26. října 2002
Meditace:
Koncentrujeme se na svůj dech. Zhluboka se nadechujeme a vydechujeme, tak je to pro něj ve správném rytmu. Pozorujeme, že už vůbec nemusíme dýchat, neboť náš dech plyne zcela sám, zvedá a snižuje naše břicho. Dech nám přináší život. Myšlenky, které nás ještě provází, nyní necháváme být. Představujeme si, že jsou obláčky, a jako oblaka necháváme myšlenky, které v nás ještě vystupují, od nás odejít. Tak se uklidňujeme a stále více k sobě přicházíme.
Jdeme nyní se svojí pozorností do svého srdce. Vidíme ve svém srdci velikou duhu. Pán nás zve: „Pojďte se Mnou tímto prstencem.“ Následujeme Pána, a nacházíme se znovu na louce. Vidíme před sebou pramen, překrásný pramen, obložený drahokamy. Z pramenu vytéká čistá, úžasně se třpytící voda, tvoří potůček, který stříbrně září a mizí na horizontu.
Pramen nás zve: „Pojď, naber si doušek a posil se na své cestě!“ Radostně následujeme pozvání a necháváme protéct chladivý mok svým krkem. Cítíme, jak nás pramenitá voda osvěžuje, jak nás zevnitř očišťuje a úžasně utišuje naši žízeň.
Rozhlížíme se a vidím, že blízko pramenu stojí tři džbány. Bereme první džbán a naplňujeme ho po okraj vodou. Bereme plný džbán do rukou, pozvedáváme džbán, vzhlížíme k Pánu a prosíme Ho o Jeho požehnání pro tuto vodu. „Otče, prosím požehnej této vodě, očisti a posvěť ji, aby se stala požehnáním pro všechnu vodu na této Zemi, aby veškeré vodě na naší Zemi přinesla obnovu a očistu.“ Cítíme, jak do této vody skrze naše tělo, skrze naše ruce proudí boží požehnání. Děkujeme za požehnání. Naléváme požehnanou vodu do potůčku, a vidíme a cítíme, jak je voda v potoku naplňována novým životem, jak je proprouděna světlem, a jak láska boží čistí veškerou vodu na Zemi, aby se skutečně stala požehnáním pro matku Zemi a pro všechny, kdo na Matce Zemi žijí.
Nyní bereme druhý džbán. Naplňujeme ho rovněž až po okraj vodou. Bereme plný džbán mezi své ruce, znovu ho zvedáme, vzhlížíme k Bohu a prosíme Ho o Jeho požehnání. „Otče, požehnej znovu této vodě Svojí božskou silou, Svojí božskou láskou a Svým božským požehnáním, aby se tato voda stala požehnání pro všechny půdy, které jsou domovem pro naše rostliny, které nám slouží coby potrava. A znovu cítíme, jak síla, požehnání boží, jak jeho láska skrze nás proudí našima rukama do této vody. Vyléváme tuto vodu na louku. Vidíme, jak země nasakuje tuto vodu, jak je veškerá půda kolem nás až k horizontu naplňována světlem. Cítíme lásku, která proudí do země, a kterou Matka Země přijímá a rozvádí dál, aby byly půdy očištěné a také naše rostliny znovu zdravé.
Nyní se obracíme ke třetímu džbánu. Naplňujeme ho znovu až po okraj vodou, bereme naplněný džbán do svých rukou, držíme džbán vysoko a vzhlížíme znovu k Bohu: „Milovaný nebeský Otče, prosíme opět o Tvé zázračné požehnání pro tuto vodu. Prosím, pojď a vstup TY sám do této vody, aby se stala požehnáním pro náš vzduch, aby toto požehnání očistilo vzduch, který dýcháme, a aby byl vzduch naplněn tvojí láskou, aby každé nadechnutí, které uděláme, bylo nadechnutím lásky.“ Znovu cítíme sílu, s jakou nechává Pán proudit Své požehnání do vody. Zatímco proudí požehnání do této vody, vidíme, jak začíná obsah džbánu vařit, jak se ze džbánu začíná zvedat do vzduchu pára, pozorujeme rozdíl při dýchání. Čistý vzduch, čerstvý vzduch, plný lásky boží, proudí našimi plícemi. Skutečný dar boží, který jsme dnes směli zažít.
Děkujeme Otci, že můžeme dále šířit Jeho požehnání. Děkujeme Pánu, že skrze nás působil, k požehnání pro Matku Zemi, k požehnání pro vodu, pro Zemi, pro vzduch. Ještě jednou se zhluboka nadechujeme a vydechujeme, abychom tento lahodný vzduch nechali vproudit a proudit. Cítíme se nyní posíleni. Naplněni Jeho láskou, procházíme duhou zpět do této místnosti a čekáme na Jeho projevení.
Amen
Mí milovaní synové a dcery, od počátku vašeho setkání jsem mezi vámi. Byl jsem u každého z vás a díval se hluboko do duše. Viděl jsem všechny vaše starosti, viděl jsem ale také vaši lásku ke Mně, a každého z vás jsem vzal na Své srdce, také vás, milé děti, které jste dnes zde. Je to pro vás trochu nudné, ale cítíte ve své duši, že Já, váš Bůh a Otec, ano, váš bratr Ježíš jsem vám zvlášť blízko, i když stále znovu opouštíte místnost, prozařuje vás přesto Mé světlo, s láskou, s porozuměním.
Děti, které v této těžké době jdou po Zemi, jsou často poslové světla, kteří sestoupili z vysokých výšin, aby mi v době, která je dobou proměny, sloužili.
Tak září také na vaší hlavě, milí malí a přesto už tak velké děti, věnec plný nebeských květin. Váš anděl strážný vám ho položil na hlavu. Tento věnec neuvadá, s každý rokem života je krásnější a zářivější, až jednou bude vaším vítězným věncem, když opustíte Zem, abyste byli ve věčnosti u Mě. Jste Mí malí poslové světla a jakoukoliv cestu půjdete, jakékoliv potíže tu a tam budete překonávat, celé nebe vás bude provázet.
Ale také vás, Mí synové a dcery, provází celé nebe, neboť nyní plníte své pověření a Já opakuji, co jsem už tak často říkal: Vše, co vás potká, má být skrze vás přetransformováno ve světlo. I když vás utiskne nemoc, a vy si myslíte, že tak můžete pro Mě sotva něco udělat, jste přesto poslové nebe na Zemi. Váš duch je silný a stává se silnějším, čím slabší je tělo, neboť se pozvedává nad vše lidské bytí, aby světelně působil na celé zeměkouli. Tělo je jen průvodce pro silného ducha. Zde nesedí přísloví, že zdravý duch dělá také zdravé tělo, neboť právě v této době je mnoho poslů světla, kteří žijí dobrovolně v nemocném těle, aby o to silněji mohli působit v duchovnu. Současně je tak mnoho trpících také nositeli světového kříže Země. Nesou statečně také Můj kříž. Má věrná, milovaná skupinko, Mí učedníci, všechny potíže, které vám zde v pozemském bytí překáží, které vás zneklidňují, které vás duševně utiskují, máte skrze láskou pozvednout do světla.
Hovořili jste o školení a o pohledu tří aspektů, lidského, duševního a duchovního aspektu. Když např. spadnete, jste naštvaní na svoji nepozornost a to je váš člověk. Ale pád má příčinu, tu je třeba duševně zdůvodnit. O co stále ještě zakopáváte, co vám pořád ještě chystá potíže?
Vidíte, že rok se znovu chýlí ke konci. Co jste si předsevzali, co jste mohli splnit a co ne? Co vám stále ještě činí potíže, že o to musíte zakopávat, to je duševní způsob pozorování. Duchovní pohled však vidí ve všem hlubší smysl, ještě hlubší než duševní pozorování, které vidí samo sebe. Duchovní aspekt znamená, že člověk je pádem přibržděn ve své čilé činnosti. Vynuceným klidem může vystoupit do popředí duchovní bytí, pozvedne se nad lidsky duševní bytí, aby působilo na Zemi.
Jiný příklad, který se stal nástroji: Bratr couvá se svým vozem a dojde k malé nehodě. Vůz druhého člověka není poškozen, ale vůz nástroje ano. Byla to tedy srážka v pozemsky-lidském smyslu: člověk hned „prská“: „Jak může člověk couvat a nedívat se za sebe!“ Nepřemýšlí, že to má také duševní okolnost, na kterou je třeba se zeptat, aby si zdůvodnil hlubší smysl srážky. Srážka má tedy duševní příčinu. Nyní jde o to, pozorovat v zrcadle všechny vlastnosti, které jsou přičítány protivníkovi při nehodě, a přesměrovat je na sebe. Ten druhý neměl žádnou škodu, proč asi? Protože nástroj musí hledat příčinu u sebe.
Existuje tedy ale ještě jeden hlubší, duchovní smysl události. Srážka znamená náraz dvou sil. Je to symbol světla a tmy. Přičemž ten druhý člověk nesmí být chápán jako temnota, naopak, ale vše to je jen symbol pro nástroj, že na sebe narazí dvě síly, protože nástroj musí ještě růst v lásce. Co jsem řekl? Zbraní Mých poslů světla je láska a jen láska. Tato láska neodděluje, chápe hlubší smysl, tato láska neodděluje na světlo a tmu, ale tato láska spojuje.
Kdo se Mnou pozorně kráčel školením, ví alespoň lidským rozumem, že vás učím, že máte být všem bratrům a sestrám vděční, kteří za vás kráčí temnotou, neboť jejich bohaté zkušeností přejdou na vás, bude to pak také vaše zkušenost. Nemusíte tedy sami jít hlubinami, ale jiní jdou za vás a proto máte být vděční. Tato božská pravda vás musí zcela proniknout, neboť je způsobem lidí oddělovat a stále znovu oddělovat – tady je zlé, tady dobré.
Láska neodděluje. Já neodděluji, ale jdu za Svými ovečkami, které bloudí v temnotě. Jsem u každé ovečky, abych ji nakonec přivedl domů. A vy, Mí synové a dcery, jste Mi chtěli pomáhat. Ale dokud oddělujete, počítáte se k dobrým a vytváříte tak hluboký příkop ke svým bratrům a sestrám, které nazýváte zlými. Vím, jak je pro člověka těžké spojit dobro a zlo. Ale od vás, kteří jste Mými posly světla, mohu jako úkol požadovat, abyste spojovali a neoddělovali, abyste láskou překonali příkopy, tak jak to dnes zaznělo v modlitbě (modlitba např. za teroristy a jejich oběti). Tak je to také správné, modlete se za ty, kteří za vás kráčí temnotou, pozvedněte do světla Mé milosrdné lásky zvlášť je.
Mí synové, Mé dcery, jednou jsem vám vysvětlil, že je pro vás jako posly světla snadné vytvořit spojení (kmitáním) k bratrům a sestrám, kteří jako vy žijí na této Zemi. Sice jdu se Svojí ovečkou nejhlubšími propastmi, ale Má ovečka to neví a Já se k ní také nemohu dostat, neboť mezi Mnou a ovečkou stojí svobodná vůle. Kdybych se dotkl Své ovečky Svojí božskou láskou, stlačila by tato láska ovečku na kolena a do propastného zoufalství. Ale vy, kteří se nacházíte na stejné rovině kmitání, kteří tedy žijete v kmitání pořádku, zatížení vlastními slabostmi a nedostatky, vy můžete poslat té ovečce lásku, pokoj, požehnání, světlo a jednotu. Vy se dostanete k ovečce a zapálíte první jiskru, která nakonec přiměje Moji ovečku k obratu. Zde není zraněna svobodná vůle Mého dítěte, neboť může tuto lásku také odmítnout. Láska pak zůstává v auře dítěte a je posilována dalšími modlitbami, až nakonec dítě uchvátí touha vrátit se domů, obrátí se. Při prvních krůčcích domů pak pomůže světlo modlitby v auře dítěte.
Ale o jedno vás prosím: stále znovu se zkoušejte, zda je vaše modlitba skutečně pokorná, založena ve vděčnosti, že ona ovečka za vás jde temnotou, nebo zda se pozvedáte nad ovečku, neboť pak jste pyšní a vaše modlitba se k ovečce nedostane. Jen vaše bezpodmínečná láska se spojí s touto ovečkou.
Nyní chci pohovořit ještě o jedné věci: Když provázíte životem někoho ze své rodiny a vidíte mnoho potíží, je také zde důležité, aby vaše modlitba byla zcela bezpodmínečná. Pak skutečně a opravdově provázíte chráněnce, který vám byl z duchovna vložen na srdce. Člověk to zaměňuje a myslí si, že za něj převzal zodpovědnost. Zodpovědnost za životní cestu nikdy neexistuje, ani rodiče nemají z duchovního pohledu žádnou zodpovědnost za cestu svých dětí, tak jak to lidsky chápete. Z duchovna to vypadá jinak: Z duchovna provázíte své děti, své příbuzné jako pozemští andělé strážní, modlíte se za ně, bez jakékoliv podmínky. Obalujete je do Mého světla, neboť také zde platí, že díky stejnému kmitání se můžete dostat ke svým dětem a příbuzným lépe než Já, neboť také zde stojí mezi dítětem a Mnou svobodná vůle dítěte. Je-li vaše láska a vaše modlitba bezpodmínečná, může Má láska skrze modlitbu vproudit do vašich dětí a do vašich příbuzných a tak je vést, aby to bylo dobré pro jejich duši a oni dospěli ke svému dobru (blahu).
Pozvolna vrůstáte do zákonu lásky, není to pro vás snadné pochopit. Ale zapamatujte si: Skutečná láska je vždy bezpodmínečná. Láska nic nechce. Jestliže žehnáte v lásce bratrům a sestrám, kteří pro vás chtějí např. ve vaší práci jen to zlé, nechce tato láska přinést žádnou změnu, jinak by to byla lidská láska, a vaše vůle by znovu stála proti Mé. Bezpodmínečná láska obalí do Mého světla ty, které nazýváte jako věčné provokatéry, uloží se hluboko do jejich duše a nakonec přivede vaše bratry a sestry domů k Mému srdci. Když zůstanete stále v lásce, i když vám bude slovy a činy stále způsobována bolest, nedosáhne váš protějšek svůj cíl. Kdo na všechny ty zlomyslnosti reaguje s úsměvem a v tichu odpoví požehnáním a láskou, stojí o stupeň výš než ti, které nazýváte věčnými provokatéry. Stojíte pak na věcí a milujete bezpodmínečně, vaše kmitání je pozvednuté a současně se k vám nemohou provokatéři dostat.
Když se však cítíte zasaženi, když vás bolí každé slovo, jste na stejné rovině kmitání jako ti, kteří vás chtějí rozzlobit. Bezpodmínečná láska vás pozvedne z lidského bytí, např. ze situace „muset se bránit“. Ale střežte se, abyste se necítili jako něco lepšího než vaši bratři a sestry. Nyní dobře poslouchejte: Já jsem ve vašich bratrech a sestrách ten – pociťte v Mém slovu Můj úsměv –, kdo vás těmi malými provokacemi vyzývá stát se láskou. Podívejte, ne ti, které milujete, kteří vám vše uklidí z cesty, vás posouvají na vaší duchovní cestě dál. Dál vás posouvají ti, kteří vám chystají potíže, neboť na nich se učíte, a proto máte být za takovou potíž z nejhlubšího srdce vděční.
Vím, co od vás žádám, ale pomyslete na Moji cestu. Neroztáhl jsem na kříži s láskou Své ruce a nepožehnal jsem všem Svým dětem? Neřekl jsem: „Otče, odpusť jim, neboť oni neví, co činí.“? Tak jako jsem byl a jsem nejčistší láskou Já, máte také vy jakožto Mí poslové světa, jako Mí světlonoši být láskou, neboť jste také současně nositelé lásky. Ztělesňujete zde na Zemi lásku nebe. Všechny potíže, které se vám postaví do cesty, vás povedou, pokud se ochotně učíte, k všeobjímající lásce, takže se skrze vás bude zrcadlit Má láska, takže Má láska skrze vás zazáří. Pak se tato láska spojuje s domnělým protějškem a pozvedává tohoto bratra, tuto sestru do lásky. To je pak poslední krok a vztek je pryč.
Mí milovaní přátelé, podívejte, znovu je podzim, stromy shazují své listí a Já jsem jednou řekl: Buďte jako list ve větru, nechejte Mě, který jsem božským větrem, abych vás zvedl a odvál vás tam, kde se rozdáte až do úplného konce v lásce, jako list, který se rozdává přírodě, aby byl Zemi výživou, tak jste nebeskou výživou pro tuto Zemi, která vás tak nutně potřebuje. Když se podíváte na listy, myslete na Má slova.
Jak rychle plyne část, jak rychle utekl znovu také tento rok, jak rychle jste vystřídali jaro svého života za léto, a ten či onen za podzim a zima stojí za dveřmi. Nyní je čas, Mí milovaní přátelé, kdy se máte oddat v hloubi nitra meditaci. Hektické léto je pryč, nyní přichází doba rozjímání, přichází čas, v níž půjdete do hloubky, v níž můžete také ještě dohnat to či ono, co jste si pro tento rok – v přeneseném smyslu života také v podzimu svého života – předsevzali a ještě nezvládli.
Je to také doba, Mí milovaní, kdy se vaše myšlenky spojují s těmi, kteří šli na věčnost před vámi. Milující myšlenky vytváří spojení s vašimi příbuznými, známými, s vašimi rodiči, ve skutečnosti jsou všichni vaši bratři a sestry. Milující myšlenky dorazí jako světelné paprsky k těm, jimž tyto myšlenky pošlete.
Jestliže před vámi šli lidé, s nimiž jste měli na Zemi potíže, vezměte je v tiché době rozjímání do své modlitby a rozpusťte, co tu a tam ještě je navázáno jako karmické vlákno. Také zde platí, že právě tito lidé vás dostali vpřed ve vašem vývoji, vždy na to myslete. Tak má z vašeho nejhlubšího srdce proudit ke všem vašim bratru a sestrám, kteří byli vaši příbuzní, přátelé, známí, jen láska a výlučně láska. Když se vám to podaří, zasypete také příkop mezi dobrem a zlem, neboť pak budete poslové Mé lásky, poslové, kteří spojují a neoddělují.
Tak jsem s vámi a u vás při všem vašem snažení. Povzbuzuji vás při úkolech, které jsem vám postavil, daruji vám sílu a Má láska vás co nejněžněji obaluje. Žehnám vám. Končím Své slovo skrze tento nástroj, Má láska a Mé slovo zůstávají u vás. Žehnám všem Svým dětem na širé zeměkouli, na všech sférách a žehnám Svému stvoření.
Amen
Mí milovaní a věrní bratři a sestry, když jsem vstoupil do vašeho středu, položil jsem každému Svoji ruku na temeno, nechal k němu proudit Své požehnání, které je také Mojí láskou, aby se vaše duše otevřely a vaše vědomí se rozšířilo pro to, co bych vám rád řekl.
Vědomí, to víte, nemá nic do činění s inteligencí a s rozumem. Vědomí je schopnost lásky duše. Přeji Si, aby Mé děti vrůstaly více a více do duchovního vědomí, které odpovídá jejich vnitřní velikosti a schopnosti milovat. Chtěl bych to, co jsem vám právě řekl skrze Svoji a vaši sestru, doplnit v několika aspektech a budete se divit, jak logické vše je, jak se řadí pochopení jednoho k druhému jako perly na provázku, jako se táhne červená nit celým stvořením. A jeden a druhý se v tichu zeptá, jakto že sám nepřišel na tyto v podstatě vzato jednoduché souvislosti.
Já jsem láska a Má láska je zákon a poněvadž láska je to největší, obsahuje také zákon lásky všechny ostatní zákony. Můžete jinak také říkat princip, měřítka, zákonitosti. Tato měřítka musí být, aby vytvářela spravedlnost pro všechny Mé děti, neboť spravedlnost je část lásky. Zákon příčiny a účinku, zákon vyrovnání kmitání a přitažlivosti a spousta dalších zákonitostí jsou části věčných principů pořádku, které kmitají v Mém stvoření. Celé stvoření je postaveno v harmonii. Tato harmonie je rušena pouze v oblastech vně nebe až do nejhlubších hlubin hmoty. Uvnitř čistě duchovních světů je vše harmonické. Tato harmonie není nic ztuhlého. Harmonie je jako tep, je jako rytmus, jako věčné sem a tam, jako věčné světlo a tma, konání a odpočívání, dávání a přijímání. V této harmonii není žádná chyba, neboť Můj božský zákon pracuje bezchybně.
Když se tedy kdekoliv stane něco, co nepodléhá tomuto harmonickému rytmu, nastoupí něco, co bylo zapříčiněno prohřeškem proti zákonu lásky. Zákon vyrovnání se stará jen o to, aby to, co nekmitá v harmonickém rytmu, dospělo zpátky k harmonii. Ale také tam, kde to nepoznáte, působí tento princip. Vaše matka Země je část stvoření a působí na ní bezchybně stejné zákony. To znamená, že to, na co se často díváte jako na nemoc, neštěstí, katastrofu, představuje pokus přírody dostat se znovu do rovnováhy. Tento zákon vyrovnání platí od nejmenšího k největšímu, od každé buňky až k vaší zeměkouli, ano, pro celé stvoření.
Pro lepší porozumění vám dám pár příkladů: Když tělo prodělá nadměrnou námahu, přivede člověka k tomu, někdy přinutí, aby začal odpočívat, kdy má možná bolesti, musí protrpět nemoc, která ale, přesně pozorována, představuje pokus řešení těla vyrovnat zase předešlé přetížení. Často to děláte během dne, aniž byste si to uvědomovali. Když je vám zima, něco si obléknete a vytvoříte tak vyrovnání; když máte hlad nebo žízeň, jíte nebo se napijete; když jste unavení, spíte; když je vám na sluníčko horko, jdete do stínu. Všímáte si dvou aspektů a stejného procesu? Když tělo něco napadne, pokusí se vytvořit vyrovnání. Toto vyrovnání budete možná vnímat jako nemoc, přitom představuje pokus zachránit systém.
Jednoduchý příklad vám to vysvětlí: Nevolnost a zvracení nejsou nemoci, ale pokus těla osvobodit se od něčeho, co vědomě či nevědomě přijalo. Poznáváte zde rytmus „sem a tam“ ve věčném běhu časů. Tento princip můžete použít na vše, co vás osobně potkává, nebo co se děje v tomto světě. Nic není ztuhlé a vše podléhá tomuto rytmu. Tak je např. katastrofické zemětřesení pokusem matky Země vyrovnat znovu napětí, které se předtím vytvořilo.
Každá duchovní bytost kmitá v rytmu lásky. Na Zemi tato dokonalost neexistuje, neboť co žije na Zemi, musí být nedokonalé, aby vůbec mohlo obstát ve hmotě. Stupeň nedokonalosti však závisí na každém zvlášť. Už několikrát jsme o tom hovořili a každý z vás se Mnou ve svém srdci souhlasí, že život na této Zemi se rovná učebnímu procesu. Co je ale třeba se naučit? Jednoduchými slovy řečeno: To, co člověk ještě neovládá. Proč se má učit? Protože teprve učením se rozvíjí duševní schopnost růst a zrát.
Protože všechny Mé děti jsou ze Mě a Já je všechny přivedu zpátky ke Mně, musí nutně tato možnost učení existovat a každá otevřená duše před svojí inkarnací s tímto procesem růstu skrze učení souhlasila. Řekl jsem sice, že život ve hmotě musí být nutně nedokonalý, ale pro další vývoj musí být dána také možnost poznání a růstu. To se děje skrze lidi a situace, které vás potkávají, aby vám ukázaly vaše nedokonalost, tzn. vaše lidské chyby a slabiny, aby vás tak přiměly k poznání, k rozhodnutí a ke změně. Tyto situace vás potkávají v té míře, jak odpovídají zákonu přitažlivosti, který má zase za základ vaše duševní kmitání. Tyto situace mohou být malé potíže, mohou to být problémy, mohou se projevovat v konfliktech, katastrofách pro jednotlivce. V tomto ohledu je schopnost lásky lidí příliš rozdílná.
Co se ale stane, když jste konfrontováni s nějakými úkoly? Jestliže nepřistoupíte ke zvládnutí těchto úloh, neřešíte je v duchovní lásce, možná onemocníte, neboť vědomí pracuje tak, jak jste ho sami po mnoho let či inkarnací sami zformovali a působí tak na vaše tělo, na hmotu. Ale už samotná skutečnost, že ne každý člověk ve stejné situaci reaguje stejně, vám ukazuje, jak rozdílné je vědomí Mých lidských dětí. Kdo žije se Mnou, kdo se snaží používat zákony života a lásky v denním životě, ani ten nezůstává před potížemi, problémy a konflikty ušetřen. Ale chápe je jinak, reaguje klidněji, s důvěrou a především se snaží o řešení: následuje Mé přikázání lásky a řeší problém teprve vnitřním poznání, vnitřní prací.
Když toto řešení v nitru nenastane, neproběhl proces učení. Můžete pak například změnit své pracoviště a myslet si, protože následně zmizí vaše žaludeční potíže nebo jiné nemoci, že je problém vyřešen, ale Já nazývám takové řešení jako pseudořešení. Vyřešen je problém tehdy, když se s ním naučíte zacházet v duchovní lásce. Když tento učební proces neproběhne a duše opustí Zemi, aby šla do záhrobních oblastí, nenaučila se schopnost milovat ve věcech, které jí život předložil. Co se stane v příštím životě? Duše vezme tuto neschopnost s sebou a znovu jí potkají stejné nebo podobné situace, které mají uvést tento učební proces do chodu, neboť Vyšší Já v člověku chce zpátky ke Mně. Co pak následuje v mnoha případech, nazývají lidé karmou.
Dám vám jinou definici: Karma je neschopnost odpovědět při nějakém konfliktu správným způsobem, totiž v lásce; tedy neschopnost vyřešit konflikt nebo potíž ve smyslu lásky. Jestliže to neučiníte, není problém vyřešen a znovu se k vám v pozdějším okamžiku vrátí. To je způsobeno zákonem přitažlivosti, neboť protože vše kmitá, vaše duše, také váš člověk – jak víte, v podstatě neexistuje žádná hmota, ale vše je energie – potká vás podle zákonu přitažlivosti to, co v sobě sami nesete. Budou znovu lidé a situace, kteří vás budou chtít přimět k tomu, aby uvedli učební proces schopnosti lásky do chodu. To, co je pak vyřešeno v Mé lásce, je proměněno, odpadne od vás a posune vás o krok dál. Změní to vaši bytost, změní to váš charakter. Vaše charakterové slabosti se promění v silné stránky charakteru. Tak můžete, jestli chcete, označovat své charakterové slabosti jako svoji karmu.
Přišel jsem na tento svět jako láska, abych přivedl zpátky děti, které se ode Mě odvrátily a vypadaly ztracené. K tomu Má cesta po Zemi a Má oběť na Golgatě, při níž jsem ponořil a zakotvil do každé duše a do každého člověka Svoji sílu. Víte, že v každém žiji. To, co jsem vám právě projevil – myslím tím slabosti, neschopnost milovat –, se sice projevuje v chování člověka, ale příčiny spočívají v jeho duši, mohou být proto zpracovány, proměněny a odstraněny jen tam.
A nyní, Mí milí a věrní, se vás ptám: Který učitel, který mistr nebo kdo jiný je ve vás kromě Mě? Když tedy neexistuje jiný duch lásky než Můj Duch, neexistuje ani žádné jiné řešení než láska a oddanost ke Mně. Pak vás nemohou ani techniky, ani vědění, ani osvícení, ani nic jiného posunout třeba jen krok dopředu na cestě ke Mně. Jediné řešení pro proměnu vašich slabostí v silné stránky jsem Já, tzn. vaše láska, vaše oddanost ke Mně. Tato láska-oddanost uvádí v chod mocné věci. Projevil jsem vám o tom něco ve školeních, která jste četli. Když proměníte svoji slabost v silnou stránku podle aktuální slabosti, která vás potkala, promění se tím současně všechny negativní energie, které jste možná vybudovali v běhu mnoha inkarnací. Neboť vše, co vás potkává, má smysl poznání a schopnost naučit se lásku. Když tento proces začne a s Mojí pomocí je zvládnut, splnilo to, co vás k tomu přivedlo, svoji úlohu. Proč tedy mají všechny ty zatěžující věci, které vás možná provází tisíce let, dále existovat? Naučili jste se to, co bylo potřeba se naučit, a vaše vina je smyta.
Přemýšlejte moudře o Mých slovech. Ukazují vám cestu zpátky do nebes, která vede přes Mě a jen přes Mě, neboť Já jsem mistr ve vašem nitru, Já, cesta, pravda a život. Tak pochopíte možná smysl slova: Nikdo nepřijde k Otci, jen skrze Mě.
Žehnám vám, Mí věrní a říkám vám ještě jednou, jak moc vás miluji a jako moc Se raduji a se Mnou celé nebe z každého kroku, který učiníte směrem k Nám. Čekám na vás s roztaženýma rukama.
Amen
Mí milovaní, setrvejte se svými myšlenkami ještě malý okamžik u Mě. Jsem stále ještě uprostřed mezi vámi a nechal jsem vás dnes toto odpoledne nahlédnout do hlubin Své bezedné moudrosti.
Proč jsem vás dnes ve Svém projevení vedl tak hluboko? Vidím Své děti s jejich potížemi. Vidím v přeneseném smyslu Své děti bojovat s jejich potížemi a vidím mnoho Svých dětí ztroskotat, ano rozbíjet se na svých problémech. Proto jsem vám dnes prohloubil aspekt a vysvětlil vám ze zákona lásky působení zákonitostí života.
Prosím vás, abyste se v nadcházející době na konci odebrali v klidné minutě do svého nitra. Pozorujte svůj den, pozorujte své potíže, pozorujte ale také své úspěchy pod úhlem pohledu zákonitostí, které jsem vám dnes vysvětlil, abyste toto vědění, tuto moudrost neslyšeli jen z Mých úst, ale abyste tuto moudrost zapojili také do svého života. Rychle objevíte při těchto pozorováních červenou nit, která vám vždy pomůže dál. Vždy, když se dáte do úkolu, ve vědomí vyřešit tento úkol se Mnou, řešit ve vědomí Mé lásky, vždy uvidíte, že popojdete krok dál a je to samozřejmě přesně i naopak: vždy, když v tomto vědomí nebudete, mohou se problémy prohloubit, mohou vzniknout nové příkopy, o něž ve svém životě zakopnete.
Tak vás prosím, odeberte se do ticha a pozorujte to, co se vám den za dnem stává pro tímto úhlem pohledu a předsevzete si pro příští den, jít dnem s větším vědomím, abyste se Mnou nechali vést ještě hlouběji do přikázání lásky. Neboť pak – jak jsem vám dnes projevil – pak budete schopni se Mnou jako mistrem, se Mnou jako Kristem ve svém nitru zvládat svůj život v nitru a prohlubovat stále více cestu lásky.
Přijměte Mě a Moji lásku jako pramen, z něhož můžete čerpat sílu a moudrost, k požehnání pro vás a k požehnání pro celé stvoření. Mé světlo a Má láska vás s požehnáním obalují. Chrání a střeží vás zde a na vašich dalších cestách.