Tichá radost

Poselství - leden 2006

Poselství - leden 2006

zpět

Poselství z 26. ledna 2006

 

Meditace:

 

Nadechujeme se a uklidňujeme svůj dech.

 

Spojujeme se s naší planetou Zemí. Naše nohy leží na zemi. Hluboce se nadechujeme a vedeme dech do centra pořádku (kostrč). Vydechujeme. Při opětovném výdechu řídíme proud do centra vůle. Vydechujeme a necháváme proud dechu při nádechu téct do centra moudrosti.

 

Klidně a hluboce nyní vydechujeme. Cítíme, jak teplý proud naší matky Země teče přes naše nohy a naše tělo až do srdečního centra vážnosti, místa našeho Vnitřního chrámu. Vydechujeme a při dalším vydechnutí vedeme dech do krčního centra trpělivosti. Cítíme, jak dech proudí naším tělem nahoru a rozšiřuje naše centrum lásky na čele. Znovu vydechujeme a vedeme nyní dech k centru milosrdenství na našem temeni.

 

Cítíme, že se naše horní část těla napřimuje a cítíme tah na naší hlavě. Zatímco se naše nohy opírají o Zemi, zvyšujeme tah na naší hlavě. Naše duše opouští tělo, chráněna naším andělem strážným. Vznášíme se s ním vzhůru do atmosféry. Jsme lehcí, zcela lehcí stoupáme stále výše. Vidíme bezpočet bytostí, které se stejně jako my vznáší, až pod sebou vidíme Zemi. Je to mnoho poslů světla, kteří jsou toho času činní ve všech náboženstvích, ve všech zemích.

 

Z našich srdcí proudí pocit: „Ó Pane, naše vůle sloužit na Zemi je silná, ale ještě silnější je láska k Tobě a prosíme Tě, abys skrze nás nyní působil.“

 

Vidíme nad Zemí temné mraky. Světlo lásky očišťuje. Pozorujeme, jak se mraky rozplývají. Jsme vyzýváni, abychom posílali světlo také do jedovatě zelených mraků, které vyvstaly ze znečištění vzduchu. V Tvém jménu, Otče, posíláme světlo a prosíme Tě: „Ochraňuj a posiluj nás, abychom v jednotě dokonale působili, tak jak je Tvojí vůlí.“

 

Cítíme, jak se náš kroužek pohybuje kolem zeměkoule a naši nebeští pomocníci nás směřují tam, kde je to nutné. Náš zrak je otevřen. Vidíme, kde je velké zoufání kvůli nemoci a posíláme léčivé lásky-světlo k nemocným.

 

Vysíláme léčivé lásky-světlo k duším, které ještě bloudí kolem. Když se některá duše pohne s námi, chtěla by být vedena, pustíme ji do našeho kroužku; neboť byla ve svém nitru dotčena naším jednáním a ráda by pomohla vysílat světlo na Zem.

 

Milovaný Bože Otče, vidíme nyní, jak z nitra matky Země září žár. Život z Tvého tvůrčího ducha odráží naše vyslané světlo.

 

Láska přináší naději pro každou bytost. Světlo, které vysíláme v jednotě všech poslů světla, nechť prozáří všechny bytosti. Vidíme, jak ze Země stoupá žhnoucí, živoucí světlo. Ježíš otevírá Svoji náruč a z moře Jeho milosrdenství proudí do našeho vyzářeného světla, které se spojuje se světlem Země. Poznáváme: Nic není od sebe oddělené, vše je jednota, stvořené a zrozené z lásky. Ještě jednou opakujeme: „Otče, naše vůle sloužit Ti na Zemi je velká, ale ještě větší je naše láska k Tobě.“

 

Naši andělé strážní nás vedou zpět a my se díváme ještě jednou na očištěnou atmosféru Země. Díváme se do zemí, které byly zastíněny nejtemnějšími mraky a vidíme nyní zářit světlo. Vidíme mnoho duší, které přijaly světlo a nesou ho dál.

 

Jemně a tiše vklouzneme zpátky do našeho lidského roucha. Naši duchovní pomocníci jsou u nás. Děkujeme jim za jejich vedení, za jejich lásku, kterou nám po celý život poskytují. Díky, díky, díky!

 

Naše srdce zůstávají otevřená pro slovo našeho nebeského Otce.

 

 

Projevení z lásky

 

Jako vrchní kněz žehnám tomuto časovému úseku, který nazýváte rokem, ale jako váš Otec a Bratr, Ježíš Kristus, jsem uprostřed mezi vámi.

 

Naslouchal jsem vašim rozhovorům, díval se do vašich srdcí a ještě hlouběji do toho, čím ve skutečnosti jste: Andělé z nebes, připravení sloužit Mi na Zemi v lásce, přijmout práci na vinici a svézt úrodu.

 

Když jste přijali pozemské roucho, ať už v tomto životě nebo v předešlém, doprovázel vás na jedné straně anděl strážný; a na straně druhé k vám přistoupila temná bytost, bratr nebo sestra, který jde také pro vás temnotou, abyste sami nemuseli jít všemi temnotami.

 

Volal jsem vás ve vašich srdcích, nyní jste se shromáždili a nasloucháte Mému slovu. To ale zní také v každém v jeho nitru, neboť chci hovořit s každým dítětem od „ty“ k „ty“.

 

Zde v kroužku, ale také na mnoha jiných místech se scházejí Mí poslové světla, Mí pracovníci na vinici, a na vaší straně nestojí nyní už jen jeden anděl strážný, ale mnoho andělů, kteří vám jsou pomocí a oporou při vaší práci, být světlem na Zemi.

 

Ale protože jsem spravedlivý Bůh, je také druhé straně dána možnost přistoupit k vám ve stejném počtu, takže vás na každém kroku provází také mnoho temných bratrů a sester. Může vás to trochu postrašit, Mí synové a dcery, ale jste nyní zralí, otevřeli jste se pro Mé světlo lásky, vyzařujete toto světlo do světla, tak jak jste to právě udělali v meditaci, ale také jinak ve všedním životě. Proto k mnohým z vás přistupují pokušení, ano mnozí už stojí uprostřed své zkoušky. Tento rok je

 

rok, kdy se oddělí zrno od plev.

 

A každého zde v kroužku, ale také na celé Zemi, kdo chce být Mým poslem světla a jako takový se inkarnoval na Zemi, pohladím plný jemnosti a dobroty v Mém všemilosrdenství po jeho hlavě a řeknu:

 

„Mé dítě, jsi nyní zkoušeno. Je zkoušena tvá láska ke Mně. Miluješ Mě skutečně z celého srdce, z nejhlubší duše, Jsem tvá jediná, největší láska, nebo co nebo koho miluješ ještě více než Mě? Jestliže miluješ něco víc než Mě, tak to možná sám vůbec nepoznáváš, neboť to je tvá slabá stránka a na tomto slabém místě na tebe smí útočit ty Mé děti, které jsi chtělo přivést domů.“

 

Mé slovo k vám je vážné, neboť tento časový úsek je vážný pro každého.

 

Ale někteří z vás, kteří právě začali s prací na vinici, ještě nejsou takto zkoušeni, to vám říkám pro útěchu. Ale vy, kteří se nacházíte na cestě lásky ke Mně delší dobu, kteří jste stále znovu radostně nesli světový kříž všeho utrpení, bolesti na této Zemi, jste nyní zkoušeni.

 

Andělé, kteří vás doprovázejí, o krok ustoupí, přičemž jejich a Má láska vás bude stále obalovat. Ale tak, jak jsem byl Já jako Ježíš – připomínám čtyřicet dnů v poušti a zkoušky, které Mi byly přichystány – tak budete také vy zkoušeni.

 

Mí synové, Mé dcery, co se vám může stát, jestliže leží vaše ruka pevně v Mojí, jestliže spočíváte ve svém nitru, jste u Mě ve svém Vnitřním chrámu? Jestliže Mě ve svém srdci skutečně nosíte jako svoji jedinou, velkou lásku, přeskočí tato láska na všechny ty Mé děti, které vás chtějí zkoušet, ano, obalí je do lásky, jako vás obaluji Já, a jejich temná roucha, jejich ztrhané tváře se změní. Černé se stane šedým až světlešedým a obličeje zkřivené nenávistí budou rozjasněny vaším jasem lásky.

 

Jak často jsem vám říkal o tvůrčích silách, které jsem daroval všem Svým dětem. Bezpočetněkrát! Stále znovu po staletí jsem probouzel syny i dcery, kteří vás zpravovali o tom, že Já, váš stvořitel, Otec, ale také bratr, pobývám ve vašich srdcích a tam s vámi hovořím.

 

Jaká síla vychází z toho, kdo Mě našel ve svém srdci, jste si všimli v této meditaci. Necítili jste silný proud lásky? Nenechal jsem působit skrze mystiky minulosti Mé tvůrčí síly? Mnoho písemných sdělení je vám dochováno. Každý syn, každá dcera dostal stejný díl tvůrčích sil, protože jako spravedlivý Otec obdarovávám každé dítě stejně. Tak si buďte nyní této síly v sobě vědomi!

 

Hovořili jste o zvířecí nákaze, která by mohla přeskočit na lidstvo. Už samotné tyto myšlenky způsobují, že nemoc vznikne. Jak se máte chovat jako poslové světla, vám budiž ukázáno nyní na příkladu: Vidíte v médiích zprávy o zabíjení těchto zvířat a z vašeho nejhlubšího srdce září ke všem oněm zvířatům vaše láska a současně obalujete do lásky také lidi, kterým byla tato zvířata odebrána; ale vaše láska prozařuje také ty, kteří tato zvířata tak strašlivě zabíjejí.

 

A říkám vám, jestliže jen vy zde v kroužku spojeni při nějakém televizním přenosu budete vysílat lásky-světlo způsobem, jak jsem vám právě vylíčil, nebude už žádné zvíře nemocné a ani žádný člověk nebude touto nemocí napaden. Tolik moci a síly jsem do vás vložil. Nechejte nyní v sobě tato slova trochu působit. – – –

 

Pomyslete na miliardy ptáků ve vašem vzduchu, požehnejte jim v tomto okamžiku. Všichni tažní ptáci, kteří se brzy zase vrátí do vašich šířek, požehnejte jim z vašeho vnitřního srdce lásky. Nezoufat! Vidím do vašeho srdce! Máte sílu, neboť tato síla je ze Mě a bude konec s popravami všech stvoření, jejichž život je ze Mě.

 

Nejde teď ale jen o tento jeden případ, Mí synové a dcery, ale jde o mnohem více. Každá pochybnost týkající se toho, že jste uvnitř andělé z nebes, vás otevírá záření temných mocností. Nejsou snad také oni andělé z nebes? Padlí andělé? Proč tedy pochybujete o tom, že jste andělé? Slyšte humor v Mých slovech a pociťte Můj úsměv.

 

Není to tedy pýcha, když se ráno probudíte, pozdravíte Mě a hned si připomenete: Otče, jsem anděl, který jde oblečen po Zemi a jako anděl budu dnes s Tvojí pomocí působit.

 

Myslíte na své chyby a slabosti. Každé lidské dítě má slabosti, má chyby a stále znovu zakopává; zakopnout není špatná věc, ale špatné je spadnout a zůstat ležet. Neříkal jsem vám stále znovu, že putujete ruku v ruce? Jestliže posel světla spadne a zůstane ležet, mají to poslově světla nalevo a napravo velmi těžké nést vás. Představte si to v obraze.

 

Tak budiž tento úsek v času a prostoru pro každého z vás požehnaným rokem plným světla, v němž půjdete vědomě jako andělé po Zemi. Když každé ráno, jak jsem právě líčil, začnete s tímto obrazem ve svém srdci, budete Mi zcela blízko. I když nebe bude muset ustoupit, aby vaši bratři a sestry měli svobodu zkoušet vás, bude vaše spojení ke Mně tak hluboké a vroucné, že obalíte ony bytosti – ještě jednou to opakuji – do lásky a povedete domů.

 

Nedívejte se už na sebe jako na lidi. Ohlédněte se za rozhovory, které jste dnes vedli. Příliš málo bylo v popředí duchovní dění, příliš málo byly osloveny vaše tvůrčí síly a moc, kterou jsem vám tím vložil do rukou. – – –

 

Ale nyní pokládám každému s požehnáním Svoji ruku na jeho hlavu, zde v kroužku i všem Svým poslům světla po celém světě, neboť všichni jsou nyní zkoušeni. Na všech čelech se rozsvěcuje znamení kříže, které znamená lásku ke Mně. Ještě jednou objímám každé dítě: „Zůstaň na Mém srdci! Nechej Mě být tvojí největší láskou!“

 

Nyní ustupuje nebe o krok zpátky. Mé dítě, přiveď Mi domů ty, pro které ses vydalo na cestu, pro které jsi chtělo být světlem!“

 

Odmlčím se nyní skrze tento nástroj, ale Mé slovo je ještě mezi vámi.

Amen

 

 

Projevení z moudrosti

 

Mí poslové světla, tak jsem vás nazval a tak vás budu také nadále nazývat; neboť jste Mí synové a dcery, kteří se vydali na cestu, aby přivedli zpátky Mé padlé děti.

 

Jste synové a dcery nebes, kteří se dobrovolně rozhodli pro toto pověření. A tak oslovuji vás všechny. Jak vás tady v kroužku, tak také ty, kteří Mé slovo čtou. Jestliže se jeden či druhý z vás cítí zvlášť osloven, tak je to úmysl. Nechť otevře své srdce zcela dokořán a pocítí Mě v sobě a hluboce v sobě přemítá o významu Mých slov. Přesto víte, že každý z vás má svobodnou vůli.

 

Váš úkol, Mí synové a dcery, není také proto snadný, že máte přivést domů a spoluspasit přesně ty, kteří vám to tak ztěžují, kteří jsou proti vám, kteří vás chtějí zadržet a svést a kteří jsou přesto vaši bratři a sestry. Právě ty, kteří bojují proti vám, máte přivést do světla.

 

Jak se vám to ale může podařit, když se nejdříve sami nestanete láskou? K tomu patří cesta poznání, lítosti, odpuštění a prosby o odpuštění, abyste tímto v sobě posílili Moji sílu a nechali ji zazářit.

 

O úkolech, které převzal posel světla, jsem vám říkal už často, proto dnes k vám chci promluvit o potížích, které před vámi na vaší cestě leží, jak poznáte tyto problémy a potíže a jak s nimi můžete správně zacházet.

 

V čistě duchovních světech neexistují problémy. Všechny problémy vznikly jednáním proti lásce a projevují se na hmotě ve vnějším světě a proto si většina lidí myslí, že problémy je třeba vyřešit také ve vnějším světě. Ale vy, Mí synové a dcery, to víte lépe, neboť každý problém, který vás potká, je duchovní povahy a může a musí být proto také vyřešen jen v duchovnu.

 

Cesty k tomu jsou vám známé. Méně známé je jakým způsobem jsou vaše problémy rozdmýchávány těmi, které máte vaší láskou spasit. Boj, který vede temnota proti světlu, se mezitím projevuje ve hmotě, ale vy víte, že je to v první řadě neviditelný boj. Cílem temnoty je svázat, zadržet všechny lidi a – pokud možno – přivést k pádu.

 

Přitom má namířeno zcela obzvláště na ty, kteří hodlají přinést světlo do tohoto světa. Ti, kteří jsou kolem vás jako stíny, vás znají mnohem přesněji, než vy znáte sami sebe. Útočí tam, kde vám jsou sice známé vaše slabosti, vy se však těmto slabostem nevěnujete. Mají svobodu a právo tam útočit a Mí poslové světla mají za úkol ukázat tím, co uskutečnili v lásce, že láska je mocnější síla.

 

V jednom dřívějším projevení jsem hovořil o tom, že Mi svojí oddaností dáváte právo změnit vás. Dítě, které se takto oddá a denně se stále znovu o to snaží, žije v Mé ochraně. Já jsem ten, Kdo promění poznané slabosti, které je dítě ochotné odložit, v silné stránky. Jestliže tedy taková oddanost ke Mně nenastane nebo se děje jen s výhradami nebo s polovičním srdcem, pak nemohu a nesmím Své dítě ochraňovat a posilovat v oblastech, které Mi nechce dát.

 

Nyní popřemýšlejte, co znamená toto: Ti, kteří čekají na to, že vás vyzkouší, to budou dělat přesně na těch místech, které Mi nedáte. V první řadě jde o vaši sebelásku, spojenou s vaší svévolí a v druhé řadě jsou to váš strach a vaše pochyby. Ponechávám vám vše, co Mi nedáte, ale poukazuji vás na to, že to jsou proniknutelné brány, který se stíny pokusí vniknout.

 

Přitom, Mí poslové světla, nejde už jen o to, přivést posla světla k pádu; vašim stínům stačí zabránit vám ve vašem dalším vývoji. Jestliže zůstanete ve svém strachu a pochybnostech, ve své svévoli a vaší sebelásce, pak jsou to pole, na nichž nastane stagnace a v mnoha případech bude temnotě stačit, že svedla Mé děti do stagnace. A co jiného je stagnace než krok zpět, když všechno je vývoj?

 

Jste synové a dcery nebes, vybavení silou a mocí, které nejsou vašemu lidskému vědomí přístupné. Ale k části této síly a této moci bych vás rád přivedl. Měli byste poznat, kde spočívají vaše skutečné přání, vaše cíle a vaše láska, totiž u Mě. A vážně nemůže být vaším přáním a sloužit vaší spokojenosti, aby se nynější stav podle možností velkolepě neotřásl nebo zůstal zachován.

 

Mé dítě, připravil jsem pro tebe krásnější a důležitější a to na tebe čeká. S pověřením, které jste převzali, jste vyjádřili: „Otče, budu zvěstovat Tvoji lásku, ale současně vím, že se musím snažit stát se touto láskou.“

 

Já, Mé dítě, Který v tobě žiji, ti nabízím, že do této lásky smíš vložit vše, co tě tíží, co poznáš a co ti překáží. Pak se staneš zářícím andělem, který vzal meč lásky a štít moudrosti a který pronesl: „Otče, pro Tebe jdu; a budu zvěstovat Tvoji lásku!“

 

Mnoho andělů je připraveno stát při každém, kdo by chtěl vykonat tento krok oddanosti a tak ve vás sílí přání spasit také ty, kteří vám chtějí zabránit v průlomu světla. Především Jsem to ale Já, Kdo vás stále a stále znovu pobízí a volá a Kdo vás nade vše miluje i když jsou Má slova velmi vážná.

Amen

 

 

Rád bych vám s sebou dal ještě jeden obraz pro vaše stvoření. Podívejte, každá vnitřní, ze srdce pocházející modlitba, každé požehnání z vašeho nejhlubšího nitra dává na Mých loukách vyrůst květinku. Každé Mé dítě má v duchovním bytí velkou louku. Modlitby a požehnání už tu a tam na vašich pláních rozsely květiny.

 

Nyní se zeptejte sami sebe: Modlíte se často a vroucně, žehnáte stále znovu intenzivně a je tak vaše louka ozdobena pestrou směsicí květů? Tento obraz můžete mít před očima jako pomůcku na své cestě. Tak buďte požehnáni pro nadcházející dobu.

 

(Po písni: Svatý, svatý, svatý, svatý je Pán!)

 

Modlitba:

 

 Milovaný, milovaný Otče, na okamžik bylo nyní nebe otevřené. Jak často jsme se jako Tví synové a dcery v domově v hluboké úctě před Tebou skláněli a dýchali ono „Svatý, svatý, svatý“ nebo to zpívali v bouřlivém sboru.

 

Otče, Tvá slova padla hluboko do našich srdcí a my jsme si uvědomili, v jakém závazku stojíme.

 

Otče, jak často jsme Tě z nejhlubšího srdce ujišťovali, jak velmi Tě milujeme. Otče, díváš se do našich srdci a víš, že Tě milujeme a přesto jsme jako lidé stále znovu slabí. Tak se spojujeme a v pokoře tě prosíme: „Odpusť nám naše slabosti!“

 

Ale tyto slabosti nás současně posilují, neboť s každou překonanou slabostí zazáříme ve světle lásky. Zvětšuje se, získává v nás prostor a my jsme láska. Také když stále znovu padáme nebo zakopáváme, nezůstaneme ležet, Otče, ale poznáme své slabosti a v pokoře se skloníme; neboť jak důležité je, abychom zůstali v pokoře a nesoudili a neodsuzovali naše bratry a sestry, o nichž říkáme: jdou ještě temnotou.

 

Otče, Tvá láska proudí skrze nás a je to láska, kterou můžeme jako člověk stěží snést a tato láska obaluje do lásky všechny ty, kteří jsou také nyní zde přítomni v této místnosti, jež se rozšířila do nekonečnosti. Budou nás zkoušet nebo nás už zkoušeli a stojí znovu před námi.

 

Záříme k nim lásku, Tvoji lásku, Otče, která nyní skrze nás proudí silou, která je tak silná jako naše láska k tobě. Jsou to naši bratři a sestry, Otče, a miluješ je tak moc, že jsi se narodil jako lidské dítě a šel jsi těžkou cestu po Golgatě.

 

Plní nejvroucnější lásky k Tobě jsme v nebesích řekli: „Nechej nás mít podíl na Tvé pozemské cestě, Otče. Vkládáme své synovství Boží zpět do Tvých rukou a chceme je znovu na Zemi vybojovat tím, že budeme následovat Tvoji cestu.“

 

A to, Otče, se pokoušíme nyní z lásky k Tobě uskutečnit, každý den znovu. A nejen každý den, ale mnohokrát denně se chceme stáhnout a znovu si uvědomit, čím jsme chtěli být: Láskou z tvé lásky, Otče!

zpět