Tichá radost

Poselství - listopad 2005

Poselství - listopad 2005

zpět

26. listopadu 2005

 

Meditace:

 

Společně vstupujeme do ticha. Zavřeme své oči, nasloucháme tlukotu svých srdcí, hluboce vdechujeme a zase vydechujeme. Při výdechu uvolníme všechno napětí.

 

Naše vědomí soustředíme do chodidel a představujeme si, jak duševní kořeny vrůstají do matky Země. Nyní, když jsme dobře uzemněni, přesuneme své vědomí do srdce. Vstoupíme do našeho Vnitřního chrámu, tam, kde jasně svítí boží světlo. Zaměříme se na Něj a Otec nám říká:

 

„Víte, Mé lidské děti, že máte v sobě mnoho prostorů, prostorů, do kterých jste ještě nikdy nevstoupily? Chtěl bych vám dát podnět, abyste tyto prostory prozkoumaly.

 

Každý člověk má v sobě místo klidu, ale abyste do tohoto prostoru vešli, je zapotřebí vašeho rozhodnutí, a je zcela jedno, co se děje kolem vás. Když např. reptáte, nebo se hádáte, tak se rozhodněte vstoupit do tohoto místa pokoje a klidu, a budete proměněni.

 

Otevřete dveře a vstupte. Prociťte fluidum tohoto místa, prociťte jak vás obklopuje. Je to ten nejláskyplnější mír. Proniká všemi vašimi orgány, vašimi buňkami, a vaší duší. Klid vás zcela prostoupil. Setrvejte krátkou dobu v této místnosti. Cítíte tu proměnu? Možná, že je někde v koutku člověka návyk kritizovat. Ten ale bude rozpoznán, a vstoupí mír, dokonalý mír. Jeho prostřednictvím jste schopni odpustit, všechno prominout, vypovídat se a tím zpracovat nesváry. Mír vás přenáší přes všechno a vede vás k nezištné lásce k vašim sourozencům, ale i ke stvoření. A nyní opusťte toto místo a zavřete dveře.

 

Teď vám ukážu jiné místo, které mnozí z Vás navštěvují jen zřídka, a někteří z mých lidských dětí nevědí, že ho mají. Je to místo hojnosti. Otevřete dveře a vstupte! Hojnost se vám ukazuje v mnoha zářivých barvách. Slyšíte tóny a nádhernou hudbu. Víte, že posílám mé nejlepší děti na Zem, aby vám věnovaly hudební díla, bohatost Mé říše. No tomto místě však nalézáte i hojnost toho, co potřebujete k životu na planetě Zemi. Procházejte se zde a dívejte se na tu bohatost! Dal jsem vám vše, Mé děti, vše je zde pro vás a vy to někdy míjíte. Načerpejte dostatek radosti, blaženosti z dobrého bytí, veselost. Načerpejte však i z bohatosti, kterou potřebujete k životu. Daruji bohatost všem Mým dětem na Zemi, kdyby jen následovalo spravedlivé rozdělení! Avšak vám přenechávám rozhodnutí, zda vstoupíte na toto místo, naleznete hojnost a darujete ji dál. S vděčností se můžete sklonit a zase místnost opustit.

 

Ve vašem domě existuje ještě mnoho dalších místností, které jste často míjeli. Tu nejkrásnější místnost navštívíme ještě společně! Budete přitahování jedněmi dveřmi, které otevřete, a v tu chvíli na Vás zazáří zlaté světlo, je to „zlato“ lásky. V tomto prostoru žije vaše vyšší . Neboť ono vzešlo z Mé lásky. Na tom místě čeká na Vás, člověka. Nyní cítíte lásku, prociťte, jak vámi prostupuje. A vy nalézáte vlastnosti jako silný, mírný, obětavý, přesvědčený a ještě mnohem více.

 

Mí milí, na to místo, na pravlastní místo lásky, můžete chodit častěji. Tam se lidé nejvíce naučí, neboť rozpoznáte rozdíl mezi člověkem a duchovní bytostí. Nechte svého člověka obejmout vašim vyšším ! Ještě jednou vás prostoupí zcela dokonalá láska. Slyšíte nebeskou hudbu a vychází červánky. Jsou to červánky vašeho duchovního bytí. Nechte slunce své lásky stoupat výš a výš a sílu těchto paprsků zvítězit nad vašim člověkem! Opět se můžete vděčně sklonit a opustit toto místo. Takto existují nejrůznější místnosti. Mohou to být vaše vlohy, vaše nadání. Když se tak budete věnovat vnitřku vašeho domu, objevíte ještě různé místnosti do kterých jste ještě nikdy nevstoupili.

 

Nyní zůstaňte ve svém Vnitřním chrámu a slyšte Mé slovo k vám.

 

 

Projevení z lásky

 

Jak rychle, Mí synové a dcery, uplynul čas v tomto roce. Je třeba se ohlédnout zpět a Já, váš nebeský OTEC, vám s tím pomohu.

 

Když začal úsek tohoto času a prostoru, jaké že jste to měli ke Mně přání? „OTČE, nech mně ještě více stát se láskou, ano, nech mně být láskou? OTČE, chci přerůst svého člověka, abych Ti mohl ještě více sloužit?“ Tu myšlenku, s kterou jste začínali tento rok, máte nyní ve svém nitru.

 

Ačkoliv cesta po Zemi, duchovně viděno, trvá jen krátký okamžik, má pro vaše věčné bytí velký význam.

 

Položili jste otázku: „Jak se máme připravit, OTČE, když teď nebo později změníme rovinu? Je například ta spousta mladých lidí, která zahyne při nehodách, připravena na pozemskou smrt?“ I o tom chci s vámi mluvit. Avšak ještě něco jiného bych vám chtěl vysvětlit, abyste více chápali svého bližního a stále sami o sebe nezakopávali, o svá četná zrcadla, která vás budou provázet tak dlouho, dokud vám ještě váš bližní bude vadit.

 

Ve vašich zeměpisných šířkách končí den. Brzy se stmívá a vy jste zváni k projasnění této temnoty nejen vnějšími svícemi, nýbrž i vašim světlem. Neříkáte touto dobou: Je to čas klidu? A přesto se štvete všedním dnem a leckterý vzdech stoupá vzhůru ke mně: „OTČE, chci být v lásce a splnit to, co si přeje moje duše. Právě v době příprav na Tvůj příchod, který každoročně slavíme, chci zůstat klidným a tichým v nitru, a dohonit to, co jsem zameškal přes rok.

 

Mí synové a dcery, věnuji vám všechnu sílu, všechnu lásku, abyste splnili vaše předsevzetí a uzavřeli tento rok s radostí v srdci: „OTČE i když pozdě, tak přece jen jsem splnil to, co jsem si předsevzal, to, co jsem chtěl zlepšit během tohoto období.“

 

A tak rostete krok za krokem a stoupáte vzhůru příčku za příčkou na žebříčku vašeho života. Přesto se však díváte zpět na všechny ty, kteří stejně jako vy stoupají vzhůru, aby vám byli nápomocní duchem i činny.

 

Láska je, tak jsem vás to učil, také někdy přísná. Ona musí být taková, protože v lásce je obsažen i růst a růst probíhá ve vážnosti, která je zde s láskou v páru. Nyní oslovuji téma, které vám dnes v rozhovoru leželo na srdci. Opatrování člověka, který se pomalu loučí se Zemí: Nepomůže láska učinit na úrovni těla rozloučení snesitelným? Připustí láska, aby vaši letití sourozenci leželi s proleženinami z vlhka nebo z jiných příčin? Nesmí tady láska projevit trochu přísnosti a například povzbudit k tomu, abyste vy dělali různé úkony, a to tak dlouho, jak toho budou vaši starší sourozenci schopní?

 

Je to láska, když vaši letití rodiče nebo jiní příbuzní chřadnou v domovech nebo hospicích, ve kterých má personál málo času, protože jim ho jejich nadřízení tak vyměřili? Kde je uskutečňováno Mé přikázání, které jsem dal Mojžíšovi: „Cti otce a matku svou, aby se ti vedlo dobře na zemi!“?

 

Jak se společnost změnila. Na vesnici se ještě každý většinou účastní pomalého odchodu bratra, sestry, který/á se chystá změnit rovinu. Když již duše přešla, setkají se lidé k radostné hostině, žertuje se a vzpomíná na život, který on či ona vedla, když ještě byl/a mezi nimi. Vypráví se spousta vtipů, které rozveselují „truchlící“ společnost.

 

Ve vašich městech jsou to naopak často jen děti, které doprovázejí zemřelého na jeho poslední cestě. Tak se změnila vaše doba, ale i vaše cítění vůči tomu, který/á prožívá své poslední dny, snad i měsíce – a má před očima záhrobní rovinu. Kde se ještě pečuje o loučícího se člověka v rámci rodiny?

 

Doprovázím každé z Mých dětí na jeho poslední cestě na Zemi, ať už ve Mně věří či ne. A v záhrobních sférách se dělá vše pro ulehčení těchto kroků a přijetí do jiného světa. To platí i pro mladé lidi, kteří jsou připravování na změnu roviny předtuchami. Proto platí i pro vás všechny, přemýšlet o tom jak myslíte na vlastní umíraní a vlastní smrt. I to patří ke zkušenosti v učení, kterou neprocházíte poprvé, Mojí milovaní.

 

Většina Mých dětí prochází krátce před smrtí lidského těla proměnou. Kde předtím vládl strach, rozprostírá se úsměv na tváří, a v nitru vzrůstá jistota: Neexistuje žádná smrt, ať už ve stvoření nebo u člověka. Veškerý život je energie a tato energie, která je láskou, existuje dál.

 

A tak si i ten, kdo v celém svém životě v nic nevěřil, vzpomene na tuto stále existující energii, neboť tato energie ještě jedenkrát prozáří celé tělo a naplní ho světlem. Ve většině případů slyší umírající větu: „Můj synu, má dcero, pojď domů!“ Světlo se rozlévá a v tom světle stojí všichni ti, kteří šli napřed, ano i vaše zvířata, aby vás přivítali.

 

Středem tohoto zářivého světla Jsem , připraven sevřít vás do náruče. Avšak jestli se tak stane, nezáleží na Mně, nýbrž na svobodné vůli Mého dítěte. Jeho život se zrcadlí v Mé lásce. Důvěřujte Mému milosrdenství, takto mohou andělé převzít vedení a přinést dítě na úroveň, která odpovídá jeho lásce ke Mně: neboť důvěra je láska. Jestli Mně vidí jako přísného BOHA a bojí se Mně, tak se tím ode Mně odvrací a dívá se do temnoty svého vlastního bytí. Avšak JÁ nenechám nic nevyzkoušené, jen aby moje dítě rozeznalo, že Má bytost je láska a milosrdenství, ale i nekonečná trpělivost. A tak dítě kousek po kousíčku zdolá strach a zase se ke Mně obrátí a andělé opět stojí připraveni pomoci mu veškerou silou nebes.

 

Mojí milovaní, kéž byste využili tento čas klidu k tomu, abyste se stále znovu spojovali s vašim vnitřním světlem tak, jak jste to slyšeli v meditaci, a abyste navštěvovali místa, která často vědomě míjíte, neboť se nechcete podívat dovnitř. Jak tomu říkáte? Zamést něco pod koberec, pak se to nevidí! Tak je to i s těmi místy. A tak k vám musím s plnou vážnosti a přesto pln lásky promluvit přísně: „Mé dítě, spěcháš už zase kolem toho, na co by ses mělo podívat. Dobře, máš svou svobodu! Ale podívej se, zahýbáš za další roh a ta místnost je opět před tebou. A čím rychleji od ní utíkáš, tím rychleji ti ta místnost zkříží tvoje cesty, dokud nerozeznáš v hloubce svého bytí své putování v ne-lásce. Nebylo to tvoje přání: „OTČE nech Mně stát se láskou?“

 

Mí přátelé, přesto jste se tento rok přiblížili v prostoru a době Mému srdci o jeden velký krok, ba mnozí z vás vědomě odpočívají na Mém srdci, vědomě proto, protože konec konců každé dítě leží na mém srdci. Avšak když tak činíte vědomě, obšťastní vás to takovou radostí, kterou byste vy, kteří ten pocit znáte, mohli popsat, ale blaho je nepopsatelné. Potom se už nestaráte o zítřek. Potom se už taky více neptáte: „OTČE, jak mám zvládnout všechno to, co mám před sebou?“ nýbrž víte, že už o tom nemusíte přemýšlet, protože jste vstoupili do místa hojnosti. Z hojnosti čerpáte Moji sílu, kterou vám daruji takovou měrou, jakou můžete unést, neboť i síla, která vás prozařuje musí najít člověka schopného ji nést, stejně tak jako láska, neboť obojí patří dohromady. Pokud jste své nitro otevřeli dokořán lásce, tak k vám z mé hojnosti proudí i síla. A ať vás potká cokoliv, vy zůstanete klidní, tiší ve svém nitru: „OTČE s Tebou!“ A vaše vnitřní světlo se jasně rozzáří a září ven do tohoto světa a vy dokončíte to, co jste si kdysi předsevzali.

 

Myslete stále na to, jakou sílou se některá rostlina prosazuje ve sněhu a ledu, jako například čemeřice, která kvete v chladné zimní době, nebo pampeliška, která září ještě pod pokrývkou sněhu. (Jeden bratr vyprávěl o pampelišce, která rozkvetla v chladném listopadu a vzdorovala i prvním sněhovým vločkám.) Co pro vás tento příklad znamená? To „pod sněhovou přikrývkou“ znamená chlad tohoto světa. V chladu srdcí ukázat „sílu květu“, sílu vnitřního světla, ne kázáním, ne misionářstvím, nýbrž bytím. Měli byste být takoví, jako je květina, jako je slunce, jako jste vy všichni na věčnosti. Potom žijete na Zemi v přítomnosti se Mnou, rozdávajíce své vnitřní světlo.

 

JÁ znám vaše starosti, JÁ vím o vašich nemocech, které vás trápí, vím i o všech smutných myšlenkách, neboť Mně nezůstane nic utajeno. Já jsem utěšitel, Já jsem dobrý pastýř, JÁ věnuji sílu, blaho, věnuji lásku a útěchu, když dítě jen přijde na Mé srdce a setrvá tam a stále nepropadá zasmušilým myšlenkám, nýbrž ustavičně volá: „Ach OTČE, proč přemýšlím o zítřku, ty jsi mi přece nadevše, a já Tě miluji!“

 

Nezbaví vás tato věta, vyslovená z hloubky srdce, všech vašich starostí a nouze? Ano, ona je vymaže z vaší paměti a daruje vám za to bezpečí, bezpečí ve Mně. Cožpak existuje něco krásnějšího na zemi, než cítit se bezpečný v Mé náruči? Když nějaké dítě navzdory slabosti lidského těla vyzařuje do světa lásku, požehnání, mír, světlo a dobro, ke všem těm, kteří prochází hořkým utrpením zimou, hladem, ale i utrpením duchovním, potom takové dítě, které samo trpí a své utrpení dává na konec ukazuje svou vnitřní sílu. Dívajíc se na utrpení bratří a sester, zapomíná na utrpení vlastní a tím získává pochopení pro bližní trpící v lidském šatě nebo i v duchovní oblasti.

 

Kdo Mojí silou obdržel tuto vnitřní duchovní sílu, ten si všimne i těch, které nazýváte ti tmaví, sílami protivníka nebo dokonce démony a ještě hůře. O tom jsem s vámi již mluvil. Jsou to vaši bratři a sestry. JÁ připouštím, aby se k vám směli přiblížit proto, protože nesete v sobě sílu vyzdvihnout tyto bratry a sestry do světla. To přirozeně nejde ze dne na den.

 

Nebojte se! Myslete na to, že JÁ Jsem ta síla ve vás, která vámi nechává tak mocně proudit lásku, že oni jsou dotknuti touto láskou ve svém nejhlubším nitru, tam, kde jsou Mými dětmi, stejně jako vy! I kdyby byl obal duše sebesilnější, v nitru je čistý duch, a vaše síla lásky působí a proniká duší vašeho bratra, vaší sestry, kteří prochází temnotou i za vás, a pomozte jim na cestě, která zase vede ke světlu, domů ke Mně.

 

Tento čas přípravy na Můj příchod má být také zcela zvláštní dobou, v které vám tma této roční doby připomene temnotu, kterou ještě putují někteří z vašich bratrů a sester, kterým nerozsvítíte jen vnější svíčku, nýbrž i svíci uvnitř, svíčku lásky. Tak můžete jít tímto klidným časem a prolomit led a sníh jako květiny vaší silou lásky a prosvítit temnotu světlem lásky. Ve vašem nitru a vámi proudí požehnání a dobro z Mé hojnosti a kolem vás se rozjasňuje, jako za denního světla. Takto plníte vaše kdysi přijaté úkoly, pro které jste se rozhodli absolutně svobodně.

 

Žehnám této době, která je nyní před vámi, kdy se díváte zpět a kdy si můžete vzít k srdci všechno to, co jsem vám dnes tímto nástrojem slova dal, ve vaší svobodné vůli. I když nyní mlčím přes toto Mé dítě, je Mé SLOVO ještě mezi vámi.

 

Amen

 

 

Projevení z moudrosti

 

Mí milovaní bratři a sestry, hovořím k vám jako váš bratr, Ježíš Kristus, Který jsem láska v Otci. Do tohoto světla, o němž jsem rovněž hovořil, vás všechny chci postavit a postavím všechny ty, kteří se nechají. Chci nad Své slovo dát nadpis:

 

Kdo hořekuje nad ztrátou, ten ještě nepoznal zisk.

 

Společně prozkoumáme hloubku tohoto slova. Shrnu k tomu různá témata, o nichž jsem vám už často říkal. Přes vaše „ano“ ke Mně, přes vaši oddanost věčné lásce, přes vaši prosbu: Pane, dovol ať se stanu láskou! a vaší modlitbou srdce: Otče, miluji Tě! Podívejme se spolu, co se za tím skrývá!

 

Jako věčná nezištná láska mám na mysli výlučně dobro všech Svých dětí a to znamená, že povedu všechny Své děti zpátky do jejich nebeské blaženosti. Současně to ale také znamená, že na této cestě se vyskytuje nějaká ta práce, kterou je třeba udělat. Přičemž ale tentokrát nechci zaměřovat pohled na to, co má dělat člověk, ale na díl, který vykonávám Já, abych přivedl Své děti zpátky na srdce jejich Otce.

 

Možná vzniká u jednoho či druhého někdy dojem, že je velmi těžké pokořit svého člověka. Tento dojem, Mí milovaní, není správný a také jsme o tom už často mluvili. Co od Svých bratrů a sester potřebuji, kteří se chtějí vydat na svoji cestu do nebes, je jejich „ano“ nebo jejich oddanost nebo jejich vyznání lásky. Co to obsahuje, vám chci vysvětlit:

 

Každé dítě, které Mi řekne „ano“, tím vyjadřuje, že se Mnou chce nechat změnit a tyto změny jsou nutné, protože jen ten může vstoupit zase do nebes, kdo v sobě nebe nese. Svým „ano“ mi tedy dává právo proměnit vás k dobrému. Možné to mnohému z vás není jasné, neboť toto „ano“, které vnímám, má dalekosáhle důsledky. Znamená, že přivedu do cest vše, abych Svému dítěti dopomohl jednak k sebepoznání a jednak k němu budu zářit všechny síly, aby mohlo poznané problémy a obtíže řešit.

 

To je Má část, kterou jsem tak často vyjadřoval ve slovech: „Kdo Mi půjde jen krok naproti, tomu půjdu naproti mnoho set kroků; neboť jsem ti přichystal, Mé dítě, cestu, která vede zpátky na srdce tvého Otce.“ Lidé, kteří dali toto „ano“, zažijí vnitřní a často také navenek viditelnou proměnu; neboť v nich začnu prozařovat to, co bylo předtím těžké, tísnivé a na překážku.

 

Lidi, kteří jdou průběžně svoji cestu se Mnou, lze proto poznat, jednak podle jejich vyzařování, jednak podle způsobu, jakým jednají se svými bližními, s celým stvořením. Ale podle čeho se dá poznat člověk, který se postavil na Moji stranu? Přeneste tento obraz na váš denní život: Dejme tomu, že se zeptáte zkušeného řidiče na to či ono pravidlo, např. jak se chová na kruhovém objezdu. Jestliže se tento řidič naučil jezdit podle předpisů, jestliže mu přešlo řízení do krve, může vám ze své zkušenosti říct, jak se člověk v takových situacích chová.

 

Nyní přeneste tento obraz na chování člověka, který jde cestu se Mnou. Když se ho zeptáte, v jakých bodech změnil svůj život a jak změnil svůj život, bude vám moci dát informaci na otázky: Jak jsi zvládl svůj strach? Jak jsi se zbavil své nejistoty? Jakým způsobem jsi se dopracoval ke své vnitřní svobodě? Jak jsi překonal svoji lenost?

 

Takové problémy a mnoho jiných dalších zaměstnává lidi a ti hledají řešení. Doufají v řešení tam, kde se projevuje člověk: Jdou svým životem s Bohem, jdou po boku svého bratra, Ježíše Krista, který zaslechl jejich „ano“, a který jim ukázal sebepoznáním, kde spočívají slabosti a Který jim pomohl tyto slabiny překonat. Kdo zesílil v nitru, může o cestě vyprávět.

 

Nyní Má vážná otázka na vás a sice na ty, kteří už mnoho let slyší Mé slovo: „Můžeš, Můj bratře, Má sestro, z nejhlubšího srdce říct, že jsi v tom či onom bodu zvládl svůj život?“ Jestliže ano, pak jsi uskutečnil, co jsi četl a slyšel. Jestliže ještě ne, je jistě třeba ještě něco zlepšit. Jestliže chceš s upřímným srdcem vědět, kde je třeba něco zlepšit, přijď ke Mně a zeptej se Mě.

 

Řekni Mi: „Pane, chtěl bych se tak rád změnit, ale ta či ona místa mého nitra jsou mi ještě cizí, nechtěl jsem se tam podívat, ale poznávám, že si musím také toto prohlédnout a s Tvojí pomocí zpracovat to, co je uvnitř.“ Myslíš si, Můj bratře, Má sestro, že bych takovou prosbu nesplnil? Čekám na to. Čekám na to, že budu moci udělat Svoji část, že ti budu moci pomáhat odložit a proměnit, co Mi dáš. Často váháš, často si chceš něco nechat, o čem si myslíš, že to ještě potřebuješ, často jsou tu obavy: Co mi bude chybět, když půjdu po boku Mého bratra? Jestliže jsou zde takové myšlenky, Mé dítě, pak dobře popřemýšlej o slovu:

 

Kdo hořekuje nad ztrátou, ten ještě nepoznal zisk.

 

Jednak ti nikdy nevezmu nic, co Mi dobrovolně nedáš, a jednak ti za to dám z hojnosti Moji lásku, která chce proudit tvým životem. Často se modlíte a prosíte o sílu lásky, která je srovnatelná s proudem. Poněvadž věčně proudím, teče skrze celé stvoření Má síla. Nikdy nemůže jít o to, vyprosit si více síly, ale vždy jen o to, poprosit Mě o to vyléčit rozpory, které byly vybudovány a které brání toku sily, a udělat pořádek, poznat a odstranit. Jestliže to chceš, Můj bratře, Má sestro, pak ke Mně přijď a obnov své „ano“ a uvědom si, že Mi tím ze své svobodné vůle dáváš právo změnit tě.

 

Určitě se tak něčeho zbavíš, ale mnohem více získáš. A když pak ještě jednou popřemýšlíš o slovu:

 

Kdo hořekuje nad ztrátou, ten ještě nepoznal zisk.

 

ukáže se ti toto slovo jinak, neboť ziskem, Můj bratře, Má sestro, Jsem Já.

 

A nemůže tě potkat nic většího, než že vezmu tvoji ruku a naplním tvoji svobodnou vůli a povedu tě na srdce tvého Otce.

 

Amen

 

 

 

Projevení z milosrdenství

 

Mí milovaní synové a dcery, Má láska je uprostřed mezi vámi a zeširoka otevřela vaše srdce. Zcela jasně vnímám „ano“ v srdcích, které ke mně voláte. Tak pokládám vaši ruku do Mé a společně jdeme cestami, kterou jste si předsevzali jít.

 

Jestliže stojíte na rozcestí a nevíte, zda máte jít doleva nebo doprava, tak jsem Já tím, kdo vás povede správnou cestou, zcela jedno, zda se rozhodnete ve své svobodě pro pravou nebo levou stezku.

 

Přijďte ke Mně! Stále znovu si vzpomínejte na svůj původ! Já, váš Otec, Jsem váš původ. Já, Otec pra, jsem vás stvořil z nejčistší lásky a tato láska je ve vás a čeká na to, že bude vysvobozena. Osvobození je snadné, totiž tehdy, když otevřete dveře a vědomě se postavíte do lásky, když vědomě necháte proudit lásku do svého těla, do své duše.

 

Já jsem tato láska a ukazuji vám cestu. Láska vám žehná, láska vás léčí a láska je světlem pro vás, které vám září také tehdy, když jste obklopeni nejhlubší temnotou. Důvěřujte mi! Jestliže je to vaše svobodná vůle, tak Mi říkejte „ano“ stále znovu!

 

Řekněte: „Otče, s Tebou chci jít svým životem.“ Povedu tě pak a dám ti jistotu, co jsou pro vás v životě správné kroky. Tak vám ještě jednou žehnám a nechávám skrze vás proudit Svoji spásnou lásku.

 

Amen 

zpět