Tichá radost

Poselství - červenec 2010

Poselství - červenec 2010

zpět

Meditace z božské trpělivosti

 

Mé milované děti, dnes vás vedu do meditace. Vezměte se duchovně za ruce, ve vašem středu Jsem ! Chceme společně vyjít ven do zelené přírody. Jdeme přes louku. Děláme krok za krokem a někteří si zouvají boty a jdou bosi. Cítí vlhkou trávu pod svýma nohama.

 

Vaše pohledy kloužou po loukách a polích a Má láska k vám proudí. S každým krokem, který děláte, necháváte všední den za sebou. Vdechujete čerstvý vzduch – Mou lásku – a vydechujete vše, co kolem vás ještě v myšlenkách krouží.

 

Čím jdeme déle, tím se stáváte lehčí, a váš pohled vchází do vašeho srdce. Svými smysly vnímáte venku stvoření. Ano, vidíte, jak vítr hladí klasy obilí a jak motýli kolem vás tancují. Slyšíte zpívat ptáky k mé poctě. I ve vás se rodí píseň, k Mé oslavě a pro radost ale i pro vaši radost, neboť vás chci naplnit Svou radostí. Podívejte se do dálky, do šířky, podívejte se kolem sebe! Radostně si ve svém srdci notujete píseň. Chvála a dík přes vás proudí.

 

Přicházíme nyní k lesu. Před ním je volný plácek, na kterém se usazujeme, dolů na teplou zem, kterou ohřály sluneční paprsky. I vás se teple dotýkají sluneční paprsky a Můj paprsek lásky ve vašich srdcích, která se pro Mě rozšiřují.

 

Dívám se na vás očima lásky a usmívám se na vás. Ano, šeptám každému jednomu do srdce. Jdu ke každému, hladím ho Svou rukou po hlavě a říkám: „Mé dítě, miluji tě. Pojď, opři si svou hlavu na Mé srdce, přitul se ke Mně a ucítíš Mou blízkost a budeš se cítit v bezpečí! Dávám ti Své Slovo, které je v tvém nitru všudypřítomné. Když jsi v tichu a nasloucháš, pak Mě můžeš slyšet, rozumět Mi a mluvit se Mnou. Toužím po tom. Jsem tvůj Otec, Mé dítě, miluji tě.“

 

Putujme nyní dále společně! Když se vracíte opět do všedního dne, najděte si vždy znovu čas na to, abyste na okamžik šli do ticha, naslouchali Mému Slovu lásky a cítili Mou blízkost! Má láska vás objímá, doprovází vás, Mé požehnání je s vámi a Mé zjevující Slovo je mezi vámi.

 

Amen.

 

 

Božské projevení z lásky

 

Mí milovaní přátelé, dívám se na vás a vhlížím hluboko do vašich srdcí. U vás všech vidím jasně plápolající plameny lásky ke Mně, vašemu Příteli Ježíši, který vám Jsem i OtcemOtcem, který Své dítě bere v nejvroucnější lásce na Své srdce, utěšuje ho, hladí ho po hlavě a říká mu: „Můj synu, Má dcero, proč si děláš život na zemi tak těžký? Opři si svou unavenou hlavu o Mé rameno, nech se ode Mě obejmout! Ciť, že jsi Mé nade vše milované dítě a nic nestojí mezi Mnou a tebou.

 

Není to nádherné? Co se díváš do světa a jsi smutný, z předešlého času, který jsi musel protrpět? Raduj se, že ses postavil na stupně k nebi a nyní stále stoupáš vzhůru, aby ses i jako člověk dostával stále blíže k Mému milujícímu srdci.

 

Ve světě nenajdeš žádnou útěchu. Já Jsem těšitel. Ve světě tě lidé odváděli pryč. Já jsem ti naopak cestu uvolnil. Ciť, jak se tvé bytí otevírá a Má láska tě prozařuje, zmocňuje se duše a člověka, když to teď dovolíš! S tvým duchem Jsem jedno. Otec a dítě, tam není žádné oddělení. Můj duch a tvůj duch je jedno, jako všechen duch je jedno.“

 

Proč s vámi všemi procházím říší rostlin? Abyste našli opět cestu zpátky do jednoty. Všechno je na sobě navzájem závislé. Mé stvořitelské kolo je vybudováno tak, že každé ozubené kolo zasahuje do druhého. Kdyby se jedno zlomilo, Mé stvoření by se zastavilo. Slunce by se již nepohybovalo, vaše země a všechna nebeská tělesa by se zastavila. V Mém božském pořádku je vše v pohybu, v Mém božském pořádku není žádná nečinnost. Tak je i u vás domělé zastavení postupováním dále po žebříku vstříc nebi.

 

Chybí vám přehled o vaší minulosti, o tom všem, co vaše duše nese, a nebylo by to ani dobré, kdybyste znali své inkarnace. Zařídil jsem to velmi moudře, že přes pozemský život je položen plášť zapomnění, a vy Mí synové a dcery, Mí přátelé, jste k tomu, co ještě leží ve vaší duši, přiváděni jen přes vaše emoce.

 

Vaši pozemští rodiče mohli při vaší výchově udělat chyby, ale , váš nebeský Otec, chyby nedělám. Proto vám mohu všechno, co se vám přihodilo, vysvětlit a odebrat vám tíhu ze srdce. Protože ale máte svobodnou vůli, mohu to udělat jen, když to dovolíte, když se vším přijdete ke Mně a řeknete: „Otče, pomoz mi zde dál!“

 

Když jsem se Svými učedníky procházel zeměmi jako Ježíš, měli také každý učedník a i Mé učednice problémy a těžkosti. Nemohli před těmito problémy a těžkostmi utéct, i když Mě následovali jako učedníci a učednice, neboť tyto problémy a těžkosti nesli sebou jako ruksak.

 

Jednou jsme šli polem mezi klasy. Ukázal jsem na plody, na zrna, a řekl svým učedníkům: „Podívejte, tak jako má jeden klas mnoho zrn, nese i člověk v sobě úrodu. Všechno, co jste v minulosti v předchozích životech nezdolali, nese duše jako plody. Plody poznáte podle svého chování vůči svým bližním, ale i podle svého chování vůči stvoření. Na tomto chování, na vašich emocích, poznáte plody.

 

Je smysluplné poznat setbu, přemýšlet tedy o chybách v předchozích životech, o chybách, které k těmto plodům vedly? Není to smysluplné. Proto jsem přes to položil plášť zapomnění. Když z vaší duše vydere ven ta nebo ona bolest, tak je tato bolest znamením pro nějaký plod z minulých časů.

 

Moji učedníci se shromažďovali kolem Mě a ukazovali Mi své plody. Utábořili jsme se na okraji pole s klasy na louce a říkal jsem jim: „Podívejte, podle druhu ovoce – podle druhu emocí – poznáte, co ve vás leží. Jak můžete tyto špatné plody rychle odstranit, protože přece do své stodoly chcete dát jen dobré plody? Jeden příklad: Vystupuje zlost na vašeho bližního, podíváte se na tuto zlost a na člověka, se kterým zlost souvisí. V tichosti mu požehnáte, kouknete vzhůru ke Mně a řeknete: „Můj Ježíši, tady jsem se opět poznal ve své zlobě. Dávám Ti toto negativní ovoce.“ A již, Mí milovaní přátelé, je toto ovoce od vás odebráno, a Ježíš, ho předávám ohni k očistění. Vězte: Kdo Mi na zemi zasvěcuje svůj život, tomu dávám jakoukoli pomoc, aby mu nic nebránilo při jeho službě lásky bližním a stvoření.

 

Také jakoukoli bolest, která se dere vzhůru z hlubin vaší duše, Mi dejte! Opírejte se ještě mnohem vroucněji o Mě, budete osvobozeni od všeho toho, co ve vaší duši spočívá – svobodní, abyste Mi v radosti sloužili, jak to také již děláte! To jsou dobré plody, které shromažďujete do stodoly a na které se jednou zpětně s radostí podíváte, až vstoupíte do oblastí na oné straně.

 

Stále znovu mluvím ke Svým dětem v podobenstvích, tak také k vám, Mí přátelé, abyste Mi lépe rozuměli.

 

Podívejte, v leckterém klasu je mezi dobrými zrny skrytý jedovatý námel, který otráví celý chléb. Tak se podívejte na toto tmavé zrno, jak otravuje vaši duši a táhne vašeho člověka do hlubiny. Přijďte tedy se vším, co vámi hýbe, ke Mně a nemyslete si: „Ach, Otče, už tak často jsem k Tobě přišel s tímto problémem, který se sebou táhnu, že už si vůbec netroufám Tě s těmito starými historiemi obtěžovat.“ Odpovídám ti, Mé dítě: „Podívej, jakkoli často ke Mně přijdeš, miluji tě, a p o t ř e b u j i tě.

 

Kdysi jsi přede Mnou stál v nejvyšší svatosti před svatou pecí, sklonil jsi svou hlavu a řekl jsi: „Chci Tě následovat, ó můj Ježíši, chci jít na zem a sloužit Ti tam dole se vší svou silou a silou přebývající v synovi, dceři.“ Požehnal jsem vám, tobě, Mé dítě. Nadále svítí i v pozemském šatě kříž na tvém čele. Označuje tě jako zrozeného v nebi, a přesto jsi člověk, jako jsou i všichni ostatní lidé, a musíš bojovat a zápasit s nespravedlnostmi pozemského bytí.

 

To a ještě mnoho dalšího jsem vám předpověděl. Nešli jste slepě do lidského šatu. V hodině ticha si představte, jak jste v nebeském světě stáli přede Mnou,  jsem vás po požehnání vzal na Své srdce a řekl jsem: „Kéž Můj synu, Má dcero, nikdy nezapomeneš, že tvůj domov je nebe a že v sobě neseš svaté dědictví božského bytí dítětem. Ano, položil jsi Mi je k nohám, aby sis je na zemi opět vydobyl a přinesl Mi je jako oběť.

 

Láska, která je v nebi doma, prozařuje každou bytost s pro vás nepopsatelnou silou a nádherou. Tato láska vás prozařuje i v lidském šatě, jen tuto lásku nedokážete pojmout, proto ji oslabuji. Jakou roli hrají jednotlivé inkarnace na pozadí této všezahrnující lásky, ve které stojí jeden za všemi a všichni za jedním? Minulost, přítomnost, budoucnost jsou nic proti věčnosti, ve které vládne láska.

 

Ježíš, Jsem pro vás tuto cestu prošel před vámi. Vím o těžkostech na zemi. I nyní jdu s každým jedním z vás po jeho životní cestě jako jeho dobrý Přítel jemu po boku. Učím vás lásce k minerálům, k říši rostlin a zvířat, k přírodním bytostem, protože tato láska je ještě jednoduchá, neboť zde přichází ještě málo nebo vůbec žádná negativní rezonance. Přes tuto lásku stoupáte vzhůru po nebeském žebříku. Krok za krokem vrůstáte do lásky ke všemu.

 

Láska ke všemu není mé privilegium, nýbrž je privilegium nás všech. Z lásky jste se zrodili, korunovaní milosrdenstvím, obaleni mírností, pokorou, trpělivostí, ale i pořádek, vůle, moudrost a vážnost jsou Mým dětem vlastní. Ale největší z toho všeho je láska. Když usilujete o lásku, stále znovu žehnáte těm, se kterými nekmitáte v lásce a harmonii, tak se tato láska rozšíří.

 

Je to božský zákon, že láska proměňovaná ve skutek neroste o násobky, nýbrž roste potencionálně. S každou myšlenkou požehnání je potenciál vaší lásky výrazně zvýšen. Po nějakém čase půjdete ulicemi tohoto světa a k vašim bližním bude kmitat láska, láska, která není z tohoto světa, nýbrž je láskou nebe, všeláskou. Nekmitá ale jen k vašim bližním, nýbrž k veškerému stvoření. S tím pak jde vhled. Náhle víte, proč se vaši rodiče, vaši učitelé, vaši přátelé chovali tak či onak. Kromě toho se díváte do nitra všech těch lidí, kteří vás potkávají a ke svému žehnajícímu pozdravu připojujete ještě zdraví, zdraví pro tělo a duši.

 

Nemyslete si ale, že pak budete po zemi chodit jako dokonalé bytosti. Budete stále znovu padat do starých vzorců chování, vzorců chování, které vám nechávám, abyste se pyšně nevyvyšovali nad své sourozence, a ponecháte si i některé slabosti a chyby, které jste si osvojili ve svém životě. Důležité pro vás je, že přesto i tehdy ke Mně vždy znovu přijdete a řeknete např.: „Ach Pane, myslel jsem, že jsem toho starého Adama svlékl, a přitom ho stále ještě sebou vláčím. Pomoz mi prosím, abych ho mohl alespoň částečně svléknout!“

 

Cítíte lásku, která skrze Mé Slovo do vás září? My oba, ty, Mé dítě, a , jdeme společně po pozemské cestě, co tě ještě může skličovat? Mé milé, ciť Mě, jak stojím před tebou! Ještě jednou tě vybízím, polož svou těžkou hlavu na Mé rameno a vyplač se! Jsem Přítel po tvém boku.

 

Nyní se vracím zpátky ke školení. Časy se změní. Nejsem Bůh, který vás chce strašit. Ne, Jsem Bůh lásky, Jsem Jediný Samotný Vládce nebe a země, a Mé žezlo je láska.

 

Když v dřívějších dobách proroci varovali, tak to bylo jiné než dnes. Mluvil jsem skrze ně v době zadávání příčin a varoval jsem před následky. Vy ale stojíte již uprostřed následků vámi zadaných příčin, tak vám mohu, jako milující Otec, jen dodávat odvahu a dávat vám naději. Není dost hrozné to, co vidíte kolem sebe, jak se např. vzpínají elementy, země se devastuje a mnoho dalšího? Měl bych tu jako váš Bůh a Pán k tomu ještě přidat – jak říkáte? Ne. Utěšuji vás uprostřed těch hrůz, které se všude na zemi dějí a říkám: „Já Jsem váš Dobrý Pastýř, vyvedu vás ze všech útrap.“

 

Proč máte probouzet lásku k minerálům, k říši rostlin, zjistíte za krátkou dobu. Neboť potřebujete stvoření kolem sebe, které se chce nejen vzepřít proti člověku, nýbrž je také připravené – když se člověk obrátí – mu opět sloužit. Pole, která již nenesou žádné plody, se mají skrze vaši žehnající lásku stát opět úrodnými. Proto se cvičte v lásce ke všemu bytí. Neboť to je předpoklad, abych vás mohl provést skrze hlad a bídu, a nikdo, kdo se o Mě pln důvěry opírá, nebude strádat.

 

Znovu vám prorokuji: Přijde doba lásky a míru – zlatý věk. Když je nouze největší, pak se bezprostředně blíží zrození nové doby. Nebojte se tedy a učte se milovat! Milujte malé stéblo trávy stejně jako strom, který nese zlatavě žlutá jablka. Vrůstejte ještě více a ještě hlouběji do lásky ke všemu bytí, abyste byli předchůdci tohoto zlatého věku! Budete přeměňovat lásku v čin a pole opět ponesou bohatou úrodu, voda bude průzračná a čistá a ne již znečištěná.

 

S požehnáním a modlitbou budete chodit po polích a budete příkladem pro vaše bratry a sestry. Oni všechno ztratili a věří, že nemohou žít bez přepychu předchozí doby. Podívají se do vašich zářících obličejů zalitých světlem a láskou a budou se divit.

 

Blízko stojí jabloň, jdete k němu, utrhnete jedno jablko a podáte ho svému sourozenci. Ten ještě nadává: „Z toho mám být sytý, z jednoho jediného jablka?“ V tichosti požehnáte a poprosíte ho: „Sněz ho, můj Bratře, má sestro!“ Toto jablko bude tak lahodně sladké, jak neroste nikde na zemi v této době. Láska a požehnání ho přivedly k plně zralé sladkosti a tímto čarovným způsobem bude váš sourozenec nasycen.

 

To byl pohled do dálky, který vám má dát naději a má vás utěšit. Říkám ještě jednou: „Nebojte se, i když přes vaše média ještě přijdou špatné zprávy!“ Nebojte se, neboť Jsem Dobrý Pastýř a Své stádo a všechny, kteří se k tomuto stádu připojí, provedu skrze všechnu bolest do království míru a lásky.

 

V nadcházející době byste se mohli ještě jednou věnovat lásce k rostlinné říši. Děkujte jablku, než ho sníte, děkujte zelenině, děkujte všemu, neboť dík je láska! Nezapomínejte, že Já, Ježíš, váš Přítel a Bratr, jdu po vašem boku a skrze těžké situace vás pronáším! Se vším ke Mně můžete přijít, a při všem vám pomohu.

 

Žehnám vám, každého jednoho z vás beru na Své srdce, když procházím kolem vašeho kroužku. Miluji tě, Můj synu, miluji tě, Má dcero!

 

Mír ať je s vámi a také se všemi, kteří Má slova čtete a zabýváte se jimi v srdci.

 

zpět