Tichá radost

Poselství - listopad 2004

Poselství - listopad 2004

zpět

27. listopadu 2004

 

Meditace: 

 

Jdeme spolu do ticha. Zavíráme své oči. Koncentrujeme se na svůj dech, který přichází a odchází. Uklidňujeme se a uvolňujeme se. Necháváme do svého srdce pozvolna klesat naše vědomí, a cítíme, jak srdce klidně a pravidelně tluče. Mocně a s láskou sleduje svůj rytmus a s každým úderem nás udržuje při životě.

 

Díváme se do svého duchovního srdce a hluboko v něm vidíme světlo. Toto světlo necháváme proudit ven. Tluče naším tělem. Toto světlo se láskyplně dotýká každé buňky našeho těla. Cítíme proud z našich nohou, přes záda, přes všechny orgány až do hlavy. Také naše myšlenky jsou tímto světlem dotčeny. Tak se naše myšlení prosvětluje.

 

Světlo opouští naše tělo, proudí ven a dotýká se s láskou a něhou všeho, co toto světlo potká. Víme, že toto světlo si razí svoji vlastní cestu, že jde tam, kde je ho potřeba. Pohlcuje nejprve všechny nemocné a působí tam se svojí léčivou silou. Dále táhne tam, kde jsou lidé v nouzi, zmírňuje nouzi.

 

Proudí do vzdálených zemí. Táhne na Balkán, na blízký i daleký východ. Světlo se dělí a táhne do Afriky a naplňuje celý tento kontinent. Září nad Asií. Stále více se rozšiřuje a je ozářen americký kontinent, Austrálie, póly, všechna moře. Celý povrch Země je nyní obalen tímto světlem.

 

Všude kde je válka, nenávist, přináší světlo mír a lásku. Naplňuje minerály, rostliny a všechna zvířata, které tolik trpí, a také jim přináší toto světlo novou sílu; přináší jim lásku, přináší jim útěchu a vyléčení.

 

Když se podíváme na naši matku Zemi, svítí a září na svém povrchu a vše, co bylo dříve temné, toto světlo projasnilo. Světlo se nyní noří hluboko do naší matky Země. I nejtvrdším kamením proniká světlo bez námahy. Nyní září naše dobrá matka Země v úžasném lesku. Září z nitra ven a třpytí se a svítí jako jasná hvězda.

 

Země naplňuje svým světlem hlubiny vesmíru. Světlo matky Země se nyní spojuje se světlem ostatních hvězd, takže celé stvoření je už jen světlem, třpytem. Toto světlo je chvalořečením stvoření našeho Otce. On, Který vše stvořil, On, který je nejčistší láskou, nám tímto obrazem ukazuje, co může způsobit světlo, které je v každém z nás, když Jeho lásce, která se spojí s naší láskou, dovolíme, aby proudila na povrch, do stvoření. A dále, jak mocná je síla, když počet těch, kteří lásku vysílají, stále narůstá. Vidíme, že proudící láska pojme vše a všechny.

 

Tak vidíme celé stvoření ve svém nitru, jak září v novém lesku. Hluboký mír spočívá v našem srdci. Děkujeme našemu nebeskému Otci za úžasný dar lásky, s nímž se v každém okamžiku můžeme nanovo spojit. Díky, milovaný Otče, že nás vedeš tak úžasně Svojí láskou a že je to Tvá láska, která nás stále přibližuje k Tobě. Uchováme si tento obraz ve svém srdci.

 

Vracíme se zpátky do této místnosti, vnímáme podložku, na které sedíme, cítíme tělo. Nyní pokorně čekáme, že On, všejediný, pozvedne Svůj hlas a zaměří na nás Své poselství.

 

 

Poselství z lásky

 

Mí milovaní synové a dcery, pozvedám Svůj hlas, abych probouzel! Spíte ještě? Ptáte se, jaké to je, být nástrojem? V této meditaci jste pocítili, jestliže jste se jí oddali, co to znamená být nástrojem, působit zde na Zemi pro světlo jako Můj syn, jako Má dcera.

 

Můžete ještě jako člověk nevěřícně potřásat hlavou, že se líčené věci ve skutečnosti dějí. Ale já vám říkám: Dějí se! Neboť v každém z vás je potenciál síly, který si jako člověk nedokážete představit.

 

Oslovuji vás jako Své syny, jako Své dcery, ano říkám, že jste Mé děti nebes, jste poslové světla. Existuje rozdíl mezi těmi, které oslovuji tak jako vás, a těmi, kteří ještě procházejí nejhlubší temnotou? Existuje jeden rozdíl a ten vám chci vysvětlit.

 

Víte, že nekonečně velký zástup dětí Mi nebyl přiveden do věčných nebes k požehnání, nemohly být tedy synovským požehnáním pozvednuty k dítěti božímu. Tím také došlo k pádu a všechny ty děti šly se Sadhanou do hlubin. Nebyl jsem to Já, kdo by je vykázal do hlubin, ne, svým jednáním proti Mně, proti lásce, se ode Mě odvrátily a tvůrčí síly se zmenšovaly, čím více se ode Mě vzdalovaly.

 

Vy, které označuji jako posly světla, jste Mi k nohám položili své synovství boží ve vroucné lásce, abyste šli také do hlubin a přivedli Mé padlé děti domů. Existuje rozdíl, jako také v podobenství o „ztraceném synovi“. Syn, který u Mě stále dlel, protože mě znal tváří v tvář – a vy Mě znáte tváří v tvář – byl nespokojený, když jsem Svého „ztraceného syna“ pozval na slavnostní hostinu. Ptal se ve svém srdci, zda Já, Jeho Otec, miluji více ztraceného syna než jeho, který Mi stále věrně sloužil.

 

Nyní vám chci na tomto podobenství blíže vysvětlit rozdíl: Ztracený syn se ode Mě odvrátil; na počátku se vznášel ještě v blaženosti, se svým duchovním bohatstvím, které mu zůstalo, mohl přece dle libosti tvořit, popř. se ještě topit v bohatství.

 

Ale jednoho dne bylo jeho dědictví vyčerpáno a jeho síly dospěly k nule. Jak se to říká v podobenství? Poté co ztracený syn sloužil jako pasáček vepřů, pojal ho nekonečně velký stesk po otcovském domu a pomyslel si: „Kdybych alespoň mohl sloužit jako pasáček u svého otce, vedlo by se mi lépe než zde v cizině, kde musím hladovět a mrznout.“ Vydal se na cestu, aby se znovu vrátil domů.

 

Ale vše, co zažil, výšky, ale také nejhlubší hlubiny, v něm zůstaly jako bolestná vzpomínka. Když přišel domů, roztáhl jeho otec náruč a pln radosti a srdečnosti ho přijal. Byla slavnost a panovala velká radost, že se ztracený syn zase vrátil domů.

 

Právě tak se to má také s těmi Mými dětmi, které Mě, svého Otce, neznají, nemohou Mě tedy milovat, které kráčejí nejhlubšími hlubinami. Je to jejich svobodná volba, ale jejich cesta temnotou slouží současně vám, poněvadž jejich bohatství zkušeností bude navěky dostupné všem Mým dětem.

 

Chtěl jsem svobodné děti, svobodné bytosti, žádné loutky, které, jak se částečně líčí, Mi jen chvalořečí na věky věků. Ne, povolal jsem Své děti jako syny a dcery a daroval jim také tvůrčí sílu. Bylo v jejich svobodě tvořit a jednat podle zákonů lásky. Ale v jejich svobodě bylo možné také jednat a tvořit proti zákonu lásky, což Mé dítě Sadhana učinilo.

 

Bylo proti zákonu lásky nepřinést Mi své děti k požehnání. V nejhlubším nitru věděla, že Má síla spočívá také v jejích dětech. Přesto si chtěla své děti nechat jen pro sebe. Tím děti ode Mne nedostaly synovské požehnání. Nemohl jsem je vzít do Své náruče, nemohl jsem jim darovat svoji převelikou lásku. Nikdy Mě nepoznaly a šly se Sadhanou do hlubin.

 

Ale když jsem jako Ježíš šel po Zemi, zažily Mé padlé děti Moji lásku. Všechny jsem je objal do Své náruče roztažené na kříži k milosrdenství.

 

Že Mé děti procházejí také hlubinami, je dáno ze zákona svobody. Kdyby Mé děti prozkoumaly jen výšiny a dálavy nebe a ne hlubiny, nebyly by svobodné. Než jsem povolal Své první stvořitelské dítě Sadhanu, moudře jsem to uvážil. Proto existuje dobré a zlé, existují protiklady. Existuje ztracený syn, který je podobenstvím pro všechny Mé padlé, ale existuje také jeho návrat domů.

 

Kdo je nyní lepší, ztracení nebo ti, kdo zůstali doma? Říkám vám ztracení, neboť jdou také pro vás hlubinami! A když skončí šestý den lásky, bude temnota prozkoumána, a to, co bylo v hlubině zažito, bude možné na věky věků zase vyvolat. K pádu už tedy nikdy znovu nedojde, protože pád v celé své hloubce byl prozkoumán a bohatství zkušeností bude sloužit všem Mým dětem.

 

Nejste tedy lepší než padlé děti. To jste už věděli, když jste ještě byli u Mě v nebesích a pozorovali svoji sestru Sadhanu s hlubokým zármutkem a láskou, kterou jako člověk nemůžete pochopit. Její vědomí se ode Mě vzdálilo, ale ona sama, jako také vy všichni, se ode Mě nemůžete vzdálit. Jste ve Mně.

 

Vysvětlil jsem vám to v podobenství: Je to jako u slunce. Vaše vlastní bytí, syn, dcera jsou v jádru slunce spojeni se Mnou, neboť duch se nemůže od ducha oddělit, neboť duch je jednota a vy všichni jste jedno se Mnou. Ale vyslali jste své vědomí a putovali na paprsku slunce, až se tento paprsek ztratil v hlubině. Díváte se do temnoty, a vidíte své bratry a sestry. Je potřeba jen obrat o 180 stupňů a uvidíte zase světlo.

 

Mí synové, Mé dcery, je tedy pro každého z vás důležité, abyste tento obrat vykonali také jako člověk; pak uvidíte světlo. A co je světlo? Co jsem Já? Jsem láska, korunovaná milosrdenstvím a v nekonečné trpělivosti nechávám Své děti jednat a tvořit. Zda se podrobí božskému pořádku nebo ne: Láska nechává svobodu. Zda ve své lásce vejdou do Mé vůle nebo ne, je to jejich svoboda. Zda budou tvořit z vědění nebo z Mé moudrosti, to je rovněž jejich svoboda. A zda ve vážnosti poznají a vykonají svoji činnost na Zemi, působit jako posel světla, záleží rovněž na jejich svobodě.

 

Volal jsem vás, jinak byste zde nebyli. Ale od „být volán“ k „být povolán“ je potřeba velkého kroku.

 

Nyní Se obrátím k bodu, u něhož jste byli trochu nejednotní, k lásce. Díváte se na sebe jako na člověka. Skláníte se a poznáváte, že jako člověk nemůžete milovat všechny ostatní bratry a sestry, ano, že ani všechna zvířata nemilujete, že vaše láska dělá také rozdíly ve světě rostlin. Máte rádi více růži než karafiát a fíky máte raději než jablka. Poznejte Můj humor!

 

Ale to, Mí synové a dcery, je člověk. Ale Já hovořím k synu, k dceři, která pobývá uvnitř. Je třeba tedy vykonat krok, který vás obrátí o 180 stupňů, k světlu lásky-milosrdenství. Když božský syn, božská dcera zazáří nad člověkem, získá na síle, pak, Mí „synové“ – tak vám říkám jako „Ježíš“ –, budete kmitat v lásce. Pak pohlédnete do stvoření jinými očima, jinýma očima na své bratry a sestry, neboť to bude láska, která vámi poproudí z jednoty ducha, také nad vašimi nedostatky a slabostmi a pak se rozlije do člověka.

 

Dokud bude mít člověk v každodenním životě ještě navrch, nebude tedy působit to božské skrze člověka, do té doby jste ještě nevykonali obrat. Proto jsem vám stále znovu dával pomůcky, jak můžete tento obrat o 180 stupňů vykonat také jako člověk: Tím, že skrze sebe necháte proudit lásku. Necítili jste v meditaci, jak láska proudila vašimi lidskými dlaněmi a také vaším centrem lásky mezi vašim obočím? Kdo si toho nevšiml, nechť nyní roztáhne své ruce. Budu do něj zářit Svoji sílu, oddejte se této síle, a pocítíte vibraci lásky, kterou uvnitř v sobě jste, jedno se Mnou!

 

Platí tedy následující: Vy, kteří jste přišli shora, nejste lepší než ty Mé děti, které Mě neznají, neboť vy Mě znáte, vy Mě milujete. Mohu vás jako Otec oslovit, ano, i jako bratra a přítele v Ježíši, až po Moji Sadhanu, ta Mě zná jako Otce.

 

Protože velká část dětských stvoření Mě nezná jako Otce, tedy nedostali synovství božské, dobrovolně jste Mi položili své synovství boží k nohám, abyste si ho na Zemi znovu vybojovali. Postavili jste se vědomě na stejnou rovinu s padlými. To je další aspekt, proč jste rovněž šli do hlubin.

 

Šli jste do síně zapomnění; nevíte, odkud přicházíte, všechna sláva nebeského bytí je zapomenuta. Jen hluboko ve vašem srdci planula stále touha. Někdy jste nevěděli, co to je za touhu, ale šli jste za touto touhou, až jste Mě našli ve svém srdci.

 

To by ale pak také pro vás měl být bod obratu. Otočíte se a pohlédnete do světla lásky, pocítíte Moji lásku, která vámi září a nyní se zase otočíte a pohlédnete do temných sfér a roztáhnete, jako Já coby Ježíš na kříži, své paže, abyste přivedli domů Mé ztracené.

 

Vaše láska podá bratrům a sestrám ruku. Svým vzorem rozjasňujete temnotu. Nerozjasníte temnotu tím, např. že půjdete po Zemi jako potulný kazatel. Rozjasníte temnotu výlučně světlem, které vámi bude zářit, bytím, vzorem. To není těžké, když se stále znovu díváte na světlo, kterým jsem ve vás, světlo lásky-milosrdenství ve vašem Vnitřním chrámu.

 

Lze vám to vysvětlit tak, jako byste jedním okem spočívali ve svém nitru u Mě a druhým okem se dívali do temnoty. Z oka, které vidí světlo, proudí světlo lásky-milosrdenství přes oko, které se dívá do temnoty a duchovně objímá všechny poutníky, kteří zkoumají temnotu, aby po dokončení šestého dne stvoření už nikdy nebylo pádu.

 

Mí milovaní synové a dcery, když se budete orientovat podle tohoto příkladu – je vám dán jako pomůcka pro myšlenky –, pak pozvolna budete vrůstat do bytí nástroje, protože pak budete. Bude probíhat stálá výměna z nitra ven a duchovní syn, duchovní dcera získají vrch nad člověkem. Člověk bude stále dál ustupovat a tím také tolik slabostí, tolik nedostatků.

 

Abyste ale pak nebyli příliš svévolní, položili jste kolem svého čistého ducha slabosti, zatížili jste se; to je vaše duše. Tato dobrovolná zatížení si ponecháte, dokud půjdete po Zemi. Ale vedle toho existuje ještě celé množství – všimněte si, že se usmívám –, co jste v jednotlivých pozemských životech jako slabosti naložili a ty je třeba pozvolna odkládat, ale ne vaším chtěním, ale vaším bytím.

 

Dal jsem vám dnes něco k přemýšlení. Slavíte advent a víte, že to je příprava na Mé narození ve vás, což jinými slovy znamená, také na narození vašeho skutečného duchovního bytí ve vás, dcery, syna, kteří jsou jedno se Mnou. Tak berte tuto doba příprav vážně a navzdory hektice, kterou váš den někdy přináší, stále znovu se zastavujte, abyste nechali v bytí proudit lásku.

 

Žehnám vám, Mí milovaní. Ve Svaté noci uděláme bilanci. Daruji vám všechnu sílu a všechnu milost, ale abyste se pro ni otevřeli, to musíte udělat sami. Žehnám vám, všem Mým dětem a stvoření. Odmlčím se přes tento nástroj, jsem ale ve slovu ještě mezi vámi.

 

Amen

 

 

Poselství z moudrosti

 

Mí milovaní synové a dcery, Své slovo k vám hovořím ze Své vážnosti. Ale víte, že také Má vážnost je nesena láskou. Kladu Své slovo mezi dvě vůdčí myšlenky, z jichž jedna říká „Cesta není cíl“ a druhá „Cesta k Mému srdci vede přes tvého bližního“.

 

Mnozí z vás znají výrok, který si osvojila některé východní náboženství, „cesta je cíl“, ale poté, co víte a co jsem vám také dnes znovu projevil, musíte poznat, že cesta a cíl jsou dvě různé věci.

 

Kdo se vydá na putování, musí mít před sebou cíl, jinak chodí v kruhu. Váš cíl, který je cílem všech Mých dětí (ať už opustily nebe dobrovolně, aby sloužily svým spolubratrům a sestrám, nebo zda – kvůli pádu – opustily svůj věčný domov), je stejný.

 

Cílem je Mé srdce, z něhož je každé Mé stvoření, a vaše cesta vedla ve velikém oblouku přes různé stanice až k dnešnímu bodu vašeho života. Tento oblouk skončí v čisté, věčné lásce. Kdo o tomto cíli ví a v jehož srdci vypukla touha přijít znovu do Mé náruče, ten se vydá na cestu, tak jako jsem dříve líčil na příkladu „ztraceného syna“. Jeho cesta bude spočívat z mnoha kroků a každý krok bude Mé milované dítě přibližovat Mému otcovskému srdci.

 

Které kroky má jedinec před sebou, souvisí s tím, jaké kroky už vykonal. To znamená, že vaše vědomí je rozdílné, stupeň zralosti vaší duše je různý od člověka k člověku a od duše k duši. Důvod toho znáte. Jednak jsou to inkarnace, které už za sebou máte, jednak jsou to zatížení nejrůznějšího druhu, které jste na sebe při své inkarnaci na sebe vzali.

 

Než se duše inkarnuje, je jí vysvětleno, co jí čeká. A duše, která pozná šanci nové cesty po Zemi pro své zrání, zvolí společně se svými duchovními pomocníky jak okolnosti, tak také okamžik své inkarnace. Ale také duše, které neslyší na tato poučování, narazí na okolnosti, které odpovídají jejich vlastním vibracím, jejich zatížením, jejich energetickému potenciálu.

 

Tak jako neexistuje v celém stvoření náhoda, tak ani při pozemském narození neexistují náhody. Jaké okolnosti si duše vyhlédne, souvisí s tím, co by se ráda naučila. To, co si vyhlédne, aby se naučila, co ještě neovládá.

 

Můžete si vzít obraz školy. Jsou nejrůznější třídy, jednak pro nováčky v této škole, pak pro pokročilé a pro ty, kteří školu brzy opustí. Jednotlivé třídy odpovídají dovednostem, možnostem a schopnostem žáků. Právě tak se to má při inkarnaci.

 

Nyní existuje pro většinu Mých dětí problém, že totiž ani sami u sebe ani u svých bližních nedokáží poznat, v které duchovní třídě on sám nebo jeho bližní je. V pozemské škole je toto poznání snadné. Ve škole života je to pro vás někdy nemožné. Z této skutečnosti vyplývá mnoho vašich nesprávných způsobů chování a to Mě vede k druhé myšlence, že totiž vaše cesta k Mému srdci vede jen přes vašeho bližního.

 

Nuže předpokládejme, že byste žitou láskou rozšířili své vědomí tak, že byste přesně poznali, kde váš bližní stojí. Očekávali byste pak od něj nebo vůbec žádali věci, které nedokáže splnit? A odsoudili byste ho, když se jeho snaha pak nepodaří, nebo ho v nejhorším případě odsoudili? Očekával by učitel, který správně odhaduje stav vědění druháka, řešení vyšších matematických úkolů? Třesete hlavou a říkáte: „To by samozřejmě neudělal.“

 

Proč očekáváte něco takového od svého bližního? Nemá váš bližní právo stát na příčce svého nebeského žebříku, kterou si při své inkarnaci vybral, a která je pro něj právě ten správný základ, aby udělal svůj příští – možná ve vašich očích malý – krok? Chcete mu odepřít toto právo, jen protože si myslíte, že stojíte na nebeském žebříku už o pár příček výše? Pak vám musím připomenout: „Co bude se spoustou příček nad vámi, které ještě musíte vyšplhat?“

 

Jak byste se cítili, kdyby bytost, která stojí na žebříku už výše, soucitně, možná dokonce pohrdavě, na vás shlížela a soudila vaši snahu negativně a s odsudkem? Nevybrali jste si také vy pro sebe příčku, která je pro vás přesně ta pravá a kterou jste si vybrali, abyste ji zvládli a dospěli na ní k dalšímu stupni?

 

Říkám vám, celé stvoření je evoluce a není Mnou nic stvořeno, aniž by se to nevyvíjelo, neboť jsem vám řekl, že jsem stvořil svobodné děti. Tak je cesta zpět vývojový proces, u něhož nelze vypustit jediný stupeň, ani u vás samotných, ani u druhého.

 

Znáte slovo z písma: „Kdo je bez hříchu, hoď první kamenem.“ Nyní obměňte toto slovo: Chcete vy, kteří jste šplhali po nebeském žebříku, házet kameny na ty, kteří jsou pár příček pod vámi? Připomínám vám, že jsem vás nazval Svými posly světla. Hovořili jste o tom, co znamená být nástrojem a Já jsem to už rovněž ve Svém slovu vysvětlil.

 

Kdo poznal pravdu, kdo Mě ve svém nitru nalezl, kdo v sobě nechává rozkvést touhu, ten zná cestu, ten zná cíl, a v něm se probouzí přání pomáhat svému bližnímu. A v tom okamžiku, Můj synu, má dcero, jsi nástrojem a jsi jím i tehdy, když nepoznáváš toto označení a nikdy jsem tě tak nenazval. Jsi jím, když tam, kam jsem tě postavil, žiješ jako vzor a snažíš se žít Můj zákon lásky svým konáním. Nestáváš se nástrojem automaticky, jen protože jsem tě tak nazval. Jsi jím sice, ale rozhodnutí, být jím také v činu, ve svém okolí, to děláš ty.

 

Pak se stane následující: Se svým „ano“ Mi řekneš současně „ano“ tvému bližnímu, neboť cesta ke Mně vede přes tvého bližního. Neexistuje jiná cesta. V okamžiku, kdy jsi k tomu připravený, budeš poznávat více a více stav vědomí svého bližního. Budeš poznávat, na které příčce stojí a budeš připraven a schopen pomoci mu tam, kde stojí a dát mu pomoc, kterou potřebuje. To je evoluce, jak pro tvého bližního tak i pro tebe samotného.

 

Tímto konáním, což nazývám žitou láskou, se zase rozšíří tvé vědomí a bude větší porozumění pro to, co se děje kolem tebe, co tvůj bližní říká a dělá. Budeš vědět, proč jedná tak, jak jedná, protože to je jeho stupeň vývoje, který nemůže přeskočit. Ty, který víš, že jsi láska, a který jsi této lásce řekl „ano“, půjdeš, podáš svému bratru ruku a pomůžeš vystoupat na další příčku. Tak, Mí synové, Mé dcery, vypadá vaše práce jako nástrojů, jako poslů světla.

 

Toto, Mé milované děti, je nejen nejrychlejší – je to jediná cesta, která vede ke spáse Mých padlých dětí a k znovusjednocení všech v Mé věčné stvoření. Nyní znáte svůj úkol a cíl, ke kterému směřují všichni vaši bratři a sestry, ať už to vědí nebo ne.

 

Žehnám Mým dětem a ke všem těm, kteří dali své „ano“ Mému úkolu, letí v přebohaté míře Má síla.

 

Amen

 

 

Skrze další nástroj

 

Protože tomu tak je, jdu Já, Ježíš Kristus, řadami, žehnám, abych pozvednul vědomí, aby u každého jednoho mohlo nastat uskutečnění. Buďte milosrdní sami k sobě, takže ve vás bude moci růst a prospívat láska. Mír budiž s vámi! 

zpět