Tichá radost

Poselství - březen 2009

Poselství - březen 2009

zpět

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

28. března 2009 v Norimberku

 

 Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu, Ježíši Kristu,

další setkání v sobotu, 29. dubna 09 ve 14 hod.

Místo: 90473 Nürnberg, Bonhoefferstraße 19.

Následně, po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci, vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti,

a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Meditace:

 

Zahaleni do Tvé úžasné Otcovské Lásky jsme nyní všichni kolem Tebe, milovaný Pane, neboť Jsi zde v našem středu.

 

Otče, opravdu se chceme chytit Tvé ruky – každý z nás – a nechat se uvést do našeho nitra, k Tobě, neboť Ty jsi i v nás. Odevzdáváme se tedy Tvé lásce a necháváme se vést do Tvého světla. Otče, rozšiř zcela naše srdce! Nech nás všechny přijít k Tobě a lásku, která je v nás, nech spojit se s Tvou láskou.

 

Myslíme na naši milovanou matku zemi. Přestože je utiskovaná a týraná lidskou rukou, povstává opět nyní na jaře, aby nás potěšila květinami a květy v celé jejich nádheře. Mohutný proud lásky, Otče, který je plný Tvé milosti, Tvé síly, Tvé lásky a Tvého zdraví, sestupuje nyní přes zemi a jemně působí.

 

Proud lásky pohlcuje všechno bytí na zemi, přírodní říše, všechno, co žije, především zvířata všeho druhu. Otče, dnes jsme mluvili o zvířatech. Prosíme, dej právě zvířatům útěchu, lásku a Své požehnání.

 

Tvé světlo z Tvé lásky a milosrdenství proudí do živlů a k elementárním duchům. Vše nechť je zahaleno do Tvé lásky a milosrdenství. --- [příliš potichu, nesrozumitelné]

 

Otče, nyní jsme zcela otevření pro Tvé Svaté Slovo a prosíme o ně ve vší pokoře.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z moudrosti

 

Já Jsem prazáklad všeho života, a tento život je láska, láska, nic jiného než láska. Vše vzešlo z této lásky a láska může vytvářet zase jenom lásku. Proto je vše, co Jsem stvořil, láska. Proto jste i vy láskou. Upomínám vás na to, protože na to až příliš často zapomínáte, protože se tehdy identifikujete s vaším člověkem a nejste si již vědomi moci a síly, kterou Jsem do vás vložil, která je na všechny časy zdrojem vašeho života.

 

Mnoho Mých dětí opustilo ryzí nebe, aby spolupomáhalo přivést padlé domů. Každé opuštění ryzího nebe sebou nutně přináší zapomenutí; neboť bez tohoto zapomenutí nemůže duše v lidském těle existovat. Její touha po svém domově by byla tak velká, že by se chopila první příležitosti své tělo opět opustit.

 

Každá bytost, která jde k inkarnaci, si je toho vědomá a je s tím srozuměná. A jistotu, že Mě a domov nezapomene, jsem vložil hluboko do vašeho nitra: Mou lásku, skrze kterou vás vždy mohu zastihnout. Skrze tuto lásku k vám proudí váš život. Tato láska teprve vůbec umožňuje vaši existenci.

 

Duše, která přijímá na zemi lidské tělo, tím současně vstupuje do dosahu temnoty. A od prvního okamžiku se všechny temné síly budou snažit zabránit růstu a rozkvětu člověka a duše v člověku; neboť ze všech Mých poslů světla vychází velké nebezpečí pro temnotu. To ona ví, a proto vehementně usiluje o to, aby těm, kteří stojí na Mé straně, házela kameny do cesty a přivedla je k pádu.

 

Duše, která je inkarnovaná, neví již nic o své předchozí existenci v Mé věčné nádheře, a přesto nikdy nemůže být ode Mě, prazákladu všeho života, odříznuta. Oproti tomu člověk ve svém vědomí může být velmi dobře odříznut ode Mě, prazákladu, což je o to lehčí, že podléhá rozličným pokušením v materii.

 

To, čeho se opačné síly nejvíce obávají, je člověk, který se duchovně probouzí a který se pamatuje na svůj prazáklad a na své spojení k němu. Proto muselo být, a i nadále bude, snahou temnoty, oddělit Mé lidské děti – alespoň v jejich vědomí – od jejich prazákladu.

 

Když se podíváte do světa, poznáte, že se to z velké míry podařilo. Člověk, u něhož neexistuje vědomý kontakt k prazákladu, je v zásadě hluchý a slepý. Podobá se vojáku v nepřátelské zemi, který je odříznutý od své jednotky, který se ráno probouzí bez vzpomínky a nerozumí smyslu své existence. Jak by také mohl! Já se ho sice snažím skrze impulzy dostihnout, ale podle toho, jak se daleko tento voják, neřkuli: jak daleko se již tento člověk, ode Mě vzdálil, se mu to nepodaří vůbec nebo sotva.

 

Kdo tedy jde bezcílně bez vědění a bez vzpomínky po této zemi, protože síly temnoty u něj vykonaly celou práci, ten se snadno stane obětí těch, kteří mu namlouvají falešné poznání a dávají nesprávné odpovědi; kteří ho zahrnují bludným učením, jejichž chyby a jejichž protimluvy vůbec nerozpozná, protože Mě již vůbec nezná. A Já vám říkám: vyznávat mylné učení je mnohem nebezpečnější, než být bez víry; neboť ty, kteří jsou bez víry, mohu mnohem snadněji dostihnout v jejich nitru. Ti ale, kteří si myslí, že Mě znají, protože mají pravou víru, se dají oslovit jen velmi těžko nebo se nedají oslovit vůbec.“

 

Vidíte v tom, co vám zjevuji, další rafinovaný tah temnoty Mé děti oslepit a připoutat k sobě: oddělit je totiž od jejich prazákladu (Urgrund), i když se jí to nepodaří úplně, neboť Mé věčné světlo, Můj věčný život hoří v každém Mém stvoření.

 

Kdo ale plný pochybností a plný starostí chodí sem a tam v nevědomosti a bědující, samozřejmě nemůže také zařadit, co se děje přímo s ním osobně, s jeho okolím a ve světě. Nezná Mě přece; a když ho se Mnou někdo seznámí, tak ve Mně často vidí trestajícího Boha. A kvůli chybějícímu hlubšímu poznání klade vše, co se mu děje, za vinu Mně; neboť zákon příčiny a následku, který řídí všechen život mimo ryzí nebe, mu je neznámý. A když jej zná podle jména, tak jej neaplikuje na sebe a na svou situaci. Když se pak stanou hrozné věci, stanou se katastrofy a nepředvídané události, tak buďto obviní Mě, nebo kladou otázky Proč. Místo aby je zodpověděli, tak se dává stále více otazníků za toto Proč, abych se musel jevit jako mlčící a nespravedlivý Bůh – a to jen proto, protože lidem již není znám jejich pravý původ.

 

Ty ale, kteří Mě ve svých srdcích upřímně milují, ty mohu dostihnout. Přes ně mohu působit, skrze ně mohu mluvit, a skrze ně přichází do světa Mé poselství, že Já, věčný a živý Bůh, žiji v každém člověku, a že je potřeba jen chvíle k jití do nitra a ticha, aby se znovu vytvořil kontakt k prazákladu.

 

Ti, které mohu dostihnout, a kteří Mi dávají své srdce, jsou Moji poslové světla, kteří v této době převzali těžký úkol a velkou odpovědnost, neboť mají skrze svůj život zvěstovat Mé svaté zákony, Mé věčné pravdy, aby ti, kteří jsou ještě slepí a vrávoravě jdou tímto životem, přece někdy zpozorněli a začali se orientovat na ty, skrze které Já zářím.

 

Jsou to ti, kteří dali svůj život do pořádku. Jsou to ti, kteří se denně snaží žít Mé zákony. Jsou to ti, kteří jsou osvobození od strachů a starostí, protože spočívají ve Mně. Jsou to Moji poslové světla. Mezi jinými jste to i vy. Znovu jste vytvořili kontakt k vašemu nitru, k vašemu prazákladu. A Já, láska, Jsem ten, kdo vám dává pomoc nad pomoc, abych vás přitáhl blíže k základu vašeho života.

 

Já Jsem ten, kdo vás drží, kdo stojí po vašem boku, který vám dodává odvahy, který vám dává síly nad síly pro váš úkol být světlem v této době, v tomto světě a mnohým otevřít oči vůči tomu, co se sebou nechali dělat, jakým mylným učením podléhají, a jak vypadá cesta, aby opět našli cestu na Mé srdce, aby se ode Mě nechali nalézt.

 

Buďte vzorem, Mé milované děti, buďte vzorem pro ty, kteří kontakt ještě hledají. Vy jste ho našli. Stavím na vás!

 

Amen.

 

 

Božské projevení z lásky

 

Shlukněte se kolem Mě, Mé ovečky, a vnímejte lásku, kterou Já Jsem ve vás, která se spojuje s vaší láskou a vyzařuje do tohoto neklidného světa. Bojíte se všech těch věcí, které na vás přicházejí? Moji synové a dcery neznají žádný strach, neboť se umějí ukrýt na Mém srdci, a nemůže se jim stát nic, co není dobré pro jejich vývoj.

 

Stále znovu se Mé děti lekají zpráv, které o nadcházející době dostávají z nejrůznějších zdrojů, – ale ne z Mého zdroje. Již tak často Jsem vám říkal: „Den a hodinu znám jen Já, váš Otec od věčnosti a na věky.“ Doba je vážná, a uskutečňuje se přelom. Všichni ti, kteří vsadili na maximalizování zisku, všichni ti, kteří si mysleli, že mohou uchvacovat stále více a více finančních prostředků a nyní své poklady ukládají do zlata, se probudí a vyděsí se, neboť si nashromáždili poklady, které obrazně rozežírá rez a moli, před čímž Jsem varoval.

 

I zlato – i když by ho bylo ještě tolik – jim nemůže pomoci zachovat si svůj majetek na zemi. Pouze zlato duše, vnitřní zlato, má trvání a zůstane ve vlastnictví člověka, a tím i duše. Každá ovečka, která se ke Mně přivine, projde nadcházející dobou bez úhony a bude pomáhat všem těm, kteří stojí v hlubokém zoufalství vlevo a vpravo na kraji cesty a nevědí, jak dál.

 

Čas již ukazuje své stíny. Doba Mé vážnosti, ale i Mé božské vůle, která nakonec říká: „Nastane nové nebe a nová země, staré již minulo.“ Ale kdy toto nastane, vím jen Já. Díváte se na zprávy ve vašich médiích, na přeměny, které přináší klimatická katastrofa a ještě mnoho dalšího, a díváte se nahoru ke Mně a říkáte: „Otče, kam má toto všechno vést? Podívej, mnoho druhů zvířat vymírá; lesy jsou ničeny, když ne rukou člověka tak katastrofami, které postihují zemi. Celé kraje jsou zaplavovány masami vod, zvířata a lidé umírají.“ A Já, jako váš Otec, vás jemně hladím po hlavě, a s úsměvem vám říkám: „Zvířata, která vám na zemi v lásce sloužila, se budou vyvíjet dále a budou jednou přírodními bytostmi.“

 

„Nechte se stát, co se stát musí, a nebojte se.“ Neboj se, Mé dítě, neboť převraty musí být, aby se mnoho dětí, které jsou ještě daleko od Mého srdce, probudily a našly cestu ke Mně. I ti, kteří hromadí své poklady, se mají vrátit domů na Mé Otcovské Srdce. Když vidí, jak jim jejich pozemské poklady proklouzávají mezi prsty, a oni již nevlastní nic než holý život, pak se probudí i oni. I když je to jen s jednou otázkou: „Bože, existuješ? A když existuješ, proč mi to děláš? Proč mě tak moc zkoušíš?“

 

A Já vám říkám: „I když ke Mně dítě přijde ve hněvu, tak to je přesto důležité, že ke Mně vůbec našlo cestu; neboť teprve tehdy, když Mě dítě osloví, mohu Já odpovědět.“ Samozřejmě ne ještě ve Vnitřním Slově, protože je příliš vzdálené od Mého srdce, nýbrž impulzem klidu a míru. Užasle se pak dítě dívá na své starosti, své cítění, které ho upamatovává na dávno minulou školní hodinu, kdy slyšelo Mé Slovo v tomto smyslu: „Nesbírejte pozemské poklady, nýbrž poklady mající věčné trvání.“

 

První krok k poznání je vykonán, a nyní mohu Své dítě vést dále. Vy, kteří jako Mé ovečky neustupujete od Mého boku, vy jim budete pomáhat skrz těžkou dobu. A postupně bude vítězit Můj Duch světla a lásky nad temnotou.

 

Nyní k jinému tématu, které v rozhovoru zaznělo v jedné otázce: Jak víte, váš sluneční systém se pohybuje kolem nejbližší vyššího centrálního slunce. Váš sluneční systém je díky tomu skrze centrální slunce ozářen Mým pracentrálním světlem, které je láska. Toto ozařování je stále silnější. Toto ozařování vyvolává změny na vaší planetě. Proměnu stvoření, proměnu v přírodě a proměnu Mých lidských dětí. Představy hodnot se obrátí. Co se dnes jeví ještě jako důležité, je pak zcela bezvýznamné, když Mé světlo úplně pojme tuto zemi.

 

Místo strachu byste v sobě měli nosit radost. Ovšem, když vidíte obrazy povodní, když se díváte na obrazy boje zvířecího světa, tak vás to bolí a Já vám říkám: „I Mé srdce krvácí, neboť každé utrpení nesu tak dlouho, dokud veškeré utrpení není pryč.“ Je to utrpení, které Mé děti samy zapříčinily. Kdybych ho nenesl jako kříž na Svých ramenech, Mé děti by již nikdy nepřišly domů. Tak jim pomáhá Má milost, odebírá jim tu největší zátěž, a oni se vracejí ke Mně, k lásce.

 

Že toto nejde bez přeměny, rozumíte. Přesto vám říkám stále znovu, když se ke Mně dostane váš tázavý pohled a váš strach: „Nebojte se, posílejte do všech těchto dění, které vás skličují, Mou lásku, Mé požehnání!“

 

Nechte tyto síly proudit přes vás, ano, i do duchovních říší, a zde navazuji na váš rozhovor. Existují nejrůznější možnosti působení v těchto oblastech, neboť i Mé děti v šatech duše se mají vrátit domů, domů na Mé Otcovské Srdce. Skutečně, říkám vám: počet je nesmírně veliký, počet Mých dětí, které stále ještě zaměřují svůj pohled na zemi, ačkoli staletí, ano, někdy už i tisíciletí přešla.

 

V noci, když vaše těla spí, jste u Mě. Nevyprávěl Jsem vám již, že tehdy společně putujeme i duchovními říšemi? Působíte nejen, když jste vzhůru ve vašich pozemských šatech, ne, i v noci jste Mými posly světla, Mými posly lásky. Putujete se Mnou temnými oblastmi, a přes vás proudí právě tolik Mého světla lásky do srdcí ztracených, aby oni toto světlo mohli unést. Vždy znovu – tak jako vytrvalá kapka prohloubí kámen – chodíme v lásce po těchto rovinách a dotýkáme se těch Mých oveček, které se zapletly v trnitém houští této země. Z Mého milosrdenství k nim proudí stále znovu – jako ta kapka – světlo. Toto světlo proudí stále přes vás a je tím transformováno dolů, aby neoslepilo Mé ovečky, které strádají v temnotě.

 

Tak velká je Má láska k těm, kteří se zdají být ztracení, ale ztracení nejsou. A vy, kteří cítíte jako úkol oslovovat duše, to dělejte v Mém jméně, z Mé lásky a milosrdenství v nejvroucnějším spojení se Mnou. Ale i v pokoře, ve které se skláníte před těmi, které považujete za ztracené. V této pokoře budete moci působit v temných oblastech jako vysvobozující světlo. Ale i vaše modlitby pomáhají. Když se v noci probudíte a cítíte impuls říci modlitbu, tak vám říkám: Pokračujete s potřebnou prací ve společenství se Mnou i v bdělém stavu, tím, že se nyní modlíte za ty, kterých jsme se zrovna společně – zatímco vaše tělo spalo – s láskou dotkli. Tak jste na zemi nepřetržitě činí pro světlo.

 

Při přeměně země může ještě leccos probíhat jemněji, než jak to bylo vylíčeno v mnoha proroctvích. Zdůrazňuji ale ještě jednou: „Den a hodinu, ba i rok, vím jen Já.“ Když stále znovu narážíte na údajná zjevení nebo proroctví, která udávají přesný okamžik, tak víte, že byly vytvořeny opačnou stranou – minimálně, že nejsou z Mého ducha.

 

Jak jsem řekl skrze Svou moudrost: „Moji synové a dcery, protistrana zkouší vše, aby vám bránila ve vašem úkolu být světlem na zemi.“ K tomu patří i ona proroctví. Buďte klidní, Moji synové a dcery, a jděte ve spojení se Mnou pevnými kroky do nadcházející doby, a budete cítit svůj současný úkol ve vašem srdci a budete takto osvětlovat temnotu světlem lásky.

 

Myslíte i na ty vaše milé, kteří opustili sféry země. A v mnoha srdcích je otázka: „Otče, proč?“ Proč musel tak mladý člověk zemřít, a proč tak leckdo nemůže vstoupit na věčnost – např. když leží v kómatu a bylo by to přece v jeho očích lepší, kdyby mohl sféru země opustit?

 

Moji synové a dcery, pohleďte hlouběji a zkuste zodpovědět tuto otázku skrze Mou moudrost ve vás. S každým z vás chci přece mluvit od „Ty“ k „Ty“ a vysvětlit vám vše, co vámi hýbá, čemu nerozumíte.

 

Když například nějaký člověk opustí zemi v mladém věku, pak se k tomu duše rozhodla, protože nevidí žádnou možnost, splnit na zemi svůj úkol – například. Nebo tento mladý člověk možná již splnil svůj úkol a proto odchází. Je brzy hotový a opouští své tělo, protože na zemi splnil všechno, co splnit chtěl. Duše řekla: „Je hotovo“, a člověk, který je tomuto mladému člověku oddaný, nerozumí, proč on tento krok udělal.

 

Když zemře mladý člověk, tak to může být například i tak, že chtěl pomoci nějakému určitému člověku ve svém okolí, že ten nezůstane viset na pozemském, nýbrž skrze lásku k tomuto člověku si rozšíří svůj obzor, své porozumění. Když odejde dítě, tak matka nejprve posílá všechny své smutné myšlenky za tímto dítětem. Dítě pomáhá matce rozšířit pozemskou sféru směrem do věčnosti.

 

Další krok by byl – abychom zůstali u toho příkladu – že matka pozná, že láska, kterou posílá svému dítěti, je egoistická láska. K tomu existuje příběh, který leckdo z vás zná: Matka pláče kvůli svému zemřelému dítěti, pláče noc co noc, den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Jedné noci se této matce zdá, že ji ten hošík, oblečen v bílé košilce, navštíví. Vidí, že má mokrou košilku. Kape z ní tak moc, že se při každém kroku dělá louže. Smutně se hoch podívá na matku: „Podívej, mami, to jsou tvé slzy. Nech mě jít!“

 

Matka se probudí. A nyní následuje další krok, krok odpoutání se, krok nezištné lásky, který sahá do věčnosti. Matka řekne: „Mé dítě, dávám ti volnost. Pokládám tě do rukou našeho nebeského Otce. Již nechci dále plakat, protože vidím, jak jsi ve svých mokrých šatech nešťastný.“

 

Podívejte, Moji milí, když se tedy zpětně ptáte, proč musel přijít ten nebo onen osud, tak vám mohu vše vysvětlit, když ke Mně přijdete, a budete důvěřovat tomu „Ty“ ve vás. Otevřete se pro Mé Slovo lásky, které ve vás šeptá jako věčně svatý pramen! Nechte Mě s vámi hovořit od „Ty“ k „Ty“, nechte Mě vás utěšovat a vysvětlit vám mnohé, čemu nerozumíte!

 

Jděte tedy do nadcházející doby ve vědomí, že jdu jako Ježíš po vašem boku a na Svých ramenou nesu kříž, část vašeho kříže, abyste skrze Mou Milost splnili svůj úkol na zemi a na Boží hod velikonoční – ten věčný – [po splnění úkolu] mohli plni jásotu společně zpívat: „Je hotovo, Kristus vstal ve mně z mrtvých. Jsem jeden duch s Ježíšem Kristem.“ Nebe se otevře a nebeský jásot dostihne vaši duši. Plni radosti se vrátíte domů do věčného království, do Mého království, vašeho domova.

 

Mé požehnání je s vámi, ale i s vám, vy duše, které jste zde přítomné. Pojďte na Mé Otcovské Srdce, a nechte si od andělů ukázat cestu do věčné blaženosti, domů ke Mně! Podívejte, i váš kříž nesu.

 

Amen.

 

 

 

Milí sourozenci v Duchu,

přejeme vám rozjímavý Svatý týden

a radostné, nebeským jásotem naplněné Velikonoční svátky.

Vaši Norimberští 

zpět