Tichá radost

Poselství - říjen 1999

Poselství - říjen 1999

zpět

Poselství říjnové

 

Meditace: 

 

Jsme zcela u sebe samotných a spojujeme se s dechem, se svatými Kristovými energiemi. S každým nádechem a výdechem jsme blížeji u Ježíše. Jsme slunce našeho života a toto slunce v našem srdci září stále silněji, čím více milujeme Ježíše Krista.

 

Tak chceme společně vystoupit na horu, na horu, která je porostlá listnatými stromy. Stojíme na úpatí hory a díváme se, jak podzimní slunce ozařuje pestré listy. Zlehka stoupáme lesní cestou. Slunce září kmeny stromů a ozařuje listy, které leží na zemi. Naše nohy jdou skrze listí, šustí to, a zažíváme to tak, jako jsme to zažívali často když jsme byli dětmi, když pod­zimní vítr smetl listy ze stromů a my jsme je svýma nohama zvířili. Vidíme, jak padá listí a mezi kmeny stromů září ve svitu slunce částečky prachu.

 

Stoupáme vzhůru na horu a jsme spleteni s podzimem, s barvami, stromy a keři a vším, co se třpytí, jako např. pavučinky se svými kapkami třpytivé ranní rosy. Vidíme v nich nejmenší, nejjemnější pavoučky. Obdivujeme toto stvoření Boží z celé duše, je to nádherné. Tím, že vše obdivujeme, padající listí, ptáky, které ještě vidíme, srnku, která zkříží naši cestu, jsme stále blížeji u stvoření Božího.

 

Dále stoupáme. Není to žádná vysoká hora, ale z její hory můžeme pozorovat všechny okolní hory. Můžeme vidět lesy. Dorazíme nahoru a na vrcholku se utáboříme. Nyní teprve opravdu vidíme ten nádherný zářící zlatý tón, ano, je tam mezitím také hnědá a zelená, ale toto žlutozla­té záření, to nás chce vést vzhůru, neboť toto zlaté záření je světlo vzestupu.

 

Vidíme nyní v našem středu nádherně zářící postavu. Je to duch této hory. V srdci mu děku­jeme, že přišel, aby nám ukázal divy své hory, tento zázrak světla, který vše očarovává. Uka­zuje nám, jak pracuje, jak vše pro horu, kterou chrání, dělá bez úmoru, a jak je každé porušení pro něj bolestné. Ukazuje nám, jaká zvířata žijí na jeho hoře a jak jsou chráněna jeho silným duchem. Ukazuje nám, jak stromy jeho hory tento rok vyrostly, jak se vyvinuly a jakou úrodu nechávají požehnat, úrodu v těchto nádherných barvách, které vzestupují do nebeského bytí.

 

Roste v nás otázka: jakou úrodu svezeme za toto léto, za tento rok? Co smíme v naši duši sklidit? Tu nám pomůže duch hory a nechá vystoupit obrazy o naší úrodě. Jak jsme mysleli a jednali, jak jsme zářili vůči jiným duším? Co jsme říkali, jak jsme se rozhodovali? Bude to vše zlaté, takže naše duše bude moci vzestoupit a bude si smět vzít s sebou úrodu?

 

Jako zázrakem jsme všichni ozářeni sluncem. Otvíráme naše duchovní oči a vidíme, že jsme obklopeni mnoha přírodními bytostmi. Přitáhli jsme je sem svým zastavením se, svojí jemnou myslí a pokojem, který vyzařujeme, a právě tak ptáky, kteří stráví zimu v lese, sedí na keřích kolem nás. Vidíme malé přírodní bytosti Země, které jsou zodpovědné za každé stéblo trávy. Spatřete to jakoby tkalcovské dílo, všude je život, ačkoliv je podzim!

 

Naše srdce se otvírají doširoka a žehnají stvoření Božímu, žehnají duchu hory, všem rostli­nám, všem zvířatům, všem minerálům, vše je spolu spleteno. Cítíme chlad večera a zvedáme se. Děkujeme všem bytostem a duchům, kteří byli kolem nás a kteří se znovu vzdalují, děku­jeme duchu hory, znovu putujeme směrem dolů, loučíme se se stromy, keři, bylinami. Lou­číme se se zvířaty, přicházíme znovu k úpatí hory, díváme se na ni ještě jednou ve večerním lesku pomíjejícího podzimu.

 

Se svým duchem se posazujeme znovu do tohoto prostoru a jsme zcela u sebe. Ó Ježíši Kriste, náš vůdče, náš Otče, příteli a bratře, náš ženichu, cítili jsme trochu z lesku Tvého stvoření a děkujeme Ti z celé duše. Veď nás i nadále!

 

Amen

 

Já, Otec Pra zářím Své svaté Slovo do tohoto kroužku. Rozšiřte svá srdce a přijměte Mne, abych ve vás získal prostor a skrze vás zářil sílu z věčnosti do tohoto vašeho světa.

 

Lehký vánek větru se dotýká vašeho čela. Je to Můj otcovský dech, který chladí vaše rozho­řené mysli. Má moudrost je pro vás lidské děti tak nevysvětlitelně hluboká, velká a široká, že ji nikdy nemůžete pochopit, ani když budete zpět doma. Ale tomu, o čem jste hovořili, se dá snadno porozumět. Láska je Mé srdce. Může existovat srdce mimo Mé bytí? Je vždy jedno se Mnou, vy všichni jste děti Mého srdce, tedy v Mém srdci. Proud srdce se jmenuje láska, tep se jmenuje láska a láska proudí skrze vás, jakož i skrze veškeré stvoření. Stvoření vzniklo Mým svatým „staniž se“. Toto svaté ‚Staniž se‛ je Můj Stvořitelský duch a tento Stvořitelský duch stvořil život ze Mne a postavil ho tak mimo Mne samotného a přece byl a zůstal ve Mně. Můžete tomu porozumět?

 

Není nic stvořeného, co by existovalo mimo Mé božské bytí. Také všechny světy, včetně vaší Země, jsou ve Mně. Můj život obsahuje všechny tyto světy a Můj život je Ježíš Kristus. Ži­vot je láska všechna stvoření jsou láskou, proto je třeba také lásku položit na úroveň Stvořitelského ducha. Můžete ale oddělit Stvořitelského ducha od Mého Božství? Nikoliv! Když se tedy Má Láska projevuje ve jménu Ježíše Krista, tak jsem vám Já, Otec Pra, ve Své lásce blízko, a sice ne jako Bůh, kněz, Stvořitel, ale jako Otec, jako Otec Ježíše. V Něm jsem se vám stal Bratrem. A skutečně, nikdo nepřijde ke Mně, aniž by nešel cestu lásky. Touto cestou je Golgata a znamení kříže září pro všechna náboženství. Je to Mé božské znamení spásy a slitování.

 

Ale to bude teprve na konci dnů a všechny náboženství této Země pak poznají v tomto zna­mení Moji lásku, která by ráda všechny Mé pozemské děti přitáhla na Mé srdce, jakékoliv už jsou náboženské příslušnosti, jakéhokoliv smýšlení. Může však přitáhnout na Mé srdce jen ty, kteří proměnili lásku v čin, neboť jen to jediné je důležité.

 

Nejspíš na vás dojde velký střet názoru mezi náboženstvími, ale jak se projeví, to máte ještě ve svých rukách, neboť neřekl jsem: máte v sobě tvůrčí síly a to, co si dnes myslíte, se zítra splní? Když si dnes malujete na své myšlenkové nebe nebezpečí, tak vytváříte sílu, která se spojí se všemi stejně laděnými silami a vyroste k moci, neboť zde na Zemi jste v mocenské oblasti těch Mých dětí, které zkouší svoji svobodu až do poslední kapky. Proti moci stojí láska.

 

Láska vidí vše, poznává vše, ví také o svádění Mých pozemských dětí, ale mlčí. Mlčí a ne­chává jít děti ve svobodě cestu, kterou ještě bezpodmínečně chtějí jít, neboť koneckonců přece každé dítě jde po Mém boku domů do Otcovského domu.

 

Jestliže dítě ještě musí projít cesty poznání, tak ho nechejte tyto cesty jít. V nadcházející době střetu názorů mezi dvěmi velkými náboženstvími bude ten, kdo Mě miluje, mlčet, trpět a v pokoře skloní svoji hlavu a to bude pro mnohé příkladem.

 

Neboť podívejte, právem říkají jedni, kteří Mne uctívají jako Alláha, že křesťané provozují své uctívání Boha jen povrchně a vyznávají se k Bohu jen rty. Rozhlédněte se, jednají křes­ťané tak, jako jsem je to učil skrze Ježíše?

 

Mí milovaní přátelé: kde bych měl hovořit se Svými dětmi, když ne u vás, kteří jste Mne po­znali jako svého Otce a nevidíte ve Mně už hněvivého, mstivého Boha, ale Boha, který se v nejhlubší lásce sklonil a v této nejhlubší lásce se stal člověkem, aby jako Ježíš kráčel po Zemi, aby Své děti znovu přivedl domů tím, že jim nejen odkryl cestu domů, ale také jim znovu ukázal cestu domů. Kdo jiný než Já, by měl Svým dětem vložit do jejich srdce doda­tečný impulz síly, sílu z Mé lásky, takzvanou spasitelskou jiskru? Přece jen Já jako váš Bůh Otec. Tato spasitelská jiskra je z lásky, proto je nazvaná také Kristova jiskra. Spatřete hlubší souvislosti a začnete chápat.

 

Má božská síly, Můj Duch je ve všem bytí, ale podíváte-li se blížeji, poznáte, že ve všem bytí je život. Není nic, co klidně stojí. Život pohybuje každým atomem a kolem atomového jádra částicemi. Odkud přichází pohyb? Z lásky, která se rovná životu. Láska je tedy život a skrze lásku proudí všespojující síla, která vás naplňuje z Mého Ducha, ke všem vašim brat­rům a sestrám jiných náboženství a dotýká se tak také znovu lásky = života. Jestliže jste sku­tečnými křesťany, následníky života, který byl žit před vámi, jste také už schopni darovat lásku, vyzařovat lásku. Tato vyzařující láska se spojuje se vším životem, který je rovněž lás­kou.

 

Vidíte přes Zemi nataženou jemnou síť. Tato síť, vašim očím ještě neviditelná, je utkána ze světla, lásky = života. Jako malé kapky vody, utříděny jedna vedle druhé, pulzuje touto sítí světlo, spojené s vodou = životem. Rozumějte pod tím hlubší smysl [světlo = život dávající, voda = život přijímající]. Víte o obou projevech světla [vlna, částice], pozorujte je, a pak při­pomenu ve vaši paměti projevení, v němž jsem hovořil o tom, že dvě věci, které zde na této Zemi jsou nesjednotitelné, znamenají v nebi jednotu: oheň a voda!
 

Ponořte se do praenergie, kterou Já jsem. Světlo v hojnosti, jakou žádné oko nikdy nemůže zcela spatřit, ani když bude jako Mé děti znovu doma. Světlo, pozitivní energie a jak říkáte vy – rozumějte Mi ale správně – voda, negativní energie. Přes jiný nástroj jsem hovořil o studni, prameni [ve věčném domově], v němž se formují nová stvoření. [Anita Wolf: Urewigkeit in Raum und Zeit]. Tomu všemu je třeba rozumět ve své symbolice, pohlédněte tedy hlouběji, Mí synové a dcery. Život je světlem a zároveň vodou, spojuje pozitivní sílu a negativní sílu. Hlubší smysl této pravdy stvoření vám bude plně pochopitelný teprve tehdy, až jednou jako čistí synové a dcery s jásotem vstoupíte do věčnosti, projdete bránou k věčným nebesům a zaujmete své místo, které budete mít od pravěčnosti v Mých myšlenkách a na věky věků v nebeské říši.

 

Nyní jdete jako Mí synové a dcery po zeměkouli ze svobodného rozhodnutí, neboť skutečně, položili jste Mi k nohám své synovství a dcerství, které jsem vám daroval se Svým požehná­ním, abyste tak jako Já vykonali putování po Zemi, byli světlem Mým dětem, které ode Mne odešly, a abyste si tímto způsobem znovu vybojovali synovství a dcerství boží a rozzářeni radostí Mi ho přinesli: synovství a dcerství boží, které se osvědčilo v temnotě, ale nikdy ne­ztratilo zcela světlo z očí.

 

Nyní zde žijete vázáni v prostoru a času, vázáni na svůj pozemský šat. Jak krátký je však úsek jednoho pozemského života, když ho přiměříme k věčnosti! A přece je tento krátký časový úsek nezměrně důležitý pro každého jednoho z vás, neboť jen na této Zemi existuje celá šíře od nejhlubší temnoty až k nejjasnějšímu světlu. Dítě se může ztratit v úplné temnotě, ale může si na Zemi také odkrýt nebe, věčnost. Toto odkrytí nebe, věčnosti vás učí Má láska, kterou Já v Ježíši Kristovi jsem, v pocitech, v myšlenkách, slovech a činech.

 

Pravil jsem ke Svým učedníkům: milujte se navzájem, jako Já jsem vás miloval! To má být do vašich srdcí zapsáno planoucím písmem! Milujte vše! Když přijímáte prostřednictvím svých médií zprávy, postavte proti tomu lásku, nechejte proudit požehnání – jak jsem vás už tak často učil – a spatřete tuto Zemi ve světle Mého Božství, které kráčelo po této Zemi. Má noha požehnala této planetě a všemu, co v, na ní a pod ní žije, požehnána na všechny časy, až se jednou tato Země ve své zduchovnělé formě sjednotí s Atareem, souhvězdím Mého prv­ního dítěte a bude pak znovu v čistých nebesích. Část toto zhmotnělého souhvězdí je roztříš­těna, byla zničena těmi Mými dětmi, které znovu chtělo rozbořit Mé stvoření. Mým světlem však byla velká část zachována a Mým světlem = životem požehnána. Tak začala evoluce na této planetě Zemi.

 

Já sám jsem připravoval tuto planetu jako školící planetu pro Své děti. Jak moudře je vaše doba žití omezena, neboť tím může Mé dítě, pokud chce, být stále znovu poučováno a dospět v této pozemské škole k dokonalosti, až tuto pozemskou školu nebude více potřebovat a bude směřovat ke Mně v dalších duchovních říších. Mým posvěcením, Mojí krví byl na této Zemi postaven kříž. Kříž z Golgaty se stal světelným mostem do domova a v příčném trámu objí­mám všechny Své dětí, ať už jsou blízko či daleko ode Mne. Vzdálenost, tak jsem vám říkal často, je jen stav vědomí, neboť ve skutečnosti spočíváte všichni v Mém srdci, které je láskou.

 

V těchto dnech si připomínáte reformaci a vaši bratři a sestry, Mé děti, vám připomínají, jak se také v křesťanství stále znovu děly boje, aby lidé dospěli zpět k čisté víře. Neexistuje čistá víra. Avšak kvintesence z nejrůznějších snah je Mnou ozářena a tu můžete poznat z nejrůznějších událostí, z odštěpení od křesťanství, které vyznačilo určitou církev. Ve všech těch odštěpeních vězí zrníčko pravdy z Mé moudrosti a jde o to tuto pravdu poznat, a pak budete vědět o všespojujícím všech moudrostí, která nakonec ústí v Moji pravdu.

 

Buďte připraveni reformovat stále znovu svoji víru. Co to znamená? Rozšiřte své srdce pro Mé učení, dávané nejen přes nástroje. Právě zde v kroužku vás vedu k učením, které bych vám rád dával v samotném vašem srdci. Ale vězte, tato poučování můžou být barveny z Mé moudrosti a ne podle vašich názorů jen tehdy, když budete stále znovu připraveni reformovat se, když se budete stále znovu brát v potaz, budete předstupovat přede Mne a říkat: Otče, tady jsem, tvé dítě, uč mě dále a nechej mě poznat, co je moudrost z Tvé moudrosti. Já pak povedu své dítě k moudrosti, protože vložilo svoji svobodnou vůli do Mé, ale nadto k tomu daleko důležitějšímu, co patří rovněž k tomu, aby bylo v každém Mém dítěti zreformováno, k lásce.

 

Dále si připomínáte také své bratry a sestry, kteří opustili Zemi, kteří stojí přede Mnou ve světle věčnosti. K tomu bych vám rád řekl pár slov, která jsou velmi důležitá na vaší cestě. Všichni bratři a sestry, Mé děti, kteří vás v životě provázeli a nyní jsou na jiné rovině, jsou s vámi ještě spojeni, ne svázáni, ale spojeni. Ovšem tu a tam může ještě být svázanost, o té pak víte a rušíte ji ve světle Mé lásky tím, že se stále znovu modlíte za onoho člověka.

 

Tak vidím také teď duši, které se na Mne obrátila o pomoc [skrze jednu sestru], ačkoliv ji už nesu ve Svých pažích, jmenuje se Josef. Ó podívej, Mé dítě, díváš se do temnoty a ptáš se, ó Otče, kde je to světlo, tak rád chci k době, Já přitom stojím za tebou a nesu tě. Otoč se a spatříš Mne, Otce Pra, jako lásku, jako dobrého pastýře, který nese svoji ovečku domů a pocítíš, jak tě Má láska objímá a jen říká: pojď! Změň vědomí a nebudeš se už dívat na všechny ty skvrny na svém duševním šatu. Podívej, hojnost milosti k tobě proudí, tato milost je tvojí holí, je Mým doprovodem, než znovu budeš doma. Můžeš běžet. Opatrně pokládám Svoji ovečku na zem, přitlač se ke Mně a pojď, Já tě vedu k napajedlu.

 

Sešlo se zde mnoho duší. Kdysi vás provázely v životě, dívají se na vás. Vaše cesta je také jejich cestou, neboť poznejte, váš život = láska je spojen také s jejich životem, jejich láskou, stejná síť, o níž jsem už mluvil, neboť neexistuje žádné oddělení mezi Zemí a záhrobními světy. Každá láskyplná myšlenka doputuje k příjemci a příjemce se dívá na vaši životní cestu a pozoruje vás, zda to, co vysíláte, je v souladu s vašim konáním. Tak nejdete po této země­kouli jen za sebe, ale také za ty mnohé, které označujete jako předky. Často pochází pozem­ské příbuzenství z domova. Mé ve světle narozené děti šly do hlubin, aby byli bratrem, sest­rou, otcem, matkou, světlem na této zeměkouli. Tak nesete mnohdy žal, bolest, někdy utrpení, abyste milovaným bytostem z domova zkrátili cestu temnými sférami.

 

Neboť pohleďte, Mé milované děti, tak jako jsem na Golgatě postavil kříž za všechny, dal Svoji krev za všechny, tak se také mnozí, ba skoro všichni mezi vámi vydali, aby byli ostat­ním na jejich cestě světlem a dali – zde v přeneseném smyslu – ze své strany krev svého srdce. Mé děti, kdybyste mohli tušit, jak jásají ti, kteří vykonali tuto pozemskou cestu v lásce a oddanosti ke Mně, Bohu věčnosti.

 

Oddanost podmiňuje také přijetí světového kříže. Stav nevěsty, sjednocení Mého Ducha s vašim podmiňuje konečně také křížovou cestu. Když splyne Můj Duch s vašim v jednotu, tak budete čerpat z hlubšího porozumění z Mé studny moudrosti a váš život bude životem v dávání, stáletrvající modlitba, modlitba ducha, který v lásce neustále proudí, mého Ducha, spojeného s vašim.

 

V posledním projevení jsem vás prosil skrze Svoji lásku, Ježíše Krista, abyste zapálili svíčku a položili si otázku, zda jste připraveni k dokonalé oddanosti. Podívejte, Mé velmi milované děti, Mí synové, Mé dcery, jsou různé doby, tak jako říká moudro: ‚Vše má svůj čas‛, zapsané ve starém zákoně. Nynější doba není dobou chmurných proroctví, nikoliv, ny­nější doba je vylitím Mé převeliké milosti na všechny Mé děti, ve všech náboženstvích, ve všech společenstvích. Všimněte si slova ‚vylití‛ a poznejte, že také ve slově milost je obsa­žena láska, láska, která proudí a rozdává se, které se rozlévá, láska Mého srdce. Přesto se Mé srdce nezmenšuje, neboť to, co vyliji, se dotkne mnoha Mých dětí a ti Mi pošlou lásku nazpět. Dáváte Mi darem svoji lásku a dáváte Mi ji nejen tím, že Mě milujete, ale dáváte Mi ji tím, že milujete svého bližního a sebe samotné, Mne nade vše.

 

Pod tímto aspektem spatřujte také výzvy k pokání, k obratu, který je vám zvěstována na mnoha takzvaných místech milosti světlou postavou, nazýváte ji Matka Boží. V jednom předešlém projevení jsem vám vysvětloval, že ani zde neexistuje oddělení. Pravil jsem, že jsem ze Svého mateřského Ducha ponořil do vzniku této planety Země nekonečnou lásku, lásku, která jen slouží. Nyní dobře poslouchejte, nízké slouží vyššímu. Kámen se rozdrobí a je přijat rostlinou atd.. Atomy v nízkém bytí vchází do atomů vyššího bytí a vytváří jednotu k nové bytosti, rostlině atd. Ta zase slouží a tak je v celém stvoření Země možno poznat, že láska slouží až ke vzdání (ztráta životní síly, vůle) Já. Povšimněte si slova ‚vzdání Já‛, to se neustále děje ve stvoření. Už vaše tělo, když se jednou znovu stane hmotou, bez oživujícího, odušev­ňujícího ducha, slouží znovu stvoření. Rozpadne se na pozemské částečky.

 

Vznik a zánik v této podzimní době vám připomíná smrt a nový vznik. Zároveň jsou vaše myšlenky řízeny tam, kde můžete nalézt to budující pro vaši duši. Nyní jsem Otcem laska­vosti a dávám darem všem Svým dětem ze své přeplné milosti proud milosrdenství. Anděl milosrdenství byl pozemskou Matkou Mé, v ní se rodící, Lásky, Ježíše. Proto je v mnoha jevech matka Ježíše, duchovním jménem Pura, zde na Zemi Marie, považována za zpro­středkovatelku milosti a milosrdenství. Je to nesprávné?

 

Podívejte, Mí synové a dcery, Já, Otec Pra, oslovuji všechny Své děti, zcela jedno, řídím Se podle toho, nač věří, kde si myslí, že Mě poznávají. Přes mnoho věcí a kanálů hovořím ke Svým. Pro toho, kdo je chycen v církvi, je církev dobrá, neboť je to jeho cesta po Zemi. Ni­kdo z vás neví, co se váš bratr, vaše sestra právě v této církvi ještě naučí, jen Já to vím a vo­lám skrze postavu světla, která je většinou vídána u pramenů – je to Má Mateřskost vložená do Země, která také zase obsahuje trpělivost, lásku a milosrdenství – která volá Mé děti k obratu, k pokání. ­

 

Proč se vám nezjevuji? Jste Mí synové a dcery, pojali jste milost hledat Mě ve svém srdci a ne ve vnějším světě, stalo se vám pravidlem předstupovat přede Mne a v pokoře se Mi uklánět: Otče, já jsem nic, Ty jsi ale vše ve mně, odpusť mému člověku. A nejvyšší komunikací je sjednocení s Mým Duchem, to vás učím. Chlebem, který je lámán ve společenství na zna­mení a památku Mého pozemského putování, tento chléb nesete přece v sobě a sice vědomě, nemusíte si ho stále znovu brát, ale jste probuzeni k tomuto uvědomění, že Já jsem ve vás a každý léčivý pramen vyvěrá ve vás.

 

Vy jste ale také Mí synové a dcery, které jsem volal při jejich jménu, aby nyní v této době byli na Zemi světlem. Mé projevující Slovo zodpovědělo nejrůznější otázky, které vám ležely na srdci. Každý ať v tom spatří to, co je mu dáno a vyslyší Mé volání: Ó Má dcero, Můj synu, splň, ano naplň své pověření s láskou a buď si vědom, proč jdeš po Zemi, proč jsi kdysi opus­til čistá nebesa, abys putovali údolím slz. Všechny slzy se promění v drahokamy, v perly, pokud v pocitech, myšlenkách, slovech a činech budeš láskou, a tyto perly ozdobí tvůj sva­tební šat, tvoji korunu. Sjednocení s tebou, Můj synu, Má dcero, je Má celá touha, kterou ti vkládám do srdce, neboť teď je ta doba. Přijde jiná doba, kdy budu muset otevřít tyto pra­meny milosti z Mého věčného zákona, ale předtím se dotknu každého Svého dítěte.

 

Vy, kteří jste vyšli, jste Mými pomocníky na vinici, o níž jsem hovořil. Ještě jednou říkám, využijte čas. Když podzimní vítr smetává listy ze stromů, nechejte Mě, abych vál vašim nit­rem. Poznejte symbol, který vám je v přírodě ukazován stále znovu na mnoha příkladech, neboť to staré z vás musí ven, to nové do vás chce vstoupit, nový duchovní život, život ze Mne a se Mnou.

 

Tak vám žehnám, každé jedno Mé dítě, žehnám vám, Mí synové, Mé dcery na celé země­kouli, kteří jste slíbili, že Mi v této době svážení úrody budete pomáhat. Žehnám vám, Mé děti v duševních říších. Neodvracejte se od Mého světla, i když vás oslňuje, je to Má láska, která vás volá! Podívejte na ty spousty natažených andělských rukou, které by vám rády po­máhaly na cestě domů do otcovského domu. A Já žehnám všem Svým dětem ve všech vesmí­rech, žehnám Svému stvoření.

 

Amen

 

 

K doznění

 

Dnešní odpoledne bylo ve znamení lásky. Zamysleme se nyní spolu v srdci a myšlenkách ještě nad některými věcmi.

 

Já jsem Láska a poněvadž každý z vás je ze Mne, je každý z vás láskou. Láska je srdcem Mé bytosti, mého stvoření a láska obsahuje vše, tak obsahuje také spravedlnost.

 

Hovořili jste dnes odpoledne o cestách, které jsou v různých kulturách, zemích a nábožen­stvích nabízeny a pokládány za správné, abyste dospěli zpět ke Mně, lásce. Spravedlnost jedná s každým dítětem stejně. Poněvadž jsou všichni ze Mne, všichni se ke Mně vrátí. Jakou cestu připravuji Svým dětem, jaká měřítka ukládá spravedlnost? Nemůže být jen jedno mě­řítko, které platí pro všechny, podle kterého můžou žít všichni, nezávisle na své osobní situ­aci, nezávisle na tom, kde a jak žijí? Toto měřítko jsem vám dal jako Ježíš Kristus, znáte ho, je to láska.

 

Avšak vědomí lidí je různé a tak se vytvořily různé názory, vznikla náboženství, společenství víry, které předepisují více než jen milovat. Myslíte si, že ve věčném domově existuje nějaké společenství víry, nějaké náboženství? Pokud tak chcete, je to nějaké náboženství a tímto ná­boženstvím je láska. Jak se tedy může každý na této Zemi vrátit k prameni? Co musí učinit? Vy sami si odpovíte: naučit se milovat a jinak nic! Když půjdete tuto cestu, budete poznávat, kde stojí vaši bratři a sestry, kteří žijí a jdou vedle vás, s čím musí bojovat a co potřebují.

 

Nejrůznější náboženská společenství jsou tady proto, aby každého vedli cestou, která odpo­vídá jeho momentálnímu vědomí. Jakoukoliv cestou nabízenou v jakémkoliv náboženství jde, nutně pozná, že mimo lásky, snahy, se nic nežádá. To je Má spravedlnost. Hovořili jste o tom.

 

Nyní žijte lásku a milujte život! Jak často jste o tom už diskutovali, v jaké formě se má sdělit bližnímu to, co jste poznali jako správně, a jak často jste si sami odpověděli a přece tolikrát přeslechli. Odpověď leží před vámi: žijte lásku! Neřekl jsem: mluvte o lásce, ale žijte lásku, neboť žitá láska, která je pokorou, porozuměním, jemnomyslností, spravedlností, trpělivostí je příkladem.

 

To, Mé děti, je vaše cesta, to je váš úkol. Nechali jste za sebou část této cesty. Poznali jste Mě ve svém nitru a já se vás dotkl, zcela hluboko ve vašem nitru a vaše touha přijít blíž ke Mně je probuzena. Dám vám nyní jedno srovnání. Každý z vás byl v tomto nebo ve svém dřívějším životě zamilován. Je to krásná doba, když se dvě srdce potkají, poznávají se, když srdce buší radostí, že vidí toho druhého a je mu blízko. Vzpomeňte si na to! Když tato zamilovanost zraje a roste, stane se láskou. Možná si vzpomínáte na to poprvé, když jste řekli milovanému člověku: miluji tě! S těmito slovy, jestliže přišly z vašeho srdce, dostal váš vztah novou di­menzi.

 

Proč vám to říkám? Dám vám myšlenku. Kdo by chtěl, ať se v klidné hodince odebere a při­jde ke Mně. Pak otevřete své srdce a přezkoušejte, zda vaše zamilovanost už dozrála tak, že můžete říct Mně, vašemu věčnému životu, vašemu Otci od věčnosti k věčnosti: miluji Tě. Když se to stane, Mé dítě, získala také tvá zamilovanost na cestě do domova novou dimenzi. Ty a Já se staneme jedno a budeš Mě projevovat na tomto světě. Přezkoušej se, někde na tvé cestě ke Mně zpátky, budou tato slova proudit z tvého srdce a Já, tvůj Otec, budu stát před tebou s otevřenou náručí, neboť Já tě miluji od věčnosti.

 

Amen

 

zpět