Tichá radost

Poselství - prosinec 2004

Poselství - prosinec 2004

zpět

Poselství Kroužku Lásky a Světla z 18. prosince 2004

 

Jako nositel božské lásky jsem já, Rafael, ve vašem středu, a se mnou je u vás a při vás velký zástup andělů. Slyšte! Ochraňuji tento kroužek, který se v lásce a ve jménu našeho Otce, před nímž se v pokoře skláním, schází, abyste se spolu modlili a nesli do tohoto světa světlo.

 

Mohu vám říct, že po celém světě je mnoho takových kroužků. Není to jméno, které spojuje tyto kroužky, ale je to bytí v žité lásce. Tak jste v hodině své slavnosti po celém světě spojeni se všemi kroužky, spojeni s bratry a sestrami, kteří šli na Zem, aby zde darovali lásku, šířili mír, nechali skrze sebe zářit požehnání ke všemu životu, ke všemu bytí a nechali skrze sebe proudit blaho ke stvoření a bližním.

 

Jsem ochránce všech těchto kroužků. Střežím s velkým zástupem andělů, kteří mi byli postaveni po bok, každé setkání. Kolem vás – stejně jako kolem každého kroužku, který se schází v lásce našeho Otce – je uzavřena světelná zeď, která vás sice chrání, ale na druhou stranu nechává vyzařovat vaše světlo ven, až do hlubin temnoty.

 

Neboť skutečně, má být mír na Zemi, láska má zavítat mezi lidi; neboť je tu čas, kdy Duch našeho nebeského Otce jde po Zemi a volá domů každé Své dítě.

 

Proto jste tuto vánoční oslavu začali zcela jinak, než jste to dělali jindy, neboť jste naši světelní pomocníci na Zemi. Vnímali jste náš impulz modlit se co nejvroucněji za všechny nemocné a poslat jim zdraví a lásku. Naše radost je velká, když vás provázíme a všechny vaše myšlenky míru, lásky, požehnání, světla a zdraví neseme tam, kde je jich nejvíc potřeba.

 

Jsme jako andělé ve vašem středu a zdravíme vás, kteří jste všichni ve své nejniternější bytosti také andělé. Zdravíme vás z domova.

 

Skláním se před naším nebeským Otcem, naším stvořitelem a Bohem, a ustupuji do pozadí.

 

 

Projevení z lásky

 

Já, Otec pra, jsem ve Své moci a vznešenosti uprostřed mezi vámi. Také vy, Mí synové a dcery, vyzařujete ze své nejniternější bytosti světlo a vznešenost. Nedívejte se na své tělo, které je slabé.

 

Oslovuji tě, Můj milovaný synu, který statečně neseš svůj osud. Pokládám Svoji ruku na tvoji hlavu a Má síla, Mé požehnání tebou září. Podívej, až jednou zavřeš oči pro tento svět, otevřeš je pro slávu nebe; neboť neneseš utrpení jen za sebe, ale byl jsi připraven vzít na sebe kříž také za jiné. Daruji ti Svoji sílu, abys naplnil toto pověření, které jsi dobrovolně přijal.

 

Mí synové a dcery, Má radost je s vámi. Každého z vás jsem v uplynulých týdnech pozoroval. Víte, kolik lásky-milosrdenství jsem skrze vás mohl zářit? Znáte Mé projevení z meditace lásky-milosrdenství, v níž jste naplnili nádoby láskou-milosrdenstvím. Jakkoliv často je budete vylévat, nikdy nebudou prázdné; a vy duchovně ponesete nádoby tak dlouho, dokud nezavřete své pozemské oči.

 

Každý z vás se stále znovu v hluboké lásce ke Mně snažil odebrat z hektiky této doby, aby rozléval po stvoření lásku-milosrdenství a především mezi Mými dětmi.

 

Pochopili jste, co znamená, že Já, stvořitel, že Já, Bůh, jsem se narodil v chlapci na Zemi, v chlapci, v němž byla celá hojnost božství, kterým Já jsem. Pohlédněte do vesmírů, do nekonečných dálek hvězdného nebe a dále do sfér – 7 x 7, 49 – a pak pomyslete na stvoření v nebeských dálavách. Mí milovaní synové a dcery, všechno toto jsem stvořil, vám pro radost, vám, Mému lidu dětí, který se Mi zase měl darovat ve svých dílech.

 

Když nyní zaměříte myšlenky z dálek stvoření na onu událost v Betlémě, na dítě v jesličkách, v němž pobývalo celé božství, pak vytušíte hloubku této události, kterou v její celistvosti, i když zase budete doma, nikdy plně nepochopíte.

 

Také toto dítě šlo těžkou cestu zrození. Zrození není pro žádné dítě lehké, je namáhavé. Ale Já jsem se chtěl rovnat Svým dětem na Zemi, proto jsem také zvolil tuto cestu, abych mohl být Svým dětem bratrem.

 

Někteří z vás stáli jako andělé kolem těchto jesliček a jiní šli stejnou cestu na Zem o trochu dříve či později, přes tělo matky, abyste Mě doprovázeli jako učedníci. A jiní mezi vámi zase byli v prvním zástupu křesťanů, kteří z lásky ke Mně na sebe vzali smrt, poněvadž věděli: Já jsem smrt překonal. Neexistuje smrt, ale jen život; neboť jsem položil cestu světla, most do věčného domova.

 

Podle chápání a také učení před Mojí cestou po Zemi znamenala smrt bloudění duší v temnotě a smutku nebo vstup do velkého nekonečného nic, které by bylo znamenalo rozplynutí Mého stvoření. 

 

Nyní jste se znovu inkarnovali na Zemi, slavíte spolu Vánoce ve vzpomínce na Mé zrození, a víte o svém vnitřním pověření, přinést na tuto Zem světlo; neboť skutečně vám říkám, je vysoká doba. Jak to řekl Můj služebník Rafael? Jdu po Zemi a volám každé dítě. Vy, Mí synové a dcery, jste ti, jež volají v poušti, široko daleko žádný život, který je pro duchovno?

 

Ale v době Vánoc se Mé děti dají ještě nejspíš oslovit. Co je na vašich vánočních pohlednicích? Veselé Vánoce? Ano, je to radost, že jsem se narodil na Zemi, přesto by se spíše mělo říkat: „Požehnané Vánoce!“ I když si v obchodě ještě budete shánět dárky, platit u pokladny, a budou vám přát radostné svátky, podívejte se na svoji sestru, svého bratra a odpovězte: „Požehnané Vánoce!“

 

Říkám vám: Toto požehnání poproudí hluboko do nitra vašeho bratra a sestry a dotkne se duše. Kdekoliv budete přát radostné Vánoce, pomyslete na „veselé“ a přeměňte ho v „požehnané“, aby se skrze vás mohlo Mých dětí dotknout požehnání. Ale nemusíte to říkat jen nahlas, však víte, že můžete darovat toto požehnání každému, kdo vás potká.

 

Jdete svým vyzdobených městem. Se zkřehlými prsty hrají pouliční muzikanti např. z Petrohradu klasickou hudbu. Přicházejí odtamtud, aby dostali trochu z toho, co nazýváte svým vlastním. Vím, že uvažujete jinak, ale Mé děti ze světa si myslí, že všeho dosáhli vlastní prací. Myšlenky jsou síly. Když půjdete po ulicích s myšlenkami, že vše je milost, co ještě nazýváte blahobytem, pak padnou tyto myšlenky hluboko do srdcí Mých dětí a ti, kteří sedí a hrají na kraji cesty, budou pro procházející podnětem k tomu, aby zapřemýšleli, že jsou země – vůbec ne tak daleko od vás –, v níž Mé děti hladovějí a mrznou.

 

Pochopte, Mí milovaní, že každá myšlenka je síla, energie, kterou kolem sebe šíříte. Když pozorujete spěchající lidi, kteří – jak to zaznělo ve vašem vánočním příběhu – by co možná nejvíc nakupovali a darovali a proto zapomínají na pravý smysl Vánoc, tak můžete – jako příklad – vyslat myšlenku: „Stůj bratře, stůj sestro, jsou Vánoce a Bůh přišel na Zem, daroval se nám!“, a vaši bratři a sestry zůstanou zamyšleně stát, pozorovat, např. onu skupinu hudebníků, a ve svém nejhlubším nitru pochopí, že je skutečně milost žít v této zemi a ještě moci darovat z plného.

 

Sice také ve vaší zemi je chudoba a to ne málo, a přesto, Mí synové a dcery, není to ve vaší zemi tak zlé pro Mé děti, které jsou nemocné, bez práce, ano, nemají střechu nad hlavou a musejí žít na ulici. Stále znovu se nacházejí milosrdní samaritáni, kteří jim pomáhají, protože jim ještě mohou pomoci. Jsou ale země, kde většina Mých dětí hladoví, mrze a kde mnoho dětí, nejen dospělí, žije na ulici.

 

Jsou Vánoce a Já, váš Bůh a Otec, jsem Svým narozením v jesličkách vytvořil znamení, že jsem se všemi těmi, kteří hladoví, kteří žízní, kteří nesou utrpení, ano, kteří nemají střechu nad hlavou, než jen možná kůlnu, do níž se schovali.

 

Následujete Moji cestu a právě v těchto dnech je vaše srdce plné lásky. Vidíte světlo a tmu této Země. Nemůžete také pomoci všem, k tomu nestačí vaše prostředky, protože je několik málo, kteří sbírají pozemské poklady. Ale pomyslete na toto: Mezi těmi, kteří nyní hladoví a strádají, je také mnoho těch, kteří kdysi už nedokázali spočítat své milióny, neboť to vyžaduje Můj zákon spravedlivého vyrovnání.

 

Ale převelký zástup těch nejchudších jsou zrození z nebe, kteří Mě následují na Zemi, kteří se dobrovolně jako andělé vydali zrozením do chudoby, aby stejně jako Já šli po Zemi v chudobě, i když to je jen pár let. Plni radosti řekli „ano“ této cestě, nevědouce, jak těžká je tato cesta v lidském rouchu. Také vy jste to nevěděli, ačkoliv vám všechno bylo ukázáno. Ale kdo si může v nebeské kráse představit utrpení a bolest, i když vám to bylo ukázáno jako ve filmu? Pocit nekonečně velké bolesti zažívají Mé děti teprve na Zemi.

 

Nyní, Mí synové a dcery, bych vás rád povolal k novému úkolu: Když v médiích nebo kdekoliv pohlédnete do tváří těchto dětí, když na ně pomyslíte – ať už to jsou děti v Iráku, Africe, kde oba rodiče zemřeli na Aids a také dítě onemocnělo, všude kde jsou děti v přehluboké bolesti – vyzařujte k nim svoji lásku, vyzařujte k nim sílu, zdraví a požehnání a myslete na Mé slovo: Jsou to andělé ze vznešenosti, kteří dobrovolně na sebe vzali krátkou těžkou cestu a přesto je ta cesta tak nekonečně hořká a těžká, protože neví, odkud přichází a kým jsou. S vaší silou, s vaším vyzařováním lásky vezmete tyto děti duchovně do náruče a pomůžete jim, aby naplnily to, co si v krátkém životě předsevzaly.

 

Vánoce jsou také nocí posvěcení. Každý z vás toto posvěcení přijal a každoročně obnovuji kříž na vašem čel a daruji vám novou sílu, abyste také vy naplnili svoji cestu až do posledního bodu. Nakolik jste ještě člověkem? A nakolik Duchem? Vaše věčně duchovní bytí, anděl ve vás, mlčí a ustupuje, dokud stojí v popředí člověk, ale co jsem řekl na začátku? „Má radost je s vámi! Stále znovu jste bojovali se svým člověkem, takže váš Duch, vaše vnitřní bytí stále znovu mohlo působit skrze člověka.“

 

To nechť je vaším předsevzetím pro budoucnost, že váš člověk ještě více ustoupí; neboť z hojnosti Mé síly, Mé lásky, Mého požehnání, Mého zdraví vás chci obdarovat, abyste tyto nebeské dary dávali dále, nechávali plynout dále jako v symbolu studny, která se neustále rozdává. Tak se také tento rok o svaté noci v myšlenkách spojte – zvolte si čas [22.00] – a ve společenství vašeho vnitřního spojení vyzařujte do světa nebeské dary, především k dětem. Odmlčím se skrze tento nástroj, ale Mé slovo je ještě mezi vámi.

 

 

Projevení z moudrosti

 

Já jsem váš nebeský Otec, stvořitel všeho života, a Já jsem láska. Vše, co je, je ze Mě a proto všechno v sobě nese lásku a vrátí se ke Mně, lásce. Všechna Má stvoření jsou Mé děti a všichni o tom ví, i když někteří z nich se na nějakou dobu toto povědomí v sobě zcela hluboko zahrabali. Ale jsou a zůstanou Mými dětmi a nesou v sobě touhu po lásce a míru, ať už to ví nebo ne.

 

Ale některé Své děti oslovuji jako Své syny a dcery a vy víte, proč k vám, kteří slyšíte a čtete Mé slovo, takto hovořím; neboť vy jste se poznali jako Mí synové a dcery. Řekli jste „ano“ cestě, která vede zpátky na Mé srdce a řekli jste „ano“ svému úkolu, svojí pomocí podporovat na této cestě své bratry a sestry, kteří jsou ještě v temnotě, a vzít je s sebou a přivést domů.

 

V těchto dnech se po celém světě slaví svátek Mého narození. Mnoho Mých dětí stojí u jesliček a zpívá a modlí se. To je pro mnohé začátek na jejich cestě ke Mně. Ale kdo se pozná jako syn a dcera, pozvedne svůj pohled nad jesličky a nad dítě a uvidí velikost události, i když ji v její hloubce nikdy nedokáže pochopit. Ale poznáváte, že Já, láska, jsem přišel na svět, abych přivedl Své děti domů.

 

Dám vám jeden obraz: Víte o tom, že ve vnějšku člověka se neviditelně schovávají jak duše, tak Duch. Člověk je povrch a jeho jednání, jeho řeč, jeho myšlenky a jeho cítění jsou určovány jeho vědomím. Co tedy vidíte, je vždy jen projev nitra. Jak uvnitř, tak venku! To platí pro všechny Mé děti, zcela jedno jaké poznání mají, zcela jedno, kde stojí na svém vývojovém stupni.

 

Poněvadž cesta zpátky na Mé otcovské srdce stále vede přes sebepoznání, může vám tento obraz být pomůckou, protože můžete zpětně usuzovat na své nitro. Srovnejte se s herci na jevišti, kteří perfektně ovládají své naučené role. To, co představují, je to, co v týdnech a měsících předtím probírali ve svém nitru. To se projevuje navenek. Jestliže budou chtít přijmout jinou roli, jestliže tedy budou chtít na jeviště představovat něco jiného, budou se muset nejdříve ve svém nitru naučit něco jiného. Musejí se zabývat něčím jiným, a jakmile to v nich bude jistě upevněné, bude se to tlačit v tom, co dělají, ven.

 

Když se nyní budete pozorovat, můžete ze svého vnějšího chování zcela snadno usoudit na to, co je ještě ve vás, co vámi v nitru hýbe, a o čem si tak často myslíte, že to neznáte. Prohlédněte se upřímně! Podívejte se na to, co děláte a co necháváte, podívejte se na svoji lenost, svoji nevoli, svoji hektiku, svůj vztek, svoji netrpělivost a mnohem více!

 

To všechno se odehrává na povrchu „člověk“. Může se to odehrávat jen tam, protože se to tlačí z nitra ven. Říkal jsem vám, že každé Mé dítě v sobě nese touhu po lásce a míru. Kdo o tom přemýšlí, kdo jde zcela hluboko do Mého slova, a kdo je připraven otevřít své srdce, tem musí v sobě tuto lásku a touhu pocítit; neboť Já jsem Ten, kdo se v tomto okamžiku pohybuje v člověku a jsem jediná síla, která ve vaší duši může změnit něco trvale k dobru.

 

Kdo tedy, když dá prostor této touze po lásce a míru a přitom současně pozná, co je na něm ještě třeba změnit, aby se touto láskou a tímto mírem stal, kdo tedy v takových okamžicích ke Mně přijde a poprosí Mě, abych v jeho nitru něco změnil, aby se navenek změnila řeč a jednání, toho vyslyším a toho povedu. Neboť to je zákon nebes, že láska slouží a že vyplní každou prosbu stát se láskou.

 

K vám, Mým synům a dcerám, mohu takto mluvit, neboť vy víte o těchto věcech. Mnoho Mých dětí nemohu s těmito pravdami ještě oslovit. Vy však, kteří stojíte a bojujete na straně světla, můžete dosáhnout mnohého svým vzorem. Předtím ale, Mí věrní, ve vás musím začít působit. Dítě v jesličkách, které ve vás pobývá jako síla lásky a která vás potřebuje, může způsobit změnu teprve tehdy, když Mi dáte své „ano“. Svojí vnitřní změnou dojde také k vnější změně a vaší vnější změnou k přemýšlení, k poznání vašeho bližního. A pak mohu působit také ve vašem bližním.

 

Když se na to podíváte takto, jsou jesličky jen začátek. Konec spočívá ve vedení domů a znovusjednocení všech Mých dětí a na cestě tam jste přijali část jako svůj úkol.

 

Před nějakou dobou jsem k vám hovořil, že každá vaše prosba se vyplní, pokud je nezištná a mluvil jsem o tom, že – obrazně řečeno – můžete podepsat žádost, totiž žádost: „Pane, nechej mě stát se láskou!“ Někteří z vás tuto žádost podali, pocítili a ještě budou cítit i v celé budoucnosti, jak se jejich nitro změnilo a změní.

 

Pro ty, kteří – také obrazně řečeno – ještě chtějí položit své přání pod svůj vánoční stromeček, činím znovu tuto nabídku. Kdo chce, ať napíše na první místo: „Pane, nechej mě stát se láskou!“ A Já, láska, vám toto přání splním. To je Můj dárek pro vás v posvěcené noci.

 

Amen

 

Vánoční požehnání

 

Já, Otec pra, vám dávám darem, Mí synové, Mé dcery, Mé vánoční požehnání. Pokládám každému z vás Svoji ruku na jeho hlavu. Má láska do vás září, Má síla vás posiluje a do vašeho srdce vkládám Svoji touhu po všech Mých dětech, aby se také ta stala vaší touhou. Mlčím, pociťte, když jsem při vás.

 

Já, Otec pra, vám žehnám, přítomné děti v rouchu duše, spatřete ruce andělů, které se po vás natahují a rády by vás vzaly s sebou na světlejší sféry. Má láska obaluje také každého z vás, toužím po vás. Pojďte domů!

 

Žehnám všem Svým dětem na všech sférách, také vám, kteří čtete Má projevující slova. Žehnám Svému stvoření. Mír je! Tento mír, který byl v nebi, je a vždy bude, bude se prosazovat na všech sférách, také v pozemské oblasti.

 

Má doba není dobou tohoto světa. Je mír. Proměna probíhá. Radujte se, Mé děti a přidejte se do jásotu, do aleluja andělů, kteří jsou kolem vás!

 

Amen

 

Velký Bože, chválíme Tě! 

zpět