Setkání 30. listopadu 2002
Meditace:
Ježíši Kriste, náš všedobrotivý Otče, prosím Tě, abys nás vedl do meditace. Vidíme před sebou matku Zemi jako malou zeměkouli. Je právě tak velká, abychom ji mohli obejmout svými pažemi. Vidíme jednotlivé země, kontinenty, moře, vše ve zmenšeném měřítku, ale duše matky je uvnitř.
„Ó Země, chceme dnes jít do tvých živlů a požehnat jim. Ale nejdříve obejmeme svýma rukama, které jsou nyní rukama světla, Tebe.“ Světlo proudí z našeho srdce do rukou, šíří se a my jím objímáme celou Zemi. Vše, co jí přejeme, je obsaženo v tomto světle. „Ó matko Země, ukaž nám, prosím, kde trpíš a kde se očišťuješ.“
Lehký větříček, vzduch, ve kterém dýcháme, v němž žijeme, kolem nás tančí. Je to vzduch, jak ho známe. Může se stát silným větrem, takže vidíme, jak se sklání stromy a pokoušíme se odolat větru. Vzduch se může stát vichřicí, která se přes všechno převalí. Stojíme před ním a skláníme se plni pokory před vzduchem, před větrem, před vichřicí. Ve jménu Ježíše Krista žehnáme tomuto živlu. Naše požehnání se dotýká vzduchu, proniká do něj, uklidňuje vítr a vichřici říkáme: „Ježíš Kristus žije v nás, podívej, přicházíme k tobě, nechceme tě zkrotit, neboť víme, že očišťuješ matku Zemi. Vichře, žehnáme ti se vší naší láskou a vší naší silou a skláníme se před tebou.“
Vítr rozdmýchává oheň. Vidíme na naší zeměkouli, jak se rozhořívají ohně, jak hoří na jednotlivých kontinentech požáry v buši. Potlačujeme svůj strach a zbavujeme se ho. Znovu říkáme všem duchům ohně: „Přinášíme požehnání boží.“ Žehnáme ohni a každému jednotlivému plameni, kdekoliv plane, ve jménu Ježíše Krista. Pokorně se skláníme, neboť jaká pýcha by se mohla měřit s tímto živlem.
Ve stejném okamžiku však také cítíme, jak se cítí naši bratři a sestry, kteří se nachází v nouzové situaci při bouři, cyklónu nebo ohni. Chápeme jejich strach. Voda uhasí oheň. Voda je rozbouřená, a my vidíme v určitých oblastech, jak se valí z mračen, jak se země rozpouští a bahno se začíná sunout. Cítíme zoufalost obyvatel. Jsme nad bahnitými toky a znovu se skláníme v pokoře. Jsou vidět vodní duchové, oslovujeme je. Žehnáme jim ve jménu Ježíše a tím ve jménu všemocného a láskyplného Otce.
Vidíme nyní do nitra naší matky Země a cítíme, jak se chvěje. Pohlcuje nás zemětřesení, vidíme, jak žhavá láva tryská ze středu kráteru. Ano, tak se očišťuje stvoření na naší matce Zemi. Padáme na kolena a skláníme se plni pokory, žehnáme zemětřesení, vedrům, žáru. Žehnáme všem živým bytostem, které trpí výbuchy sopky. „Ó milovaný Ježíši, daruj nám sílu pro naše požehnání, aby se dotklo živlů a duchovních bytostí, které ovládají živly.“
Začíná nové ráno. Znovu vychází slunce, jako by se nic nestalo. Víme, že Země a všechny živly potřebují naši lásku, naši sílu, naše požehnání. Ještě jednou objímáme zeměkouli svýma světelnýma rukama a necháváme do ní proudit z našich rukou, z našich srdcí lásku.
Ó Pane, přijmi vroucný dík za Tvoji pomoc, za sílu, kterou nás obdarováváš, že k nám proudí světlo a láska a my je můžeme předávat dále. V pokoře se před Tebou skláníme a cítíme, jak Tvé ruce spočívají na našem temeni.
Pouštíme z našich rukou matku Zemi. Vzduch nás ovívá, oheň a voda se stahují a my jsme znovu zde v této místnosti, na židli a děkujeme našemu milovanému Pánu.
Amen
Nad přírodou se sklání tma, ale v našich srdcích září světlo z věčnosti, Mé světlo, neboť Já, Ježíš Kristus, jsem uprostřed mezi vámi a se Mnou přišli nebeští andělé, aby vám předali dárek. Sešli jste se zde, abyste spolu oslavili advent. Nebude to trvat dlouho a Svatá noc zasvěcení stane přede dveřmi, noc, která se slaví v celém křesťanstvu jako Mé narození na Zemi.
Také ve vás jsem se narodil, otevřeli jste Mi zeširoka svá srdce, slyšíte Mé volání lásky „Pojď, Mé dítě, miluji Tě!“ a snažíte se být světlem na této Zemi.
Na začátku roku zde v prostoru a času jsem vás povolal ke stráži nad ohni, abyste se modlili za všechny požáry na vaší Zemi, ale přesto zcela zvlášť za mír ve Svaté zemi, Mém rodišti, Betlému. O toto město se tvrdě bojuje, tanky se valí ulicemi a stále znovu umírají lidé, ano děti, a přesto jste svojí modlitbou mohli zabránit horšímu.
Má milá skupinko, Mí učedníci, ohnivý záblesk nenávisti stojí nad Svatou zemí a proto vás prosím, abyste se v této předvánoční době ještě jednou usilovně chopili této požární hlídky a posílali své myšlenky modliteb a požehnání k lidem v oné zemi, k oběma národům, které proti sobě stojí.
Slyšte, co je tím dárkem nebe pro vás a k čemu má sloužit: Každý z vás dostane od svého anděla strážného kytici květin v nejzářivější bílé barvě, která symbolizuje lásku. Ale podívejte se na květy, které jsou nyní pokládány do vašeho klína, pupeny jsou ještě zavřené. Tiše zaznívá nebeský sbor a slyšíte z něj slova:
„Láska nechává rozkvést všechny květy,
láska nechává rozhořet všechna srdce.“
Tak se v přípravě na svátek vánoční, na svatou noc zasvěcení zasvěťte lásce, spojte se se Mnou ještě mnohem silněji, než jste dosud už učinili, aby skrze vás zářila do tohoto světa nebeská láska.
Nechejte Mě krátce vysvětlit, co stojí stále znovu mezi vámi a Mnou, víte to: Je to člověk. Proto bych vás dnes rád oslovil jako Své velmi milované děti, Já, jako váš nebeský Otec Pra, Který se narodil v lásce v Ježíši. Roztahuji Své ruce, Mé děti, dovolte, ať vás zcela vroucně vezmu na Své srdce.
Dítě nevypočítává tu spoustu slabostí a chyb, všechny ty nectnosti, ale nepřemýšlí a běží do připravené náruče Otce. Člověk má ale ještě tak mnoho „když“ a „ale“. Měl by v této době příprav na vánoce ustoupit do pozadí a mlčet.
Má milovaná skupinko, až jednou spočinete na Mém srdci, uvidíte se také jako Mé syny a dcery, kteří nyní zde na Zemi působí pro lásku. A květy ve vašem klíně rozkvetou v nejkrásnější nádheru. Když jste nejvroucněji spojeni se Mnou, Mí synové a dcery, může také Má láska proudit skrze vás mnohem silněji a je to vysoká doba pro Moji lásku.
Jste nástroje, každý z vás – žádné „když“ a „ale“, prosím! – sestoupili jste ze světlých výšin, z věčného domova, zcela jedno, jak dlouho se už pohybujete v pozemské sféře, kolik inkarnací jste prožili, nyní jsi tady, ty a ty posel světla. Svým vyzařováním lásky připravujete cestu pro Můj příchod. Den a hodinu znám jen Já, neboť vám není dáno znát den a hodinu a není to také důležité.
Nyní probíhá na Zemi svár mezi posly světla, společně se všemi anděly, kteří vám duchovně stojí po boku, a těmi Mými dětmi, kteří ještě kráčí temnotou a myslí si, že temnota zvítězí nad světlem. Duch, který sice spočívá v Mém srdci, se ale v jejich vědomí ode Mě zcela odvrátil a ujal se vlády zde v pozemské oblasti, zbrojí mocnými prostředky k závěrečnému boji.
Stojíte proti svým bratrům a sestrám, kteří ještě zkoumají temnotu, a Má láska chce skrze vás proudit, zvláště v této době rozjímání, v této době příprav svátku Mého zrození na Zemi. Říkám vám, je to také současně doba příprav na Můj duchovní příchod na obláčku. Zcela jedno, kolik pozemských let ještě uplyne, co je pár let, co je – jak jsem už jednou řekl – lidský život přiměřený k věčnosti?
Vaše pověření, které jste mi kdysi slíbili splnit, je připravovat cesty pro lásku. Jak to teď bude vypadat ve vašem všedním dni? Když se ráno probudíte, budou vaše myšlenky u Mě, Má láska se vás dotkne a vy pozdravíte nový den. Podívejte, Mí ze světla zrození, udělejte si hned po probuzení trochu času a nechejte vyzařovat lásku a pokoj do tohoto světa a zcela zvlášť do země, v níž jsem se narodil.
Když uslyšíte, budete číst nebo uvidíte zprávy, spojujte se také zde stále znovu se Mnou. Myslete na to, že jako dítě spočíváte na Mém srdci, ano, ve skutečnosti se nacházíte v Mém srdci a těmito myšlenkami může skrze vás znovu proudit Moje síla, a necháte proudit lásku do toho, co jste četli, slyšeli nebo viděli.
Udělejte si čas na lásku! Když se budete činit na svém pracovišti, když vás tu a tam zajme hektika, myslete také v těchto okamžicích na to, že spočíváte na Mém srdci a Mé božské ticho vás obejme. Hektika bude otupena a Má láska bude skrze vás zářit k vašim kolegům a dále ke všemu, co je kolem vás.
Až se budete zabývat vánočními přípravami, myslete na hlubší smysl svaté noci ve vzájemném obdarovávání. Já jsem se vám rozdal před 2000 let a rozdávám se vám stále znovu ve vší Své lásce, dobrotě, ano také ve Svém milosrdenství. Zakrývám všechny vaše nerovnosti, abyste radostně vzhlédli a mohli být světlem na této Zemi. Když s dárkem, s nímž se právě zabýváte, předáte obdarovaným také požehnání, poproudí k nim skrze vás znovu Má láska.
Když váš pohled zamíří do přírody a vy uvidíte, tak jako dnes, jako prší, zařte do každé dešťové kapky Moji lásku, aby pršela na Zemi láska. To je jen několik příkladů, Mí synové a dcery, můžete to doplnit celým svým dnem.
V meditaci, do níž se alespoň jednou denně odeberete, si buďte rovněž vědomi svého pověření: posílat Mé světlo lásky a pokoje skrze sebe do stvoření, k Matce Zemi a ke všem svým bratrům a sestrám.
Podívejte, s každou myšlenkou lásky se trochu více otevírá květ vaší kytice na vašem klíně. Když jsou vánoce, připomínáte si Mé narození, nestojíte přede Mnou s prázdnými rukama. Ve svých rukách máte kytici přenádherných, bílých, vonících květin, jejichž krásu – něžnou, světlo vyzařující – vám není možné vylíčit. Vaše pozemské květy jsou jen odleskem nebeských květin, přesto vás přenáší jejich vůně nebo jejich nádhera do nebeských luhů, protože vám květiny připomínají věčný domov.
Mí milovaní synové a dcery, stále znovu vás povzbuzuji, neboť vím dobře, že cesta po Zemi není vždy snadná, ale kdo Mě ze srdce miluje a jako Mé dítě spočívá v Mé náruči, jde po zeměkouli náměsíčně a šíří mé světlo, které bych chtěl skrze něj rozdat na této Zemi.
Mé milované děti, důvěřujte také Mému slovu ve vás! Nechejte Mě s vámi a k vám mluvit. Podívejte, když spočíváte v bezpečí ve Mně, proudí do vás Mé přání: „Mé dítě, nechej Mě znovu mluvit s Tebou od „Ty“ k „Ty“, neboť přijde doba, kdy tě povedu, kdy tě budu ochraňovat, kdy bych ti chtěl poskytnout pomoc, abys v nejhorší srážce mezi světlem a temnotou mohlo působit světelně a neutrpělo žádnou škodu, ani duševní ani tělesnou. Neboť ten, kdo se vydal proti Mně, tě bude chtít zajmout, slovy lásky, znameními a zázraky a silami, které člověk připisuje jen božskému, např. léčením nemocných.
Tato doba už není daleko. Pak budu muset s tebou, Mé dítě, moci mluvit, abych ti mohl ukázat falešné zvuky, neboť zazní orchestr, který pro lidi bude znít tak nádherně a nadto tak – povšimněte si – křesťansky, že mnoho Mých dětí bude nadšeně tomuto orchestru naslouchat. Falešné tóny se objeví na počátku jen zcela zřídka. Upozorním vás na to, budu vám pomáhat a budu vám pak moci ukázat, až přijde pronásledování, jak můžete tuto dobu ve věrnosti ke Mně prožít. Neboť budou pronásledováni všichni ti, kteří ve Mně věří, skutečného Boha, Který kráčel po Zemi v Ježíši, zemřel na kříži a vstal z mrtvých, Který znovu nepřijde v pozemském těle, ale v moci a slávě na obláčku.
Tak je – jak jsem vás na to už poukázal – příprava na Mé Já Jsem ve vás srovnatelná s Mým zrozením ve vás. Co je úžasnějšího, co je krásnějšího než když budu moci znovu hovořit ke Svému dítěti a dítě bude moci přijít se vším, co ho tíží, ke Mně, a Já ho budu utěšit a sám vést.
Dal jsem vám pohled na dobu, která přijde, a která byla už dlouho předpovídána. Ještě jednou říkám: den a hodina nejsou důležité, ale rozhlédněte se kolem sebe a poznávejte znamení doby, která dávají tušit Můj brzký příchod. Nebuďte ale ve všech těchto událostech ustrašení, ale dívejte se důvěrou ke Mně a ukažte Mi, že Mě skutečně milujete, když dále půjdete radostně a v lásce sloužíce svoji cestu.
Cesta po Zemi je cestou ctnosti. Tak pojďte a nechejte v lásce rozkvést květiny ve vašem klíně, abychom mohli tímto rozkvetlým skvostem, touto nádherou ozdobit chrám svaté noci, chrám lásky, který je zřízen pro vás a pro všechny, kteří slouží lásce.
Mé požehnání vás prozařuje, láskyplně se vás dotýká. Mé dítě, zůstaň na Mém srdci! Žehnám Svému stvoření, žehnám všem Svým dětem a odmlčuji se nyní skrze tento nástroj, ale Mé slovo a Já zůstáváme mezi vámi.
Amen
Mí milovaní synové a dcery, hovořím k vám jako váš Otec, Který vás nekonečně miluje. Když jsem k vám právě projevil něco k Vnitřnímu slovu, ke komunikaci se Mnou, viděl jsem ve vás přání, které zní: „Ano, Otče, jak krásné by to bylo!“ Ale v mnohém srdci jsem viděl také pochybnost, zda je to skutečně tak jednoduché, jak jsem vám to líčil.
Říkám ti, Mé dítě, je to snadné, a dodávám ti tak odvahu. Je třeba dbát na pár věcí: Když např. jdeš do modlitby, pokus se nejdříve nejen uklidnit, ale utišit, neboť vždyť chceš přece mluvit se Mnou, Svým Otcem. Vypni, co tě znepokojuje, a zaměř své cítění a myšlenky do nitra na dno svého srdce, tak dobře, jak ti to je možné. Počkej s tím, co Mi máš říct, až budeš mít pocit, že teď jsi u Mě. Až tohoto bodu dosáhneš, budeš se divit, jak snadné je se Mnou hovořit. Nebudeš už dbát na krásná slova, ale vystoupí samy pocity dítěte k Otci, pocity díku, radosti a lásky.
V takových okamžicích, Mé dítě, jsi zcela vědomě u Mě. Jak bych ti měl Já, tvůj Otec, neodpovědět na to, co ke Mně proudí z milujícího srdce. Měj trpělivost, mnoho věcí je pro tebe nových! Ale začni také důvěřovat impulzům, které v tobě vystupují, protože jsem je do tebe vložil.
Mé dítě, je to modlitba, která se Mě dotýká. Ty samo cítíš sílu, která k tobě proudí z takové modlitby. Mohlo bys také říct, že „necháváš v sobě modlit se“. Tvá duše se modlí ve slovech, které jsou tvá prapůvodní. Žádný jiný člověk neurčuje, nepředepisuje modlitbu. Takové napodobování, odříkávání po někom je bezcenné, ledažeby ti sloužilo jako příklad a jako cíl, abys vybudovalo podobné pocity ve svém nitru, jinak není nejkrásnější modlitba víc než mrtvými písmeny.
Když budeš v tomto vroucném spojení se Mnou, poproudí do tvého vědomí mnohé, z čehož náhle poznáš, že ta a tak to musí být. Musíš mnoho věcí prohlédnout, dostaneš odpovědi, ano, dokonce na otázky, které jsi ještě vůbec nepoložilo, o nichž ale vím, že v tvé duši leží.
Často to mají Mé lidské děti na své pozemské cestě těžké. I když na Mě věří, ano, i když Mě milují, přichází časy, v niž Mé dítě s potřásáním hlavy stojí před tím, co prý přichází z Mé lásky.
Následuj Mě při malém myšlenkovém pochodu. Neříkám: „Vžij se do Mé situace!“ neboť to nemůže ani člověk, ani anděl, ale říkám: „Snaž se, když do tvého života vstoupí pochybnosti a neporozumění, vidět věci z Mého pohledu!“
Mé milované děti, pokusme se o to jednou: Položím vám otázku, zodpovězte, jestli chcete, ve svém nitru. Co myslíte, že je Mé největší přání jako vašeho nebeského Otce, Který je současně vaší Matkou? Kde spočívá ohledně Mých dětí a zvláště Mých pozemských dětí Můj největší zájem? V některých z vás vystupuje odpověď, která může znít pouze takto: „Mým přáním je, aby Mé děti znovu všechny dospěly na Mé otcovské srdce, aby stvoření bylo znovu jedno.“
A nyní se vžijte do situace pozemského otce, pozemské matky a pozorujte z této pozice své děti. Neudělali byste také pro své děti vše a sice správně pochopeným způsobem? Neučili byste je růst, zrát, stát se láskou? Proč bych měl činit něco jiného Já jako Otec, Který je láskou, Který má všemohoucnost a tím veškeré možnosti?
Můžu však Své dítě vést jen v té míře, jak to dovolí svobodná vůle Mého dítěte. Zde jsem Si sám postavil hranici, která neplatí jen tam, kde se Mé děti ve svévoli pokouší zcela zničit stvoření. Jinak mají veškerou svobodu. Ale při vší této svobodě zůstává Mé přání takříkajíc tím důležitějším, to, co má větší váhu: vést Mé děti ke Mně, a to se děje na cestě, kterou jdou Mé děti i tehdy, když v mnoha případech nepoznávají, že tyto cesty nakonec vedou všechny k cíli.
Mé vedení může být tedy přímé, když Mi dítě dá své „ano“, nebo bude nepřímé, jestliže žije ve svém vlastním zákonu. Často používáte slovo: „To je vůle boží.“ Mohli byste také říct: „To je zákon boží.“ A mohli byste rovněž říct: „To je láska boží.“ Tato láska čeká na to, až bude moci přebrat vedení každého dítěte.
Co se ve vás musí stát, abych vás mohl vést? Kouzelné slovíčko, Mí milí, zní připravenost. Koluje mnoho falešných představ kolem toho, jak musí vypadat cesta ke Mně, co člověk může, co se člověk musí naučit, jak se musí kastovat. Toto vše, Mí milí, vás ke Mně nepřiblíží. Co potřebuji, je vaše připravenost a ta uvede věci v pohyb, který je příliš velký a příliš objemný, příliš úžasný, než abych vám ho mohl v detailech popsat.
Představím si obrázek a vidím Své dítě jako poutníka. Přání vydat se putování je zde a tím čeká poutník na své vedení. Cestu poutník znát nemusí, když důvěřuje vůdci. Připravenost je současně oddaností, neboť oddanost se zakládá na důvěře a lásce ke Mně. A nyní si představte poutníka, který plný zápalu, plný hektiky – obrazně řečeno – stojí ve „startovních blocích“. Připravoval se, trénoval a čeká na to, aby se to konečně rozběhlo. Cítíte ten rozdíl? Zde je ve hře také ctižádostivost, vlastní chtění. Ale kouzelné slovíčko – říkám vám to ještě jednou – zní připravenost, víc, Mé dítě, nepotřebuji.
Nyní se znovu vžij do pozice otce nebo matky, který/která zná cestu, když je dítě připravené jít také toto putování. Nikdo z vás si nemůže vážně myslet, že otec nebo matka povedou dítě do nebezpečných situací, po cestách, které nahání strach, po cestách, které jsou příliš těžké. Jestliže by to neudělal žádný pozemský otec a žádná pozemská matka, jak bych to mohl a měl udělat Já jakožto váš nebeský Otec.
Se svojí připraveností řeknete své „ano“ tomu, aby život běžel po drahách, které jsou uzpůsobené pro každého z vás, hodí se po něj, jsou nesené bezpečím a láskou. Cokoliv vás na vašem putování potká, uchovejte si tento obraz ve svém srdci, když vás budou chtít převálcovat situace dne nebo vašeho života a vy jim nebudete rozumět.
Jaký prospěch bude mít dítě z toho, kdyby otec nebo matka vysvětlovali tu spoustu stanic putování. Ne, udělejte to jinak, položte svoji ruku s důvěrou do Mé. Řekněte: „Ano, Otče, jsem připraven,“ a dobrodružství vašeho života může začít.
Žehnám vám, Mí milovaní. Pohlížím do vašich srdcí, vidím vaši touhu a vaši lásku. Jsem zde. Nebyl nikdy ani okamžik vašeho pozemského, duchovního života, kdy bych tady nebyl.
Jestliže vám to v denním životě trochu pomůže, najděte si nějaký malý výrok, malou moudrost, která vám tuto skutečnost vždy připomene. Řeknu vám jen jednu moudrost z mnoha, nekonečně mnoha možností. Najděte si, jestli chcete svoji, která se k vám bude hodit. Ta jedna by mohla znít: „Cítím každý okamžik Pána v sobě, mé velké štěstí.“ Jestliže je to vaše přání, říkám vám, že vám toto přání naplním, neboť jsem váš všemocný, váš milující Otec.
Amen