Poselství z 24. listopadu 2007
Meditace:
Milí bratři a sestry, půjdeme teď spolu do ticha. Několikrát se hluboce nadechneme a vydechneme, než se náš dech uklidní a naše srdce bude tlouct pomalu a jemně.
Všechny myšlenky, které ještě přicházejí, zase vydechujeme a necháváme je, ať od nás ustoupí. Ještě slyšíme zvuky, které zní k našemu uchu v místnosti a z venku, a také těch se zbavujeme.
Jsme pohrouženi do svého nitra a hledáme vchod k našemu srdci. Vidíme velkou bránu. Srdce se roztahuje a brána se otevírá. Jsme přitahováni nepopsatelným světlem, které je nejčistší láskou.
Vstupujeme do komůrky našeho srdce, která je obklopena sklem, a stovky svící, hustě při sobě, rozzařují tuto místnost. Naše touha nás táhne do středu místnosti. Sedáme nebo klekáme si tam. Obklopuje nás láskyplné teplo. Cítíme se v bezpečí a vstupuje do nás hluboký mír, mír se všemi a vším, co se nás venku ve světě dotýká.
Před skleněnou kopulí začíná pršet. Kapka za kapkou stékají po skle a v každé kapce se odráží světlo svíček ve všech barvách duhy. Každá kapka duhy je zázrakem krásy, světla a barvy. Jsme fascinováni podívanou, kterou díky tomuto dešti zažíváme.
Zavíráme své oči. Vidíme, jak zářící kapky proudí do našeho těla. Nebeská vlhkost chce očistit naše cévy, lymfatické dráhy a všechny naše buňky. Ale na mnoha místech je proud přerušen a nebeská voda se hromadí tak dlouho, než se zúžení rozplyne a déšť se může roztéct do malinkých vlásečnic.
Cítíme očistu, která probíhá v našem těle. A děkujeme našemu nebeskému Otci za milostivý dar, který nám dává. Skutečně, Bůh je nejlepší lékař a léčitel!
Pociťujeme nyní zcela silně nebeské světlo lásky, záření ve středu našeho srdce. Láska nás zcela objímá a proudí do nás hluboký mír, mír, který jsme ještě nikdy v této intenzitě necítili.
Láska hovoří: „Otevři své oči, Mé dítě, Já Jsem tady!“ A my vidíme našeho vroucně milovaného Ježíše. Stojí před námi a roztahuje Své ruce: „Pojď, Mé dítě, do Mé náruče, jsi čisté; neboť jsi skrze sebe nechalo proudit nebeský proud, který tě v tady a teď očistil! Tak pojď na Mé srdce! Nuže pociť sílu Mé lásky, která má být také tvojí láskou.“
Blaženě se vineme do náruče Ježíše. Síla lásky našeho Pána nás objímá s takovou intenzitou, že v nás vystupuje úzkostlivá otázka: „Jsem schopen tuto lásku opětovat?“ A Ježíš nám útěšně odpovídá: „Měj trpělivost, Mé dítě, poněvadž ses narodilo z Mé lásky, budeš také ty postupně k této lásce dospívat a dokážeš ji vyzařovat s intenzitou, před níž se stvoření skloní ve stejné lásce; neboť je na čase, abyste šli cestou zpátky do otcovského domu. Tento návrat znamená: Milovat všechny a vše a tím se zase přiblížit Mému srdci.“
Ježíš nás láskyplně svírá do Své náruče, žehná nám a daruje nám sílu, moc, milovat v našem životě, odpouštět, prosit o odpuštění a trpělivě nést svůj osud.
Milovaný nebeský Otče, děkujeme Ti, že jsi nám tak blízko. Díváme se na Tvoji vznešenou tvář a víme teď, proč svíčky vyzařují tak nádherné světlo; odrážejí světlo, kterým je náš nebeský Otec. Skláníme se v hluboké úctě a s vděčným srdcem.
Nyní stojí Ježíš uprostřed této místnosti a my opouštíme vnitřní chrám světla, abychom naslouchali svatému projevujícímu slovu našeho Pána.
Projevení z moudrosti
Mí milovaní bratři a sestry, jako proud z nebes se rozlévá Má láska do vašich otevřených srdcí a pozvedá vaše vědomí, abyste se mi přibližovali více a více.
V meditaci jste přijali do svého těla energii Mé lásky, která ho očistila, každou tepnu, každou buňku. A tak se může stát a stane se také skrze vás, že Má láska očistí vaše vědomí a tím ho změní, pokud Mě o to poprosíte. Dnes bych k vám rád hovořil o vědomí.
Znáte Mé slovo, že nemocný potřebuje lékaře. Když se podíváte do tohoto slova, uvidíte v něm člověka, který – protože je nemocný nebo se cítí nedobře – hledá lékaře, v naději, že zažije vyléčení nebo zmírnění bolesti. To je konečně úkolem lékaře.
A lékař může splnit svoji úlohu tím lépe, čím více se vloží do služby svému bližnímu, čím více je jeho srdce naplněno přáním pomoci. Kdo má toto vědomí, nebude nemocného soudit podle toho, co vedlo k jeho nemoci, jaké chyby nemocný asi učinil nebo zda dokonce musí nést svoji nemoc jako vinu.
Přenesu nyní tento obraz lékaře, který tu je pro nemocné, na všechny Mé posly světla, kteří se vydali na cestu, aby přivedli zpátky do světla padlé.
Každý z vás se nachází v podobné situaci jako lékař, který léčí své pacienty z lásky. Vy všichni jste učitelé a sice v oblastech, které jste již odkryli, a jste žáky tam, kde je třeba se ještě něco naučit.
Stojíte tedy na žebříku, který sahá zcela zespodu až zcela nahoru, někde uprostřed. A k tomu vám chci dát jeden obraz: obraz žebříku do nebe. Stojí v hlubině a temnotě noci a sahá do světla nebes beze stínu.
Každý člověk a každá duše se nachází někde na tomto žebříku. Také vy, Mí věrní, kteří jste se shromáždili zde kolem Mě, stojíte někde uprostřed. Proč uprostřed? Kdybyste stáli ještě zcela dole, nebyli byste zde, a kdybyste stáli zcela nahoře, už byste tady nebyli.
Každé Mé lidské dítě má své místo na příčce tohoto nebeského žebříku a sice na příčce, která odpovídá jeho vědomí. Do té míry, tak dobře, řeknete, tento obraz známe a je to snadné pochopit. Chápete také Mé další slovo, které říkám: „Nikdo nemůže jednat jinak, než jak to odpovídá jeho vědomí“?
Všichni máte různé vědomí, vývojový stupeň, který je vám současně vlastní. Bylo mnoho cest, abyste došli k současnému stavu vašeho vědomí. Vaše výchova se také projevila, to, co jste dovolili, také to, pro co jste se dobrovolně rozhodli učinit z lásky ke Mně, a samozřejmě se projevuje také stav vaší duše, který jste si přinesli ze svého předchozího života. Toto vše vás poznamenalo a poznamenává zevnitř vaše jednání. Nikdo nemůže navenek jednat jinak, než jak to odpovídá jeho nitru. Přemýšlejte moudře o těchto slovech. Budete je moci přijmout, do té míry, jak se vás to týká; neboť se přece znáte, alespoň – slyšte Můj humor – si myslíte, že se znáte.
Celé vaše myšlení, řeč a jednání odpovídají stavu zralosti vaší duše, vašeho vědomí. Dovolíte to také vašemu bližnímu? Platí tento zákon také pro něho? Platí také tehdy, když stojí pár stupínků pod vámi na nebeském žebříku? Smí tam stát nebo by měl ve vašich očích dosáhnout alespoň stupně, na kterém stojíte zrovna vy?
Jak byste se zachovali, kdyby ti, kteří stojí pár stupňů nad vámi, na vás shlíželi, špatně hodnotili nebo vás dokonce odsuzovali – což ostatně nečiní –, protože jste ještě nedosáhli jejich stupně vědomí? Vnímali byste takové pocity jako spravedlivé nebo láskyplné, nebo by se váš člověk nebránil a řekl: „Co chceš ode mě? Nemůžu jinak, nemám ještě tvůj stupeň vědomí!“
Nyní se podívejte ještě jednou na ty, kteří stojí ve vašich očích pod vámi. Mají právo a svobodu stát na svém stupni a nemohou jednat jinak, než jak to odpovídá jejich stavu vědomí. Co z toho plyne? Že nemá smysl tak jednat, jako by byl člověk už ušlechtilý a plný lásky, jako by člověk myslel už jen pozitivně, protože by to nebyl projev jeho skutečné bytosti. Byli byste rychle prohlédnuti a nemohli byste tuto hru vydržet.
Avšak, Mí přátelé, existuje řešení a tím se vám již rozjasňuje. Zní: „Jestliže chci zlepšit své myšlení, řeč a jednání k dobrému, musím změnit své vědomí. Mám svobodu nechat to tak, jak to je, Pán mě miluje i takového. Ale jestliže chci k Němu přijít, pak Mu musím podat ruku a dát Mu možnost očistit a změnit mé vědomí.“
Když si uvědomíte toto právo pro sebe, jednak takoví zůstat, jednak se také změnit, pak musíte povolit toto právo také svému bližnímu. Stojíte všichni na pro vás odpovídajícím stupni a nikdo z vás nemůže přeskočit příští stupeň. Může ale z vlastního rozhodnutí ke Mně přijít, aby sloužil zákonu lásky, a Já mu pomůžu vstoupit na další stupínek. A on tam spočine a bude se cvičit a jeho vědomí se změní, než bude stát jistě na dalším stupínku a pak bude následovat další krok.
Mí milovaní bratři a sestry, to je evoluce, kterou vám povoluji a kterou mám povolit svému bližnímu. Když tedy zase jednou např. uslyšíte ve zprávách něco negativního, když bude řeč o lidech, kteří udělali to či ono, tak myslete na toto: Každý jedná podle svého vědomí! A jediná možnost změnit svět je ta, že se změníte, že Mi dáte možnost pracovat na vás a s vámi, takže ti, kteří stojí pod vámi na nebeském žebříku, ve vás budou mít vzor a pak se budou moci rozhodnout, zda tuto cestu také chtějí jít nebo ne.
Já Jsem láska a mám jen jediný cíl, přitáhnout každého z vás na Své srdce. Já Jsem svoboda a nic neočekávám. Stojím na vrchní příčce žebříku. Dole, Mí přátelé, jsou činné démonické síly, které vám sice slibují svobodu, které vás ale učiní otroky a očekávají nebo si dokonce vynucují poslušnost.
Pozvedněte tedy svůj pohled a podívejte se do tohoto světla beze stínu! Podívejte se na ty, kteří šli před vámi a kteří jsou na příčkách nad vámi! Vezměte si z nich – pokud je to pro vás dobré – v jednotlivých aspektech – příklad! A jestliže se cítíte jako léčitel nebo lékař nebo duchovní učitel, pak pozorujte očima lásky a svobody ty, kteří stojí ještě pod vámi a přistupujte k nim v tomto vědomí; neboť oni vás potřebují! Oni, nemocní, vás potřebují jako duchovního lékaře.
Sypu celou Svoji lásku do vašich otevřených srdcí. Jsem vám nekonečně blízko a kdo dovolí, pocítí Můj dotek a bude nepopsatelně šťastný.
Amen
Projevení z lásky
Nyní Mě nechejte ještě blíže pozorovat z Mé lásky jeden či druhý aspekt. Noste ve svých srdcích především poslední větu – vyřčenou z Mé moudrosti, ano, nechejte ji padnout hluboko do sebe: Ti kteří stojí pod vámi, potřebují vaši pomoc, vaši lásku.
Když se na sebe budete, Mí milovaní, dívat jen jedinou myšlenkou jako na výše stojící, tak už nebudete v pravé pokoře a ztratili jste stupeň vědomí, který jste eventuálně dosáhli.
Je způsobem lidí soudit a odsuzovat. Dám vám příklad, abyste Mi porozuměli:
Bylo to v době Vánoc, mnoho prosebníku sedělo na krajích cest a prosili o podporu v podobě peněžních darů. Srdce bližních jsou ve vánočních dnech otevřená a dávají rádi, také proto, aby tak uklidnili mnoho špatných svědomí. Tak se to stalo i nástroji, skrze který nyní hovořím.
Osaměle ležel v rohu cesty klobouk a jeho žebrák nebyl široko daleko vidět. V klobouku leželo už několik mincí a Můj nástroj si pomyslel: „Tak i já trochu přispěji, zda tady žebrák je nebo ne.“ A když se otočil, uviděl vysokého muže v bídném oblečení s vyzařováním, které lze těžko popsat. Krátké díky, sklonění hlavy byly jeho odpovědí.
Můj nástroj byl tak hluboce dojat, ano téměř otřesen, že nedokázal zapomenout na toto setkání, především také na pohled toho muže, který vypadal, že se dívá do nejhlubších hlubin duše. Můj nástroj vyprávěl o tomto setkání bratrům a sestrám v kroužku, a někteří spontánně odpověděli: „Ano, my víme, kdo to byl. To je muž, který bydlí dobrovolně s bezdomovci, pomáhá jim u úřadů, radí jim, naslouchá jim, utěšuje je, posiluje je. Zkrátka řečeno: „Skrze tohoto muže jde po Zemi anděl v rouchu žebráka.“
Chápete, Mí věrní, proč jsem vám tuto událost vyprávěl? Střežte se, abyste své bližní soudili a odsuzovali. Buďte opatrní; neboť příčky nebeského žebříku jsou velmi kluzké. Odsouzení vašeho bližního už není láska.
Stále se sebe ptejte, kde Jsem Já, láska! Jsem u bezdomovců nebo u bohatých? Jsem u těch, kteří Mi jsou už tak blízko nebo u těch, kteří ještě namáhavě bojují, jsou obestřeni temnotou a zoufale Mě hledají?
Rozlišujte tedy vědomí a lásku-milosrdenství; neboť ten a jen ten stojí na vyšším stupni vědomí, kdo je ve své lásce-milosrdenství u nejchudších z chudých, kdo je utěšuje, kdo jim pomáhá, kdo při nich stojí.
To, Mí milovaní vás nechá přiblížit se nebi, Mému srdci na žebříku vědomí.
Rád bych se dotkl ještě blíže způsobu, jak máte jednat s bratry a sestrami, u nichž pozorujete, že vám – ve vaší lásce ke Mně – ještě neumí porozumět. Ve svém vědomí se jim připodobňujete. Nasloucháte jim. Spojeni se Mnou cítíte, co váš bližní potřebuje jako útěchu, jako pomoc, a podáte svému bližnímu ruku, když s vámi bude chtít jít, a pomůžete mu dosáhnout dalšího stupně.
Stále znovu zdůrazňuji, že právě v současné době, v níž se dějí velké zvraty – jako např. změna klimatu –, je zapotřebí vaší lásky-milosrdenství nejvíce. Nyní jste na Zemi a nyní jdete s otevřenýma očima, s žehnajícíma rukama, milující a milosrdní po Zemi.
V průběhu dne je vám dáno bezpočet možností, abyste byli tvůrčí. Vidíte ve svém médiu televizi, jak se pohybuje z moře na pevninu tajfun. Kde jste, Mí poslové světla? S úžasem se díváte na obrázky. Slyšíte, že lidé jsou evakuováni. Proč neroztáhnete své ruce a nepožehnáte této bouři? – Máte sílu; neboť jste děti, zrozené z Mé lásky a vybavené Mým dědictvím a tím schopné uklidnit každou bouři, např. ji odvést z pevniny.
Právě slyšíte sirénu hasičského auta. Kde jsou vaše myšlenky? Posíláte nyní požehnání tomuto vozidlu, aby ti, kteří právě procházejí osudem, dostali vaši lásku? Projíždí kolem vás sanitka. Obalujete nemocného do Mého světla lásky a posíláte mu zdraví? Nebo jdete svým dnem bezmyšlenkovitě? To byly teď příklady, o niž máte v nadcházející době přemýšlet.
Nazývám vás Mými posly světla a je tím myšlen každý z vás. Čím více lásky necháte proudit, tím více Mého požehnání skrze vás bude moci proudit, tím více se rozšíří vaše vědomí do lásky.
A pak bude také uklidněno tolik temperamentu, které vámi dnes ještě prochází; neboť pohlédnete na své bližní Mýma očima a pochopíte je. Porozumíte všem svým spolubratrům a spolusestrám, které potkáte, kteří, tak jako vy, bojují o tolik, co si přejí.
Vaším přáním je přiblížit se Mi tak blízko, že My – Otec a dítě – budeme jednoho ducha. Když bratři a sestry ještě touží po pozemském majetku, tak jim porozumíte; neboť každý z vás – i když přišel shora – stál alespoň jednou zcela dole na žebříku. Také vy jste na sebe vzali dobrovolně inkarnace, abyste ztratili svoji pýchu a naložili jste proto na sebe mnoho zhouby. Také vy jste už viděli vězení zevnitř. A jiskra lásky ke Mně byla nastavena na nejnižší plamen. To leží ve vaší duši a ochraňuje vás před pýchou, která byla příčinou pádu. Ještě jednou:
Příčky nebeského žebříku jsou velmi kluzké!
Jen když budete kmitat v lásce a budete se snažit přinést vašemu bližnímu lásku a jen lásku – i když se vám to vždy nepodaří –, tak už nevyklouzne vaše ruka z Mé. Poněvadž jste vložili svoji ruku do Mé a stále znovu říkáte: „Otče, jsem Tvůj!“, bude tě láska, která kmitá mezi tebou, Mé dítě, a Mnou, uchraňovat před tím, abys soudilo svého bližního.
Ale chtěl bych vás trochu povzbudit, poněvadž Mé napomínání bylo a také muselo být velmi vážné. Dívám se do vašich srdcí a vím, že každý z vás pochopil, před čím ho chci varovat.
Mí milovaní, to vám bude přítomné vždy tehdy, kdybyste měli zakopnout a zakopnutí není vyklouznutí. Pokud snad upadnete, podám vám Svoji ruku. A když se budete snažit o poznání příčiny vašeho pádu, nepadli jste hlouběji, ale udělali jste krok dál nahoru na nebeském žebříku.
Nechejte působit Mé tvůrčí síly, které jsem do vás vložil! Jděte v této době chudé na světlo po Zemi jako Mí poslové světla a vyzařujte světlo lásky, míru, požehnání a zdraví do stvoření a ke všem svým bližním!
Ještě jednou: Čím více lásky skrze vás bude proudit, tím více se rozšíří vaše vědomí, tím více lásky budete moci přijmout a říkám vám: „Vaše síly budou tak silné, že pozvednete své ruce, požehnáním přikážete tajfunu, který se bude přes vás hnát, a on se odvrátí od pevniny a znovu se stáhne na moře.“ Když budou lijáky bubnovat na Zemi – kdekoliv – a budou hrozit záplavy, pozvednete své ruce, v lásce požehnáte a vody se zastaví.
Chápete, v jaké době žijete? Začínáte s proměnou Země v Novou Zemi, na níž bude láska a mír. Buďte si toho vědomi.
Nyní jdu ke každému z vás, pokládám Svoji ruku na hlavu Mého dítěte a žehnám mu. Pocítíte, až Budu u vás. Tak je nyní krátká doba mlčení – vnímejte!
Tak žehnám všem Mým dětem ve všech oblastech, také vám, kteří jste ještě proti Mně; také vás přivedu nakonec domů. Žehnám Svému stvoření.
Amen
Slovo z trpělivosti
Zůstaňte ještě trochu na Mém otcovském srdci, aby vás mohl naplnit proud požehnání, který jsem na vás vylil. Nechť rozjasní vaše nitro. Nechť vám připomene, že jste zářící synové a dcery.
Jdete po Mém boku. Nechejte lásku, kterou Jsem, působit ve vás a skrze vás! Doprovázím vás, jdu s vámi, s každým, krok za krokem v každém okamžiku. Pojďte, Mí milovaní, pojďte, a jděte se Mnou!
Žehnám vám ještě jednou! Žehnám všem vašim cestám.
Amen
Milí bratři a sestry,
Když jsme byli děti, vyprávěli nám, že s každým dobrým činem vkládáme stéblo slámy do jesliček, aby Jezulátko při svém narození nemuselo ležet na tvrdém.
Nyní jsme dospělí synové a dcery našeho nebeského Otce. Zapalme nyní bezpočet světel míru, lásky, požehnání a zdraví uprostřed pozemské temnoty!
Naše myšlenky se duchovně spojují, ale také činy se slévají v jednotu a vytváří kolem Země mocný proud světla.
Tak bude nastávající svátek vánoční nebeskou oslavou zrození Ježíše v nás a hodinou posvěcení ve svatou noc pro nás pro všechny.