Tichá radost

Poselství - leden 2009

Poselství - leden 2009

zpět

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

31. ledna 2009 v Norimberku

 

 Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu, Ježíši Kristu,

další setkání v sobotu, 28. února 09 ve 14 hod.

Místo: 90473 Nürnberg, Bonhoefferstraße 19.

Následně, po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci, vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti,

a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Meditace: 

 

Tak jak jsme právě zpívali: „Odevzdej se zcela Jeho lásce.“, to chceme nyní ještě jednou učinit zcela vědomě. Odevzdáváme se zcela Ježíši v lásce. Vidíme jej před námi, usmívá se, rozpřahuje své ruce, aby nás všechny objal.

 

Vede nás v duchu do krajiny lásky, do země míru. Jednou bude nová země krajinou lásky a míru, kde si my lidé jsme vědomí toho, že nás Bůh, náš nebeský Otec, povolal do života jako korunu stvoření a současně jako Své věrné obrazy. To znamená, že v sobě jako svaté dědictví také neseme lásku a mír v plnosti.

 

Tato láska a tento mír se šíří jako tiše kmitající sbor. Vidíme stvoření v krajině lásky. Před námi leží louky s květy v takové nádheře a kráse, jakou my lidé můžeme jen tušit. Naše duše cítí, že stvoření, které před námi je, nepohlcuje světlo jako na zemi, nýbrž že všechno samo ze sebe svítí a vytváří kolem sebe svatozář.

 

Tráva kmitá u našich nohou a věnuje nám jemný tón harmonických zvuků. Všechny květy, všechny květiny se vkmitávají do tohoto líbezného sboru a šumění listí stromů zní, jakoby něžně zvonily stříbrné zvonečky. Stvoření zpívá píseň lásky.

 

Vidíme mnoho motýlů v nádherných barvách. Poletují od jednoho květu k druhému a i jejich mávání křídly se přidává do sboru. Užasle se rozhlížíme kolem sebe. V symbolu motýla poznáváme naši vlastní přeměnu od nízkého lidského já k vyššímu duchovnímu bytí.

 

Nás pohled nyní těká do dálky a vidíme chrám, chrám, který jsme již častokrát navštívili. Nesena osmi sloupy ozdobenými drahokamy se klene kupole, nad kterou se zvedá světlo v třpytící se bílé, jako když na obzoru vychází slunce. Pojímáme toto světlo našima duchovníma očima a poznáváme je. Je to světlo lásky a milosrdenství našeho nebeského Otce, Ježíše Krista.

 

S Ním jdeme několik schodů vzhůru ke chrámu. Vstupujeme do něj a v jeho středu opět vidíme studni milosrdenství. Andělé nám podávají misku. Ježíš, náš Spasitel, nás chce osvěžit a občerstvit, dát nám novou sílu, abychom na zemi splnili to, co jsme si na sebe vzali. Vděčně přijímáme misku a nabíráme čistou a ze sebe zářící vláhu. Klademe ji ke rtům s děkovnou modlitbou: „Díky Otče!“ Již první doušek, který protéká naším tělem, nás naplňuje hlubokou vnitřní radostí, radostí, že můžeme být člověkem na zemi a smíme jít po cestě, kterou již před námi šel náš milovaný Pán, Ježíš Kristus.

 

Další doušek nám dává sílu. Naše kroky již nadále nemají jít znaveně po zemi. Síla z Otcovy síly námi proudí, posiluje každou jednotlivou buňku našeho těla a každá buňka se zaměřuje na svaté a léčící světlo našeho nebeského Otce. Vše, co v nás nekmitá v božském pořádku, se začíná hýbat, buďto se zaměřuje na tento pořádek, nebo mizí.

 

Náš nebeský Otec nás nechce vidět trpět, neboť naše utrpení je i Jeho utrpení. Když trpíte, slouží to – jak jsme o tom mluvili – k poznání a také k našemu pokroku na duchovní cestě. Bůh nám neposílá žádné utrpení, ani ne jako zkoušku, nýbrž je to duše, která buďto bolestí vyjadřuje svou nespokojenost se životem člověka, nebo se pro bolestivou cestu po zemi rozhodla. Pro to druhé je více aspektů: např. splatit něco, co si duše kdysi naložila, nebo dospívat, aby rozuměla bližním, aby jim mohla být pomocí na jejich strastiplné cestě.

 

Další doušek: láska! Láska naplňuje celé naše bytí. S touto láskou vkmitáváme do sboru k oslavě Boha. Slyšíte zvuk harfy, houslí a šalmaj? Slyšíte sbor andělů, kteří nyní potichu nastupují? Ve vzhůru stoupající melodii je vyjádřena láska k Otci a z chorálu se stává jásot. Tento jásot doznívá, mění se v tichou, jasnou a sestupnou melodii; neboť pijeme poslední doušek, doušek milosrdenství. Milosrdenství je naše podstata, láska je leskem podstaty. Odevzdání se je naše stálost v úkolu, a nejhlubší pokora určení našeho dítěte.

 

Ještě jednou jdeme ke studni, abychom naplnili misku, a bereme ji sebou na zemi. Je to duchovní miska s duchovní vodou, která se ukazuje ve formě světla a kterou vyléváme nad zemí, do stvoření, ke všem našim sourozencům, na vše, co žije. A s úsměvem stojí Ježíš v našem středu, a my víme, že jeho přání je i naším přáním: vnášet do světa lásku a mír, korunované milosrdenstvím. A to můžeme vykonat jen v hlubokém odevzdání se a v pokoře k Bohu, našemu Otci. Ještě více než dosud jsme si vědomi našeho úkolu.

 

Co se ještě na cestě po zemi jako lidé máme naučit, chceme radostně splnit, nezapomínáme ale přitom na náš hlavní úkol: být světlem uprostřed temnoty.

 

Jsme nyní opět v Tady a Teď a připraveni na Slovo našeho Pána a Boha, Ježíše Krista.

 

Amen.

 

 

Projevení z moudrosti

 

Protože jste Mě pozvali, moji milovaní bratři a sestry, Jsem uprostřed mezi vámi jako zářící světlo z nebe, které rozjasňuje vaše srdce a rozšiřuje vaše vědomí. Ve Vás Jsem láska, Jsem život, Jsem všechno, a láska přivede – to víte všichni – všechny své děti bez výjimky nazpátek.

 

V mnoha svých zjeveních Jsem vám dal přirovnání a obrazy, abyste své vlastní situaci lépe rozuměli a naučili se dívat za věci, abyste poznali i souvislosti, abyste to, co ještě mnohým připadá jako mysterium života a smrti, pochopili jako věčný, svatý život, který je ve vás.

 

Tak vám chci i dnes dát obraz, který prohloubí vaše porozumění vašemu pozemskému životu a může vám být nápomocné při mnohém rozhodování: Představte si povrch země protkaný nekonečně mnoha kolejemi, které z části vedou vedle sebe, krátce se dotknou, kde jsou na trase místa křížení a především mnoho výhybek.

 

Nepřehledná je tato síť kolejnic a na každé koleji jede vlak. Každý vlak má strojvedoucího a v některém vlaku vidíte druhou postavu, která stojí vedle strojvedoucího. Tento obraz se dá jednoduše interpretovat. Každý strojvedoucí se podobá člověku, který je na koleji života na cestě.

 

Krajiny, kterými koleje vedou a jezdí vlaky, jsou různého druhu. Kdo se podrobněji dívá, kdo se ptá, nebo chce vědět, jestli je nějaký cíl, ke kterému vlaky míří, pozná na vzdáleném obzoru světlo. Toto světlo symbolizuje krajinu lásky, ve které nakonec skončí všechny koleje a po nich jedoucí vlaky.

 

Když se podíváte kolem sebe, tak vidíte velmi mnohotvárnou krajinu. Jsou v ní údolí, tmavá a hluboká. Jsou v ní výše, nevlídné a neskutečné. Jsou v ní krajiny, kterou jsou tak líbezné, jak jsem vám to právě popsal v meditaci.

 

Každý strojvedoucí dostal někdy svůj vlak. Vy víte, kdy to bylo: při vašem narození, vašem rozhodnutí se inkarnovat a při přípravách, které pak nastaly, jste dostali vlak, kde stojíte vpředu v kabině strojvůdce.

 

Dostali jste kolej, tu, kterou jste si předtím sami vybrali, a váš vlak byl postaven na takové místo v železniční síti, které odpovídalo vašemu stavu duše a vašemu úkolu. S prvním nadechnutím jste vyjeli. Byli jste ještě bezmocní, ještě jste si nebyli vědomi své osobnosti, své síly, svých možností, a proto za vás rozhodli rodiče, na kterém místě vaší jízdy se mají přehodit výhybky, a podle tohoto postavení výhybek jste na cestě.

 

Ve vašem vývoji přišla doba, kdy jste se sami chtěli a mohli rozhodnout, které výhybky se jak přehodí. A protože máte svobodnou vůli, hojně jste své schopnosti rozhodování využívali. Jelikož jste neznali vlastní cíl vašeho vlaku, protože ve vás ještě nebylo vědění nebo touha, přehodili jste mnoho výhybek, které vás zavedly do kraje, který se musel prozkoumat, ať už z jakéhokoli důvodu.

 

Měli jste a máte svobodnou vůli. Takto se mohlo stát, že jste dlouhou dobu jeli tmavým tunelem, že jste museli překonávat osamělé úseky a projíždět orkány a nebezpečnými bouřemi. Byly při tom i časy, kdy jste jezdili v kruhu, aniž byste si toho všimli. A často na kraji cesty číhaly v rozmanitých formách různé sliby a pokušení, aby vás zdržely, aby vás zavedly na vedlejší kolej. A dost často, Moji milí, jste na tyto vedlejší koleje jeli. Ale světlo z krajiny lásky nakonec i vás dostihlo.

 

Na další stanici, na které jste zastavili, protože jste již nevěděli co dál, Jsem zaklepal na dveře vaší strojvůdcovské kabiny. Někteří z vás Mě hned prosili, abych vstoupil dovnitř, někteří ještě museli ve své svéhlavosti jet svou cestou dál, aby nakonec při dalším zastavení slyšeli Mé klepání. A nyní, Moji přátelé, jak vypadá vaše jízda, potom co jste Mě poprosili, abych si vedle vás sedl?

 

Ze všeho nejdřív Jsem obrátil váš pohled na světlý obzor a posílil touhu ve vašich srdcích. Položil Jsem Svou ruku kolem tebe, Můj bratře, kolem tebe, Má sestro, a řekl Jsem ti: „Má to být náš cíl?“ Když jsi Mi dal své ano, a i když bylo nejprve ještě váhavé, tak se na další výhybce tvůj vlak vydal novým směrem.

 

Na cestě, která je nyní ještě před tebou, budeš znovu a znovu přicházet k výhybkám; to znamená že, budeš muset rozhodnout, jestli bez vytáček necháš vlak života jet tam, kde na okraji, na obzoru čeká krajina lásky. Máš svobodnou vůli, jak se na každém rozdvojení rozhodneš. Já stojím vedle tebe a dávám ti impulzy a když Mě miluješ, a protože Mě miluješ, budeš následovat ten směr, který ti doporučuji.

 

Když tvá láska bude větší a větší, až se z ní nakonec stane odevzdání se, tak se strojvůdcovská kabina na začátku vlaku rozzáří v jasném světle, a člověk se bude muset detailně podívat, aby rozeznal dvě osoby, které tam sedí přitisknuté těsně k sobě. Na této jízdě Jsem převzal velení. Může se stát, že na některém z těchto větvení budeš muset udělat rozhodnutí, jestli jet doprava nebo doleva, ale to už pro tebe nebude žádný problém, neboť chceš co možná nejdříve vstoupit do krajiny lásky a všechny úkoly, které ještě leží na cestě před tebou, splnit jak to jen jde.

 

Dokážeš si Můj bratře, Má sestro, s tímto obrazem něco počít? Jak sám sebe vidíš? Jedeš ještě sám, aniž bys znal cíl, nebo jsi Mě již poprosil vstoupit dovnitř? Nebo jsi jen otevřel dveře a řekl: „Nastup si Pane!“, a jel jsi pak ale svou cestou? Přezkoumej se! A jestli se ti ten obraz líbí, který jsem ti ukázal, tak ho nechej sestoupit hluboko to tvého srdce!

 

Říkám ti, že – když to chceš – Jsem ten, který stojí vedle tebe a cestu před tebou naplňuje světlem, abys věděl, kam vede cesta. Existuje pro tebe, který Mě miluješ, něco krásnějšího, než když Já, Tvůj Bůh, tě prosím, abys Mi otevřel dveře? Pojď, Mé dítě, nechej nás jet společně, krajina lásky na nás čeká!

 

Amen.

 

 

Projevení z vážnosti

 

Ve vašem životě, Mí synové a dcery, je jen jeden vůdce do této krajiny, o které je řeč, a to Jsem jedině Já, váš Pán a Bůh, Ježíš Kristus, i váš Bratr, který jako vše zahrnující Láska vstoupil do země času a prostoru, aby ukázal Mým bratrům a sestrám, kteří jsou i Mé děti, Mí synové a dcery, jaký cíl má jejich život.

 

Láska a mír, harmonie, radost, to vše, Mí synové a dcery, je v úplnosti ve vás uloženo. Když tedy putujete po této zemi s úkolem přinášet lásku a mír mezi Mé, tak to znamená: Vyvíjejte tuto lásku, mír, harmonii nejdříve ve svém nitru! Jděte dovnitř do Svatého chrámu, který spočívá na jediných pevných sloupech, jaké existují, a pijte stále znovu z nebeské vody, která vás osvěžuje, která vám dává sílu, která vám dává odvahu a naději, a skrze to také radost na cestu a na cestě, po které jdete.

 

Neboť opravdu, slyšte Mě – a toto je opět volání k probuzení těch mezi vámi, kteří ještě spí, ale i na ty Mé děti, které si myslí, že si ještě mohou dát načas – těm všem říkám: „Vskutku, vskutku, vydejte se na cestu, neboť tento svět hoří a potřebuje lásku a mír!“ Jak je chcete vyzařovat, když jste je předtím nevytvořili v sobě?

 

V mnoha poselstvích Jsem vám dal vědění. Z mnoha pohledů Jsem vám popsal, jak můžete najít cestu k lásce k vám samotným, a na tomto základě přijmout svůj úkol a vykonávat jej. Tak se probuďte, Moji synové a dcery, a poznejte požár světa a co tento svět potřebuje, aby leckde mohl být ještě požár uhašen!

 

Říkám vám: „Toliko jedna Mně odevzdaná, spravedlivá, láskou naplněná duše září tisíckrát víc než všechna klamavá světla, se kterými na tomto světě působí temnota a chce Mé svést.“ Jsem u vás, co se vám tedy může stát? Jdu s vámi cestou, na které vás může potkat jenom to, co vám přispívá ke zdraví. A když hrozí, že byste slábli, když by vás měla opustit odvaha a radost, tak jděte do svého nitra, vzpomeňte si na Mou přítomnost a okuste vody, kterou vám pak podám. A pak, Mí přátelé, jděte se Mnou další kousek cesty a dokončíme to, kvůli čemu jste vyšli na cestu!

 

Jsem u vás, vždy po vašem boku. Posiluji a posilňuji vás v duchovní podstatě a přes duchovní podstatu i vašeho člověka, aby byl schopen nést cokoli, co by mu okolnosti vašeho života naložily. Já, váš Otec, váš Pán a Bůh, Pramen lásky a světla, vám žehnám v čase a věčnosti.

 

Amen.

 

 

Projevení z lásky

 

Nyní k vám mluvím ze Své lásky, Moji synové, Mé dcery. Vracím se k podobenství s vlakem a k jízdě vaším životem. Podíval jsem se do vašich srdcí: vzplanuli jste láskou ke Mně, přesto stále znovu slyším otázku: „Co je mým úkolem, Otče? Řekni mi to, chci přece udělat všechno, abych ho na zemi splnil.“ Podívejte, nejprve je nutné poznat člověka v jeho slabostech a zcela jasně se rozhodnout jít se Mnou po své cestě.

 

Stále znovu sice říkáte: „Miluji Tě, Pane“, přece ale při mnoha příležitostech Mě jako strojvůdce po svém boku nechcete, protože si myslíte, že jako člověk se svými slabostmi nemůžete přede Mnou obstát, v lásce se Mnou splynout a spojeni se Mnou řídit lokomotivu vašeho života. Nevšimnete si, jak láskyplně v těchto situacích pokládám své paže kolem vás a říkám: „Já tě miluji přece takového, jaký jsi, Můj synu, Má dcero, nechej nás přece společně jet dál.“ Někdy jsou ale propasti, do kterých musí váš vlak dolů – jak Jsem řekl – aby je prozkoumal a aby se s nimi vypořádal.

 

Proč chcete jít sami a samotní temnotou? Proč vás nesmím doprovodit? Pomohu vám poznat vaše slabosti. Když mi je vždy položíte k nohám a budete se snažit, tak máte již první úkol, který jste si uložili v nebeských světech a pro který jsem vám dal požehnání.

 

Váš vlak má mnoho vagonů. Nejedete jen hloubkami, abyste poznali své vlastní hlubiny, nýbrž jedete i hlubinami, abyste rozuměli všem svým bratrům a sestrám, kteří skrze tyto hlubiny také jdou a kteří v temnotě zabloudili, v trní, v roští se již tak zapletli, že se již sami nedokáží vysvobodit. Vaše zkušenost vám pomáhá podat jim ruku. A nyní Mě opět vidíte v nejvroucnějším spojení se vámi, neboť to Jsem Já, kdo přes vás natahuje Mou ruku k Mým ztraceným. Vy je zvete, aby jeli ve vašem vlaku; neboť to jsou ti, které jste chtěli přivést domů. Nyní se Mé podobenství ubírá jinou cestou.

 

Samozřejmě i oni nastoupili do své lokomotivy, ale ta se již nedá roztopit, neboť chybí dříví na oheň, uhlí – energie lásky – a lokomotiva stojí. Tak je na vaší cestě mnoho těch, kteří pochmurně a smutně hledí vstříc hučícímu vlaku. Jsou oslepeni zářícím světlem, ohněm lásky, který pohání tento vlak kupředu a sklánějí svou hlavu. Jejich oblečení je roztrhané, šedé, jejich těla utýraná.

 

Co uděláte? Nemůžete jinak než že zastavíte svůj vlak, aniž bych vám dal pokyn, což beztak nikdy nedělám. Usměji se a vystupuji s vámi. Obejmete svého bratra, svou sestru a pozvete je jet s vámi. To se stane mnoho, mnohokrát, a tak se plní váš vlak, vagon za vagonem, a pak i oni vidí krajinu lásky. Vlak jede po koleji, která již zná jen tento jeden směr, a My – ty, Mé dítě, a Já – procházíme tímto vlakem a pomáháme těmto Mým dětem, aby se i oni probudili ze své temnoty, aby i oni v sobě rozdmýchali lásku; neboť tím, že spustíte paprsek lásky do jejich srdcí, se také v nich stane opět z jiskry oheň.

 

Najednou již nejste sami se Mnou, nýbrž se k vám připojují ještě ti, jejichž jiskra se stala ohněm, a kteří nám nyní pomáhají. Tam je ještě mnohý k utěšení a ještě mnohý k uzdravení! Ještě se toho musí tolik udělat, aby byly Mé děti přivedeny domů.

 

To je to být vzhůru, že vidíte, kde se nachází Mé děti, které potřebují lásku a kterým pomáháte, když to chtějí. Tím, že nasloucháte těm, kteří vám líčí své utrpení, může váš bližní říct všechno, co má na srdci, je díky tomu svobodnější, a Já ozařuji přes vás, spojen s vaším světlem, váš protějšek, a on pozná slabá místa, která musí zpracovat, aby se dostal pryč ze své bídy, která ho tak sužuje.

 

Započala nová doba, Mí přátelé. Světlo zesílilo, a světlo drží v okamžiku – i když ještě ne napořád – vítězný prapor na zemi plně v rukou. Vidíte to například na tom, že vědci poznávají, jaké vlastnosti mají zvířata, ano, že zvířata musí mít také duši. Tak se v médiích informovalo o studii, že krávy dávají o 10% více mléka, když jim dá člověk jméno a láskyplně se zvířaty zachází. Byly napsány knihy, které podávají zprávu o ohromujících intuitivních rozhovorech mezi zvířetem a člověkem atd. Stále častěji je objevována inteligence zvířat, a tak se leckterý vědec ptá, zda zvířata v některých oblastech člověka nepředstihla.

 

Již před nějakou dobou jsem vám zjevil, že věda učiní objevy, nad kterými bude lidstvo žasnout, dá jim ale i možnost změnit své smýšlení a poznat, že přece musí být nějaká Inteligence, která nade vším stojí a vším hýbá.

 

Jak dlouho tento proces potrvá, je v rukou těch, kteří pro Mě vyšli. Je to tedy v rukou všech poslů světla současného času i budoucího. Kolik vašich sourozenců pak nakonec ve vašem vlaku je, záleží také na vás. Někdy stačí přátelské slovo, pomyslené požehnání, aby se v člověku láska opět rozdmýchala v nový žár.

 

Váš vlak má ale ještě mnoho míst a může ještě poskytnout mnohem více přístřeší. Nechcete například vaše opeřené přátele, kteří se nyní občerstvují na krmítkách, vzít sebou do krajiny lásky? Vaše radost, vaše vděčnost za to, že můžete přihlížet tomu čilému ruchu, otevírá doširoka dveře vagonů. Každý paprsek lásky, který vysíláte do přírody, pomáhá zemi se regenerovat, se proměňovat.

 

Obáváte se toho množství úkolů? Ne, neboť strach vás omezuje. Začínejte každý den se Mnou; a když jste zapomněli, že Jsem po vašem boku, tak se zavolejte nazpátek a opět budete kmitat v lásce se Mnou a pokračovat na své cestě krok za krokem. Necháváte svůj vlak jet, někdy úplně pomalu, neboť vývoj potřebuje svůj čas, a pak může také zase přijít úsek, kde můžete jet rychleji, protože se Mnou po boku procházíte svým vlakem, abyste pomohli sourozencům.

 

Každý den má pro vás být novým začátkem, tak aby vaše lokomotiva – naplněná energií lásky – jela plnou silou svou předznamenanou cestou a zastavovala na místech, kde chcete zastavit z milosrdenství. Tak je tento úsek v čase a prostoru ode Mě požehnaný a vám znovu zcela vroucně kladený na srdce. Buďte Moji poslové světla a posilujte světlo, které nyní všude jasně září, neboť vám říkám: „Temnota má již připravené plány toto světlo uhasit.“

 

Myslím nyní na tu vzdálenou zemi, na nového prezidenta, který sjednocen se Mnou bude vnášet mír a lásku do světa. Již za tu krátkou dobu co je v úřadu, vám již ukázal, že si nepřeje nic jiného než mír mezi národy, mezi náboženstvími. Ale temné plány jsou spředené.

 

Proto zdůrazňuji ještě jednou: „Když ve svých médiích vidíte nebo čtete negativní zprávy, posílejte tam své požehnání a svou lásku! Zprávy plné světla zesilujte svým světlem a svou láskou!“ Myslete na morfogenetické pole, spojení všech životů spolu navzájem. Není žádné dělení, všechno je jedno. Ale šíří se přes pole, které je silnější. Nejsilnější síla je láska, ale i síla nenávisti je zde na zemi silná, protože země je v dosahu mocností, které přitakávají temnotě a staví se ještě proti světlu, proti Mně.

 

Když ale do temnoty sesíláte lásku a požehnání, pak oslabujete bojovou sílu těch, kteří jsou ještě proti Mně. Vždy na to pamatujte!

 

Ještě jednou vám žehnám, každému jednomu z vás. Pojďte do vašeho vnitřního chrámu a nechte nás být v rozmluvě, ty, Mé dítě a Já, a ruku v ruce půjdeme časem, který je před tebou nebo se budeme hnát vlakem po koleji vstříc krajině lásky, krajině míru! 

zpět