak, když půjdete cestou srdce, je cesta, která vede zpátky ke Mně. Jiná cesta, můžeme ji označit také jako cestu rozumu, jako cestu lidskou, tato cesta vede směrem ode Mě. Proto pozorujte svá cvičení, své problémy, své úkoly, které vás dennodenně potkávají, v první řadě srdcem.
Ve vašem srdci jste jako jiskra, která čeká na to, že vám bude moci pomáhat. Když Mi otevřete své srdce a vložíte mi do rukou z lásky své starosti, své problémy, budu ve vás, ano, budu ve vás a budu vám moci bezprostředně pomáhat. Současně poroste vaše důvěra ke Mně a tím bude dostávat jiskra ve vás stále více síly. Láska, která z toho poroste, bude láska, která vás bude posilovat. Bude to láska, která vám dá sílu následovat vaše dobrovolné pověření a působit v této době jako posel světla.
Proto vás nyní prosím, pokud je to vaše svobodná vůle, abyste Mi otevřeli svá srdce, abych ve vás rozzářil jiskru, aby jiskra ve vás mohla prozářit obaly, které vás obklopují, abyste mnohé z toho, co vás zaměstnává, mohli lépe poznat a tím také lépe vyřešit. Tak k vám nyní nechávám v hojnosti proudit Své světlo a Své požehnání. Přijměte v sobě toto požehnání a toto světlo, nechejte je ve vás pracovat a nechejte si tak ode Mě pomáhat na vaší další cestě. Miluji vás, Mí milovaní. Má otcovská láska vám proudí vstříc a Mé požehnání vás provází.
Amen
Ze školení:
Těžkému dětství se dítě přizpůsobí, buď se stáhne nebo začne být agresivní. Jako dítě jsem se vždy stáhl. Odpustil jsem svým rodičům a lidem, kteří se mnou zacházeli agresivně, ale přesto se také dnes ještě hned stáhnu, když je někdo agresivní.
– Sice jsi odpustil, ale ve tvé duši ještě spočívá strach z agrese a je třeba, aby ses tohoto vzoru chování zbavil. S pomocí Pána je možné strach překonat, pak budeš moci přistupovat ke všem lidem s láskou. Jedná se zde o červenou nit, která tě dodnes ovlivňuje, tu je třeba rozpustit. Vzniká-li však agrese vůči druhému, jsme-li naštvaní, leží v nás ještě nějaké agrese, ty je třeba rovněž poznat a s pomocí Pána odstranit. Agrese jsou také vyvolávány, když např. vysíláme kmitání „strach z agrese“, pak k nám agrese bez váhání přistoupí.
Jsem o sedm let mladší než Můj bratr a když se hádal s mými rodiči, vždycky jsem se stáhla. Nyní řádí velmi rád také můj muž a také to jsem mlčky snášela, než jsem jednou vybouchla a pak řekl: „Tak teď se mi líbíš víc.“
– Začala jsi rozmotávat červenou nit, když jsi změnila svůj vzor chování, nyní to vracíš, oplácíš. Ale je třeba rozpustit agrese, které jsou v tobě. Je to strach z hádky, který v tobě vyvolává agresi. Tvůj muž už nebude řádit, když se naučíš chápat, proč to dělá. Neboť to, z čeho máš strach, si tě najde, v tomto případě agrese tvého muže. Jestliže překonáš stejný stupeň kmitání agrese, naplníš svůj proces učení a pak může tvůj muž řádit jak chce, ty se pousměješ, protože mu porozumíš v jeho charakteru, přijmeš ho, jaký je.