Tichá radost

Poselství - březen 2000

Poselství - březen 2000

zpět

Kroužek lásky a světla Norimberk 25. března 2000

 

Prosím Otce podle Jeho vůle:

 

Meditace: Představujeme si v této místnosti kruh. Vstupujeme všichni do tohoto kruhu a chytáme se za ruce. Pozorujeme: Tu a tam se otevírají naše ruce a znovu někdo vstupuje do kruhu. Jsou to naši andělé a kruh se zvětšuje. Pak pociťujeme, že všechny duše, o nichž jsme dnes hovořili, vstupují s námi do našeho kruhu. Chytáme je v duchu za ruce. Je jich tak mnoho, že kruh obepíná tento dům. Všímají si nás duše z okolí, které naslouchaly, a také ty se chytají za naše ruce a zvětšují kruh. Myslíme na své příbuzné, své děti, své přátele a už jsou v duchu zde a druží se ke kruhu.

 

Je to úžasné, Pane, jsme v jednotném pocitu spolu v kruhu. Nyní myslíme na všechny lidi, kteří trpí hladem, vidíme v sobě obrazy z Čečenska a také tyto duše přichází a my je přibí­ráme k nám do kruhu. Tak se tento kruh stále zvětšuje, obepíná toto místo, toto město a nyní už celou zem.

 

Ptáme se Ježíše: „Co to má znamenat?“ a On odpovídá: „Nechejte dít se, nechejte ve svém nitru vyvstanout obrazy a duše budou u vás: hladovějící, žíznící z Afriky, ze zámoří, kdekoliv volali Boha, jsou nyní u vás.“

 

Kruh se zvětšuje a zvětšuje. Je tolik duší, které volají Boha, a zde cítí modlitbu k Bohu. Ne­můžeme už kruh přehlédnout, jde kolem celé zeměkoule, všichni anděle kolem nás se připo­jili. Pociťujeme, že se svýma nohama už nedotýkáme země, ale vznášíme se kolem této nád­herné zeměkoule. Ježíš nám říká: „Pohlédněte do očí svého bližního, spatříte záření a budete zase vy zářit na něj, a toto záření bude spojeno s Mojí láskou, takže duše budou plné blaže­nosti. Je to záření tam a zpět a to je v duchu jednoty. Pociťujete jednotu jednoho s druhým.

 

Všechna láska, všechna dobrá přání nechejte nyní proudit do planety. Září hluboko do Země a dotýkají se duše Země. Ta, která má s námi trpělivost, také ona je blažená, že cítí naši lásku. Milosrdenství proudí také do duše Sadhany. Všechno požehnání z našich srdcí proudí do pří­rodních říší, ke všem přírodním bytostem, do říše minerálů, rostlin a zvířat, ale také do živlů: do ohně, vody, vzduchu, země, dřeva a kovu. Ó Otče, toto Tvé stvoření je tak nádherné. Všichni ho obdivujeme, vidíme ho a pociťujeme ho a rádi bychom přispěli k tomu, aby bylo zdravé, aby cítilo naši lásku.

 

Nyní jdou naše duše pomalu znovu na Zem. Vstupujeme znovu na zemskou půdu a cítíme nahými chodidly, jak do nás proudí krásný dík Země. Proudí vzhůru do našeho člověka, do našeho těla, do naší duše a do našeho ducha. Ó Otče, děkujeme Ti. Učil jsi nás, co je to jed­nota, jednota, být spojen v Tvé lásce a navzájem, cítit druhého, zrcadlit se v druhém. Jsme v jednotě. Přijali jsme bratry a sestry a darujeme stvoření světlo, svoji lásku.

 

Přibližujeme se jeden k druhému, kruh se znovu zmenšuje, andělé se vzdalují, duše se vzda­lují a děkují. Zdravíme ještě jednou: Pozdrav Pán Bůh, milí bratři a sestry! Nyní vstupujeme do domu, do tohoto prostoru, cítíme, jak našima rukama proudí Kristova energie k našemu bližnímu a jak ji dostáváme také od bližního. Skláníme se navzájem před sebou v úctě a zů­stáváme v pocitu jednoty. Sedáme si a jsme znovu zcela v lidském těle. Děkuje Ježíši za toto vedení.

 

Amen

 

 

Mí velmi milovaní synové a dcery. Do ticha vašeho srdce, do vašeho vnitřního chrámu jsem zavítal Já, Ježíš Kristus, vám zcela blízký. Teplo Mé lásky pulzuje vaší duší, vaším tělem, zahaluje vás do kmitání nebeských světů. Tak poslouchejte znovu také dnes Mé Slovo, které vám daruji:

 

Žijete v prostoru a času a křesťanstvo se postí a připravuje se na blízký svátek velikonoční. Co se děje v prostoru a času, má svůj účinek také na nebeské roviny, neboť to souvisí s vyslaným kmitáním Mých pozemských dětí.

 

Co to znamená, postit se, činit pokání, obrátit se? Chci o tom dnes hovořit: Když se podíváte do přírody, tak vám tu a tam může být nápadné, že obzvláště jeden strom si ponechává své staré listy, buk. Uschlé a hnědé visí ještě jednotlivé staré listy na pupenech, a tak se zdá, ja­koby právě buk proto ještě čekal se svým zeleným jarním rouchem. Potřebuje ještě bouřku, která smete poslední listy z větví, aby si strom mohl rychle a mocně navléknout nové roucho.

 

Spatřete v tom také symbol pro dobu, která teď před vámi stojí, doba půstu. Máte také vy ještě staré listy, které je třeba odhodit, vymést? Neuklízí se na jaře všude dům, nemyjí se okna? Nyní se podívejte, Mí milovaní, na svůj život! Co by mohly znamenat staré listy? Staré zvyklosti? Milujete se, nebo prohlubujete stále znovu kritiku a ztěžujete si sami život, místo abyste se přijali takové, jací jste? Vězte, že Já, váš Bůh a Otec, ale také Bratr vás miluji takové, jací jste. Sice se máte snažit a usilovat, ale stále znovu se nořit do starých chyb zna­mená, že se na ně poutáte, a připadá vám těžké oprostit se od nich, protože je tímto způsobem pevně svíráte. Nesvírejte už tyto listy, předejte je Mému větru lásky a Já je smetu pryč!

 

Jiné listy mohou být soudy o vašich bližních, o lidech, kteří vás dennodenně potkávají, o li­dech v jiných zemích, s jinými zvyky, jinými obyčeji, kterým nerozumíte. Nepovyšujete se v myšlenkách ještě nad ně? Nechejte Mě také tyto listy smést pryč! Děláte ještě rozdíly ve své schopnosti lásky? Poznejte, že vše, co není láska, jsou staré listy, které chci smést pryč. Tomu porozumějte jako obrat, odložit to staré, abyste si oblékli k svátku zmrtvýchvstání nový šat, šat z nejčistší lásky. Co to znamená činit pokání? Pokání znamená bdít a modlit se ještě trochu více než jindy.

 

Země plane na mnoha místech. Vaší modlitbou, vašim požehnáním, vaším vyzařováním lásky zhasíte ohně na této Zemi. Buďte Mými strážci v této době přípravy na velikonoční slavnost, neboť pomáháte s velkou událostí, kterou bych vám dnes blíže vysvětlil:

 

Má pozemská cesta před dvěmi tisíci let je každoročně opakována ve slavnostním ději se všemi anděly nebe. Kráčí se Mnou cestou světla z věčného domova do hlubiny přes všechny roviny, aby na velikonoční ráno přivedly domů bezpočet duší. Michael, nositel božské vůle, jde svátečním krokem před tímto průvodem, provázen Rafaelem, nositelem božské lásky, dva andělé, kteří stáli kdysi před Sadhanou, aby ji pohnuli k obratu, což se také stalo.

 

Když nyní křesťanstvo vzpomíná na Moji těžkou pozemskou cestu, noří se do utrpení, které jsem nesl, Můj nad Zemí rozložený kříž září v nebeském světle milosti, které se vkládá do všech duší, jež jsou ochotné přijímat.

 

Několik duší cítí mé utrpení tak hluboce, že bolest velikonočního týdne je stlačí k zemi. To je spolunesení Mého kříže na Golgatu. Ale tentokrát nebude stát ve středu utrpení. Mí synové a dcery nechť se stále více probouzí k radosti spásy. Jste povoláni vysílat do světa myšlenky, které obsahují jásot: Radujte se, haleluja, Křesťan povstal. Tento jásot, tyto myšlenky, které budete Mí věrní vysílat ke svým bližním, se dostanou k těm, kteří jsou ochotní přijímat. Po­kud ještě putují v pozemském šatu, připojí se k jásotu, a jestliže jsou v záhrobních oblastech, obrátí se od temného ke světlu a uchopí mnoho natažených rukou andělů a připojí se k průvodu spasených, který kráčí všemi sférami.

 

Poputuji nyní se zástupem nebe rovinami a Mé spásné světlo poproudí ode Mne a od nebes­kých zástupů, které Mě budou provázet, ke všem duším a položí se do žíznících jako nebeská rosa. Sféra dětí vázaných na Zem je nekonečně velká. Dnes jste o tom hovořili. Když duše náhle vymění rovinu, nepřipravená na záhrobní život, tak je nejdříve plná zoufalství, protože nerozumí svému bytí. Nyní pomyslete na spoustu padlých vojáků, pomyslete na lidi, kteří zahynuli přírodními katastrofami, pomyslete na ty, kteří jsou nešťastní a poznejte, jak velmi je vás, Mí milovaní synové a dcery, zapotřebí, abyste teď v této době spolupracovali s nebeským zástupem.

 

Jste v pozemském kmitání a toto pozemské kmitání nesou také vaše modlitby, vaše myšlenky požehnání a proto vás můžou všichni ti, kteří jsou ještě vázaní na Zemi, vnímat. Porozumějte Mi správně: Vaše modlitby jsou naprosto schopné pozvednout se až do nebes, jak jinak by mohly dorazit k Mému srdci. Ale poněvadž jste ti, kteří se Mnou přináší oběť, máte zde po­slání, prosím vás o vaše modlitby, o vaše vysílání požehnání, světla a lásky do sfér blízkých Zemi, abyste se mohli na velikonoční ráno přidat se všemi spasenými k haleluja, které zazní všemi sférami, abyste se duchovně zařadili do zástupu vracejících se domů, na něž čeká slav­nostní hostina na oněch rovinách, k nimž mohou být přivedeni.

 

Na velikonoční ráno bude světelná cesta obstoupena nebeskými zástupy, budou stát ve špa­líru, aby přijaly duše, které v milosti velikonočního rána povedu domů. Vaší modlitbou při­pravíte duše a ty přijmou Moji milost ve třech dnech, o nichž se říká, že jsem sestoupil k temnotě. V těchto třech dnech bojuje nebe, bojuji zvlášť o každou jednu duši, která ještě spočívá v temných oblastech a říkám vám: Nezměrný je jásot nad každým dítětem, které se obrátí a přivrátí ke světlu. Obejmu každou Svoji ovečku a anděl po pravici a anděl po levici pozdraví dítě a ujmou se ho, aby ho na cestě světla přivedli za jásotu andělů ke světelným sférám, kde dítě najde, toužíc jít výš, své záhrobní úkoly, působíc dále v lásce. Chcete být Mými pomocníky?

 

Šat pro velikonoční slavnost je připraven také pro vás, ozdoben drahokamy lásky, ozdoben ale také vašimi slzami, které jste tolikrát prolévali na této zeměkouli. Perly, které jste plakali z touhy ke Mně, září nadpozemským, duchovním světlem, září víc než nejkrásnější drahokam, neboť jsou to perly lásky ke Mně, které vás nakonec pohnuly, abyste se dali na cestu lásky na Zemi, abyste darovali lásku, kterou cítíte vůči Mně, svému bližnímu, v kterém také jsem, a tím Mi ukázali, jak vážné to s láskou ke Mně je.

 

Zde v této místnosti je dnes moře květin. Vše má Svoji paralelu, Mí věrní. Květy jsou sym­bolem lásky a poněvadž jich navenek máte mezi sebou tolik, tak můžete vycházet z toho, že také vaše nitro srdce je ozdobeno květy lásky. Snažíte se a radost nebe je s vámi, přesto vás prosím o ještě více oddanosti.

 

Podívejte, na podzim a také v zimě stáhne příroda své síly a uloží je, tak je to také s vámi. Síly k vám proudí a mnoho z těchto sil v sobě ukládáte. Když pak slunce vystoupí na horizontu výše, přijde jaro, tak se vás dotkne také Mé slunce lásky a probudí ve vás uložené síly. Nejste také každý do dálky zářícím sluncem, nestoupáte také vy na horizontu? Nejsou také síly v člověku nyní silnější než v zimním období. Tak nechejte nyní tyto síly proudit ven. Čím více se rozdáte, znáte božský zákon, tím více připlyne, neboť láska ze Mne je nevyčerpatelná, neomezená. Je pramenem, který se věčně proudí v nadměrné míře pro každé Mé dítě stvoření. A každé Mé dítě ví, že proud lásky nesmí být přerušen, ale že láska musí proudit.Tak existuje věčné dávání, proudění v nebeských říších. Z lásky vznikají stvoření a také vy budete jednou znovu spolutvořitelé v nebi. Všechny schopnosti jsem do vás vložil, také zde v pozemském šatu jste spolutvořitelé. Jak často jsem vás upozorňoval na to, že všechny vaše myšlenky jsou stvoření, které se projevují, pronikají k hmotě a zhmotňují.

 

Tak nechejte Mé dnešní Slovo ve vašich srdcích zapustit kořeny, z nichž vzniknou květy lásky, květy, které oběma rukama rozsypete v říších zoufalství, utrpení vazby na Zem.

 

V rozhovoru jste se dnes obrátili k záhrobním sférám, vidíte, jak vedu vaše společenství. Nyní vás prosím, posílejte své myšlenky modlitby, své záření lásky a požehnání do těchto po­chmurných oblastí, a připravujte Mi, jakož i Mému nebeskému zástupu cestu. Ale kvůli tomu nezapomeňte také chovat myšlenky lásky, pokoje, požehnání a světla pro svého bližního v pozemském šatu, aby také tyto myšlenky, mocně myšlené, se zhmotnily a mezi Mými lid­skými dětmi byl pokoj, láska, aby do každého sebetemnějšího srdce vstoupilo světlo a veliko­noční jásot pojal všechny Mé děti, v jakémkoliv náboženství už jsou.

 

Má otcovská láska působí ve všech náboženstvích a velikonoční jásot má stejný význam jako znovu probuzená láska dítěte ke Mně, Jeho Otci. Je to jiskra spásy, která je zažehnuta v srdci Mého dítěte a Mojí milostí se stává plamenem.

 

Mí milovaní, v tomto okamžiku pociťujete Mě v Mé blízkosti, cítíte, že jste objati Mojí Ježíšovou láskou, dotčeni Mojí otcovskou dobrotou, která láskyplně hladí vaši hlavu, utěšuje vás, dává vám sílu, abyste kráčeli dál touto cestou po Zemi jako plně vědomý syn, jako plně vědomá dcera. Ve stejném okamžiku cítíte ale také, jak Má otcovská láska vás jako děti bere za srdce, neboť tak jako přicházíte vy ke Mně, tak jste také ve Mně v bezpečí, a když je dítě unavené putováním po Zemi, nechť se přivine ke Mně a znovu nabere sílu, aby jako syn, jako dcera vstal(a) a dál kráčel(a).

 

Tak žehnám vám zde v kroužku a všem Svým dětem, které s vámi putují nebo jdou po jiných cestách. Každé dítě je Mé velmi milované a Mé požehnání se dotýká každého Mého dítěte na všech sférách. Tak jděte do všedního dne, vězte, že andělé z domova putují na vaší straně, ochraňují vás, pomáhají vám. Jděte ve vědomí, že vaši milí, kteří šli do záhrobních oblastí před vámi, žijí v Mé blaženosti a tato blaženost k vám proudí, neboť není žádné oddělení. Pozvedněte radostně své srdce a přidejte se k jásotu, k hosiana, které začali Mí andělé a které nyní zaznívá všemi sférami.

 

Amen

 

 

Mí milovaní, Mí věrní, Mí bratři a sestry, darujte Mi ještě okamžik svého času a pojďme spolu prohloubit jeden aspekt, který jsem již oslovil skrze vaši sestru. Vy všichni znáte zákon, který jsem dal lidem: Miluj Boha, Svého Otce nade vše a Svého bližního jako Sebe samot­ného.

 

Hovořil jsem o stromu, který jen váhavě odevzdává své staré listy. Udělám teď oblouk mezi tímto přikázáním lásky a mezi obrazem stromu, a ihned porozumíte tomuto myšlenkovému pochodu. Abyste milovali svého bližního, musíte milovat sami sebe. Příliš málo se o tom přemýšlí. Dívám se do vašich srdcí, neboť vás znám. Vidím vaši lásku a vidím vaši snahu. Jak často tady ale přesto stojíte, zoufáte si, často váháte, že nejste schopni uskutečňovat své dobré předsevzetí. Neptali jste se v těchto okamžicích, co to je, co vám brání milovat sebe samotné a svého bližního?

 

Několik posledních listů, které nechtějí spadnout, jsou listy, které navenek vyvolávají oddě­lení. V duchovnu není oddělení, ale jako tak často se oddělujete v myšlenkách. To si možná hned neuvědomujete, ale pod tyto oddělující myšlenky spadají všechny vaše lidské představy, vaše soudy, ať už to je dobré nebo zlé, ať to má proběhnout tak nebo tak, ať se to mělo stát tak nebo tak. Toto vše jsou lidské představy, staly se částí vás a vy byste mohli říct: Jsou to zku­šenosti, které jsem udělal.

 

Mí milí, můžete vždy spatřit jen malou část cesty a pojmout malou část Mé nekonečné pravdy. Každá lidská představa o vašem bližním, ale také o vás samotných, je jeden z listů, které tak ztěžka padají. Tyto lidské představy vám překáží. V nejhorším případě brání v tom, aby ve vás proudila Má láska, neboť jak můžete zároveň oddělovat, posuzovat, odsuzovat a přesto věřit, že by skrze vás mohla proudit láska.

 

Už jste se tak často pokoušeli změnit, proměnit to, co vám bylo na vás samotných nápadné. Jak často jste přitom nasazovali svoji vůli a museli jste nakonec poznat, že tímto způsobem nemůže být vykonána dalekosáhlá změna. Je jen jedna cesta, Mí milí, nechejte Mne, abych ve vás podnikl nutné změny! Dejte Mi to, co poznáte jako lidské představy, pojďte ke Mně, ke svému bratrovi, a položte Mi do svých rukou to, co chcete změnit na základě svého svobod­ného rozhodnutí.

 

Jak často jsme hovořili o slově „oddanost“. Vykonat to, co jsem právě řekl, znamená odda­nost. Oddanost k božské lásce, která je prostá představ, hodnocení a posuzování. Víte, Mí milovaní, co se ve vás děje, když v touze svého srdce obětujete to lidské? Stanete se zářícím kanálem Mé lásky, budete zářit, a budete bratrem nebo sestrou, kteří půjdou tímto světem a budou žehnat. Já půjdu skrze vás a Já pak skrze vás vnesu do tohoto světa svůj pokoj, Své světlo, Svůj život a Své požehnání. Proto, Mí bratři a sestry, vás prosím a přemýšlejte o tom. Žehnám vám, jsem a zůstávám při vás.

 

zpět