Tichá radost

Poselství - srpen 2003

Poselství - srpen 2003

zpět

30. srpna 2003

 

 

Meditace:

 

 Jdeme všichni do ticha. Sedáme si zpříma, se zívnutím vydechujeme a hluboce se nadechujeme a ještě jednou. Zívání je léčením pro vnitřní orgány, protože se při zívání uvolňují.

 

Nade vše milovaný bože, otče, matko, příteli, bratře, vše, čím nám jsi, buď nyní u nás, veď každého z nás a také mě, abychom se naučili pracovat s duchovními silami, energiemi, které skrze Tebe dostáváme z kosmu.

 

Vkládáme nyní své vědomí do chodidel. Cítíme každý prst u nohou. Tam jsou také malé duchovní otvory, zvané vedlejší čakry, ale ve středu chodidla je také čakra. Všechny nožní čakry se otevírají a my necháváme vrůstat do Země kořeny. Mocné kořeny se vinou do Země. Každý je nechává růst ve své pravlastní barvě. S těmito kořeny posíláme svoji vděčnost do duše matky Země, posíláme svoji lásku, svůj soucit.

 

Cítíme ve svých nohách teplo, táhneme teplo vzhůru přes kotníky, lýtka, holeně, kolena. Teplo proudí našimi stehny, naší kostí sedací. Vkládáme své vědomí do kostrče. V této oblasti leží první centrum vědomí, centrum pořádku. V tomto centru se zcela přirozeně nadechujeme a vydechujeme. Tím, že tam dále klidně dýcháme, necháváme vstoupit do svého nitra den a přemýšlíme, kde jsme dnes byli v pořádku, v pořádku života, v pořádku u svých rozhovorů.

 

Každý z nás si prohlíží jen jediný aspekt, totiž myšlenku, která nyní stoupá, která souvisí s pořádkem. Prohlížíme si tuto myšlenku. Pak se díváme na aspekt, při němž jsme nebyli v božském pořádku. Jen poznání je nyní důležité. Ukládáme tento aspekt, uchováváme ho v paměti. Pokoušíme se v kostrči ucítit teplo. Je tam pohyb. Jsou tam přijímány energie, které dostáváme od Země.

 

Cítíme, jak teplo stoupá přes naše nohy až do tohoto prvního centra. Spatřete před svým Vnitřním okem pohyb, který probíhá, kroužení ve smyslu pohybu hodinových ručiček. Děkujeme za poznání, které jsme přijali.

 

Cítíme, jak teplo dále stoupá do spodní části krajiny břišní, pod pupek, do druhého centra, centra božské vůle. Může se stát, že se poznání z pořádku zopakuje, neboť vše je navzájem spojeno. Dýcháme v tomto centru klidně a rovnoměrně. Cítíme znovu teplo. Probouzíme toto centrum. Představujeme si, že se pohybuje napříč od spodní části krajiny břišní (vpředu) ke křížové kosti (vzadu) malá spirála. Vytváří se s naším dechem. Tato spirála je možností, jak uvést do duchovního pohybu blokovanou čakru kosmickou energií, která je božskou energií. Důležitý je směr otáčení, totiž ve smyslu pohybu hodinových ručiček.

 

Vracíme se ke zkoumání vůle: Jestliže existuje v dnešním dni událost, kde jsem chtěl(a) prosadit svoji vůli, poznám to teď. S poznáním přichází otázka: „Ježíši, co je Tvou vůlí?“ a dostáváme odpověď. Tu uchováváme v paměti.

 

Dýcháme naprosto rovnoměrně a vědomě ve druhém centru. Nyní se nadechujeme hlouběji a teplo stoupá do třetí čakry, centra vědomí božské moudrosti. Leží nad pupkem, pod hrudní kostí. S klidným, hlubokým dechem se pokoušíme probudit centrum. Jestliže se to nepodaří, představíme si znovu malou spirálu, která se pohybuje zepředu až k páteři ve smyslu pohybu hodinových ručiček. Moudrost je např. intuice, kterou dostávám od Boha. Když člověk pozná něco, co neplyne z myšlení, ale z moudrosti boží, je v činnosti třetí centrum vědomí. Možná také zde poznáváme nějaký aspekt. Jaké byly mé myšlenky? Mohu je poznat? 

 

Je to také centrum, v němž můžeme být napadeni, centrum, na které musíme dávat pozor, aby nebyl každý účasten našich energií a neodebíral nám je, protože necháme otevřenou svoji čakru. Proto je dobré následující cvičení: Představíme si, jak z tohoto centra rozkvétá nádherná růže, rozkvétá ven, rozdáváme se světu, bližnímu, kde je to nutné, ale když je čin vykonán, nezapomínáme se chránit tím, že necháme, aby se tato růže stala pupenem. Uzavře se a tím se uzavře také toto centrum. Kdo pracuje v sociální oblasti, má se rozdávat bližnímu, ale také myslet na sebe. Zůstaň, ó člověče, pánem ve svém domě, ty, člověče, jsi za sebe zodpovědný, za svoji duši, jakož i za své tělo! Vzývání Pána, které bychom nikdy neměli opomínat ve službě pro bližního, vytváří další, neproniknutelný ochranný obal kolem nás.

 

Dýcháme z třetího centra do centra srdce, čtvrtého centra vědomí božské vážnosti. Lze ho najít ve výši srdce ve středu. Je to centrum, v němž k nám stále hovoří Bůh, i když nenasloucháme. Cítíme teplo a vidíme světlo. Vážnost obsahuje také zodpovědnost, díváme se nyní jen na tento aspekt „zodpovědnosti“: Bylo dnes něco, kde jsme poznali svoji zodpovědnost? Světlo září a stále se zvětšuje v našem chrámu srdce a my posíláme Pánu celou svoji lásku.

 

Tím, že dále klidně dýcháme, naše myšlenky neodchází. Tak stoupá teplo do pátého centra božského trpělivosti. Prohlížíme si znovu své myšlenky: Kde jsme byli netrpěliví a kde jsme uměli být bez námahy srdce trpěliví? V tomto centru se obracíme k trpělivosti. Dýcháme trpělivost a pokoru.

 

Teplo stoupá naším obličejem, podél nosu až do čela, do šestého centra vědomí lásky mezi obočím. Dýcháme, až ho ucítíme. Z tohoto centra září také trpělivost s vážností, moudrost, vůle a pořádek, neboť vše je obsaženo v lásce. Nyní si každý představuje člověka, duši, která potřebuje naši lásku. Necháváme tuto lásku proudit jako léčící světlo do člověka, do duše. Cítíme, že všechna ostatní centra se podílí, probudili jsme je a nejsou nečinná. Dýcháme a cítíme léčivé světlo lásky pro duši, která ho potřebuje. Obalujeme tohoto člověka a prosíme našeho spasitele o požehnání, neboť Jeho vůle se děje.

 

Lehký tlak na temeni nám ukazuje, že také sedmé centrum božského milosrdenství by rádo spolupracovalo. Tím že duchovně probouzíme a vysíláme lásku, otevírá se také centrum milosrdenství, aniž by bylo potřeba něco učinit. Tam nyní hluboce a vědomě dýcháme.

 

O pane, ty všenejvyšší, ty všenejdobrotivější, dokonale jsi nás objal, ležíme ve Tvých rukách, předáváme se Ti, Tvé moci a Tvé síle a Tvé vůli, nejsme to my, ale Ty jsi tím v nás, nad námi, vedle nás a pod námi, všude jsi Ty se Svým duchem, ano, dokonale nás obaluješ.

 

Prodlužujeme nyní svůj dech a necháváme ho probíhat celou páteří, při nadechnutí nahoru, při vydechnutí dolů a prosíme Pána o ochranu pro všechna naše centra vědomí. Jeho ruce spočívají na našem temeni, Jeho ruce uzavírají s láskou naši auru, naše čakry. Vždy, když k němu přijdeme, poprosíme Ho, položí kolem nás ochranu.

 

Pán říká: „Všechna uložená poznání, která jsme měli při této meditaci, nechť si před nočním odpočinkem ještě jednou prohlédneme a zpracujeme je.“ Jeho požehnání nás provází a my ze srdce děkujeme.

 

Amen

 

 

Nyní napínáme všechny svaly, uvolňujeme je a jsme nyní zase zcela v „tady“ a „teď“.

 

Lehký vánek se vás dotýká. Cítíte ho? Jsem to Já, váš Otec, který vás láskyplně hladí po hlavě. a počátku vašeho dnešního setkání vám byla darována svíce s poznámkou: Světlo budiž k poctě Pána, ale také k poctě boží matky a budiž také symbolem pro Mé světlo ve všech poslech světla na této Zemi.

 

Já jsem váš Otec, ale jsem také vaší Matkou, tzn. že část mateřství zůstalo ve Mně. Nyní si pojďme o tom spolu trochu popovídat:

 

Když nebylo nic, jen Já, a celé stvoření ještě dřímalo ve Mně, povolal jsem k životu na počátku stvoření Svůj duál Sadhanu. Sadhana byla ve Mně matkou bohyní, ale Já ji nepovolal jako matku bohyni, jinak by muselo dojít při pádu k dvojici (ke dvou bohům) v nebesích, o čemž jste dnes hovořili. Zavolal jsem ji jako dítě a sice proto, aby do stvoření vstoupila jen část mateřského ducha a druhá část ještě zůstala ve Mně božství. Proč? Přezkoušel jsem moudře Své stvořitelské myšlenky a protože jsem chtěl svobodné děti, existovala možnost pádu Mých dětí, tedy odvrácení od Mé lásky, tedy také pád Mé milované Sadhany.

 

Sadhana a Já jsme prasvětlo. Kdybych ji byl povolal do života jako matku bohyni, bylo by při pádu, tedy oddělení Sadhany ode Mě, rozděleno na stejné díly také prasvětlo. Rozdělené prasvětlo jsou dvě světla, roz-děl-ení. Nemohl bych přivést Sadhanu domů Svojí cestou po Zemi, protože by pak vedle sebe stály rovnocenné veličiny.

 

O pádu už hovořit nemusím, víte, jak proběhl, ale chci dnes hovořit o mateřství Mého ducha. Jsem váš otec, stvořitel, tvořící, zákon, uspořádávající síla, vůle, která předchází každé stvoření a každé stvoření je zapojeno také do Mé moudrosti, z níž jsem povolal k životu Svoji Sadhanu jako dítě, přičemž vážnost vše dobře zvážila a také viděla Moji cestu na Zem.

 

Ve vážnosti je skrytý také božský zákon. Znáte božský zákon ze Starého zákona: Oko za oko, zub za zub, ale také víte, že k Mému božství patří rovněž trpělivost, láska a milosrdenství.

 

Mužský princip je tvořící, čerpající a dávající život. Bytostnosti pořádek, vůle, moudrost a vážnost jsou v mužském principu zdůrazněny, vlastnosti trpělivost, láska a milosrdenství existují jako základní vlohy. Ženský princip je přijímající, udržující život a rozdávající se v lásce, neboť jsou zde zdůrazněny vlastnosti trpělivost, láska a milosrdenství, zatímco bytostnosti pořádek, vůle, moudrost a vážnost existují jako základní vlohy. V dualitě se doplňují mužský a ženský princip. Jsou jedno.

 

Tak to mohlo být také mezi Sadhanou a Mnou. Nemuselo dojít k pádu, ale možnost byla ve svobodě Mých dětí a také ve svobodě Sadhany. 

 

Po eóny trvajícím pádu jsem se z lásky a milosrdenství stal člověkem a jako Ježíš kráčel po Zemi, abych znovu přivedl v trpělivosti, lásce a milosrdenství domů Svoji Sadhanu a všechny Své padlé děti.

 

Ale nejen zde může pozorovat Můj Mateřský princip, ale také všude ve stvořeních pádu. Nehovoříte o matce Zemi? Zpívali jste píseň „jako malé semínko…“ Země přijímá život z Mé tvůrčí ruky, dostává ho, pomáhá k růstu a rodí rostliny rozličných druhů se svými plody k výživě Mých padlých dětí. A nejen ve vaší Zemi je skrytá Má Mateřskost, ale v miliardách a miliardách planet v oblastech pádu, jen v jiných stavech kmitání. Ty přijímají odém života ze Mě, otce, a Můj mateřský duch způsobuje, že planety se zazelenají v nadpozemské kráse a rozkvetou v nejrozmanitějších barvách a rozdávají se v plodech Mým dětem.

 

Kdo je matka boží? Jak víte, je matka Maria, v duchovnu zvaná „Pura“, serafín a nositel božského milosrdenství a „Gabriel“, cherubín a nositel božského milosrdenství je její duál – plamen před Mým trůnem, sedmý plamen.

 

Pura šla na Zem, přijala lidské roucho a její duše se připravovala přijmout svého Pána a Boha a Já, Bůh-Otec jsem se narodil v Puře, na Zemi nazývané Maria, a ona se stala Mojí pozemskou matkou.

 

Pak existuje mezi matkou a dítětem hluboký duchovní svazek, i když si pozemské matky se svými pozemskými syny nebo dcerami později často z karmických důvodů už nerozumí, mateřské srdce bude sotva mlčet, odhlédneme-li od výjimek. Tak bylo spojení Mé pozemské matky Marie ke Mně, Ježíši, nejen hluboké duchovní spojení, ale také duševně-lidské.

 

Když jsem stál krátce před Svým „Dokonáno je“, řekl jsem Marii: „Podívej, zde je tvůj syn“ – Jan – a řekl jsem Janovi: „Podívej, tady je tvá matka.“ Z mnoha projevení víte, že musíte pohlížet do slova hlouběji, protože vedle lidského významu se vyskytujete také vždy duševní a duchovní. Matka Maria pocítila ve svém srdci, co jsem jí chtěl říct: „Nebuď smutná z Mé potupné smrtí, už neplač! Podívej, nekladu ti na srdce jen tohoto syna, Jana, ale v přeneseném smyslu pokládám na tvé milosrdné srdce všechny Své lidské děti. Pro ně jsi šla, jsem šel, na Zem.“ A matka Maria rozprostřela duchovně svůj plášť a přijala pro lidi duchovní mateřství.

 

Marii, anděla milosrdenství, lze dále oslovovat v pozemské oblastí ohledně mnoha Mých dětí, které touží po Mém mateřství, a které neví, že ve Mně je skryto také božské mateřství. V duchovnu existuje jen jednota a tak je každá modlitba, pronesená k matce bohu, současně motlitbou ke Mně, a Já ji slyším a vyslyším.

 

Když se pád přiblíží konci, vrátí se Má Sadhana zase domů. Kde je Sadhana nyní? Je v přehluboké, přehluboké nouzi. Rozhlédněte se na této Zemi! Tak jako můžete vidět všechno temné vy, vidí také Sadhana temné, černé mraky bytostí, které ještě pracují proti světlu, a všechny věci, které se projevují na Zemi, jako války, vraždy, nenávist, závist, bídu, nemoc a nouze. Tak jako víte vy, ví také Sadhana, že teprve až se všechny Mé děti ze všech sfér vrátí domů, bude moci také ona projít bránou k věčnou domovou. Budu jí pospíchat vstříc a povedu ji domů. Ale nyní je v této propastně hluboké bídě.

 

Až se jednou vrátí poslední dítě, skloní se anděl milosrdenství pokorně před Sadhanou, neboť ta bude mít za sebou cestu, kterou nelze co do své strašlivosti popsat. Za jásotu všech andělů pak rozluštím poslední tajemství stvoření, neboť pak už nikdy nebude pád, protože jeho následky budou na věčnost známy všem Mým dětem, a také každá možnost bude Mými dětmi prozkoumána. Tajemství je skryto v půlnočním prameni, do nějž jsem vložil Své stvořitelské myšlenky. Projeví, čím je Mé božské mateřství, které jako cenný drahokam vložím do rukou Mé navrátivší se Sadhaně, neboť pak bude jen jedno božství, už nikdy oddělení, Bůh otec, bůh matka jedno prasvětlo.

 

Pak teprve porozumí, proč musel být pád, proč bylo třeba projít i hlubiny v absolutní svobodě Mých dětí, aby nyní už na věky věků bylo už jen Jedno a v tomto jednu, jednom božství, zapojeny všechny stvořitelské děti, všechny v jednotě.

 

Vysílám tuto útěchu ve slově pro Sadhanu, protože temnota je stále černější a ona hluboce sklíčena sleduje dění. Její zoufalství, její bolest je tak nekonečně velká, že Mé otcovské srdce cítí hluboce pohnuté její lítost.

 

Mí milovaní poslové světla zde na Zemi, nejste už tedy jen zářícím světlem pro všechny bratry a sestry a pro stvoření kolem vás, ale jste také zářícím světlem pro Moji Sadhanu a zmírňujete tím její bolest. Patří k pokání Sadhany, aby zažila všechnu nouzi, všechnu bídu na této Zemi a všech ostatních planetách tak, jakoby stála uprostřed každé události, a věděla, že toto vše pochází z jejího kroku k pádu.

 

Vaše světlo utěšuje Moji Sadhanu, neboť vidí vedle vší temnoty zářící světlo nového rána, které šíří všichni poslové světla zde na Zemi a na všech sférách, nového rána, nového nebe a nové Země. Přeneseně to znamená: Nové stvoření, v němž rychle proběhne návrat všech Mých dětí.

 

Mí milovaní přátelé, zde v kroužku a také všude, kde čtete Mé slovo, buďte si také toho vědomi. Má láska z Mého mateřství vás naplňuje, Mé milosrdenství z Mého mateřství by rádo rozervalo lidsko-duševní okovy, aby skrze vás mohly téct proudy božského milosrdenství ke všemu bytí a přesto je Má trpělivost z Mého božského mateřství s vámi všemi, ale v této trpělivosti kmitá prosba: Neotálejte na cestě!

 

Žehnám vám zde v kroužku a všem, žehnám Svému stvoření a odmlčuji se skrze tento nástroj, ale Mé slovo je stále ještě mezi vámi.

 

Amen

 

 

Mí milovaní bratři a sestry, Já jsem váš otec a jsem vaše matka, ale podle toho, že vás označuji jako Své bratry a sestry, poznáváte také, že jsem také váš bratr.

 

Přišel jsem na svět jako láska, abych přinesl záchranu a spásu. Přinesl jsem cestu, která vede zpátky do nebes a přinesl jsem každé duši, každému člověku dodatečnou energii, která umožní úspěšné zdolání této cesty.

 

Tato láska je kolem vás, stojí vám po boku, a je ve vás, neoddělitelně s vámi spojená. Kdybyste mohli zachytit závan této lásky, byli byste v momentu zcela jiným člověkem. Vaše ustarané myšlenky, vaše zoufání, vaše denní události se všemi vašimi námahami a pohromami, všechno by v této lásce zašlo a jak velmi Si přeji, aby Mí bratři a sestry vrostli do této lásky, aby byla vaše cesta snadnější, váš osud – pro tak mnohé těžký – snesitelnější.

 

Vše je evoluce, protože se vše vyvíjí, jedno staví na druhém, a jsou to také kroky, které je třeba udělat od víry k naplnění. Ale v jediném okamžiku svého života nejste sami. Tak jako vás provází váš dech a tep, jsem to Já, kdo vás vede těmito kroky k duchovnímu vývoji.

 

První stupeň víry nastupuje mnoho lidí, v jejich duších je toto poznání. Ale může zůstat u víry, když chce duše dosáhnout svého cíle? Jestliže roste touha duše, bude po důvěře následovat snaha a před každým snažením stojí rozhodnutí.

 

Tento krok, Mí přátelé, je tak důležitý. Snaha samotná znamená, že dítě by rádo něco změnilo, že by v té či oné situaci rádo reagovalo jinak než dříve, že poznává chyby a slabosti a rádo by je odložilo. Tuto snahu rozličným způsobem podporuji, neboť je Mým přáním, abyste učinili tyto kroky, a při každé vaší snaze jste obaleni do ochrany božské lásky.

 

Dokážete si představit, že upřímná prosba o pomoc při snažení Mnou není vyslyšena a vyplněna? Nečeká celé nebe na to, že člověk ve svém nitru začne rozvíjet oheň lásky? Když toto dítě plné důvěry ke Mně přijde a řekne: „Milovaný spasiteli, milovaný Ježíši Kriste, milovaný bratře,“ jakkoliv, „pomoz mi přiblížit se Ti!“ myslí si někdo z vás, že bych takovou prosbu nevyslyšel nebo nevyplnil?

 

Chci vám těmito slovy dodat naději a odvahu a stále znovu podněcovat vaše vědomí, že ve vás žiji, že každý krok, který chcete učinit, abyste zráli, je nesen Mnou. Mějte odvahu, Mí přátelé, i tehdy, když se vám nebude zdát cesta snadná! Mějte odvahu, neboť Já jsem ten, všemohoucnost a láska, kdo jde s vámi!

 

A jestliže vaše srdce ještě nevykazuje nutnou připravenost nebo nutnou touhu, ale z vašeho nitra vás tlačí, protože vaše duše by se Mi ráda přiblížila, poproste Mě, abych posílil vaši touhu, a Já vám toto přání vyplním, neboť touha, to víte, je klíčem k nebi. Poproste a bude vám dáno! Poproste, abyste se stali láskou a vaše přání bude vyplněno, takže nakonec i vy při všem, co konáte, budete naplňovat zákon, protože se sami znovu stanete láskou, a tím učiníte kroky od víry až k naplnění zákona. Stojím u vás při tomto procesu, neboť proto jsem přišel na svět, ale respektuji vaši svobodnou vůli.

 

Tato práce se vám usnadní, jestliže si zvyknete se Mnou mluvit, nejen tu a tam si vzpomínat, kým jste, a co byste vlastně museli dělat, ale probírejte věci se Mnou jako ve vnitřním monologu a nechejte nás tak zcela důvěrně být spolu, že Mě pocítíte jako přítele, kterým vám jsem.

 

Žehnám vám.

 

Amen

 

 

Mé milované děti, jako váš otec a vaše matka vás nyní ještě oslovuji jako Své děti, abych vyjádřil Svůj otcovský a mateřský princip. Jsem uprostřed ve vašem kruhu a Má láska a Mé požehnání proudí ke každému jednomu z vás v rozsahu, který si nedokážete představit.

 

Chci vám dát ještě více ze Své lásky a Svého požehnání. Dnes odpoledne jsem vám už jednou řekl: Celé proudy Mé lásky a Mého požehnání bych vám rád dal, abyste obojí předávali dále, ale vaše nádoby teprve rostou, takže se ještě zdržuji, abych vás nepřetížil. Provázím vás na vaší cestě a podporuji vás při vašem růstu.

 

Je založeno ve vaší svobodné vůli, kdy ke Mně přijdete, abyste začali další krok ve svém vývoji, abyste nejen rozšířili svůj horizont, ale také svoji nádobu pro lásku.

 

V každém z vás plane Má spasitelská jiskra. Ta je základním kamenem pro tuto nádobu a záleží toliko na každém z vás, kdy a jak se stane z této jiskry plamen, který bude planout stále mocněji a stále jasněji a tím se stane požehnáním, nejen pro vás, ale pro celé stvoření. Jak bylo řečeno, Mí milovaní přátelé, rozhodnutí je na každém z vás. Přenechávám vám, jakou cestu kráčíte po této matce Zemi. Ale volám vás, právě vás, jako Mé posly světla, stále vaším jménem, abych vám dodal odvahu, abyste Mě následovali a udělali z Mé cesty, kterou jsem kráčel, cestu svoji.

 

Země stojí na rozcestí! Rozhlédněte se, co se momentálně děje na zeměkouli! Země stojí na rozcestí mezi hmotou a světlem. Víte, že světlo už nastoupilo své vítězné tažení. Ale světlo má trpělivost.Vaším konáním, vaším obratem k lásce, vaším prouděním lásky a požehnání, vaším obratem ke Mně, můžete přispět k tomu, že rozhodně zkrátíte dobu, která je zapotřebí ke konečnému vítězství světla. Můžete tím ovlivnit, kolik utrpení, kolik bolesti na matce Zemi se bude muset ještě v Mém stvoření stát, aby se konečně došlo k pochopení, že cestou k blahu je jen cesta lásky.

 

Tak vás prosím, abyste moudře přemýšleli o Mých slovech a rozhodli se, jak bude pro vás vypadat vaše další cesta. Jásám nad každým, kdo ke Mně přijde a řekne: „Ano, Otče, chci s Tebou dále kráčet svojí další životní cestou, ne já, Otče, ale Ty skrze Mě!!

 

Tak vám ještě jednou žehnám, Mé milované děti, pociťte Mé proudění. Je to Má otcovská, Má mateřská láska, kterou vám dnes dávám s sebou. Vezměte si Moji lásku do nadcházející doby a vezměte Moji ruku, kterou vám podávám, abych vás dále mohl vést prostorem a časem.

 

Amen

 

 

Ano, tak to je, Já jsem Ježíš Kristus. Já jsem Ježíš Kristus, světlo ve vás a tak vidíte, a kdo vidí, ten také poznává, a kdo poznává, má také zodpovědnost, zodpovědnost ke službě.

 

Amen

zpět