Kroužek lásky a světla Ježíše Krista
28. května 2011 v Norimberku
Duch Boží jde po Zemi
Božské projevení z trpělivosti
Mé milované děti, Mí synové, Mé dcery, Já, váš Nebeský Otec, jsem již celou dobu ve vašem středu a raduji se z vašich rozhovorů, jak se sdílíte, přistupujete k sobě navzájem, jak vyprávíte o lásce, kterou zažíváte, ale i o malých a velkých momentech ve vašem životě.
Zaposlouchejte se do svého srdce! Nyní je zcela ticho. Slyšíte teď cvrlikání ptáčka, který Mně na počest zpívá píseň a je plný radosti. Tak vkládám do vašich srdcí radost. Potěšte se tímto zpěvem a v tichu se Mně ke cti k němu přidejte! Zaznívá to ven do stvoření a potěšuje přírodu stejně jako sourozence. Je to zvuk lásky, jak jste to právě zpívali: Mé dítě, miluji tě. Tak se ciťte zabaleni do Mé lásky a neseni jí. Ciťte, jak vás pojímá proud Mé lásky a proniká vámi od hlavy až k chodidlům.
Vnímejte zpěv Mé lásky ve vás, jak z vás vychází a bere sebou všechno, co vás ještě zaměstnává, co vás tížilo nebo stále ještě tíží! Proud Mé lásky to nese na Mé Otcovské Srdce, neboť tam to najde vykoupení a následně proudí nová láska. Tak se stáváte stále jasnějšími a světlejšími, ano, obklopuje vás záře paprsků Mého světla. Daleko ven září Má láska. Kamkoli nyní v myšlenkách jdete nebo když opět opustíte toto místo, ve spojení se Mnou září Mé světlo do daleka, a tak se proměňuje Mé stvoření.
Dotkne se mnoha vašich sourozenců, i přírody kolem vás, zrovna tak jako země pod vašima nohama, stejně jako rostlin a zvířat. Ty se také přibližují a již od vás neutíkají. Když jim požehnáte, zajásá i jejich srdce.
Toto, Moji milovaní, vás vede stále hlouběji do jednoty se Mnou a se stvořením. Častokrát jste žasli nad bohatostí květů, se kterou se v uplynulém jaru příroda ukazovala, květ vedle květu, jeden krásnější než druhý. I jejich vůně se šířila a také vás těšila. Keře, květiny rozkvétají pro radost a rozdávají se i zvířatům. Co by byly včeličky bez květů a těch mnoho jiných drobných zvířat, které se občerstvují nektarem a schovávají se ve stínu listů? Všechno žije spolu navzájem. Skrze své požehnání spolupůsobíte, aby vše společně působilo v míru a harmonii, nejen zde u vás, nýbrž v širokém okolí. Do celého stvoření teče Mé požehnání.
Tak jste na cestě jako Moji poslové světla, dennodenně, a Já k vám vždy znovu volám: „Mé dítě, miluji tě! Podívej se na Mě a podej Mi svou ruku! Já tě vedu, držím nad tebou Svou ruku a jsem se Svým požehnáním a Svou láskou vždy u tebe a kolem tebe.“
Tak působím. Jdu se Svými dětmi po zemi, ukazuji jim to i ono, co i jejich srdce naplňuje radostí, aby se mohla stále více otvírat a rozšiřovat, a radost vstoupila i do vašich duší, abyste plni radosti šli dále po své cestě. Cítíte změny v sobě a kolem sebe. Potkáváte mnoho poslů světla kolem sebe a všude tam, kam dopadá Mé světlo.
Všude na zemi je třeba Mého světla, Mé lásky a milosrdenství, jen nevidíte působení okamžitě. Říkám vám ale, že každá myšlenka lásky působí, neboť láska, která je bezpodmínečná, nic nežádá, nýbrž tu jednoduše jen je, může být přijata od těch vašich sourozenců, vašich bratrů a sester, kteří se stále ještě brání. Nepřestávejte tedy a nenechávejte se také nikým zmást, protože se to nebo ono hned nenastavilo, nýbrž se modlete dále, žehnejte a především se přitiskněte na Mé Otcovské Srdce!
Představte si, že jdu s vámi, Svou ruku položenou kolem vás a vy opíráte svou hlavu o Mé rameno a díváte se ne Mě: „Můj Otče, miluji Tě!“, a Já tě jemně hladím Svou rukou po hlavě a říkám: „Mé dítě, miluji tě tak moc a raduji se, že jdeš se Mnou. Ciť, jak tě bohatě obdarovávám, a i když by to bylo jen na jeden malý, krátký okamžik, když jsi ve svém všedním životě, stačí přimknutí se ke Mně, a Má láska může působit.“
Tak chci směřovat váš pohled stále více do přírody. Když jdete do lesa, dívejte se s otevřenýma očima kolem sebe, slyšte nádherný zpěv, švitoření ptáků, šumění listí na stromech! To vše na vás působí a vede vás do jednoty se stvořením a i se Mnou.
V duchu nyní opouštíme zemi. Tvoříme s mnoha vašimi sourozenci kruh, který obepíná zemi. Mé požehnání přes vás proudí a na zemi je stále světleji. Stále hlouběji a dále působí Mé světlo. Všude tam, kde je tma, kde žijí ti z vašich sourozenců, kteří se ode Mě vzdálili, proudí láska a milosrdenství. Jste nejvroucněji spojeni se Mnou a Mé požehnání přes vás proudí a rozsvětluje celé stvoření. Rozdávejme stále a stále znovu požehnání stvoření, ono vám děkuje a raduje se.
Nyní vás beru, Mí synové a dcery, opět za ruku a vracíme se zpátky k vašemu duchovnímu úkolu, působit pro světlo a i zde na zemi opět zaujmou své místo a být světlem a láskou. Budu vás instruovat jednotlivě, ale i nyní dále skrze Má projevující se Slova.
Amen.
Božské projevení z lásky
Je to čas Mého Ducha, ve kterém Já, váš Bůh a Stvořitel, jdu po zemi a dotýkám se všeho, co nekmitá v Božském pořádku, neboť všechno se má vrátit zpátky k tomu, jak jsem to stvořil, vám, Mým dětem, k radosti.
Zavolal jsem vás vaším jménem: Vyjděte ven a potkáte Mého Ducha vždy tehdy, když žehnáte! Při vašem žehnání se k němu přidává i Mé požehnání a proudí ke všemu, kam posíláte své myšlenky.
Neobávejte se duší, které jsou kolem každého z vás. Někteří z vás jsou citlivější a slyší nebo vidí je, jiní cítí jejich blízkost. Všechny duše připoutané k zemi potřebují vaši modlitbu, neboť se mají přeci vrátit domů na Mé Otcovské Srdce. Když se udělají pro vás znatelné, tak jim žehnejte v Mém jménu a vložte Mi je do Mé náruče a to vždy znovu, neboť by to mohlo být také vaším úkolem, který jste chtěli zde na zemi splnit: přivádět duše ke světlu.
Můj Duch proudí přes vás, neboť kdybych se ve Své a se Svou mocí, silou a nádherou dotkl Svých dětí, které jsou ještě obrácené k temnotě země, musely by – obrazně viděno – shořet jako můra, která vlétne do světla svíčky. Mezi Mnou a Mým dítětem leží světy bytí člověkem, duše jsou pláštěm ryzího ducha, ducha ze Mě. Duch, dítě stvořené ze Mě, spočívá na Mém srdci. Vědomí dítěte opustilo nebe až do té nejhlubší temnoty, takže již neslyší Mé volání a Já se ho také nemohu dotknout.
Kromě jiného jste také proto šli jako Moji poslové světla na zem. Přes vás proudí Má láska, přes vás proudí Mé milosrdenství, přes vás posílám proudy milostí ke Svým dětem v temnotě, ale i do stvoření, které je už jen odleskem věčného bytí a přesto je prokmitáváno Mou láskou, Mým životem, neboť život je láska.
Nemusíte se bázlivě uchylovat do ústraní, jako tehdy Moji učedníci po Mém Nanebevstoupení. Obávali se vrchnosti, že by i je mohla pronásledovat a zabít. Když je ale pojal Můj Duch, neznali již žádný strach. Vy, Mí synové a dcery, jste prozářeni Mým Duchem a jste zprostředkovatelé Mé lásky.
Podívejte, když bude tato země proměněna v Novou zemi, na které je mír mezi lidmi a také mír ve stvoření mezi zvířaty, pak se musí to, co se nyní nachází ve sváru, proměnit. Proto jde Můj Duch po zemi a dotýká se toho všeho, co musí dospět k proměnění. Ať již to jsou národy, Mé lidské děti, nebo stvoření na zemi. Všude panuje smrt, pomíjení. Já jsem ale smrt překonal, a skrze Mého Ducha bude tato smrt ve stvoření na zemi také překonána. Vše se promění, smrt již nebude existovat a ani žádný smutek.
Když děti vstupují na věčnost před svými rodiči, jaká velká bolest naplňuje srdce rodičů a stále znovu na celé zemi výkřik: „Otče, proč, proč?“ Zcela jedno, jaké jméno Mi je dáváno, ve všech náboženstvích vyvstává tato otázka: „Proč se to děje? Ó, Bože, který jsi náš Stvořitel a můžeš všemu zabránit, proč je toto všechno utrpení?“
Vám, Moji milovaní, nemusím odpověď blíže vysvětlovat, vy ji víte ve svých srdcích, že ne Já jsem přinesl utrpení na lidstvo, nýbrž lidstvo samo. Když se Mé děti ve svém vědomí postavily proti Mně, ztemňovaly se krok za krokem ve svém vědomí a strhávaly sebou duchovní stvoření do hlubiny.
Ve Svém slitování se nad vším jsem po nekonečně dlouhých bězích času vložil zemi, tak jak je dnes, Svým dětem do rukou. Vznikání a pomíjení mělo Mým dětem ukázat, že skrze pomíjivost vzniká nový život, vyšší život. Pomíjivost, kterou Mé děti vytvořily, – ne Já – jsem připustil, aby se naučily, že vše, co na zemi vytvoří, propadne pomíjivosti.
Mé děti, které Mě ve svém vědomí opustily, měly skrze to najít cestu zpátky ke Mně, temnota se ale pevně ovinula kolem jejich duší, že neslyší Mé volání: „Nechej všechno pomíjivé za sebou, Mé dítě, pojď domů!“
Běhy časů jsou nyní u konce. Nyní je čas Mého Ducha, ještě jednou opakuji, kdy se dotknu všeho, co nekmitá v Božském pořádku, aby se to proměnilo. Proto, Mí synové a dcery, toho na vás ještě hodně přijde, ale protože jste ke Mně přivinutí, nemáte v srdci žádný strach, nýbrž jste naopak Moji pomocníci v tomto procesu proměny.
Poznávejte Mé působení ve změnách, které se nyní dějí. Máte v sobě tvořivé síly, tak jako každé Mé dítě. Prostřednictvím tvořivých sil byla vytvořena temnota, ne Mnou, nýbrž těmi Mými dětmi, které Mě opustily, a prostřednictvím vašich tvořivých sil nyní spolupomáháte při velké proměně všeho temného směrem k plnému světla. To se nestane ze dneška na zítřek, nýbrž krok za krokem.
Jste doprovázeni Mými anděly nebes. Váš pozdrav s požehnáním je posilován Mnou a anděly, kteří toto požehnání vysílají dále tam, kde je nejvíce potřeba. Vysvětlím vám to na jednom příkladě: Vidíte člověka na vozíčku. Z Mého milosrdenství do vás proudí soucítění a vy řeknete nebo si pomyslíte: „Otče, Tvé požehnání je s ním!“ nebo „Otče, žehnám mu ve Tvém jméně, aby dokázal nést svůj osud, a prosím o sílu pro všechny členy jeho rodiny nebo pečovatele.“
Požehnání je vyslovené a vy jdete dále po své cestě. Co se ale stane nyní v duchovnu? Já rozpřáhnu své ruce nad tím, kterému jste požehnali, a do jeho duše proudí milost, a on pozná, že skrze postižení může rozpustit vinu z minulosti, tím, že přesto že je postižený, se chová přátelsky ke svým bližním, které také musejí bojovat s nemocí, a dodává jim odvahu. Sílu k tomu dostane ode Mě.
Vaše požehnání ale nezůstane stát jen u tohoto bratra, ne, obkrouží celou zemi a dotkne se všech Mých dětí, které se nacházejí v tělesném utrpení, v bolesti. Nebeští andělé nesou toto požehnání kolem země a všichni dostanou z tohoto jednoho vyslovení požehnání nebeskou sílu, aby nesli svůj osud a unesli ho. Tímto způsobem dojdou Mé děti k poznání a rychleji se skrze vaše požehnání vrátí zpět na Mé srdce.
Až bude život uplynulý, tak ten, kterému jste požehnali, bude zářící stát přede Mnou a řekne: „Ó, Můj Bože – nebo Ježíši, nebo Otče – když se dívám zpátky na svůj život, tak to nebylo lehké, přesto jsem mohl být pro jiné pomocí a proto mohu říct, že život byl dobrý.“ A já rozevřu svou náruč a řeknu: „Pojď domů, Můj synu!“
Jedno jediné pozdravení požehnáním může přivolat tuto změnu. Tolik tvořivé síly leží v každém z vás. Čím více najdete cestu do života se Mnou a ze Mě a budete se snažit – od brzkého rána až do pozdního večera – zůstávat stále v tomto spojení se Mnou nebo se k němu alespoň opět vracet, když bylo přerušené, tím více ve vás budou síly z Mé síly sílit. Půjdete pak po zemi jako pravé Boží děti. Vaše kroky budou požehnáním pro zemi, vaše myšlenky budou proudit do stvoření, žehnat mu a budou pomáhat při proměně, aniž byste si toho všimli. Světlo, zářivé světlo budete kolem sebe šířit a budete rozjasňovat temnotu až do její největší hloubky.
Samozřejmě přijdou i útoky, neboť Mé děti, které se ve svém vědomí ode Mě vzdálily, ještě věří, že mohou dosáhnout vítězství, a na každém kroku se budou snažit uhasit světlo, které šíříte. Zhasnout nemůže, může ale být trochu zatemněné skrze vaše bytí člověkem. Nebuďte smutní, když zakopnete o svého člověka a např. se rozzlobíte a na několik okamžiků zapomenete, že jste přece chtěli být daleko zářící božské dítě, nýbrž se okamžitě opět vraťte zpátky ke Mně a tím do Božského spojení mezi Otcem a dítětem.
Vím velmi dobře, že to není na zemi vždycky jednoduché, sám jsem šel jako Ježíš po zemi, když se ale ke Mně přitisknete, právě tehdy, když se nacházíte v těžkých situacích, pak musí temnota ustoupit a vy se vrátíte zpátky k lásce a požehnáte temnotu, která vás chtěla stáhnout do hlubiny. A toto požehnání opět působí, jak jsem vám to zrovna vysvětlil.
Tak jdete i vy, Mí synové a dcery duchovně po zemi, a váš duch uvnitř, který je jedno se Mnou, vždy jedno byl a bude, jedná v plné síle božského syna, božské dcery.
Znám vaše myšlenky a vím, že se vám tento požadavek zdá příliš vysoký, zvláště když – každý z vás – musí na své životní cestě ještě tolik bojovat. Říkám vám ale s mimořádným důrazem, že síla proměnit temné v plné světla bude ve vás stále silnější. Nebuďte smutní, když jste spadli, nýbrž rychle opět vstaňte! Procházejte radostně svými dny, ruku v ruce se Mnou, Ježíšem, vaším Přítelem po vašem boku, a buďte si vědomi andělů, kteří vás provázejí!
Mé požehnání je s vámi, ale i s vámi, kteří Má slova čtete, i vás oslovuji.
Amen.
Božské projevení z milosrdenství
Ano, Moji milovaní, tak jsem uprostřed mezi vámi. Mé srdce je doširoka otevřené a mocný paprsek světla proudí z Mého srdce. Světelný paprsek se rozvětvuje do stále více a do stále jemnějších paprsků, a jeden z těchto paprsků proudí i do vašeho srdce. Může proudit do vašeho srdce proto, protože jste ho otevřeli doširoka a plni radosti Mě do sebe vpustili.
Ciťte tedy radost, která je ve vás z Mého daru vám! Já sám jsem onen paprsek světla, který jste vpustili do svého srdce a Já sám vás obdarovávám, ano naplňuji Svou léčící láskou a milosrdenstvím. Tak se ve vás šíří Má láska, až je nakonec vše ve vás Mou láskou naplněno. Právě nyní probíhá rozhovor mezi vaší duší a Mnou. Tak mi dejte svou duši a tím sami sebe a vše, co vás zaměstnává, všechno co vás tíží, co vás trápí, co vás bolí, ano dejte Mi všechno! Představte si to tak, že stojím před vámi a držím před vámi Své ruce a vy do nich vkládáte všechno, co Mi chcete dát. Podívejte se ale, Mé ruce nepřetékají, pojmou všechno, co Mi chcete dát. Tak můžete být stále svobodnější a vaše nádoba se stále více naplňuje Mou láskou.
Cítíte se nyní opravdu lehce, ano, cítíte se nyní ulehčeně a kdo chce, může Mi toho dát ještě mnohem více, neboť Mé Otcovské Ruce zůstávají stále stejně otevřené, ale světlo ve vás se nerozdává jen ve vás, kdy vaše buňky dostávají drahocenný nápoj, nýbrž se otevíráte a říkáte: „Otče, tak bohatě jsi mě obdaroval! Rád nechám Tvou lásku a Tvé milosrdenství proudit dále.“ A Já odpovídám: „Tak je to správné, Mé dítě, neboť podívej, tak jako všechno najde místo v Mých rukách, tak je Má láska v takové hojnosti, že nikdy nevyschne, nýbrž pramen lásky bude bublat na věky, a tak se z vás vydává Mé světlo, Má láska, Mé milosrdenství, a temnota na vaší zemi je nyní stále více naplňována světlem.
Mé světlo se nyní zcela jemně dotýká mnoha sourozenců a oni cítí příval lásky. Otevírají své nitro a se slzami v očích – se slzami radosti – otevírají své srdce, a Já mohu dovnitř, mohu mluvit se Svým dítětem od „Já“ k „Ty“ a mohu ho od tohoto okamžiku provázet na jeho cestě po zemi.
Stejně tak je to se zvířaty, rostlinami a minerály, vše se otevírá pro Mou lásku. Je to jako požehnání, které se dotýká i země a pokládá se jako zářící plášť kolem vaší země a ona se otevírá, a tak může Má léčící síla, Má léčící láska a milosrdenství proudit i do ní. Je to skutečně požehnání, co se nyní děje. Můžete si to představit tak, že jste nyní sami v Mém prameni lásky. Rozpřahujete své ruce, žehnáte v Mém jménu a pramen začíná mocně prýštit, a Můj pramen teče tam, kam se nasměrovalo vaše požehnání.
Ano, tak nyní pije vše, i vaše země, z Mého pramene lásky, a prameny země, budou v budoucnu přinášet nejen pramenitou vodu, nýbrž vodu požehnanou, zdravou a čistou, požehnání pro stvoření. Co je ale s těmi, kdo přede Mnou uzavírají své srdce, kteří se stáhli do temnoty? Nyní, Moji milovaní, i k nim proudí Mé požehnání. Ukazuje se jim, dbá ale – to je Má vůle – svobodné vůle každého jednoho. I mezi nimi je ale leckdo, pro koho je již putování temnotou přespříliš, kdo je již temnotou znechucený.
Když takový bratr nebo sestra otevřou své oči jen na malou skulinu, následuje něžný dotyk, ano, je to jako zaklepání, a teprve když on nebo ona řekne: „Otče!“, teprve pak jsem tam a vezmu ho/ji do Své náruče a přitisknu Své dítě na Své srdce. Osuším mu slzy, slzy lítosti, ale i slzy úlevy, a řeknu: „Mé dítě, nikdy jsi nebylo ztracené, neboť neustále jsi bylo Mé dítě a vždy Mé dítě budeš, a Mé milosrdenství nezná žádné hranice, proto jsem i tebe spasil. Můžeš nyní putovat domů. Nebudeš ale putovat samo, nýbrž Já, Dobrý Pastýř, tě vezmu ke Svému stádu.“
I tak to bude, když žehnáte sourozencům, když se modlíte za sourozence, kteří ještě prozkoumávají temnou stranu. Vše má svůj čas, a řeknu to nyní ještě trochu jinak: „Vše má Můj čas, neboť ve Mně jsou čas a prostor zrušeny.“ Tak můžete žehnat i minulému, můžete žehnat přítomné a můžete žehnat budoucímu. Když to děláte s upřímným srdcem, pak se děje Má vůle, a vaše požehnání bude blahodárně působit jako Má láska, jako Mé milosrdenství, jako Má léčící síla.
Vždy tehdy, když říkáte: „Otče, s Tebou!“, vždy tehdy, když se modlíte, když Mě prosíte, když jdete se Mnou za ruku po svých cestách, tehdy vždy se otevírá Mé srdce a jako paprsek světla se dávám těm, za které se modlíte, kterým žehnáte, ale i vám, a skutečně, skutečně, říkám vám: „Znovu se zopakuje vše, co jsem vám nyní vyjevil. Důvěřujte Mi a dělejte vše v Mém jménu a vkládejte vše do Mé vůle!
A když je: Kdo prosí, tomu bude dáno a kdo klepá, tomu bude otevřeno, tak to bude přesně tak, jak jsem vám to dnes ukázal. Putujte tedy po cestách lásky! Každá cesta, kterou jdete společně se Mnou, je cestou lásky. Nemusíte ji hledat, nesete ji v sobě.
Ještě jednou vám žehnám a s vámi žehnám celému Svému stvoření, všemu životu a všemu bytí. Vezměte si sebou Mé Radostné poselství, Mé velikonoční poselství, že jsem vás všechny spasil, že vás všechny miluji, to má jako aleluja naplňovat navždy stvoření!