Tichá radost

Poselství - květen 2001

Poselství - květen 2001

zpět

Kroužek lásky a světla Norimberk 26. května 2001

 

 

Já, duch lásky, který ve vás přebývá, váš spasitel a vykupitel, vás zvu, pojďte ke Mně, Mé srdce je široce otevřeno, plamen lásky je zapálen. Vhoďte do něj vše, co vás tlačí, vše, co vám ztěžuje život, neboť ve vás chci probudit radost nebe, Svým duchem lásky, svatým duchem, nyní a pro všechny časy a na věčnost. Amen

 

Skutečně, Já, Ježíš Kristus, vám říkám, jste nástroje Mé lásky. I když se také ještě musíte na své cestě k dokonalosti mnoho věcí naučit, přesto jste se vydali na cestu jako Mí poslové světla a jednou se vrátíte zpátky s radostným „dokonáno je“ jakožto Mí synové a dcery světla.

 

Zvu vás, Mí přátelé, vaše duše, k slavnosti v duchovním chrámu. Zapomeňte, že jste zavítali do lidského těla. Pojďte, duše, podejte Mi svoji ruku a volně se pohybujte v éteru a pospí­chejte se Mnou rozkvetlými loukami na koberci, který se před vámi rozprostírá. Pospícháte po něm lehkým krokem a putujete společně se Mnou ke svatému místu.

 

Podívejte se nahoru! Vidíte chrám obehnaný vysokými cypřiši? Nyní se podívejte doprava a doleva, vaši strážní andělé vás plni radosti provází! Pojďte, neboť vás chci posílit pro vaše světelné pověření na Zemi! Ale také pro to, abyste radostně poznali své slabosti, položili Mi je k nohám a vkročili do světla, kterým ve skutečnosti jste, a stále více si uvědomovali: Ze světla jste zrozeni, ve světle působíte a ke světlu se vrátíte.

 

Nyní jsme dorazili k chrámu. Ale vede k němu několik schodů, sedm krát sedm. Krok za kro­kem kráčíte vzhůru, na začátku vás ještě tlačí zemská tíže, poznáváte symbol, který vám v podobě schodů dávám.

 

Hovořili jste o obalech, které musí čistá duchovní bytost přijmout, aby mohla sloužit na Zemi. Mí synové, Mé dcery, Mí přátelé, těmito obaly ale můžete proniknout, abyste dospěli ke svému vnitřnímu duchu, duchu, který je jedno s Mým. Stoupejte tedy radostně po schodech, myslete na své slabosti, které nesete v pozemském rouchu! Na každém schodu jednu z těchto slabostí odložte a vaše bytí bude stále světlejší, stále lehčí bude váš krok k vaší nejvnitřnější bytosti, synu, dceři z věčnosti.

 

Díváš se na Mě, Mé dítě, a myslíš si, že tuto slabost je přece příliš těžké překonat. Podívej, Mé dítě, tato slabost nepatří tobě, ty jsi duch z Mého ducha, pojď, polož prostě a jednoduše tuto slabost na schod, na kterém stojíš, a stoupej rychle vzhůru k dalšímu schodu! Tam tě může tlačit něco jiného, ale také zde nezůstávej, odkládej slabosti, Mé dítě! Putuj krok za krokem, schod za schodem vstříc dokonalosti v duchu!

 

Chrám je nyní nesen deseti sloupy. Alfa a omega, „deset“ znamená Bůh. Tento chrám je sym­bolem srdce, Mého srdce. Vstup, Mé dítě, pojď! Neboj se, neboť to je místo, kde je tvůj do­mov, který jsi, viděno z duchovna, nikdy neopustilo. V tomto chrámu si kdysi obdrželo sy­novské požehnání, bylo si přijato do zástupu Mých dětí. V tomto chrámu si ale také dostalo požehnání pro své spoluobětování, sestoupení k Zemi, abys na sebe dobrovolně vzalo světový kříž. Nyní se zde duchovně objevuješ, jsi v Mé svatyni!

 

Porozuměj, Mé dítě, když se v lidském těle někdy cítíš daleko ode Mě, jsou to jen mraky po­zemské existence, které se staví mezi tebe a Mě. Nemůžeš Mě opustit, žádné dítě Mě nemůže opustit. I když kráčí nejhlubšími hlubinami, aby je prozkoumalo, přesto jednoho dne pozná, že jeho duch Mě nemůže opustit, neboť duch zůstal vždy ve Mně.

 

Já, Tvůj otec, tě chci, Můj synu, Má dcero, vést k vědomí, že jsi v nebeské jednotě s Mým duchem a že tato nebeská jednota s Tvým duchem, který pobývá uvnitř v tvé duši, v tvém lidském těle, je vyzařována do pozemského bytí, kterým nyní procházíš.

 

Zabíráš se do školení, které se jmenuje „Jednota skrze lásku“ a skutečně, říkám ti, že celé stvoření je jedno v lásce, i když mnohé Mé děti, které domněle odešly ode mě, aby prozkou­maly temnotu, tuto jednotu necítí, přesto existuje a vy jako Mí poslové světla si nyní tuto jed­notu můžete uvědomit tak, že hluboko v sobě ucítíte – hluboko je vaše duchovní bytí – jak veškerý tepající život je Mým duchem a vy v tomto duchu kmitáte a žijete.

 

Před sebou vidíte Moji Svatou pec. Mí synové, Mé dcery, neklopte svůj pohled, ale pozved­něte radostně svoji hlavu, nenechejte se ovlivnit duší a člověkem! Stojíte teď jako Mí čistí synové a dcery přede Mnou, Který jsem od věčnosti k věčnosti vaším otcem, bohem, vrchním knězem a stvořitelem. Jako váš otec v Ježíši jsem vás volal a vy jste následovali Mé volání sem do svatyně, a jako vrchní kněz vám chci požehnat a posílit vás pro vaši cestu po Zemi, ano, chci vás naplnit plamenem Mého ducha, plamenem lásky, který je vaším odémem života. Oheň, který plane ve veškerém životě.

 

Vidíte na Svaté peci zlatou misku, v této misce hoří oheň. Stojím před vámi, roztahuji Své paže, Mí synové, Mé dcery, žehnám vám! Svojí pravou rukou nyní žehnám světle planoucímu plameni lásky. Oheň se koncentruje v Mé ruce. Obracím ji k vám a oheň se dělí v plamenech a objímá vás, Mí synové a dcery.

 

Avšak nejen vás, zde v tomto kroužku, rozhlédněte se kolem sebe, vidíte zde shromážděné všechny posly světla, své bratry a sestry? Bezpočet těch, kteří jako vy putují po Zemi, aby byli světlem v temnotě. Všem těmto dětem hoří nad hlavou plamen lásky. Ponořte se tohoto děje, Mí synové, Mé dcery! Tento plamen proniká vaším duchovním bytím, proniká vaší duší a vaším člověkem. Tento plamen pohlcuje všechna duchovní centra od milosrdenství, přes lásku, přes trpělivost, přes vážnost, přes moudrost, vůli a božský pořádek.

 

Láska vámi ohnivě tepe a ve vašem duchu si zajásáte a ve vnitřním jásotu říkáte slova: „Ano, otče, tuto ohnivou lásku jsme připraveni nést na Zem a zapálit na této Zemi oheň lásky z nebes.“

 

Mí synové, Mé dcery, vážná je doba na Zemi, po níž putujete. Stále znovu jsem vás informo­val o tom, že temné mraky se tyčí nad vaší planetou. Mraky nenávisti, nekonečné bolesti zví­řat, mraky utrápené přírody, rozervané Země, mraky válek, zabitých lidí, velmi ustrašených uprchlíků.

 

Slyšte, Mí poslové světla: Dotkl jsem se vás a proniknul vás ohněm lásky, abyste v hluboké vážnosti, ale současně radostně vykonávali na Zemi svoji službu. Nezaobírejte se už marně lidskými věcmi, myslete na toto: Než jste vstoupili do Mé svatyně, na každém schodu jste odložili vše lidské. Jinými slovy to znamená: Buďte si vědomi toho, že jdete po Zemi jako nejčistší duchovní bytosti, obaly považujte od této chvíle za to, čím jsou, tedy pomocí k tomu, abyste mohli plnit své pověření na Zemi; tedy nic jiného než břemena, která vás drží na Zemi, abyste se, Mé milované děti, – lehké a prosté zemské tíže – nevznesly, abyste byly doma v nebesích. Porozumějte tichému humoru, který mluví z Mých slov, porozumějte ale také vážnosti.

 

Poslouchejte, jak sbor andělů spustil píseň k Mé poctě a vkmitejte do nebeských harmonií. Vaše duchovní oči pohlíží na váš věčný domov. Mé dítě, poslouchej, ve Mně jsi doma, proč toužíš tak vroucně po věčném domově? Podívej, změň své vědomí a budeš ve Mně ve věčném domově také z pozice svého nynějšího cítění, které tě vězní v tomto lidském rouchu, neboť duch nezná tuto touhu; tvůj duch je totiž jedno s Mým duchem.

 

Tak vkmitej také v lidském bytí do svých nejvnitřnějších oblastí a najdi přístup ke svému du­chu, k synu, k dceři z věčnosti a působ z jednoty, z duchovního bytí. Vím, že to není vždy lehké v pozemském rouchu, sám jsem přece nesl pozemské roucho a vím o všech potížích. To ti budiž, Mé dítě, stále znovu útěchou, překonáš lidskou vzdálenost, stěnu mraků, která stojí mezi Mnou a tebou, že.

 

Nyní, Mí synové, Mé dcery, se obraťte a podívejte se na cestu, která nyní vede od chrámu, Mého srdce, dolů k Zemi, k lidskému bytí. Vidíte nekonečné dálky, bezpočet planetárních systémů, středových sluncí, centrálních sluncí a v širé, širé dálce vidíte modrou planetu zva­nou Země. Vidíte ale také světelný kříž, který – jak víte – vede jako žebřík od Země až do Mého srdce.

 

Nyní se podívejte hlouběji. Vkmitejte do božského bytí, do jednoty. Kde vidíte planetu Zemi, její planetární systém; slunce? Kde vidíte nejbližší větší středové slunce a centrální slunce? – Ve Mně, neboť není nic, co je mimo Mého já. Tedy když kráčíte dálkami, nekonečnými dál­kami, abyste vykonali na Zemi svoji službu, zůstáváte přesto v Mém srdci, rozumíte tomu nyní lépe?

 

Blížíte se nyní znovu k Zemi a poznáváte nahromaděné mraky, vidíte temnotu, vidíte všechno utrpení, bolest, strach ze smrti, všechny nemoci, bezdomovce, kteří žijí mezi obyvateli této Země, a vaše dotčené srdce spolu s Mojí láskou se rozšiřují a božská láska proudí od vás ke každému obyvateli Země.

 

Vidíte proud této lásky? A nyní pohlédněte hlouběji: Tato láska, která z vás proudí, je zasa­zena do Mé lásky, je to láska a radostně jste připraveni čerpat z nezměrného proudu lásky a řídit ji do všech oblastí na této Zemi. Z říše minerálů do říše rostlin, zvířat, do přírodních říší. Má láska proudí ve vás a skrze vás.

 

Znovu teď vnímáte svá těla. Vciťte se do svých těl! Tělo slouží zde na Zemi vašemu duchu. Váš duch vstupuje do těla. Ciťte tep proudícího života, který je jako láska, jak pohlcuje centrum milosrdenství a proudí z vás božské milosrdenství, aby vše pojalo, aby vše znovu pozvedlo do světla; jako láska proniká celým vaším bytím, jak tuto lásku ze sebe necháváte proudit svým centrem lásky, svýma rukama, svýma nohama do země. Má láska, která skrze vás plyne, proudí ke všemu bytí na této Zemi. Díváte se na svoji životní cestu, kterou jste tu a tam šli netrpělivě; pojímá vás Má trpělivost, trpělivost s vámi, s vaším člověkem, trpělivost s vaším bližním, trpělivost, která je úzce spřízněna s pokorou, se vším bytím. Pokorně se skláníte před malým stéblem trávy, které vás také zásobuje kyslíkem, není to tak? Před stéblem trávy, které vám dělá radost jarní zelení. Pokorně se skláníte před keři, stromy, zví­řaty, které vám slouží. Pokorně se skláníte také před kamenem, vaším malým přítelem, který vám dává pevnou půdu na Zemi, jinak byste klesli v prachu, a poznáváte, jak vám tento ká­men jakož i celá říše rostlin a zvířat pokorně slouží až k okamžiku, kdy se vzdají sami sebe.

 

Má síla lásky pohltila vaše centrum srdce a naplňuje vás hluboká vážnost, ano, svatá vážnost. Neseš oheň lásky, Mé dítě, nyní ve svých rukou, nenechej ho uhasnout. Poznej symbol: Nevpusť do sebe nelítostnost, a když se přece přistihneš, okamžitě nasaď lásku a plamen v této misce, Můj plamen lásky, v tobě znovu jasně zaplane.

 

Dívej se vždy do svého vnitřního chrámu, neboť chrám, Má svatyně, Mé dítě, je v tobě, v hlubinách tvého bytí, Tvůj duch spočívá ve Mně a ty čerpáš z pramenu moudrosti, čerpáš ze Mě a naplňuješ Moji božskou vůli lásky, žiješ v božském pořádku a harmonii.

 

Poslouchej, milované dítě, kam si bylo v tomto pozemském životě postaveno, naplňuj v „tady a teď“ Moji vůli lásky. V „tady a teď“ vysílej plamen Mé lásky do bytí, nechej ho, aby tebou proniknul, nechej Mého ducha, aby tebou působil! Nemysli na budoucnost, na úkoly, které leží v dálce, nikdy nepřijdou, když nenaplníš „tady a teď“ Mým duchem a v jednotě s Mým duchem!

 

Nežij už také v minulosti, Mé dítě! Minulost ti sloužila k poznání, nyní ji nechej odpočívat! Žádná cesta není bludnou cestou. Neexistují žádné bludné cesty, jsou jen cesty poznání.

 

A jestliže se ohlížíš, jestliže to bezpodmínečně chceš, Mé dítě, a jestliže se stále znovu ptáš: „pane, co to tady bylo, co jsi nazýval Svým dílem?“, tak ti říkám: Mé dítě, sloužíš v Mém díle vedení domů všech Mých dětí, jsi v tomto duchovním díle Mým poslem světla, ne až zítra, ale teď, tady, kde stojíš, a vše, co se ti v minulosti příčilo, ti sloužilo k vývoji. Vše je dobré tak, jak to je. Tak žij v Mém plameni lásky a putuj jistým krokem vstříc doko­nání/dokonalosti.

 

Můj duch se vás dnes dotkl a dotýká se těch, kteří Má slova čtou v okamžiku oddanosti těmto Mým slovům a všech ostatních Mých poslů světla, kteří jsou roztroušeni po velké zeměkouli, se dotýkám v jejich nejvnitřnější bytosti. Zažívají toto duchovní požehnání ohněm v době, kdy jejich tělo spí, neboť já jsem bezčasová, věčná přítomnost. Tak vás vysílám, Mí synové a dcery, nově posílené a naplněné Mojí láskou. Mé požehnání vás provází a požehnaná je celá tato zeměkoule, všechny Mé děti, požehnané je celé Mé stvoření.

 

Amen

 

 

Modlitba: Přijmi díky, duchu svátosti, rozšiřuješ naši duši, pane, a necháváš celé naše bytí pronikat Svým duchem lásky. Díky Tobě za lásku nebe, která nás všechny sjednocuje, která nás v nebi i na Zemi sjednocuje v Tvém duchu lásky. Pochválen buď, svatý duchu, nyní a na věčnost.

 

Modlitba: Milovaný otče, přijmi srdečné díky za Svá slova! Nechal si nás dnes pohlédnout do jednoty a jsem si jistý, že to, co jsme dnes viděli, je jen malý výřez z tohoto nádherného díla jednoty, které je tak velké, že jen ty ho jsi schopen pojmout. Děkuji za Tvá nádherná slova, děkuji za toto pověření a za důvěru, které jsme dnes od Tebe dostali.

 

Amen

 

 

Pán k nám hovoří: Pojď se Mnou, ukážu Ti jeden strom. A pán nás vede do nádherného lesa plného zeleně, s krásnými květinami a mnoha stromy. Pán říká: Vyber si strom, jdi k tomu stromu, který tě přitahuje. Tak nás vede pán ke každému stromu, k němuž bychom rádi šli.

 

Stojí s námi před tímto stromem a říká: Vstup do tohoto stromu, je to strom života. Následu­jeme pána do tohoto stromu. Jsme v kmenu. Cítíme pevnost, cítíme lásku a sílu, která kmitá v tomto stromu. Cítíme hluboké kořeny, jimiž je strom srostlý se Zemí, tak jako i my jsme srostlí s matkou Zemí. Cítíme sílu, výživu, lásku, pokoj, ano, cítíme životní šťávu, kterou matka Země strom zásobuje.

 

Obracíme se k větvím, ke koruně stromu. Cítíme listy ve větru, jak tancují, jak šumí, jak si s nimi vítr hraje. Je to vzduch, který dýcháme, zcela lehký; listy poletují ve větru jakoby měly křídla, připadáme si, jako bychom sami byli listy a zcela jemně se mihotali ve větru.

 

Cítíme, jak skrze listy proudí do stromu božské světlo. Plné lásky, plné bezpečí, plné důvěry, plné síly kmitá božské světlo do koruny stromu a odtud proudí větvemi a haluzemi do kmene a odtud je dále kořeny předáváno matce Zemi.

 

Cítíme, že vše žije, vše je jedno, Země, strom, vzduch, vítr, světlo boží, vše je jedno a děku­jeme pánovi, že jsme směli tuto jednotu pocítit, že jsme tuto jednotu ve stromu směli zažít. Putujeme zpátky sem do této místnosti, jsme znovu mezi sebou. 

 

Mí vroucně milovaní bratři a sestry, poznali jste, že každý strom je spojením mezi nebem a Zemi a pokud tyto stromy kácíte, rozervete také pouto mezi nebem a Zemí, kdyby zde nebyla spousta duší, které přišly sem dolů, aby toto pouto mezi nebem a Zemi znovu spojovaly. A pokud strom spadne, duše tento strom nahradí. Tyto duše se snaží znovu vztyčit stromy, znovu je pěstovat, aby Země a nebe, tak jak to dovoluje Mé stvoření a jak je to zamýšleno, byly znovu spojeny.

 

Buďte utěšeni, Mí bratři a sestry, buďte utěšeni a svěřte se Mi, Ježíši Kristovi, který ve vás přebývá. Předejte Mi vše, co není v Mém smyslu, předejte Mi vše, co vás ode Mě odděluje. Vše rozpustím a pokaždé, když roztáhnu Své ruce, abych rozpustil nerozum, pokaždé bude rozum sílit a sílit. Milovaní bratři a sestry, nebuďte tedy smutní, když ve světě vidíte to, o čem si myslíte, že to není dobré a správné. Vše, co je proti mně, padne zpátky na ty, kteří to zapří­činili. Ale říkám vám, milovaní bratři a sestry, také zde bude působit Má milost, láska a milo­srdenství a tato milost, láska a milosrdenství probudí také tyto duše a povede je zpátky do otcovského domu. Buďte utěšeni, nikdo se neztratí. 

 

Ano, jsem to já, slunce v každé jedné duši, jsem to já, kdo k tobě promlouvá, kdo se s tebou směje, jsem to já, kdo také užije přísná slova, která patří k probouzení. Jsem to já, kdo tě nekonečně miluje! Probuď, probuď se k veškerému životu, kterým sám jsi a který tě obklo­puje! Probuď se k lásce ke svému bratru, ke své sestře, neboť vše je jednota, k níž patříš! Pro­buď se především k věčnému díku za tento život, v němž Mi patříš! Neexistuje oddělení.

 

Vstaň, vezmi své lože a jdi! Tak jsem pravil už před dvěmi tisíci let. Podívej se nahoru, obrať se zcela k nebeskému světlu. Jsem to já, kdo září na tuto Zemi, kdo objímá také tebe, kdo objímá každé Své dítě. Jsem to já, světlo, jež ozařuje tuto Zemi. Tak vyzařuj toto světlo. Ne­chej vše ostatní za sebou, svěř se zcela Mně. Svěř se Mé lásce, svěř se této lásce, která je v každém Mém dítěti, která je uložena v nejhlubších kořenech každé bytosti. Dívejte se, jak v každém toto světlo září.

 

Vstupte do vnitřního světla, Mí milí bratři a sestry, neboť já jsem tam a přijmu vás ve vašem nejhlubším nitru. Obejmu vás a prozářím Svojí láskou, která je tou pravou láskou. Naplním vás a vaše srdce přetečou láskou a vše, co vás potká, bude dotčeno touto láskou a ve vašem protějšku se probudí touha po Mně, aby se také on vydal Mě hledal. Ano, Mí milí, jste Mými nástroji a skrze vás nechám do světa proudit lásku. Tak se otevřete pro Mě, který jsem lás­kou.

 

Amen, Amen, říkám vám, kdo Mé slovo slyší, ten slyší život, ten je u pramene, ten je u pra­mene života. Radujte se se Mnou, jako se raduji já s vámi. Amen.

 

Mí milovaní, než teď půjdete domů, podívejte se ještě jednou do svých srdcí. Pozorujte pla­men lásky, který jsem vám dnes vložil do vašich srdcí. Všimnete si, když budete tento plamen lásky chovat a střežit, že budu s každým z vás, abych ho provázel na jeho cestě, abych ho podpořil při potížích, abych při něm stál.

 

Nemůžu vám odebrat vaše starosti, nemůžu zabránit problémům, ale mohu vám pomoci, když budete stát u Mě a když podle své svobodné vůle ke Mně přijdete a řeknete: Ano, otče, s Tebou přijímám tuto potíž a jsem si vědom toho, že s Tebou tuto potíž zvládnu.

 

Tak pojď ke Mně, svěř se Mi, otevři pro Mě své srdce a budu vám pomáhat růst dál, budu vám pomáhat odstraňovat z cesty potíže, budu vám pomáhat, tam, kde je láska, lásku posilo­vat, budu vám ale také pomáhat, tam, kde je zlost, kde je nenávist, kde je nepokoj, nasazovat lásku a uvidíte, s láskou a spojeni ve Mně s láskou, budete si umět těchto věcí mnohem lépe nevšímat. Proto se vším, co vás v nadcházející době potká, jednejte tímto plamenem lásky a ucítíte, že vás pak dlouhodobě bude potkávat také jen láska.

 

zpět