Kroužek lásky a světla Ježíše Krista
30. května 2009 (Svatodušní svátky) v Norimberku
Meditace:
Milovaný Otče, jdeme nyní do ticha. Zpívali jsme: „Ve mně je vše v jednotě“, a tato slova v sobě chceme nechat doznívat. V této jednotě k nám proudí Tvá láska.
Náš dech plyne v rytmu Tvé lásky, ano, nadechujeme se opravdově, a vše, co nás ještě rozrušuje, vydechujeme. Necháváme dech přicházet a odcházet. Láska do nás proudí a při vydechování od nás odchází vše temné, starosti a problémy. Láska se v nás šíří, a náš dech se stává lehčím. Naše srdce se otevírá plné lásky, neboť vidíme Tebe, ó Pane, stát před námi. Cítíme Tvou blízkost, Tvou lásku. Vzpomínáme si, kdo jsme: Děti Boží, a náš domov je u Tebe.
Vnímáme zpěv ptáků a přitom posíláme k tvorstvu svou lásku. Vše je jednota. Naše láska kmitá k matce zemi a naplňuje nás hluboká vděčnost. Zemi jsi nám daroval Ty, Otče, a mi jí žehnáme s každým krokem, kterým po ní jdeme. Požehnání za požehnáním vstupuje do naší planety.
Myslíme na naše sourozence a jsme spojeni se všemi na celé zemi. Necháváme proudit požehnání a lásku. Naše myšlenky putují do zvířecích říší a s láskou objímáme každé zvíře, od nejmenšího až k tomu největšímu. I říši rostlin žehnáme plni vděčnosti.
Přijímáme proud lásky, ó Pane, který přes nás proudí z Tvého do široka otevřeného srdce, a my ho necháváme téci dál do říše minerálů a do živlů: oheň, voda, vzduch a země. Jsme jedno společenství, které vyšlo, aby spolupomáhalo při přeměně.
Vracíme se zpět k našim sourozencům, ke všem, kteří trpí, kteří jsou nemocní nebo jsou v tísni. Láska a milosrdenství se šíří po celé zemi. Setkáváme se navzájem v lásce a jsme vděční, že v Tvém Duchu, v Tvé lásce smíme jít po zemi. Ještě jednou jí žehnáme s otevřenýma rukama. Láska a milosrdenství pronikají do nitra země.
V myšlenkách opouštíme zemi a necháváme Tvou lásku a milosrdenství, ó Otče, proudit do duchovních říší ve sférách blízkých zemi. Putujeme do hlubin temnoty, ve kterých jsou ještě vázáni sourozenci. Láska a milosrdenství proudí.
Nyní, milovaný Otče, vkládáme vše do Tvých rukou ve vědomí, že jsme Tví synové a dcery a že jdeme po této zemi a žehnáme, vždy se dívajíc vzhůru k Tobě, aby se děla Tvá svatá vůle. Skláníme se před Tebou a nasloucháme nyní Tvému zjevujícímu Slovu. Otče, děkujeme Ti. Milujeme Tě.
Amen.
Božské projevení z moudrosti
Z božského vědomí mluvím k vám Já, Ježíš Kristus, vstupuji ke Svým bratrům a sestrám do jejich středu. Zářící světlo rozjasňuje tento prostor a Já žehnaje rozevírám Své paže nad vámi a nad všemi, kteří v tuto chvíli pro Mě otevírají svá srdce.
Přicházím ze sfér, které jsou i váš věčný domov; sfér, ze kterých jste vyšli, abyste udělali své zkušenosti na matérii, a do kterých se opět vrátíte na srdce lásky, ve kterém žijí všechna stvoření.
Z těchto sfér jsem i Já přišel před dvěma tisíci lety, abych vykoupil Své děti, abych jim přinesl učení ryzí, nezištné lásky, aby svůj život také zaměřili na tuto lásku. Mé poselství lásky padlo do mnoha srdcí a setba vzešla. Vzniklo prakřesťanství plné síly a radosti, plné nadšení, plné svobody a především plné žité lásky.
Svého Ducha, Svou energii lásky jsem poslal do světa. Ve vzpomínce na to slavíte dnes svatodušní svátky. Byl to Můj Duch, který Mé posiloval, který jim dával odvahu, rozjasňoval jejich ducha a nechával je poznat. Bohužel v průběhu století se toto dění a rozumění pozadí rozmělnilo, takže se z něj nakonec stala vnější slavnost, jejímuž hlubšímu smyslu již jen málo lidí rozumí.
Můj Duch volal Mé syny a dcery, vnímali Mě ve svém nitru a vycházeli ven svědčit světu o Mé lásce; ale ne, nebo ne jen skrze svá slova, nýbrž především svým životem. A tento život nakazil mnoho lidí, kteří v něm poznali cestu ven ze své nouze a zármutku, ze svých strachů, své bídy a svého nevědomí.
Tak jsem mocně působil v těch prvních desetiletích, a byl to život ve společenstvích a skupinkách, život, který se směřoval výlučně na Mě a na to, co Jsem přinesl a žil jako příklad. Nebyla žádná vnější organizace. Nebyla žádná správa, žádná dogmata. Vedl jsem Své skrze Mé zjevující Slovo.
Kdykoli to je možné, pociťujete ve svém životě, co to tehdy znamenalo znát Mou lásku a podle ní a s ní žít. Stoupá také ve vás radost, cítění, že jste synové a dcery Boha, které jsou nepodmíněně milované? Radost z toho, co se dovídáte o své proměně a proměně, kterou jste dali do pohybu ve svém okolí? Potom, Moji milovaní, může být dobré, že jste byli při tom, že jsem se těmito obrazy dotkl jedné stránky ve vašem nitru, která je sice skrytá, ale je tam. Odevzdejte se této radosti!
Ciťte Mé vanutí, jak je okolo vás, jak vás prozařuje, jak svobodnější a svobodnější vás chce udělat a také udělá! Vnímejte se jako prosvětlená stvoření nebes, kterými ve skutečnosti jste!
V průběhu mnoha let se temnotě podařilo měnit Mé učení víc a víc, takže dnes již téměř nikdo neví o Mé svaté energii lásky, která v každém protéká, která nepřišla jen při tomto svatodušním dění přes Mé, nýbrž která nepřetržitě je tu, upomíná, volá, instruuje a vede.
Každý si může z této energie lásky, Mého Svatého Ducha, vzít. Ne tím, že dodržuje lidmi vytvořené zákony, že následuje doslovné učení nebo myslí, že musí náležet k tomu nebo onomu společenství; ne, Můj Duch proudí zesíleně v ten okamžik v každém z vás, když řeknete jasné Ano ve svém nitru a umožníte, aby po přiklonění se ke Mně následovalo odevzdání se Mi.
Rozličnými způsoby se zkoušelo – a i dnes se ještě zkouší – přiblížit se Mi skrze formálnosti. Ale opravdu, říkám vám: „Vaše slova mohou být tak krásná, vaše písně, vaše básně, vaše velebení, vaše slova díků, když nejsou nesena vaší touhou po Mně, nedosáhnou Mé srdce.“
A když ještě zřizujete tolik budov k Mé cti: Já přitom potřebuji jen příbytek, ten ve tvém srdci, odkud tě povedu po tvé cestě. Na této cestě, Můj bratře, Má sestro, se bude tvůj život postupně měnit, a to, co se objasní v nitru, se projeví i ve vnějšku. To je způsob „misionáře“, který si přeji: že skrze svůj život dáváš svědectví o tom, že v tobě bydlím a působím.
Amen.
Božské projevení z lásky
Ze Své lásky k vám mluvím Já, Ježíš Kristus, jako váš Přítel, jako váš Bratr, ale i jako váš Otec. Moji milovaní, opakuji jednu větu, která má padnout hluboce do vašich duší. V tomto smyslu: „Svědčete o Mě a o Mém Duchu, který vás provívá, svým životem ve všedních dnech.“
Podívejte se nyní, každý pro sebe, na jeden aspekt vašeho jednání, které jste částečně dnes líčili. Kdy jste nepodávali o Mně svědectví, svědectví o Mé lásce, o Mé pokoře – nemyl jsem snad Svým učedníkům nohy, o Mé dobrotě, o Mé mírnost?
Všechny tyto vlastnosti a ještě mnoho dalšího ve vás má dozrát k dokonalosti; pak skutečně svědčíte pro Mě, Ducha vašeho Pána a Boha, Ježíše Krista. S trochou humoru procházím vašimi řadami a připomínám vám, o čem jste mluvili.
Když se rozzlobíte nad svým bližním a nejraději byste vzkypěli, ptám se: „Je to láska, pokora, mírnost a dobrota?“ Vysvětlím vám, jak se při příští příležitosti můžete lépe poznat a jak se chovat, když vám nastavím zrcadlo, ať již skrze kohokoli. Neboť vždy tehdy, když se skrze své spolusourozence dostanete do rozčilení, stojím před vámi, nechávám do vás téci Svou lásku a čekám na vaši reakci. Ale vaše reakce je většinou ještě lidská.
Když se tedy nějaká událost častěji opakuje, tak sice můžete vzkypět, ale v dalším okamžiku můžete pomyslet na to, že Jsem to byl Já, kdo vám nastavil zrcadlo. Jak tedy můžete příště zrcadlo poznat a hned se nerozčílit? Tím, že na Mě myslíte! Na pár příkladech – založených na vašich vyprávěných zážitcích – vám ukáži, jak byste se měli chovat:
Nastupujete do veřejného dopravního prostředku a nedostanete se o krok dál, protože vám cestu zahrazují napříč postavená zavazadla. Už ve vás stoupá nevole: „Svoje kufry si přece mají postavit někam jinam! Nevidí snad, že se tu tlačí další lidi?“ – Nyní pomyslete na to: Stojím před vámi, v přeneseném smyslu jsem tam postavil ty kufry Já. Já jsem podnítil vaše bližní, aby se posadili tak, abyste nemohli okolo projít.
Nyní se podíváte na Mě a zeptáte se: „Co mi chceš, Pane, říct?“ Skrze spojení se Mnou se díváte na ty kufry jinýma očima. Vidíte např. na klíně ženy nebo muže sedět dítě, a víte, že se zrovna vracejí z cesty. Vidíte to dítě, vidíte jeho zářící oči a myslíte na to, co všechno by mu mohlo být na jeho životní cestě darováno. Požehnáte dítěti, požehnáte otci nebo matce. Kufry už vám dávno nevadí. Možná posunete jeden trochu ke straně a jdete dál.
V jiném případě sedí někdo tak nešťastně, že má natažené nohy do cesty, takže nemůžete projít. Už se chcete rozzlobit nad touto bezohledností. Ale v tom samém okamžiku pomyslíte na to, že před vámi stojím Já, a s úsměvem si pomyslíte: „Ach, Pane, teď jsi mě zase nachytal na mém slabém místě!“ Já odpovím také s úsměvem: „Dobře, Mé dítě, že jsi si toho všiml!“
Nyní se podíváš Mýma očima na toho člověka, který ti zahradil cestu. A vidíte velkou nákupní tašku, vidíte např. mezi jiným banány, které mají hnědé fleky. Z Mé inspirace vám dám myšlenku, že si tento člověk vyzvedl své potraviny z „Tafel“ – jedné z obecně prospěšných organizací, které sbírají potraviny s prošlým datem spotřeby a předávají dál potřebným. Když ty, Mé dítě, jsi spojený se Mnou, pak jsi spojený s Mou láskou a vidíš Mýma očima své bližní. Opět požehnáte svému spolusourozenci, jehož starosti se odrážejí na jeho obličeji, a nastoupíte přes svého bližního; i když to je trochu těžké, nevzedme se už ve vás žádná nevole.
Nyní ještě k poslednímu příkladu „vězně“: [Vyprávění jednoho sourozence v kroužku: Dva vězni sedí kvůli stejnému trestnému činu ve vězení. Denně přichází dozorce a vyzvedává jednoho vězně na procházku na dvoře, zatímco ten druhý nesmí opustit svou celu. To se děje delší dobu a ten o svoji svobodu podváděný vězeň je stále zlostnější kvůli nespravedlnosti, která se mu děje.] Kdo je ten dozorce, který ho nepouští na svobodu? Nyní to již víte: Jsem to Já. Proč se k jednomu chovám ve vašich očích nespravedlivě? Mohu být nespravedlivý?
Nyní si poslechněte Mé vysvětlení: Vím, že si onen vězeň předsevzal pro tuto inkarnaci být světlem na zemi. Čas pobytu ve vězení mu slouží k zamyšlení. Tím, že onen vězeň nedostane volnost, nemůže dělat své vycházky na dvoře, je omezený na malý prostor, a není ale také rozptylován a Já mu dávám možnost najít ve své osamocenosti cestu ke Mně a být spojen se Mnou v nejvroucnější lásce.
Např. s ním chci procházet duchovní roviny, ve kterých může být všude v modlitbě spojen v lásce s dušemi, a dávat jim pomoc plnou světla na jejich temné cestě. Může lásku v sobě rozvinout v takové intenzitě, jakou si nedovede představit. Proč se dříve mniši dobrovolně stahovali do samoty klausury? Protože toužili po tom, být v samotě spojeni se Mnou v nejvroucnější lásce. Když pak našli cestu k této lásce, není již samoty zapotřebí, a Já, „dozorce“, otevřu dveře a řeknu: „Nyní vyjdi ven a svědči o Mé lásce, a sice skrze svůj život, nyní na svobodě.“ Tak má všechno i hlubší smysl.
Skrze tyto příklady jsem vám ukázal, jak se můžete stát láskou. Existuje ale ještě druhý aspekt, totiž, že se zkoumáte, proč vždy znovu klopýtáte přes ty samé kameny, kameny, které vám Můj zákon lásky položil do cesty pro poznání sebe sama. Nazvali jste to dobře: Je to vaše ego. Člověk může být zraněn, jen když se zranit necháte.
To má vždy za základ hlubší příčinu. Když ale vždy poznáte, že Jsem to Já, kdo vám podává zrcadlo, a když přes lásku najdete cestu ke Mně, tak vám také mohu pomoci, abyste získali poznání, např. v myšlenkovém a obrazném vedení zpět do raných zkušenosti v dětství, kterých si již pro jejich bolest nejste vědomi, takže stále znovu klopýtáte o ty samé kameny. [V knize: „Cesta k jednotě přes lásku“ byla ukázána jako „červená nit“, která se vytváří skrze takové zkušenosti a člověka provází životem, dokud nepozná počátek svých negativních pocitů a neodstraní příčinu, např. skrze odpuštění.]
Moji přátelé, je to Můj Duch, který vás chce ovívat a prozařovat vás, Můj Duch lásky. Stále znovu budete zápasit v pozemském bytí, neboť se budou stále znovu objevovat těžkosti. Když se ale snažíte a postupujete tak, jak jsem vám popsal, pak vám slibuji, že vaše cesta bude stále lehčí, že vás Má láska obsáhne s takovou vroucností, jakou si dnes nedokážete představit. Podívejte, člověk se musí nejdříve naučit unést plnost této lásky.
Moji učedníci se stáhli poté, co jsem se vrátil na nebesa. Byli se svou láskou zcela u Mě, ale i se svými strachy a starostmi z budoucnosti. Jak jsem vám již zjevil, vzpomínali společně na všechno, co se Mnou prožili v minulých třech letech. Mluvili o lásce, se kterou jsem chodil po zemi a pomohl tolika nemocným a trpícím; mluvili ale i o vážnosti, s jakou jsem napomenul leckteré znalce písma ale i učedníky. Byli od rána do noci se všemi svými myšlenkami u Mě, a láska mohla ode dne ke dni narůstat.
Jak je to u vás, když zde za sebou zavřete dveře? Jak dlouho v sobě ještě nesete Mou lásku v té intenzitě, v jaké ji nyní vnímáte? Rozumíte nyní, že Můj Duch Mé tehdejší učedníky mohl pojmout s takovou intenzitou, že vyšli jako noví lidé, aby o Mě svědčili, léčili v Mém jménu a učili lásce? Pokud to u vás ještě není možné, tak to je vaší láskou ke Mně, která ještě není v takové intenzitě, v jaké by mohla být.
Vždy znovu stojím před každým z vás, dívám se na vás, natahuji k vám Své ruce, chci vás obejmout, přitáhnout na Své srdce, a vždy znovu jste chycení ve světě, a Já vás nedostihnu. Nyní je ale na čase, Mí přátelé, Mí učedníci a učednice, Mí synové a dcery, abyste se pro tuto lásku otevřeli, abyste si Mě ve svém všedním dni všimli, jak před vámi stojím a natahuji po vás Své ruce, a sice skrze každého z vašich bližních. Rozviňte lásku v sobě a poznejte: Když ve vás láska nekmitá, tak to není ve vašich bližních, nýbrž ve vás, protože vás ještě nemohl dostatečně zasáhnout Můj Duch lásky, takže jste Mě ještě nemohli poznat v bližních.
Vezměte tento den a nechte ho stát se ve vašem srdci bodem obratu vašeho života: skrze dobrovolné a bezvýhradné obrácení se ke Mně, lásce, a sice od brzkého rána až do pozdního večera. Já Jsem vždycky kolem vás. Skrze stvoření, skrze zvířata, skrze vaše bližní vás upamatovávám na Sebe. Buďte si toho vědomí, a pak se stane tento den dnes svátkem vylití Mého Ducha ve vás.
A vaší lásky již ode dneška nebude ubývat, nýbrž bude neustále růst, až naplní celé vaše bytí, a vy budete skutečně moci říct: „Nežiji já, nýbrž Bůh žije ve mně, a já žiji v Něm.“ Pak budu přes vás – nyní se usmívám – konat ještě větší díla, než jaké jsem na zemi vykonal, a doufám, že nyní již nenarazíte na slově „větší“ [to byl jeden bod v našem hovoru], neboť Já Jsem to, kdo tato díla koná.
A v nadcházející době – nyní slyšte opět Moji vážnost – budete potřebovat síly nad síly, abyste vykonali v pravdě velká díla, která ale již nepoznáte v pozemském šatu, nýbrž až budete „na druhé straně“; pak uvidíte, stojící v zářícím světle, s kolika lásky jsem skrze vás mohl působit. To jsou ta velká díla.
Přijměte tedy Mé svatodušní požehnání, vy zde v kroužku a vy všichni, kteří čtete Má slova, ale i vy duše, které jste zde přítomny. Nechte se obsáhnout Mou láskou, následujte stopu lásky v krajinách ležících na druhé straně, neboť i tam můžete vykonávat díla lásky!
Podívejte se zpět na svůj život nebo svoje životy a poznejte, kdy jsem vás skrze své bližní volal ke skutku lásky! Ale jak často jste Mě neslyšeli nebo Mi nerozuměli. Nyní pojďte! I zde, kde se nyní nacházíte, můžete působit v lásce a opět napravit to, co jste na zemi promeškali. Nechejte se vést Mými anděli! Mé požehnání je i s vámi.
Amen.
Božské projevení z milosrdenství
Skutečně, Moji milovaní přátelé, Mé děti, Mí synové a dcery, Jsem uprostřed mezi vám, a zatímco jste uchváceni a zbožně poslouchali Má slova, přimkli jste se stále blíže ke Mně. Tak spočíváte nyní v Mé náruči. Cítíte tlukot srdce Mé lásky, a Má ruka spočívá na temeni vaší hlavy.
Skrze Své svatodušní požehnání vás dnes naplňuji nekonečnou láskou a milosrdenstvím, a všechno, co se ve vaší duši této lásce a tomuto milosrdenství staví do cesty, je Mým požehnáním obaleno a odneseno pryč Mou láskou do moře Mé lásky a milosrdenství, ve kterém vše nově dělám.
Tak dnes skutečně stojíte na bodu obratu ve vašem životě; neboť ze Své milosti do vás posílám Svého Ducha. Andělé k vám přicházejí, a vy dýcháte vzduch naplněný vůní růží.
Andělé vám podávají kalich s čirým nápojem. Díváte se na dno tohoto kalicha a poznáváte své vlastní bytí. Poznáváte sami sebe, svůj život, své vlastnosti, poznáváte místo, na které jste postaveni. I své vlastní zážitky poznáváte, a můžete přijmout to vše, co vidíte. Neboť to, co jste prožili, co vás ovlivnilo, je požehnáno Mou hlubokou láskou a milosrdenstvím. Tak se může vše ve vás nově probudit.
Otevírají se stavidla ve vašich srdcích. Jsou to stavidla lásky ve vás, a nekonečná láska proudí skrze vás a vylévá se do stvoření.
Všude vidíte pochodně, jak se rozzařují. Čím více lásky necháváte téci, tím světleji plameny plápolají. Je to onen oheň lásky, který vše temné stráví, aby se tento svět stal světlejší a světlejší. Oheň lásky proměňuje materii v duchovní sféry a způsobuje, že země stoupá do stále vyšších a světlejších sfér, až vše, i vy samotní, budete opět u Mě doma.
Pochopte tento obraz, který jsem vám nyní dal, a poznejte, že záleží na lásce, která každým z vás proudí! Dejte Mi, svému nebeskému Otci a Bratru Ježíši Kristu, ve vás prostor! Zcela se Mi odevzdejte! Poznejte Mou vůli a vyplňte ji! A milujete bez přestání, svědčíte o Mé lásce vaším životem. A Já procházím s vámi vašimi dny, a vše, co se nyní stane, všechna díla lásky, všechny divy konám Já; neboť vy jste se Mi zcela odevzdali.
Vezměte si tedy Má slova, která jsem vám dal, sebou do vašeho všedního dne a vzpomínejte si na to, co jsem vám řekl, a rosťte v lásce! Buďte ještě jednou požehnáni, a oheň lásky proudí ještě jednou na vás dolů a ještě jednou vstupuje hluboko do vás.
Odcházejte ode Mě, vašeho nebeského Otce, který Jsem láska, bohatě obdarováni do tohoto večera a do vašeho dalšího života!
Amen.