Setkání v kroužku dne 29. června 2002
Meditace:
Ó milovaný Pane, dej, prosím, ať do nás plyne proud ticha, do každé částice naší duše, do všech atomů našeho těla, do všech orgánů. – Ticho – Také náš dech se zklidňuje.
Představujeme si tichý večer krátce před západem slunce. Jsme venku na zahradě, pozorujeme nebe, cítíme nádherný, chladný večerní vítr, který nás zcela jemně ovívá. Pozorujeme mraky. Šeří se a pomalu stmívá.
Tu vidíme, jak kolem nás tancují světlušky. Je to jakoby nás světlušky chtěly vytáhnout na louku. Otevíráme branku od zahrady, vcházíme na louku, zavíráme za sebou. Jdeme za světluškami. Zasvítí a najednou jsou zase tmavé. Následujeme je všude, kde zasvítí, až dojdeme k nádherně urostlému, velkému stromu. Světlušky si sedají na listy, na větve. Jsme shromážděni kolem stromu a obdivujeme ho. Všechny naše smysly jsou otevřené vůni, která z lučin stoupá; cítíme chladivou vlhkost vzduchu z naší kůže. Díváme se užasle na světlušky, září intenzívně.
Tento strom je obalen velkými listy, větve jsou hluboce svěšené, takže je to pod ním jako pod střechou stanu. Vidíme, jak se každý list jako malá brána otvírá. Světlušky nás vyzývají: „Pojďte s námi, pojďte!“ Vklouzneme do tohoto stromu. Naše vědomí se soustřeďuje. Jsme božské vědomí schopné přijímat a vstupujeme skrze malá dvířka listů. Jaká zeleň listů nás objímá, jsme obaleni do této neuvěřitelně temně zeleného listoví a cítíme čerstvou zeleň listů a světlušky říkají: „Vše v tomto stromu je úžasné. Lidské duše, pokuste se zažít chlad a zelenou sílu. Nuže, pojďte s námi skrze malé halouzky a větve.“
Naše vědomí vklouzne do stromu, do kmene. Cítíme, co si strom myslí. Cítíme jeho jistotu, jeho upřímnost. Kloužeme dolů a dáváme se se stromem do řeči. Ptáme se, jak se cítí na svém místě na této louce a slyšíme, že se mu tady libí, že má dobré místo, takže měl možnost vyrůst vysoko do nebe a rozklenout se. Slyšíme o jeho štěstí, že se směl stát stromem a cítíme s ním.
Strom nás zve hluboko do kmene. Světlušky nám ukazují cestu. Pronikáme hlouběji a hlouběji a nyní vidíme, jak ze stromu vychází kořeny, jak narostly do hloubky a šířky. Vnikáme do kořenů.
Půdu nad sebou necítíme, ale cítíme vůni země, vlhkou, chladivou zem. Je to vůně země, kterou známe zvlášť z dětství. Nejdříve máme ještě hodně místa, čím více však jdeme za kořeny, tím jemnější a jemnější jsou. Je to téměř jako v pavučině, tak dokonalé. Dostáváme se až do nejjemnějších konečků a tam v hlubině vyzařujeme světlo své duše.
My, naše duše, záříme nyní do kořenů stromu se všemi dobrými přáními pro silný strom a matku Zem, neboť jsou jednota. Cítíme jednotu a necháme proudit světlo stále hlouběji a hlouběji do Země. Cítíme, jak se k nám zpátky vrací radost. Slyšíme všechna zvířata v Zemi, červy; vše, co tam žije, je potěšené naší návštěvou. Živé bytosti Země se radují, že lidské děti se dívají, jak žijí, že lidské děti děkují všem obyvatelům této Země.
Naše vnitřní oči se otvírají a vidí duchovní pomocníky. Malé přírodní bytosti a duchy, kteří nekonečně pilně konají svoji práci, a také jim darujeme světlo lásky a vděk.
Silný strom nás volá zpátky. Skrze kořeny znovu následujeme světlušky, do kmene, až do vrcholku stromu. Dvířka v listech jsou otevřená. Vystupujeme, rozšiřujeme své duchovní paže a přijímáme požehnání z duchovního světa a dáváme požehnání dále přírodním říším.
Mezitím nastala tmavá noc. Malé světlušky nám ukazují cestu zpátky. Ještě jednou se kolem sebe rozhlížíme, obdivujeme plni vděčnosti tento strom, který nám byl hostitelem.
Světlušky volají: „Čas vypršel, čas vypršel, pojďte lidské děti! Otvíráme vám bránu, abyste se zase vrátili do svého hmotného světa,“ a tak se děje. Na rozloučenou říkají: „Lidské děti, nebyla to jen pohádka, ale duchovní skutečnost, uchovejte si ji ve svých srdcích, neboť jste viděli a cítili stvoření boží zevnitř, a my jsme byly vašimi služebníky.“
Tak nás znovu přijímá hmotný svět, tato židle, tento prostor, tento vzduch. Hluboce se nadechujeme a vydechujeme, cítíme své svaly, své ruce, vše, čím jsme. Díky, Otče, byla to úžasná cesta, díky.
[Na závěr školení 28 a 29 jsme hovořili o dětství a mládí od 9 do 15. Hovořili jsme o negativním posouvání hodnot dnešní doby v rodinách, školách, v církvi, politice, vědě a především v médiích. Tak jsou zčásti zneužívány pořady pro děti, aby skrytě zprostředkovaly násilí a nelásku. Zjišťujeme, že temnota subtilně pracuje na všech oblastech, takže se to negativní dá stěží poznat. Když mladí lidé ztratí úctu a pokoru k rodičům a učitelům, nemají už žádné vzory. Společnost zábavy a přemrštěných výkonů zastírají pohled na vnitřní hodnoty. Opora a bezpečí, které může dát neporušená rodina, se ztratily zhroucením mnoha manželství. A děti se stále více stávají opuštěnějšími. Mladým lidem se už těžko kladou hranice, čímž jim uniká veškerá zkušenost zařazení ve společnosti a života ve společenství v láskyplném souznění.
Temnota tak rozhodila přejemně utkané sítě, které je třeba poznat a jednotlivá vlákna rozložit láskou, neboť víme, že láska vítězí. Zahrneme děti a mladé světa do naší denní motlitby.]
Čas od času se k vám obracím jako Otec; jako Otec, který rozpíná Své paže a bere na Své srdce vás, Své velmi milované děti.
Nejste opravdu světluškami uprostřed temnoty pozemského bytí? Mými světluškami? Nezáleží na tom, zda nesete duševní nebo tělesné utrpení, zda vás utiskují světské věci, jste Mí, ze Mě jste vyšli, abyste byli na této Zemi světlem.
Vedl jsem váš rozhovor a jasně jste rozpracovali, co je zde na Zemi vaším úkolem. Pomyslete na světlušky! Nelze je poznat, malý brouček mezi milióny jiných uprostřed temnoty, ale přesto se rozsvítí a září.
Tak je to také s vámi, Mé děti světla. Nejdete uprostřed temnoty poznat, jste rovněž tmavě oděni jako Mé děti, které ode Mě odešly: Ale váš duch čas od čas vzplane a prozáří temnotu.
Každá myšlenka, plná světla a síly dotčená Mým duchem, vyslaná do tohoto světa, je vzplanutím vašeho vnitřního světla. Každý z vašich činů, který je nesen, proveden Mojí láskou, je vzplanutím nebeského světla zde na Zemi. A Já vám říkám, jako už tak často: Každý krok, který po Zemi uděláte, je vzplanutím Mého Ducha, který skrze vás proudí, když jste se Mnou spojeni.
Aby se tento svazek Otec – Dítě znovu zcela zúžil, zářím k vám dnes jako Otec Svoji lásku. Pociťte, jak vás Má hluboká otcovská láska objímá. Jako jste se v meditaci vpravili do stromu, tak se nyní přiviňte do Mé náruče a pociťte, že jste doma u Mě, na Mém srdci.
Odtud se podívejte na svůj pozemský život, podívejte se na dění, které probíhá na Zemi a podívejte se do mocností temnoty, o nichž jste dnes mluvili. Poznali jste jemná a nejjemnější vlákna sítě, která byla ve všech oblastech vašeho pozemského bytí utkána těmi, kteří se ještě cítí být vzdáleni od Mého srdce.
Nyní se zároveň podívejte na vlákna světla. Jako žhavící vlákna v žárovce září skrze vás světlo z Mého srdce, Mí synové, Mé dcery. A nyní dávejte pozor a dobře poslouchejte: Toto světlo proudí drahami, které utkala v jemných vláknech temnota. Toto světlo působí v těchto temných vláknech a činí je světlé jako den.
V tomto boji, který je závěrečným bojem mezi světlem a tmou, to někdy vypadá tak, jakoby si na všech oblastech odnesla výhru temnota. Mí milovaní synové a dcery, to tak ovšem jen vypadá. Když jsou vaše děti a mladí spolu, sahají po zbraních a ohrožují své učitele a spolužáky, ukazuje vám to na jedné straně temně utkaná vlákna těch, kteří jsou ještě proti lásce, kteří ještě zkoumají temnotu. Na straně druhé poukazují ale na velkou, téměř nepřemostitelnou osamělost mladých lidí vaší doby, tedy na příčinu náchylnosti mladých k násilí.
Poznali jste, co proti tomu můžete dělat, aby se temná vlákna rozjasnila: moc a síla vašich myšlenek, vašich modliteb zapůsobí v srdcích těchto mladých lidí jako paprsek. V jejich samotě se v nich probudí volání po něčem, co stojí nad vší touto osamělostí. Vaše mládí se stane duchovním. Začne pátrat. Ačkoliv tu a tam cesty povedou ještě špatným směrem, víte, že neexistují špatné cesty: jsou toliko cesty poznání a každá cesta vede nakonec zpátky do Mého srdce.
Kdo poznal velkou osamělost, ten ví, co to znamená, když Mé otcovské světlo lásky obejme své dítě, jakmile se toto poprvé obrátí, a v pocitu mu vloží do srdce domov, skutečný domov, skutečný pocit být doma u Mě, nebeského Otce.
Nahlížíte se do rozmíšek mladých manželství nebo mladých společenství, a myslíte si, že také zde vidíte tmu. Protistrana se činí, aby zničila vše, co by mohlo vést ke světelnému vytváření rodiny. Rodina je božský klíček, jak jsem vás učil. Ale i když k sobě dva lidé dospějí, jsou tu jeden pro druhého, jsem v jejich lásce u nich také JA. Když se společenství nyní rozlomí, následuje znovu velká osamělost a v této velké osamělosti volá Mé dítě Mě. Když se zdá, že je vším opuštěno, když je odkázáno samo na sebe, probouzí se v srdci Mého dítěte touha, touha po Mně, po Tom, Který Své dítě nikdy nezklame.
V tomto slově zklamání poznává Mé dítě slovo klamání (klam, zdání). Žádná pozemská láska není dokonalá, neboť pozemská láska je více či méně zatížena vlastními touhami, vlastními představami. Ale Má láska k Mému dítěti je čistá a jasná, miluji Své dítě stále, jakkoliv se chová.
Má lásky by ráda ponořila Své dítě do pramene, aby všechno pozemské utrpení ustoupilo a dítě se ve Mně cítilo v bezpečí. Jestliže to tak má být, může Mé dítě z tohoto božského bezpečí najít nového partnera, od nějž nic neočekává, kterého bude nezištně milovat a to je pak dobrý základ pro božský klíček na Zemi.
Zklamání, klamání, Můj milovaný synu, Má milovaná dcero, nastává vždy tehdy, když v člověku ještě spočívají přání a představy, když láska není ještě dostatečně velká, neboť nebeská láska neočekává nic, nebeská láska slouží, tak jako Já do vás nechávám nepřetržitě proudit Svoji lásku. Ta ale může dojít plného působení jen tehdy, když budeš, Mé milované dítě, zaměřené na Mně a nebudeš se stále znovu ztrácet ve světě.
Světluška zazáří jen tu a tam. Ty, Mé milované dítě, jsi Mým nositelem pochodně a tato pochodeň, toto světlo by mělo zářit ve dne v noci a nezhasínat.
Vím, jak těžká je cesta po Zemi, přece jsem tuto cestu sám prošel a tak vím o všech vašich starostech. Ale jednu věc máš vědět, Mé dítě: jestliže nespočíváš v utrpení, ale díváš se na Mě a neseš vše radostně, proudí do tebe Má síla, pozvedává tě a ty už nejdeš těžce po Zemi, ale vznášíš se, lehce a volně jako světluška v uvedeném příkladu.
Vpravuj se stále znovu do Mého světla! Až přijde doba prázdnin a tu a tam začne prázdninová cesta, prosím vás také tento rok znovu: Udělejte si prázdniny se Mnou! Až bude z vašich ramen sejmuta každodenní zátěž, vy budete odpočívat, budete v dalekých zemích, polezete na hory nebo budete pozorovat mořské vlny, vkládejte do veškeré své prázdninové blaženosti Mé světlo lásky a temně utkaná vlákna se stanou spojeními plnými světla.
V této době, již před léty, sestupovaly z čistých nebes zástupy čistě duchovních bytostí na Zemi. Vložily Mi k nohám své synovství, aby si na této Zemi získaly posvěcené synovství tím, že budou Mí synové a dcery na této Zemi světlem. Mnoho vašich dětí je, ano, částečně vy sami jste poprvé inkarnováni, neboť je to závěrečná doba, Mí milovaní, tzn. že už na Zemi nebude mnoho inkarnací. Proto se tlačí Mé světelné děti na Zem, aby mohly vyslovit své „je dokonáno“.
Nyní se znovu ciťte objati Mojí láskou, když spočívajíce na Mém srdci pohlédnete do pozemského dětí. Ještě jednou bych vás rád nechal pocítit tuto hlubokou, otcovskou blízkost, neboť cokoliv na Zemi nyní konáte, ve všem máte pociťovat blízkost vašeho nebeského Otce, Moji blízkost. To lidské nechť ustoupí, aby duch získal vládu nad vašim tělem a vy šli své cesty jednoho ducha mezi sebou a jednoho ducha se Mnou.
Hovořili jste o tom, že se už nebudete více zabývat médii, poněvadž vás negativně ovlivňují. Mé děti světla, jak se pak mají temná vlákna rozjasnit? Díváte se, jak po obrazovce běhají zprávy. Nejste si ještě stále vědomi toho, jakou sílu mají vaše myšlenky, když necháte proudit svoji lásku do nenávisti, do dění, které vám je ukazováno?
Chopím se vašich myšlenek: Ó Otče, už jsme se tak moc modlili, proč ještě není stále pokoj na dohled, především v obou státech ve Svaté zemi? Podívejte, právě ve Svaté Zemi je závěrečný boj mezi světlem a temnotou, neboť až znovu přijdu v moci a slávě, budu nejprve vidět tam, než Má láska obkrouží zeměkouli a z výšiny zazáří do hlubin pozemského bytí. Ve Svaté zemi se nyní nachází nejbouřlivější roztržka mezi světlem a temnotou.
Na vaší Zemi jsou ještě další krizové oblasti, které jsou rovněž velmi nebezpečné, protože se temnota pokouší roztrhnout zeměkouli. Neboť jestliže už tato Země nebude existovat, nebude moci být pozvednuta do světla a Mé zjevení se už nebude moci uskutečnit. Ale vy ve svém nitru víte, že se to nestane; světlo zvítězí. Ale uvažte, Mí synové, Mé dcery, že toto světlo skrze vás zvítězí a proto jsou vaše myšlenky tak velmi, velmi důležité. Vkládejte světlo do přediv temnoty, takže temná přediva se stanou vlákny plnými světla, a skrze vás, nebeští poslové světla, budou proměněny temné intriky v duchovní, světelné činy.
Nejste ale sami, zde tato malá skupinka. Ne! Zástup světla je mocným zástupem. Všude na celé Zemí září Mé světlušky a obklopují vás silní andělé, mocní pomocníci, kteří stojí po vašem boku a pomáhají vám dovést pověření do stavu „je dokonáno“. Pozorujete, Mí milovaní, své myšlenky, kde jsou ještě negativní, kde jsou temné sítě ještě posilovány, a snažte se denně trochu více na sobě pracovat, až budou všechny vaše myšlenky plné světla.
Nyní je nejlepší příležitost: až pojedete na dovolenou, budete mít čas, který zde na Zemi – slyšíte Můj humor – se zdá někdy tak těsný, oddejte se tomuto času, oddejte se Mi v prostoru a času a nechejte se stále znovu stisknout Mojí láskou do náruče! Záleží na vás, na vaší oddanosti! V každém okamžiku svého bytí spočíváte na Mém srdci, ale abyste to pocítili, to záleží na vaší oddanosti a vašem zaměření na Mě.
Když budete pozorovat krásu přírody, spatřete Mě ve vší té kráse, spatřete Mě ve slunci, které zkrášlí vaše dny dovolené, spatřete Mě v cizích lidech, kteří vás potkají, v každém jsem také Já. Spatřete Mě ve všech zvířatech, neboť vše je oduševněno a prozářeno Mým Duchem. Já jsem vše a skrze vše tě volám, Mé dítě.
Když v tobě vystoupí radost, tak to bude radost tvého Otce, která na tebe přeskočí. Dítě, Mé milované dítě, neuspořádal jsem ti tuto Zem překrásně? Nedívej se na to temné a neposiluj tmu tím, že budeš chovat temné myšlenky! Ne! Dívej se na tmu a zař do ní božské světlo, neboť tato Země se stane duchovní. Podívej, učiním vše nové a ty, Mé dítě, pracuješ se všemi posly světla na tomto zduchovnění. Vedeš přípravné práce, rovnáš cestu pro Mé zjevení na obláčku.
Ponořené do této Mé vroucné lásky jdi, Mé dítě, svoji cestu dobou prázdnin. Prázdniny se Mnou. Mé požehnání je s tebou. Žehnám Svému stvoření a žehnám všem Svým dětem na všech sférách.
Amen
Díval jsem se na vás a stvořil vás jako Své syny a dcery, jako bytosti nekonečna, věčnosti a světla, vybavené vám netušeným duchovním potenciálem, který je ze Mě. Ale ve svém nitru jste těmito duchovními bytostmi, které se inkarnovaly a obklopily tělem a nyní žijí na této hmotě.
Miluji vás a proto vám stále znovu dodávám odvahu, také a právě v této době, když vám říkám: Nebojte se! Ale právě toto slovo, Mí synové a dcery obsahuje aspekt, který bych krátce rád osvětlil.
Myslíte si, že musím některému z vašich bratrů nebo sester v čistě duchovních světech říkat „Nebojte se“? Usmíváte se a potřásáte hlavou: „Ne, Otče, to nikdy nebudeš muset říkat, neboť naši bratři a sestry ve světle jsou láskou.“
A nyní říkám tobě, Mé dítě: Také ty jsi láskou a neseš v sobě stejnou lásku. Když tedy tvá láská zesílí, když poroste, když tedy začneš zářit, stane se tvá pevnost nedobytnou a nebude už zapotřebí Mého slova „Neboj se,“ neboť už nebude důvod bát se, protože láska bude nejsilnější silou.
Láska se otevírá a velmi mnoho z vás učinilo zkušenost, že bylo zraněno, když se otevřelo.
Dám vám obraz: Vezměte si dům, který je jasně ozářen a který otevírá svá okna a své dveře. Musí mít strach, že dovnitř může padnout temnota? To se může stát jen tehdy, když světlo ochabne, když tedy síly zvenku zesílí. Jestliže však ve vás žije láska, nemůžete být zraněni.
Připomenu vám situaci, než jste opustili svůj nebeský domov. Požehnal jsem vám, vy jste se rozloučili a vstoupili do sálu života a opásali se zbraněmi lásky. Navzájem jsme si podali ruce a věděli, že zvítězíme. Tento sál života je životem v Mém zákonu a co žije v Mém zákonu, je dokonalé.
Nyní jste šli do světa. Nepřetržitě jsem ve vašem srdci volal a každý z vás a mnoho jiných vašich bratrů a sester toto volání zaslechlo. Vzpomněli jste si, kým jste, a s touto vzpomínkou vystoupila touha, láska rostla.
A nyní stojíte uprostřed ve světě, v tom, co svět označuje jako život a nabízí vám jako život. Žijete ve svých rodinách, ve své společnosti, a přesto víte o svém skutečném domově.
Mnoho z vás bylo po léta a inkarnace házeno sem a tam, otřásáno vaším takzvaným osudem. Nyní vás volám, předstupuji před vás a rád bych s vámi znovu vstoupil do sálu života. Sál života je duchovní obraz.
Tak mnoho z vás už nahlédlo dovnitř, chvilku se tam zdrželo a cítilo se dobře; pak ale bylo životními okolnostmi zase staženo zpátky. Prosím vás, ano, Já vás vyzývám: Vstupte do tohoto sálu života natrvalo! Neboť v tomto sále neexistuje utrpení, neštěstí, rány osudu, zde působí Můj zákon a Můj zákon působí bezchybně.
V tomto sále života znovu potkáte lásku, která vám podá ruku a řekne vám: Dítě, pojď, nejen na krátký čas, jednou tady a jednou tam, pojď navždy! Existuje jen možnost zůstat v tomto sále života natrvalo. Předpokladem pro to je oddanost ke Mně, který jsem životem ve všem, tedy také v tobě.
Nikdy nebylo v čistě duchovních oblastech něco mezi tebou a Mnou. Poněvadž se ke Mně chceš zpátky vrátit a vrátíš se, je třeba také znovu dosáhnout tohoto stavu, že nic nebude rušit naši jednotu, žádný strach, žádné pouto, žádný egoizmus, žádná přání, žádné falešné jistoty, toto vše jsou překážky na cestě ke Mně.
To, co Si od tebe přeji, Mé dítě, a v čem spočívá jediný Můj zájem je, aby ses ke Mně vrátilo a abys ve Mně našlo své jistoty a abys našlo své spojení ke Mně a ne v lidských, světských vazbách. Vše, co tě potkává, slouží jedinému účelu, abych v tobě povstal, až řekneš: „Ano, Otče, jen Ty, já jsem Tvůj.“ V tomto okamžiku budeš stálým hostem v sále života a Já ti už znovu nikdy nebudu muset říkat: Neboj se, neboť nebudeš už moci jako bojovník světla cítit svůj strach.
Otevřel jsem bránu zeširoka a čekám na každého z vás. Nedívejte se jen dovnitř! Vstupte a zůstaňte tam navždy!
Amen
Mí milovaní, se vší Svojí láskou jsem dnes znovu mezi vámi a nepřišel jsem sám, provázel Mě zástup světelných bytostí, aby byl v této hodině u vás.
Zpívali jste o proudu ticha. Skutečně, Já jsem tento proud ticha, proud bez počátku a bez konce. Je jen proudění. Proud, který nebyl přerušen ani pádem. Proud, který také na této Zemi dále teče. Ale existuje jeden rozdíl. Zde na Zemi má tento proud cíl. Tímto cílem je nová Země, proměněná Země, zduchovnělá Země, která bude zpátky uvedena do čistě duchovních světů.
Proud ticha našel na této Zemi svůj cíl: Jeruzalém. Tam vzniká nové město, město světla, město lásky, město vznešenosti, a tam se také činí temnota, která chce zabránit, aby se toto měst stále více rozrůstalo.
Avšak, Mí milovaní, toto město nevyhnutelně roste, neboť proud ticha je proud, který nikdy nevysychá. V proudu ticha je láskou a vy víte, že láska nikdy nezajde. Má láska, která tu vždy byla, která tu vždy bude a pro kterou nyní nadešel čas, aby vše přivedla zpátky ke Mně.
Oddejte se do tohoto proudu ticha, tak, jako jste se dnes vložili na konci svých rozhovorů, abych vás připravil na Mé slovo, které vám dnes mám dát. Oddejte se do tohoto proudu tím, že se utišíte, tím, že se spojíte s Mojí božskou láskou a jako část tohoto ducha se Mnou poplujete jako jednota. Oddejte se do tohoto proudu, abyste jako Mí poslové světla pokračovali v díle lásky, které jsem začal, abyste budovali město Jeruzalém, abyste přispěli ke slávě tohoto města.
Oddejte se také do proudu ticha, abyste sítě, které temnota utkala kolem Země, proměnili ve světlo. Ano, Mí milovaní, mezitím existuje kolem Země také síť světla a vlákna této sítě už ani za nic na světě nejsou vlákny. Jsou to provazy, jsou to lana a bezpočet duchovních bytostí pracuje, aby tuto síť upevnilo, aby ji dále budovalo.
I když se temnotě tu a tam podaří vlákno nebo spojku roztrhnout, tak je bezpočet světelných poslů hned na místě, aby převzalo opravu. Také tam budete stavět, Mí milovaní, když se spojeni se Mnou oddáte do proudu ticha.
Světlo zvítězí. Světlo už nastoupilo své vítězné tažení. Buďte bdělí, neboť plameny temnoty se tu a tam ještě rozhoří jako dřív. Buďte bdělí a pomáhejte jako duchovní požárníci tyto ohně znovu hasit. Tím také přispějete k tomu, aby světlo mohlo dále pokračovat ve svém vítězném tažení.
Mí milovaní, Já jsem proud ticha, zvu vás, spojte se se Mnou, abyste se Mnou byli na věky věků proudem ticha. Žehnám vám, kropím vás duchovní vodou proudu ticha. Voda je život, voda je láska. Tato voda, kterou vás teď zkrápím, kterou liji do vašich srdcí, nechť vás posílí, nechť rozšíří vaše srdce a nechť také rozjasní váš rozum, abyste mohli stále více sbírat poznatky, abyste stále více chápali, že jste se Mnou jednotou a můžete společně se Mnou pokračovat ve své cestě v proudu ticha.