Tichá radost

Poselství - duben 2015

Poselství - duben 2015

zpět

 

 

 

Kroužek lásky a světla Ježíše Krista

 

25. dubna 2015 v Norimberku

 

 

 

Setkání společenství v mystice lásky k našemu Pánu Ježíši Kristu.

Následně po hlubokém odevzdání se našemu nebeskému Otci vysvětlujeme, jak naslouchat Jeho Slovu, které je v každém dítěti a jak rozvíjet dar léčení.

 

 

Božské projevení z lásky

 

, Ježíš, jsem uprostřed mezi vámi a otvírám trochu váš duchovní pohled, abyste si vy, Mí synové a dcery, uvědomili, že nejste jen člověk, nýbrž uvnitř ryzí duch. Stvořil jsem vás a vy jste šli z výšin k hlubině, abyste v lidském šatě sbírali zkušenosti a zároveň byli na zemi jasně zářícím světlem.

 

Nyní vás vedu do meditace: Jste ještě v nebesích. Každý stojí přede Mnou a říká: „Otče, chci Tě následovat a také jít na zem, abych přinesl světlo na zem. Ó Otče, dej mi prosím Své požehnání pro mou cestu!“ vám vážně a přesto láskyplně odpovídám: „Mé dítě, mám radost z tvého rozhodnutí, ale podívej, cesta není lehká. Díval ses na Mou cestu přes Golgatu a i ty, Mé dítě, půjdeš přes svou osobní Golgatu a život na zemi budeš procházet v bolesti. Útěšně ti ale říkám dále: „Budeš ale zažívat i mnoho radosti a lásky.“

 

Maluji ti na čelo kříž následování. „Mysli na to, Mé dítě, že jsem stále u tebe, v tobě přítomný a že potřebuješ se jen obrátit dovnitř a jsi doma, ve věčných nebesích. Kříž svítí na tvém čele a vždy znovu ti bude pomocí, když zoufale budeš procházet temnotou na zemi.“ Ty skláníš svou hlavu a tě ještě jednou jemně hladím po hlavě a ty, Mé dítě, opouštíš nebe. Již se nedíváš zpátky, nýbrž putuješ přes mnoho rovin stále hlouběji a hlouběji. Nebe mizí, je temněji a temněji, a bázlivě a přesto statečně putuješ do hlubiny.

 

Děťátko se narodí, ještě je vyčerpané z námahy, ale první úsměv se již mihne po jeho tváři. Cesta po zemi začíná. Děťátko si ještě pamatuje na nebe. Vždy tehdy, když se se zavřenýma očima usmívá, mohou rodiče poznat, že se mu ještě zdá o věčném domově. Ale velmi brzy pozná dítě svou pozemskou matku a svého pozemského otce a probudí se pro život na zemi.

 

Mé věrné stádo, díváte se zpátky na svůj život, tak daleko zpátky jak si můžete vzpomenout, a vidíte dosavadní cestu, kterou jste již ušli, abyste jednou opět stáli přede Mnou a mohli říct: „Otče, je hotovo, následoval jsem Tě a snažil jsem se být světlem na zemi, ale ne vždycky se mi to podařilo.“

 

Nyní se díváte na své současné těžkosti a na cestu, kterou ještě musíte zvládnout, a již nyní jste někdy unavení z boje. Slyš Mé božské Slovo v sobě, Mé dítě! „Necítíš Mou ruku, jak spočívá na tvé hlavě? Připomínám ti Svá slova, která jsem ti kdysi řekl! Podívej, jsem vždy u tebe a pomáhám ti. Sám jsi si cestu vybral, se všemi těžkostmi, které v minulosti a i nyní jsou na cestě ke zvládnutí. Věz, čím větší jsou těžkosti, tím větší bude také tvá radost, Mé dítě, až cestu po zemi dokončíš a budeš blaženě spěchat do Mé náruče.“

 

Moji milovaní synové a dcery, vaše cesta je ještě poměrně jednoduchá, protože žijete v bezpečné zemi. Na začátku vašeho setkání jste mluvili o utečencích, o nouzi, která panuje v afrických zemích, o válkách, které tam jsou vedeny, ale i o pronásledování křesťanů. K tomu vám stále znovu říkám: „Nesuďte, neboť kdysi i křesťané pronásledovali jinověrce!“ Nakonec skrze uprchlíky vznikne mír mezi náboženstvími, záleží na vás, Moji milovaní, jak se budete vůči uprchlíkům chovat.

 

Budu vám vyprávět jeden příklad: Z daleké země utíká do vaší země otec rodiny, který se musel bát o svůj život. Dostane azyl a je přijat v uprchlickém domově. Obyvatelé obce se příkladně starají o lidi v tomto domově. Zvou své bližní k sobě na kávu a koláč a dívají se, jak by mohli těm jednotlivým pomoci. Jsou to křesťané, kdo se dojemně stará o uprchlíky. Vzniknou přátelství a i onen otec se seznámí. Je muslim a pozná, že křesťané radostně proměňují lásku k bližnímu v čin.

 

I on uzavírá přátelství. Čas plyne, stěhuje se do bytu a pracuje s mnoha přesčasy, aby si vydělal nejen na své živobytí, nýbrž aby pomáhal i své rodině v dáli. Snaží se je přivézt za sebou a jeho přátelé se strachují a doufají s ním, ano, podporují ho i u úřadů. Uplyne mnoho let, ale pak dostane konečně německou státní příslušnost a může přivézt za sebou svou ženu a své děti. Rodina je opět pohromadě a jeho přátelé se s ním radují.

 

To je příklad, jak máte se svými sourozenci, kteří z různých důvodů museli utéci ze svého domova, zacházet. Jsou to vaši bratři a sestry, neboť všichni jsou Mé děti, jedno k jakému patří náboženství. Všechno lidské myšlení se streachem před vším cizím má být proměněno v lásku k vašim bližním.

 

V každém náboženství se učí lásce. A stále znovu odkazuji na přikázání, ve které všechna ostatní přikázání, která jsem kdysi Svému národu dal, ústí:

 

 

Miluj Boha nade všechno a svého bližního jako sám sebe.

 

 

Proudy uprchlíku, které nyní zažíváte, vám mají pomoci k poznání – abyste poznali, že v každém člověku, jedno k jakému patří náboženství, plane Má božská jiskra a že stále platí Mé přikázání lásky a ne hodnocení a odsuzování.

 

Také jste mluvili o tom, jak již jednou proudy uprchlíku zaplavily vaši zemi. „Ano“, říkáte, „to byli Němci!“ Ale i tehdy se na ně domácí dívali jako na cizí vetřelce, a měli ty samé obavy, jaké dnes vůči uprchlíkům máte vy. Všechno, Mé milované děti, má hlubší smysl, a ten vám nyní kladu na srdce: Všichni lidé jsou Mé děti. Postupně jsou hranice mezi nimi odbourávány.

 

Nenávist vůči cizímu a jiné víře se musí rozpustit, jinak na této zemi vybuchne ještě více sopek. Vše je spolu navzájem spojené. Rozumějte hlubšímu důvodu, proč se země otřásá a z nitra stoupá vzhůru oheň! Uklidněte svou matku zemi, tím že kolem své zeměkoule budete posílat lásku ke všem národům, ke všem svým sourozencům! Nechávejte lásku proudit také do země a buďte si stále více vědomi toho, že všechno, co se děje, spočívá na zadaných příčinách!

 

Radujte se z jara, radujte se z přírody, z bohatých květů, radujte se ze všech zvířat, radujte se i ze šneků, kteří chtějí sníst váš salát! Všimněte si nyní Mého úsměvu!“ Neděje se nic, co by vás nemohlo školit v lásce. Se zelení a rozkvetením ve vašich zeměpisných šířkách se má také vaše nitro zazelenat a rozkvést v novém jaru. Když stojíte ve všedním dni s vašimi obvyklými těžkostmi, tak se na okamžik zastavte a nechte své srdce rozkvést v lásce! Možná se vám pak podaří tu nebo onu těžkost zvládnout lehčeji. Když budete znovu stát před tím samým problémem, tak budete čerpat ze svým vnitřních sil a nebudete již jednat lidsky, nýbrž tak, jak by jednalo dítě Boží. Mějte ale nicméně trpělivost sami se sebou, jako mám trpělivost s vámi.

 

Přes den buďte stále znovu spojeni se Mnou v krátké modlitbě, neboť tím se berete z lidského do svého duchovního bytí, a všechno, co jste si předsevzali, se vám bude dařit lehčeji. Vaše nitro skutečně rozkvétá přesně tak, jako jaro ve vnějšku.

 

Žehnám vám, Moji synové, Mé dcery, a jsem a zůstávám ve Své všudypřítomnosti ve vás a u vás. Nechte také léčící síly, které jsou skrze Mě do vás vloženy, téci ke svým bližním, ale i k vaší matce zemi a ke všemu, co na ní nebo v ní žije.

 

Amen.

 

zpět