Poselství z 26.března
a
Velikonoční poselství
(19. března 2005 – 3.00)
Představte si, že sedíte na větvi. Na silné větvi mohutného dubu. A tu přichází někdo s pilou a řeže pod vámi. Každý den jeden tah pilou, nebo řekněme, každý den se posune pila o jeden zub dopředu a opačným tahem zase samozřejmě zpátky; ale každý den jenom o jeden zub.
Jak dlouho asi bude trvat, než se místo, do kterého se řeže a které je tak tenké, vahou větve a vaší vahou jednoduše zlomí, protože větev, na které sedíte, to už nebude moci unést? 20, 30, 50, možná 100 let?
Říkám vám:
Přesně jeden lidský život.
Přesně váš život.
Neboť žijete ve slabém těle a jednou to skončí.
Co nyní udělá člověk, který sedí na větvi? Bude pozorovat pomalého, ale vytrvalého pracovníka s pilou?
Všimnete si, že vaše tělo stárne a vy kráčíte vstříc smrti?
Pozorný, bdělý člověk si toho všimne a zeptá se: Co přijde potom, kam spadnu nebo existuje snad haluz jiné větve, které se můžu chytnout, ze které se můžu dokonce vyšvihnout k jiné, snad silnější větvi? A začne hledat vhodnou větev a zkusí se jí chytit, ale není to lehké.
Nepozorný, spící člověk se pohodlně uvelebí na větvi. Ano, útulně si hoví. Ale jednou i on začne pozorovat dalece postupující trhlinu na své větvi a tak se rozhlíží po záchranné kotvě, ale najde ji v tak krátkém čase, který mu ještě zbývá?
Co děláte vy? Jste bdělí nebo spíte? Rozhlížíte se, nebo jste dokonce už našli? Nebo jste o tom ještě neuvažovali? Nebo to snad potlačujete?
Nemůžete zabránit smrti vašeho těla. Jednou se větev zlomí. A přece se můžete i vy vnitřně vyšvihnout ke mně, k životu, můžete pozvednout vaši duši, tj. vaše cítění a myšlení, vaše bytí k bohu a budete žít i když zemřete. Ano, odložením těla může dojít ke spasení, osvobození vašeho bytí.
Avšak ten, kdo se nepozvedne, zůstane se svým vědomím v těle a s přáteli hmoty najde její nicotnost, zhroutí se neodvratně i se svou větví do hlubiny, neboť jeho myšlení a cítění se stalo jedno s jeho hmotou, s jeho tělem.
A proto, mí milí přátelé, pokuste se vymanit ze svých omezení. Vzneste se k životu duše, jejíž nejvyšší formou projevu je láska. Dobrý postřeh: nesobecká, nezištná láska, která miluje pro lásku. Ne sobecká, egoistická láska, která si hledí jen prospěchu svého těla.
Vyjděte ze své těsnosti,
nechte bránu široce otevřenou
a buďte připravení
k přijetí daru
poznání věčnosti
Jste věčně žijící duchovní bytosti a nesluší se vám padat s větví do smrti, to znamená spojovat se s hmotou tak, že už nevnímáte svoji věčnost, že jste zapomněli, odkud jste přišli a kam jdete.
Tak se vzneste k životu nezištné lásky a všechny zábrany a všechna slepota vašeho nízkého já musí ustoupit, jestliže se rozhodnete pro lásku.
Jděte do sebe a uvažujte, ale pamatujte: Čas je krátký. Rozhodněte se. Amen
Dodatek:
Nemusíte už šťourat,
nemusíte už kritizovat,
nemusíte už odsuzovat,
nemusíte se už zatěžovat všemi negativními pocity,
ne, jste svobodní.
Svobodní milovat.
Svobodní milovat svého bližního jako sebe samotné a pramen života, boha nade vše. Ano, svobodní milovat pramen života ve vás, vaše božské bytí víc než vaše nízké já. Svobodní milovat boha, věčného v zmrtvýchvstalém víc než sebe samotného, neboť jste jenom částí celku, částí boha.
Tak užívejte své svobody, milujte a začněte ještě víc milovat, abyste se zcela osvobodili od všeho nízkého.
To je spasení, vysvobození od všeho nízkého, od všech omezení. Osvobodit se od větve, od vašeho těla, na které jste byli vázáni egoistickým životem.
Osvoboďte se životem podle duchovních hodnot, životem v lásce.
A vám, kteří jste porozuměli, říkám: následujte toho, kdo překonal větev, dřevo, na které ho pověsili. Následujte toho, kdo překonal smrt a budete žít.
Překonal hmotu a mohl tak vstát s tělem z mrtvých. Ten, kdo řeže strom, musel přestat se svojí prací a strom bude žít věčně. Nemusíme přijít o žádnou větev, žádná větev už nemá padnout do hlubin.
Tak pojďte, pojďte ke mně. Chci, abyste se účastnili na mém životě, chci vám pomoci překonat ve vás smrt bez lásky a povstat k životu v lásce.
Amen
26. března 2005
Projevení z lásky
Jako osamělý prosebník jsem klečel, jako člověk Ježíš, na tvrdém kamení v zahradě Getsemane. Až do smrti jsem zasmušile prosil Své učedníky: „Bděte a modlete se se Mnou!“, ale oni spali spánkem tohoto světa.
Bdíte a modlíte se se Mnou, nebo jste také stále znovu upadávali do spánku tohoto světa? Tuto vážnou otázku vám dnes kladu.
Mí věrní, nesete pochodně světla uprostřed temnoty a jste do dálky viditelní pro všechny bytosti, které se světla ještě bojí. A ti, kteří jsou také Mými dětmi, sází vše na to, že porazí vaši bdělost, abyste upadli do duchovně nečinného spánku a světlo uhaslo.
Začíná to malými pohodlnostmi, které vám nejprve vůbec nejsou nápadné: např. se zapomenete ráno na mě zaměřit a začínáte trávit den ve spěchu a hektice své doby. Už v tom okamžiku se ukládáte do spánku tohoto světa, už neslyšíte Mé volání: „Můj synu, Má dcero, bdi a modli se se Mnou!“
Vždy tehdy, když se hrdě podíváte na všechno to, k čemu jste se dopracovali, na svůj majetek, své pozemské statky, pak se znovu ukládáte ke spánku tohoto světa, protože jste zapomněli, že je vám vše darováno z Mé milosti. Když pak bezmyšlenkovitě jdete ulicemi tohoto světa nebo putujete Mým stvořením, aniž byste žehnali, aniž byste byli spojeni se Mnou a nesli světlo do temnoty, pak jste znovu upadli do spánku tohoto světa.
Říkám vám a současně vás varuji: „Čím více upadáte do svého starého způsobu života, tím více jásá svět duchů, který chce zabránit vítězství světla.“
Ještě jednou vás vážně vybízím: „Nezůstávejte stát bez odvahy před zahradou Getsemane jako děťátka, sice smutné, soucítící s Mým utrpením, ale bez vůle nést se Mnou kříž!“
Volal jsem vás jako Své posly světla, jako Své učedníky, a stále znovu se oddáváte spánku tohoto světa, místo abyste se Mnou bděli a modlili se, což znamená, působili jako poslové světla a vysílali do tohoto světa lásku, mír, požehnání, světlo a zdraví.
Na dvou příkladech vám vylíčím, co se stane, když se stále budete snažit být světlem na této Zemi, a nenecháte utéct ani den, kdy byste byli nedbalí a tím upadli do spánku místo toho, abyste se Mnou bděli a modlili se.
Jste smutní, když uteče život na této Zemi, ať už to jsou milí přátelé nebo vůbec vaši příbuzní, ať už to jsou vaše zvířátka nebo také jen ptáček, které letěl proti okenní tabuli a zlomil si malý vaz. Pozvedáte svůj pohled ke Mně a Já vás útěšně hladím po vaší hlavě a říkám vám: „Nepřekonal jsem smrt? Klid neexistuje, ale jen věčné vznikání, směřování vzhůru, vstříc světlu.“
Je přirozené, že jste smutní, když už nevidíte přítele nebo příbuzného. Ale spojeni se Mnou procitáte ze spánku tohoto světa a poznáváte, jak vaši přátelé, vaši příbuzní kráčejí s jásotem vstříc ke Mně.
Když víte, že duše během života na Zemi ke Mně nedospěla, nemusíte pro to smutnit, jinak byste zase upadli do spánku. Pošlete-li naopak této duši lásku, vložíte-li Mi ji do náruče, tak je vaše modlitba pro duši světlým paprskem světla na temné cestě ve věčnosti. V tomto paprsku pozná duše záchranné ruce, které se k ní natahují, aby jí pomohly dále, a vy jste byli poslové světla a bděli jste se Mnou a modlili se.
Opouštím zahradu Getsemane. Byl jsem zajat. Kde jste byli zajati vy? Já, váš Bůh a Otec, váš bratr jsem se nechal svázat a spoutat, abyste se osvobodili od svých vazeb, neboť také ty jsou spánkem tohoto světa. Rozervěte své okovy! Čím? Jen žitou láskou, tím, že mě budete následovat na pokorné cestě po Golgotě.
Pokora! Mí milovaní, nechejte toto slovo ponořit v jeho hlubokém významu do svého srdce. Jste pokorní? Milujete skutečně své nepřátele a činíte dobro těm, kteří vás nenávidí? – – – Tato minuta ticha vám měla dát prostor, abyste krátce pozorovali jednotlivé události, které byly zčásti líčeny také zde v kroužku.
Bránil jsem Se? Jednou jsem řekl: „Proč Mě biješ, co jsem ti udělal?“ Ale před Svým pozemským soudcem jsem mlčel, ačkoliv ten řekl: „Nevíš, že se můžeš zachránit?“
Vyprázdnil jsem kalich do poslední kapky. To znamenalo nejhlubší potupu, kterou člověk může utrpět. Člověk, který konal jen dobro, který léčil nemocné, který učinil slepé vidoucími, který učil lásku a šířil ji kolem sebe, byl odsouzen k smrti na kříži. Šel jsem beze slova vstříc svému odsouzení a šel jsem těžkou cestu až ke Svému „je dokonáno“.
Tato cesta je také vaší cestou. Ale nikdo z vás nemusí trpět smrtí na kříži, ale hlubokou pokoru si musí každý z vás vybojovat. Proč vám to někdy připadá tak těžké, sklonit se v pokoře před svým bližním a mlčet, např. když jste napadeni? Vciťte se do svého nitra. Neupadáte také tady do spánku tohoto světa, když se bráníte proti nespravedlnostem, které na vás byly spáchány? Následujete skutečně Mé stopy?
Jak víte, padl jsem pod křížem a voják rozkázal Šimonovi z Kyrény, aby Mi nesl kříž. Onen Šimon vzal ochotně kříž na sebe. Kolik malých a velkých křížů neberete vy? Posvětil jsem vás a s tímto posvěcením v nebeských oblastech, když jste jako Mí synové a dcery ode Mě odcházeli, řekl jsem: „Vezmete na své ramena jen třísku světového kříže. Daruji vám veškerou sílu a Má láska vás bude v temných hodinách vašeho pozemského života posilovat, dávat vám sílu, abyste jimi zvládli projít v následnictví Mé cesty.“
Existuje jeden příběh, který vám tady krátce shrnu, nástroj ho četl: Matka ukončila pozemský život, vstoupí do onoho světa a když se ohlédla za svým životem, myslela si, že žila celkem dobře, neboť velké kříže nesla hrdě. Přesto byla zadržena trnitým křovím. Chtěla pospíchat vpřed, ke světlu, nebi, ale stále znovu se musela uvolňovat z trnitých keřů. A řekla: „Můj Otče, proč nemohu pospíchat do Tvé náruče, nenesla jsem snad ochotně svůj životní kříž?“ A Já jsem odpověděl: „Ano, Mé milované dítě, velký kříž svého života jsi na sebe vzala ochotně. Ale podívej, tyto trnové keře znamenají tu spoustu malých křížků, které jsi na své cestě nechala ležet, např. při hádce mezi tebou a tvým mužem. Mlčela jsi, Mé dítě, a darovala svému muži lásku, ačkoli jsi možná měla pravdu? To je takový malý křížek, který tě nyní trochu drží.“ Tento příběh vám byl dán jako symbol..
Mnoho takových malých křížků existuje denně, Mí synové a dcery. Vaše reakce by měly mít vždy oporu v pokoře. Pochopte nyní hloubku slova: „POKORA!“ Jak často se bráníte a necháváte tím ležet malé křížky a noříte se do spánku světa?
Ohlížíte se za svým životem, na všechny ty těžkosti a poznáváte v tomto okamžiku: „Ano, Pane, vím, že stále znovu musím bojovat na cestě následování; a většinou se musím snažit o pokoru, sklonit se skutečně před každým svým bratrem nebo sestrou v pokoře a lásce.“
To je to nejtěžší na cestě vaší osobní Golgoty. Stojím při vás a když se budete snažit – stále znovu jsem vám říkal, že vaše snaha je důležitá –, pak do vás zazáří světlo Mého slunce a prozáří vás a nebude pro vás už těžké mlčet a být pokorný. Proč? Protože pak budete stát nad věcmi, uvidíte je jinýma očima – Mýma očima, a protože už ve vás nebude větší touha než ponořit do svých srdcí mír, blaho, které proudí skrze vás jako nepřetržitě se rozdávající studna. Je to mé blaho, o nějž se opírá také posvěcení.
Vím, že bojujete se svými slabostmi a přesto vám říkám: „Každý váš krok po Zemi je posvěcen v tom okamžiku, když celým vaším pozemským bytím proudí láska, mír, požehnání, světlo a zdraví, neboť ve vás pobývá božský syn, božská dcera, který/která byla připraven/a rozdávat toto vše jako posel světla na Zemi.
Pokorné dítě boží se sklání před každým svým bratrem, před každou svou sestrou a v tomto sklonění spočívá nebeská láska. V čistě duchovních oblastech, v domově se skláníte jeden před druhým. Tak to má být také na Zemi. Máte se také na Zemi duchovně sklánět jeden před druhým. Umíte to pořád?
Řekl jsem: „Své posly světla mám ve všech společenstvích, ano, i v nejhlubší temnotě jsou Mí poslové světla.“ Když nebudete ustávat ve svých modlitbách, když se skutečně skloníte také před bratry a sestrami, kteří jsou ještě proti Mně, lásce, pak se spojíte s posly světla, kteří působí v tomto společenství a oslabíte sílu temnoty, projasníte je. Jste si toho vědomi?
Před Mým slovem k vám jste zpívali píseň „Dávám vám nové přikázání, abyste se milovali mezi sebou, jak jsem vás miloval Já a podle toho – jen podle toho – se pozná, že jste Mí učedníci“; mí učedníci, kteří Mě následují na cestě po Golgotě ke slavnému „Je dokonáno“.
Mé slovo pro vás dnes zní vážně a přesto, Mí milovaní synové a dcery, je dáváno z lásky, neboť celou Svoji touhu vkládám do vašich srdcí, abyste v této lásce-vážnosti pochopili, co to znamená být poslem světla.
Vždy, když se překonáte, vždy, když skutečně budete vyzařovat světlo nebe, vždy tehdy ve vás zazní – nejdříve zcela potichu – zpěv aleluja, jásot nebe. Čím více budete žít v pokoře, tím silnější budete vyzařovat lásku a tím radostněji bude ve vás zaznívat nebeské aleluja.
A to vám dávám na této pozemské velikonoční slavnosti na cestu: Každý z vás – také ty, Má dceruško, která dnes ještě nerozumíš Mým slovům, protože jsi ještě tak malá – Mí synové a dcery, kteří čtete Mé slovo, každý z vás šel na Zem jako posel světla a naplní své pověření. Jak rychle však nebeská radost, nebeské aleluja ve vás zazní až k bouřícímu jásotu, to záleží na vás, na vaší oddanosti sloužit v nejhlubší pokoře, milovat, následovat Mě tedy na cestě po Golgatě.
Nyní uzavřu kruh Svého slova k vám. Pak už nebude svět temný, pak pro vás bude zářivě jasný, neboť budete žít už na duchovní Zemi, pozvednuti na vyšší stupeň, ačkoliv jako člověk jdete ještě těžce po Zemi; přesto se vaše duchovní bytí v kmitání přiblížilo nebi. Cítíte stále hlouběji Moji blízkost, Moji lásku, která proniká každou buňkou vašeho těla, září každou částicí vaší duše, bere vás vroucně jako Otec na srdce jako váš přítel a bratr spojen s vámi jde po Zemi, aby vás posílila, abyste splnili, co jste kdysi slíbili.
Také k vám, duše, které jste přítomné, pozvednu krátce Své slovo. Zažili jste v ohlédnutí, kde všude jste položili své křížky. Sklonili jste svoji hlavu a ve vašich srdcích vidím lítost. Žehnám vám, neboť tato lítost – a jen tato – vás osvobozuje, neboť také vaše malé křížky jsem nesl.
Pochopte hlubší smysl: Lítost hýbe vaším srdcem a láska, nekonečně velká touha lásky ve vás stoupá; tím působí Má milost. Pozvedněte svoji hlavu a uvidíte natažené ruce, které vám pomohou a povedou vás na cestu světla, kde znovu můžete směřovat vzhůru a napravit, co jste promeškali. Hlavní část vaší tíhy nesu Já, neboť působí Má milost.
Tak přijměte Mé velikonoční požehnání zde v kroužku, ale také vy, kteří čtete Má slova. V tomto okamžiku přijímáte také velkou touhu, kterou mám po všech Svých dětech! Láska-touha, která byla tak velká, že se vám rozdala na kříži až do poslední kapky krve.
Každý z vás, který tato slova čte a cítí se ve svém nitru osloven, nechť pochopí hloubku dnešního poselství a je si vědom, že se Mnou chtěl bdít a modlit se.
Amen
Projevení z moudrosti
Synové a dcery Mé lásky! Tak vás oslovuji, protože jste nebeští synové a nebeské dcery: plně probuzení, plně vědomí, zářivější než tisíc sluncí, vybavení mocí a silou královského dítěte.
Tím jsi, Mé dítě, i když se často necháváš klamat svým zevnějškem. Navenek jdeš po Zemi jako člověk, v nitru jsi nebeský syn, nebeská dcera. A lásku, kterou v sobě neseš, nemůžeš jako člověk pochopit. Je to Má láska, neboť jsi ze Mě.
Když jsem Se rozhodl sestoupit na Zem, byl tento plán spolunesen mnoha Mými nebeskými syny a dcerami. Neboť všichni věděli, co se stalo a co se stane a chtěli přispět k tomu, aby přivedli zpátky Moji Sadhanu a její přívržence a spasili všechny padlé děti.
Bylo zapotřebí velkých příprav, než jsem se Já, láska, inkarnoval do člověka Ježíš z Nazaretu. Bezpočet Mých nebeských synů a nebeských dcer se podílelo na těchto přípravách, které – světsky řečeno – trvaly dlouhý čas. A Mí synové a dcery Mi stáli po boku ve 33 letech, v nichž jsem učil a žil zákon lásky.
A znovu sestupovaly velké duše z nebes, aby v době, která následovala Mému nanebevzetí, šířily Mé učení žité lásky. Tyto duše svým konání sadily semeno pro to, aby Mé učení lásky rostlo a mohlo se mu dařit a v následujících 2000 let také nikdy nezaniklo, i když v dobách temnoty ho bylo často těžké poznat a najít.
Každé dítě, které se rozhodlo nastoupit z lásky ke svým padlým bratrům a sestrám cestu po Zemi, spoluneslo a spolunese část kříže, který jsem nesl Já. Dokážete si představit, jak velká musela být láska v těch, kteří opustili nebe, aby spolunesli kříž, aby také pomohli?
Označil jsem vás jako Své posly světla a vím, že Mi věříte. Přesto se v jednom či druhém někdy objeví otázka: „Jsem se všemi svými slabostmi, strachem a pochyby skutečně poslem světla? Šel jsem na Zem z lásky ke svým bratrům a sestrám, kteří jdou temnotou? Byl jsem skutečně u toho, když šel Pán po Zemi? Byl jsem skutečně u toho v letech a desetiletích poté?“
Říkám vám, mnozí z těch, kteří v tomto kroužku slyší Mé slovo, a kteří ho později čtou, byli u toho jako Mí silní, spolehliví, věrní, neúplatní synové a dcery! Jestliže Tě, Můj synu, nebo tebe, Má dcero, vážně zaměstnává v tvém nitru otázka: „Pane, je má láska skutečně tak velká, že jsem sestoupil, abych pomáhal?“, mohu ti dát odpověď, jestliže ji chceš slyšet.
Prosím tě, jdi hluboko, jak je to pro tebe možné, do nitra. Zapomeň na vše kolem sebe, jdi hluboko do svého srdce. A pak, Mé dítě, Mi otevři své srdce. A nyní ti daruji ze Svého otcovského srdce paprsek Své lásky, který zasáhne tvé srdce. Nyní se vciť do sebe: Co cítíš? Zůstává vše v tobě chladně? Nebo zažíváš chvění své duše, zemětřesení v tobě, Svatý oheň, který plane ke Mně a volá ke Mně: „Ano, Otče, já jsem tvůj syn“ nebo „ano, Otče, já jsem tvá dcera“? Oddej se těmto pocitům, i když tě chtějí přemoci, a poznej, kým jsi!
Připadá ti to ještě těžké? Čeho, Mé dítě, se pak ještě obáváš? Je něco, co ti brání, říci své úplné „ano“? Existuje strach? Existuje tvá svévole? Existuje vlažnost, lenost, jiné zájmy? Myslíš si, že snad uděláš špatnou výměnu? To nemyslíš vážně. Spatři lásku, která stojí před tebou, v rukách miska se Svatým ohněm, kterou by ti ráda předala! Pak bude také z tvého srdce pronikat až do nebes: „Otče, jsem Tvůj“!
Ve světle tohoto Svatého plamene se všechno rozplyne. Nepozoruj už své lidství, vzpomeň si na Moji otcovskou lásku, na Moje milosrdenství, a na to, že jsem odpuštění a milost. A jestliže si pořád ještě myslíš, že jsi nehoden a vidíš před sebou váhu svého života s miskou svých chyb a slabostí, která klesla dolů, pak se podívej dobře co se stane. Z Mého milosrdenství padají Mé perly do druhé misky – a váha je vyrovnaná!
Bojíš se nyní pořád ještě, Můj synu? Strachuješ se ještě, Má dcero? Nebo prochází tvojí duší velikonoční jásot „Ano jsem Ti Otče řekl, Tobě a mým bratrům a sestrám. A říkám ano znovu“?
Pozvedni svůj pohled! Stojím před tebou, Mé dítě, Mé paže jsou natažené. A hlasitě zaznívá Mé volání: „Pojď! Pojď a zaujmi místo, které ti náleží, a dokončeme spolu dílo spasení! Neboť vítězství je naše. Pojď, Můj synu! Pojď, Má dcero! Já, tvůj Otec, Který tě miluji, tě volám.“
Amen
Projevující slovo skrze další nástroje
Mí milovaní! Pomalu se aleluja v nebi i na Zemi více zesiluje, aleluja, které zvěstuje spasení všech Mých dětí.
Beránek je obětován. Odevzdal se a krev, kterou prolil, smazala všechny hříchy. Stal se světlem a pojal všechny Mé děti a v každém nyní plane Má spasitelská jiskra. Tak se Má obětní cesta stala největším darem, který Má láska kdy přinesla.
Co lidé, kteří tehdy lemovali cestu, když jsem nesl Svůj kříž na Golgotu, neviděli, byl beránek, který šel přede Mnou. Se zástavou vítězství táhl přede Mnou. Lidé, ti se divili. Kde jenom bere tento člověk Ježíš tu sílu? Viděli jen člověka s utrmáceným tělem, avšak beránek, který zářící šel přede Mnou, byl pro jejich oči neviditelný. Ale ti, pro něž se beránek vydal na cestu – síly temnoty –, aby vykonal obrat, ti ustoupili. Byli zděšeni z toho, že se Můj božský plán podařil.
Věděli: Po „je dokonáno“ na kříži, které jsem řekl Já, otec, sestoupím do říše temnoty, abych zase přivedl zpátky Své děti. Víte, že pád byl sice zastaven, ale návrat domů ještě není dokončen. Víte také, že každé Mé dítě od Mého spasitelského činu má sice možnost návratu domů a nese ve svém srdci spasitelskou jiskru, která ho podporuje, ale ještě mnoho z toho, co se kdysi stalo, musí být vyrovnáno.
A zde bych vám rád připomenul vaše úkoly jako poslů světla. Před svojí inkarnací jste Mi slíbili, že budete spolupracovat na dokončení Mého spasitelského díla. A k tomuto slibu se nyní vracím. Žijte lásku, nechejte ji vproudit do celého stvoření! Nechejte Moji lásku proudit ke všemu, co vás potkává a přispějte tak k tomu, že vše, co je temné, bude prosvětleno!
Víte, že při tom nejste sami. Když položíte svoji ruku do Mé a také své úkoly a půjdete svými cestami společně se Mnou, bude vás provázet veškerá pomoc nebe, bude vás ochraňovat a posílí vás. Proto jděte utěšeni, svoji ruku v Mé ruce, do nadcházející doby a buďte láskou, kterou toto stvoření tak naléhavě potřebuje.
Obdaruji vás dnes bohatě Svým požehnáním, Které k vám proudí z Mých rukou, jež jsou natažené nad vámi; a z Mých ran k vám proudí síly a síly, takže můžete naplnit své pověření. Tak vás vysílám do nadcházející doby.
Miluji vás a stavím na vás.
Amen
Mí milovaní! Mnohé jsem vám dnes vysvětlil, o mnohé vás žádal, přiblížil vám hluboký smysl Své obětní cesty. Hovořil jsem k vám jako váš Otec; hovořil jsem k vám ale také jako král nebes, jako král velkého národa, který obývá nekonečnost nebes.
Pokud jsem tedy král, kým jste pak vy? Vy, Mí milovaní, jste královské děti! Jste zde na této Zemi, abyste naplnili své královské pověření. A ze Mě, prapůvodu všeho bytí, pramení veškerá pomoc, kterou k tomu potřebujete. Jděte tedy a naplňte, co jste slíbili. A vezměte své bratry a setry za ruku a pojďte společně zpátky ke Mně, svému otci, králi nebes.
A pokud budete při Mně, korunuji vás korunou syna a dcery nebes, korunou milosrdenství. Vězte tedy, že jsem na vaší straně.
Amen
Slova na závěr: Milí bratři a sestry, v nejhlubším nitru hluboce dotčeni se rozcházíme. Pro každého z nás, doufám, existuje odpověď: „Ano, otče, jsme zde. Ber nás také, jací jsme. Celým svým bytím se zasazujeme, abychom naplnili, co jsme slíbili; abychom společně s Tebou zase přivedli domů všechny, kteří ve svobodné vůli od Tebe odešli. Otče, naše srdce patří Tobě. Děkujeme Ti ještě jednou za Tvé slovo směřované na nás.“
Milí bratři a sestry, rozcházíme se, ale jsme a zůstáváme v srdci spojeni a když jeden či druhý má občas na své cestě potíže, pak pomyslí na toto společenství. A někdo z nás začne volat a staneme jeden při druhém. Jsme v této inkarnaci spolu nebesky spojeni. A v tomto spojení vykonáváme, co jsme slíbili. Je to tak? –
Odpověď: Ano, ano, ano, ano …