Kroužek lásky a světla Ježíše Krista
30. července 2011 v Norimberku
Božské projevení z lásky
Z věčnosti vstupuji Já, váš nebeský Otec, do prostoru a času a promlouvám k vám. Má slova zaznívají ve vnějšku, ale i ve vašem nitru. Jemně se vás dotýkají, tak jemně jako vítr, který přejíždí po harfě, neboť tak moc toužím po každém jednom z vás, po každém jednom dítěti.
Bezmezně tě miluji, Mé dítě, tebe, Má dcero, tebe, Můj synu. Putuji s tebou ulicemi tohoto světa, stále znovu pokládám něžně Svou ruku kolem tvých ramen a něžně tě tisknu na Své srdce. Když klopýtneš, tak tě povzbuzuji, abys znovu vstal a ne aby ses zdržoval u svých slabostí a nedostatků. Nezdržuj se na své cestě ke Mně tím, že se stále znovu budeš dívat na své slabosti! Podívej, Mé dítě, čím častěji své myšlenky směřuješ na chyby a nedostatky, tím více se stávají silnější, neboť skrze své myšlenky dáváš svým nedostatkům, svých chybám sílu. Věz, že myšlenky jsou tvořivé síly!
Stále znovu takto mluvím ke Svým dětem i v jejich srdcích. Tak chci i ve vašich srdcích k vám mluvit. V čase ducha mluvím s každým dítětem, neboť již nemá následovat vnější učitele, nýbrž jediného Pastýře, kterým jsem Já, svého Otce, Stvořitele, Boha, Nejvyššího Kněze, ale i svého Přítele, neboť v Ježíši jsem se vám stal Bratrem a Přítelem.
Podívejte, rychleji než si myslíte, jdou události po zemi, ze kterých je leckterý z vašich bližních vyděšený. Vy ale máte skrze Mou sílu stát jako skála v příboji a všem těm, kteří se vás ptají: „Jak můžeš zůstávat tak klidný, když se toho ve světě tolik děje?“, máte odpovídat: „Co by mě trápil svět, spočívám na srdci svého nebeského Otce. On nás provede jako Dobrý Pastýř nadcházející dobou. Vede nás na šťavnaté louky, k potoku, ano, k chladivému nápoji u pramene.“
Tato jistota, kterou vyzařujete, udělá na lidi kolem vás dojem. Začnou se zamýšlet, neboť každý z nich – i když to už je dávno – o Mně slyšel, chvíli věřil, že existuji, ale pak o tom opět pochyboval.
Proč to připouštím, že se na zemi dějí události, ze kterých mají Mé děti strach? Protože jen tehdy se probudí ze spánku tohoto světa konzumního opojení, hnání se za pozemskými poklady, místo aby se zamysleli nad tím, co není z tohoto světa, co si mohou vzít sebou na věčnost.
Tak najde mnoho Mých dětí cestu zpátky k víře. I když Mě obviňují, tak přesto to je první krok zpátky ke Mně. Pro Mě, vašeho nebeského Otce, je mnohem horší, když nějaké dítě je daleko od Mého srdce, nevěří ve Mě a popírá Mě, než když proti Mně povstává, neboť tehdy pak ve Mně musí i věřit. – Všimněte si humoru v Mém hlase!
Ať vám to ale je také hned příkladem pro to, že Já sám mám radost z dítěte, které proti Mně pozvedá zlostné slovo. Pln dobroty a vlídnosti ho hladím po jeho rozpálené hlavě a mluvím tiše pln lásky k tomuto dítěti: „Rozumím tvému hněvu, podívej ale, skrze tyto události jsi našel cestu zpátky ke Mně! Podávám ti Svou ruku a pomáhám ti z těžkostí tvého současného života. Jsem i tvůj Dobrý Pastýř, i ty jsi Má ovce, kterou chci vzít na Svá ramena, abych ji donesl domů.“ Slyší Mě Mé dítě?
V tomto čase, Mí přátelé, Mě bude mnoho Mých dětí vnímat. Ze začátku budou ještě pochybovat o tom, že to jsem Já, že bych to vůbec mohl být Já, protože ale dané dítě zahrnu láskou, která nechá jeho celé pozemské tělo se zachvívat touhou po Mně, přivine se nakonec Mé dítě ke Mně.
Vy, Mí synové a dcery, můžete skrze své myšlenky, které vysíláte do světa jako světlo, myšlenky lásky, požehnání, myšlenky míru, a především myšlenky zdraví, spolupomáhat, aby obtížná doba, která na vás nyní přichází, rychle přešla. Jste Moji pomocníci na této zemi. Každý jeden z vás si to předsevzal sloužit Mi v tomto pozemském životě jako světlo.
Jak moc toužím po každém jednom dítěti. Skutečně, nedívám se na různá náboženství, jsou nedůležitá. Nesoudím a neodsuzuji Své dítě, nýbrž Své dítě vidím vždy dokonalé. Nyní jste také krátce mluvili o tomto: Co nastane, když jeden fanatik svou smrtí strhne sebou do smrti mnoho jiných, stane se tedy mnohonásobným vrahem? Co se s ním stane?
Podívejte, stojí přede Mnou a i ti, které vytrhl z pozemského života, stojí u Mě. Nyní je ale vždycky – a to jste nezmínili – spojení mezi pachatelem a obětí. Ve světle Mé milosrdné moudrosti pozná fanatické dítě svou chybu. Láska, se kterou Své dítě zahrnu, v něm nechá zákon: Nezabiješ! probudit v plné síle. Neboť kdo jedná proti tomuto zákonu, ten se prohřešuje proti lásce, proti životu, kterým jsem Já, a který onen atentátník uloupil svým bližním. Nyní mu bude dána možnost poprosit o odpuštění ty, které sebou strhl do smrti. Když to udělá, tak je učiněn první krok směrem k lásce.
Ale i ti, kteří byli vytrženi ze života, mu musí odpustit. Když mu odpustí, tak i oni učinili první krok ven ze stávající karmy směrem k lásce. Když mu neodpustí, může se stát, že se vrhnou do další inkarnace, kdy bude zase stát skupina těch, kteří byli násilně usmrceni, proti tomu, který je násilím vytrhl ze života. Nebudou vědět, proč v sobě nosí tolik zloby proti němu, kterého potkávají v obnoveném životě. Tak může nastat nekonečný řetězec příčiny a působení, pokud tento řetězec nebude přerušen skrze lásku.
Nejste zde dnes sami, neboť tím, že jste toto téma zmínili, rozšířili jste kmitání a na této úrovni kmitání sem pachatel i oběti přišly jako duše. I oni slyší Mé Slovo. – Tak vám říkám: „Proste o odpuštění a odpouštějte si navzájem!“ To je láska, která přetrhne řetězec příčiny a působení a také přináší věčný mír, takový mír, který v tomto okamžiku obzvlášť silně pociťujete. Podívejte, jsou zde shromážděni lidé, kteří ve svých srdcích nesou mír, a když ne, přesto se neustále o mír ve svém okolí snaží.
Podívejte se na světlo míru, vy, Mé děti – duše, jak do vás chce proniknout. Ještě jste ale opancéřováni nenávistí, vztekem, zlobou, záští. V každém z vás ale hoří Můj plamen lásky, neboť láska je život a váš život je věčný. Lidské bytí je krátké, může ale také trvat věčnost, když nepřetrhnete řetězec karmy. Přijměte tedy světlo míru! Nechte je zářit ve svém nitru! Položte zlost, vztek, nenávist do misky, kterou vám nyní podávám! Buďte milosrdní! Odpusťte tomu viníkovi, který vás prosí o odpuštění a budete volní, abyste se Mnou, vaším Pánem a Bohem všech náboženství, putovali do světlejších úrovní, k věčnému domovu. Žehnám vám, Mé děti – duše!
Nyní se opět obracím k vám, Mí synové, Mé dcery, Mé velmi milované děti. Mluvili jste také o tom, jak blízko vám chci být, že byste se Mnou, vaším Bohem a Otcem, mohli žertovat a smát se jako s dobrým Přítelem. Usmívejte se i nad svými chybami a slabostmi! Odložte veškerou zarputilost, táhne vás jedině dále do hlubiny! Usmívejte se nad svým člověkem! Vnitřně jste přece Mé dokonalé stvoření, Duch z Mého Ducha, tak vás vidím, a z tohoto hlediska se můžete také usmívat nad svým člověkem, když vždy znovu zakopává o ty samé chyby a slabosti.
Když se budete nad sebou usmívat a ne se pokaždé znovu na sebe zlobit, pak vám slibuji, že za krátký čas, za pár měsíců, své slabosti ztratíte až na malé zbytky – slyšte nyní opět Můj humor – které si uchováte až do konce svého života na této zemi, abyste nepadli do pýchy a nepovyšovali se nad své sourozence.
Tato chyba, Mí milovaní, je ta nejhorší, neboť staví obrovské zdi mezi Mne, vašeho Otce, a vás, Mé děti [řečeno velmi smutně]. Pýcha se může stát nepřekonatelnou pevností. Proto se sklánějte před každým bratrem, před každou sestrou a zůstávejte v pokoře! Tak jako jsem Já, jako Ježíš, myl Svým učedníkům nohy, tak se máte i vy – viděno obrazně – hluboce sklonit a být vděční, že můžete a smíte svému bratru, své sestře sloužit.
Říkám vám, Mí věrní, skrze světlo, které vyzařujete, sloužíte svým sourozencům v hluboké lásce, když si ale jeden z vás myslí, že je více než ostatní nebo výše postavený než ostatní, kteří přece vůbec nemají tušení o Bohu [pyšně vysloveno]. Slyšte skrze Mé Slovo, co toto znamená! Pýcha! Já jsem posel světla, zářím daleko, co jste vy? Vy jste ještě ani nezačali vysílat malinké světýlko [tvrdý a pyšní hlas]. Jak hluboký je pád dítěte, které takto smýšlí!
Dítě, které se v lásce sklání před každým jiným sourozencem a v tichosti sourozenci děkuje, že mu pomáhá k tomu být světlem na zemi, takové dítě putuje v Mých stopách. Dám vám příklad pro lepší porozumění: Sourozenci, který za vámi bezradný přijde, můžete myšlenkami, které vám vložím do srdce, pomoci skrze rozhovor na cestě, aby opět našel naději a odvahu k dalšímu putování, i když je údolí ještě tak hluboké. Posílejte k tomuto sourozenci nejvroucnější, pokornou a zároveň vděčnou lásku, že jste směli pomáhat, protože Já, váš nebeský Otec, jsem skrze vás působil – tehdy jste v pokoře. Vidíte sice těžkosti tohoto sourozence, neradujete se ale, že sami žádné těžkosti nemáte. Rozumějte tomuto jemnému rozdílu. Tímto způsobem vás nabádám. Buďte pro Mě světlem na zemi, buďte ale světlem v hluboké pokoře!
Ve vaší zemi začínají prázdniny, leckdo z vás odcestuje nebo najde také více času k putování přírodou doma. Nechte Mě jít s vámi! Každého jednoho z vás chci v této době zdánlivých prázdnin duchovně prozářit, zvednout ho na vyšší rovinu, abyste ještě více, díky tomu, že jste posíleni, mohli světu dávat lásku, mír, požehnání a zdraví. Máte se stát schopnými přijímat více Mého záření! Ciťte, jak jdu nyní ke každému z vás, pokládám mu Svou žehnající ruku na hlavu a dotýkám se ho tiše v srdci, ještě jednou tak, jak jsem to již jednou řekl: Jako vítr, který přejíždí po harfě, tak jemně se dotýkám každého jednoho z vás.
Pojď, Mé dítě, pojďme společně spojeni v nejvroucnější lásce putovat nadcházející dobou. Podívej, Já jsem ti tak blízko jak nic jiného a nikdo jiný ti nemůže být blízko. Jsi zabalený do Mé lásky. Má dobrota tě prozařuje a Mé milosrdenství tě nese jako Mou velmi milovanou ovci na Mých rukou. Ano, skutečně, chci vás pronést nadcházejícím časem, chci takto od vás odebrat leckterou bolest, abyste se nadechli, poznali Mou zářící sílu z Mé tvořivé síly, která k vám proudí a vyrovnává cestu od vašeho člověka k vašemu skutečnému bytí, duchu ve vás.
Duch nepadl. Váš duch spočívá na Mém srdci a byl tam vždy a i vždy bude. Padlo vaše vědomí, které se pevně položilo kolem tohoto čistého ducha a vytvořilo tak duši. Své vědomí jste jako paprsek vyslali, jak jsem vám to již líčil ve školeních, ze slunečního světla, kterým jsem Já, a tento paprsek prolétl stvořením a stával se stále temnější a temnější, čím více se vzdaloval od světla a tím stvořil i temnotu.
Nyní je ale doba obrácení, návratu domů. Všechny Mé děti jsou burcovány, neboť Má touha po každém jednom dítěti způsobuje události, které na vás přicházejí. Nebojte se ale, nýbrž se otevřete Mé blízkosti! V ní s vámi budu putovat následujícím časem a daruji vám mnoho milostí. V cítění Mé blízkosti se rozšiřuje vaše nitro pro Mé síly, které do vás září a které vám umožní být v budoucnu v pokoře ještě více světlem a být ještě větším světlem.
Až bude po této mimořádné době milosti, kterou nazývám vaším časem prázdnin, tak se může stát, že opět zase jednou spadnete zpátky do starého rytmu. Usmějte se pak nad sebou, okamžitě se zase přimkněte ke Mně a budete mít přístup k síle, kterou jsem vám ve větší míře dal. Jděte tedy v radosti do nadcházející doby a důvěřujte Mi, svému Dobrému Pastýři, který vás jako Svou velmi milovanou ovečku nese na rukách, když by to někdy tu a tam mělo být pro vás těžké.
Tak vám žehnám zde v tomto kroužku, Mí synové, Mé dcery, ale i vám, kteří Mé Slovo čtete. Chytněte se Mé natažené ruky a putujte se Mnou následující dobou prázdnin od býti člověkem směrem k vaší božské, uvnitř přebývající podstatě, duchu ze Mě!
Amen.
Božská léčící meditace skrze lásku
Mé milované děti, Má Svatá síla je uprostřed mezi vámi. Pojďme v myšlenkách společně putovat.
Vidíme před sebou horu a všichni jsme vybaveni pevnými botami, dobrým oblečením proti větru a špatnému počasí, ale i ruksakem. Na našem duchovním putovaní znamená ruksak to, co každý mezi vámi ještě sebou táhne životem. Schválně jsem řekl „ještě“, neboť Já, váš Spasitel, chci od vás odebrat tuto tíhu, aby se tím vaše cesta po zemi ulehčila.
Putujeme vzhůru nejprve po měkké louce. Vidíte u svých nohou moře květů a radujete se z této pestré rozmanitosti a rozličnosti světa rostlin. Vidíte také jak motýli zlehka poletují z květu na květ a myslíte si: „Ach Otče, kdybychom tak byli jako ti motýli a mohli se lehce vznášet.“ To můžete, neboť všechno, co vám leží jako břemeno na ramenou, můžete předat Mně, vašemu Otci, ale i Spasiteli.
Louka přechází v úbočí, které prudce stoupá. Vlevo a vpravo vidíte ležet podél cesty kusy skal. Představují břemeno, které zde leckteré z Mých dětí na předchozích putováních odložilo. I vy zde můžete odložit náklad. Proto nyní jdu ke každému, dobrotivě se mu dívám do očí a natahuji Své ruce: „Pojď, Mé dítě, dej Mi svůj ruksak!“, a vy Mi podáváte své břemeno. Otevírám zapínání vašeho ruksaku a objevuje se menší nebo větší, u některých ještě větší, šedivý kámen. Vyndavám ho z ruksaku a odkládám na kraj cesty. Pak vám podávám tento ruksak zpátky a vy si jej s radostí opět berete na záda.
Tíha se zmenšila, i když břemeno není ještě zcela pryč, přesto to, co vás táhne do hlubiny, je tíha bytí člověkem, a tuto tíhu vám chci odebrat a také jsem ji odebral. Odlehčeně nyní kráčíte dále po cestě, vstříc vrcholu. Pozorujete přírodu kolem sebe, květiny jsou za vámi a před vámi je krajina ozdobená mnoha barevnými polštáři rostlin. Myslíte si: „Chlad způsobil, že jsou květiny na louce malé, a tak se polštáře květů tisknou k zemi a vítr je jemně čechrá.“ Jsou ale zrovna tak nádherně barevné jako ty na té louce za vámi.
I když je cesta prudká a vy stále znovu musíte dělat malé přestávky s odpočinkem, přesto jste plní radosti, neboť Já, váš Spasitel, jdu přece s vámi. Nyní po serpentině kroužíte kolem vrcholu hory a před vámi leží temně modré jezero. Slunce Mé lásky září z duchovního nebe a Já vás tiše prosím s otázkou: „Nechcete se u tohoto jezera osvěžit? Jste unavení z cesty, pevné boty jsou těžké. Mé slunce vás hřeje, nepotřebujete tu bundu.“ A vy si zouváte boty a bundu odkládáte vedle. Zbavujete se i svých ponožek a ponořujete své nohy do studené vody. – Je skutečně velmi studená! – Pane, jak ledové je toto horské jezero“, říkáte, „nemůže ho Tvé slunce lásky ohřát?“
Já odpovídám a každé dítě Mě slyší ve svém srdci: „Mé dítě, Mé slunce lásky září a chce ohřívat, ale protože máš svou svobodnou vůli, musíš se otevřít i tomuto slunci, neboť jedině tehdy tě může Mé slunce lásky zahřát. Jezero je jen symbol pro chlad, který i ty někdy cítíš ve svém srdci, chlad této země. Je to chlad, se kterým lidstvo zabíjí zvířata, chlad se kterým se přechází s pokrčením ramen kolem hladovějících, chlad válečných střetů a mnoho dalšího. A ty nerozumíš, Mé dítě, proč je na této zemi tak chladno a proč se tento chlad ukazuje i ve tvém srdci, někdy i tvým tělem přejde tento chlad?“
Ještě jednou: Je to chlad této země a přece je tato země stvořena k vykoupení Mých dětí, neboť odsud mohou nastoupit cestu domů. Podívej, skrze zimu se v nich probudí touha po teple a v okamžiku, kdy se tato vnitřní touha probudí, dostihne jejich srdce první paprsek slunce a oni se začnou zahřívat a vidí jinýma, ano bdělýma očima, co všechno se děje na zemi. V budoucnu jsou posedlí přáním prozářit všechno teplem Mého slunce lásky. Když se vašeho srdce chopí chlad – obrazně řečeno – pak posílejte lásku, mír, požehnání a zdraví do světa!
Přání zahřát zemi se nyní probouzí s takovou mocí a silou, jakou jste doposud ještě nikdy nepocítili. Jezero již není nadále studené, stává se teplým, omývá vaše nohy. Roztahujete se a voda vám sahá až ke kolenům. Kalhoty si vyhrnujete nahoru. Nejraději byste se celí ponořili do této vody a Já vám říkám: „Proč to neuděláte?“, vy odpovídáte: „Pane, máme strach, že pak budeme mokří a budeme pak ještě víc mrznout.“, a Já odvětím: „Máte tak málo důvěry?“ Usmějete se a jdete ve svém oblečení, tak jak jste, do této vody. Položíte se na hladinu, roztáhnete ruce, voda vás nese a omývá vaše tělo.
Proudí od hlavy až k nohám – cítíte to! Je to Má láska, která nyní vámi proudí a přináší vám uzdravení. Uzdravení od chladu země, uzdravení pro vaši duchovní cestu, uzdravení od tělesné bolesti a mnohého utrpení. Mé zdraví působí! Buďte trpěliví, když se to nestane okamžitě a vaše obtíže okamžitě neodejdou! Říkám vám: „Jste zdraví!“ Než Mé Slovo zcela a úplně obsáhne vašeho člověka, přejde tu a tam ještě trochu času, než s radostným srdcem budete moci říct: Ano, můj milovaný Spasiteli, Ty jsi to řekl: jsem zdravý, a nyní jsem zdravý!“
Má láska vás zcela a úplně obsáhla, proniká nejen vaším tělem, nýbrž i vaší duší, neboť obtíže těla pochází převážně od vaší duše. Duše odevzdává své břemeno lidskému tělu, a člověk nese utrpení a bolest. Má láska nyní proudí vaší duší, myslíte na Mé projevení o roztržení řetězce příčiny a působení a říkáte: „Ano, Pane, přetrhávám řetězec, má duše je volná.“ Jásáte a blaženě vystupujete z horského jezera.
Díváte se na sebe, nejste mokří, jste suší. Vítr v této výšce vás mocně ovívá a vy jste udivení, že žádné mrazení nerozechvívá vaše tělo. Podíváte se na Mě a víte, že tento vítr províří vašeho člověka, chce vymést všechno staré, aby nový člověk se Mnou nyní pokračoval v cestě. Kříž na vrcholu není již daleko, ještě krátké stoupání. Potíte se námahou. Ale nakonec je kříž dosažen! Zářící radostí ho objímáte a jedna jediná myšlenka prochází vaším srdcem: „Ano, Otče, pro Tebe!“
Díváte se nyní z této vyhlídky dolů na svou životní cestu a jste připraveni vzít štěpinu z kříže na svá ramena a nadále na své cestě na zemi působit jako zářící světlo. Ještě jednou řeknete: „Ano, Otče, pro Tebe!“ Zlatý paprsek světla Mé Božské milosti a milosrdenství a lásky sestupuje do vašich srdcí a i když nyní leží na vašich ramenou štěpina z kříže světa, přesto se cítíte svobodní a čerství.
S lehkýma nohama putujeme zpátky k vašemu pozemskému místu určení. Jste zdraví na duši, to je to nejdůležitější! Pokud tělo ještě není úplně zdravé, tak mějte trpělivost a myslete na štěpinu! I ta bude stále lehčí a lehčí, neboť čím Jsem vám blíže, až po vroucí spojení mezi Otcem a dítětem, tím méně cítíte štěpinu na svých ramenou.
Mé požehnání, Mé zdraví je s vámi. Jdu po vašem boku k vašemu pozemskému místu určení, kde spojeni spolu navzájem pokračujeme ve vaší pozemské cestě.