30. října 2004
Modlitba:
Myslíme na našeho bratra Williho, který Tě vroucně miloval, jehož hodina nyní nadešla. Zpívali jsme pro něj píseň (V úžasném bezpečí dobrých mocností), a vložili do ní svůj cit, vděčnost a lásku. Víme, že je u nás, neboť byl a je dítě světla a cítí se být přitahován tam a je doma tam, kde je světlo.
Naše myšlenky ho provázejí na cestě, kterou má ještě před sebou a naše láskyplná vzpomínka nechť mu pomohou při úkolech, které je třeba ještě vyřešit. Ty, milovaný Pane, jsi s ním a při něm a také jeho duchovní průvodci jsou s ním. Cesta, po které jde, vede přímo na Tvé srdce, je to cesta do světla, do věčného domova.
Pokoj, láska, požehnání a světlo tě provázejí, Willi, na tvé cestě. Končí v náruči našeho Otce, Který nám je ve Své lásce také bratrem. Amen
Meditace:
Milí bratři a sestry, jdeme společně do ticha. Pozorujeme svůj dech a slyšíme tlukot našeho srdce a pozorujeme, jak se nyní uklidňuje. Vydechujeme, přičemž všechna napětí uvolňujeme až do noh. Necháváme z našich chodidel vyrůstat kořeny jako spojení k matce Zemi. Nadechujeme se a při výdechu se uvolňujeme jako ve vlně, která vychází z hlavy a naším tělem dosahuje až k našim nohám. Opakujme uvolňovací cvičení.
Ježíš Kristus hovoří:
Jsem vinný keř a vy jste réva. Kdo u Mě zůstane, ponese dobré plody. Beze Mě nezvládnete nic.
Mé děti, představte si nyní ve svém nitru váš vinný keř. Jak hluboké jsou kořeny? Jak silný vyrostl vinný keř, Kterým Já jsem? Jak vyrostl? Jsou větve schopné nést plody? Spatřujte se jako větvičky na větvích! Tyčí se vzhůru nebo visí k zemi?
Nyní je doba sklizně. Vnímejte se tak, že jste hrozny! Vy, Mé děti, jste hrozny na Mém vinném keři. Jakou hojnost nese váš vinný keř? Ochutnejte své hrozny! Jakou sladkost vyvinuly? Jak vysoko vyrostly šlahouny? Udělejte si dokonalý obraz vašeho vinného keře a jeho plodů! Jsou některé plody seschlé? Starali jste se o tyto plody? Pečovali jste o ně? Toto všechno vám může říct váš vinný keř.
Nyní ochutnejte z plodů, kterými jste! Ochutnejte sladkost hroznů. Tak bych rád, abyste se zeptali, zda jste pro své okolí, pro lidi, s nimiž pracujete, s nimž žijete sladkými, šťavnatými plody.
Víte ale také, že tento vinný keř je třeba stříhat na výšku a odnožích. Přebytečné větvičky můžete odříznout a představit si přitom, co to je, co musíte zastřihnout nebo odstřihnout, aby mohlo vyrůst nové a mohlo založit nové plody.
Kde ještě rostete lehkomyslně? Každý z vás ví zcela přesně, jaké vlastnosti, jaké činy potřebují přistřihnout.
Vezměte si tento obraz s sebou a až budete o tomto víkendu v klidu, vybavte si ve svém nitru znovu obraz a objevte bod, který s vámi samotnými má stále něco do činění.
Já jsem věčný, vinný keř, Který je vždy zde, také ve vás. Ponořte se ještě jednou do tohoto obrazu! Víte, Mé děti, že Má podobenství skrývají mnoho aspektů. Každý z vás si může vybrat ten aspekt, který platí pro něj.
Nyní nechejte tento obraz ponořit do mlhy, ale zůstane ve vaší paměti. Je doba sklizně. Vy Mé děti jste nyní sklizní v této době, na tomto světě. Já, váš Otec, Se raduji z každého plodu, který u Mě zůstane a rozvine se.
Vaše srdce jsou nyní otevřená, jste dokonale schopní přijímat a rozšiřuji Své světlo lásky nad všemi zde v této místnosti: Obaluji vás; a tak jste spolu spojeni.
Projevení z lásky
Mí milovaní synové a dcery, hovořím k vám jako Ježíš Otec, ne ve Své moci a síle jako Otec Pra, ale ve Své lásce. Dám vám vysvětlení k nejrůznějším tématům.
Tak půjdeme na počátek vašeho dnešního setkání, když jste si připomněli vašeho bratra, který vyměnil rovinu. Bezděčně se do vašeho lidského bytí tlačí myšlenka rozloučení. Vy to nechcete, neboť víte o duchovním životu, a přesto bylo možné vidět v mnoha srdcích smutek.
Je ale také začátek podzimu, kdy se příroda odebírá ke spánku, v níž si připomínáte duše, které jsou na věčnosti, které vás na Zemi provázely, které třeba byly vašimi rodiči, ano dokonce vašimi dětmi, a také se už nyní nacházejí v Mé říši.
Nastává čas, Mí synové, Mé dcery, že pocity loučení, bolesti ve vašem lidském srdci už nebudou, neboť rouška mezi Zemí a oním světem se pro vás prosvětluje. Tak jako hovoříte se Mnou, slyšíte Mě, ano, dokonce mě v hlubokém pohroužení vidíte tváří v tvář, tak neexistuje ani oddělení mezi tímto a oním světem. Je jen jednota. Tato jednota se už projevuje na Zemi. Vedl jsem vás školením s takovou láskou, abyste se necítili v jednotě jen mezi sebou, ale také poznali jednotu se vším bytím.
Daroval jsem vám mnoho meditací, v nichž jste vrůstali do této jednoty. Nuže pozvedněte svůj pohled a pohlédněte do onoho světa!
Čtu u jednoho myšlenku: Ó Otče, nevidím tady nic, je tma. A u druhého: Je bílo, ale nic. Nyní se ponořte do lásky, do svého cítění srdce a myslete na ty, kteří vás provázeli kousek cesty na této Zemi. Vidíte, jak se vynořují tváře. Vypadají ještě jako v pozemském rouchu, abyste je poznali; ale vidíte také zář, jas kolem tváře?
Vždy když se scházíte zde v kroužku, je nebe otevřené, neboť s vaším duchovním růstem mají radost ti, kteří vás provázejí, je to radost andělů, ale také radost těch, které jste měli na Zemi rádi a kde tolik myšlenek od vás vzejde nebo vystoupí – jak říkáte. Ve vašich myšlenkách je dělení, a dokud budou myšlenky oddělovat, nebudou se roušky moct zcela prosvětlit. – Dal jsem vám krátkou přestávku na přemýšlení.
Jste někdy na vaší pozemské cestě tak unavení, necháváte viset křídla a Já vás chápu, neboť jsem přece také šel tuto cestu a jak často jsem Se odebíral do samoty a byl smutný. Ale nebyl jsem smutný, protože by Mi bylo nebe vzdálené, ale protože Mě Mí učedníci nechápali.
Od té doby uplynulo dva tisíce let a nyní je kolem vás a s vámi radost a až nebudete mít oddělující myšlenky, nadzvedne se rouška a sice až do sféry, kterou můžete lidsky snést. Odstíním pro vás vyšší světlo, aby vás vaše touha nestlačila ještě hlouběji k zemi.
Ale poznejte, že v této touze se skrývá také oddělení. Tato myšlenka je nyní pro vás těžká na pochopení. Proč? Vnímáte se zde na Zemi s problémy pozemského života a vnímáte ve svém nitru domov, věčné bytí. Mezi člověkem a duší je tedy oddělení. Když se ale člověk spojí s duší, když člověk připustí, že ho duše zcela a úplně prozařuje, budete kráčet nebeskými sférami již na Zemi; neboť tyto sféry nejsou někde, jsou totiž jen ve vyšším kmitání, přímo kolem vás.
Jste nyní schopní své kmitání pozvednout, kmitat ve světle lásky. Ještě jednou vás vyzývám: Dívejte se svýma duchovníma očima a spatřete světlo, pociťte radost! Podívejte se do nebeských sfér, do nádhery květů, stromů, nádherných krajin! V tisících odstínů září nebeská stvoření a toto barevné světlo je současně také sférickou hudbou.
Všichni, které milujete, jsou kolem vás a při vás, a váš bratr byl Mnou přijat: „Buď Mi vítán, Můj milovaný synu, pojď na Mé srdce!“
Samozřejmě je třeba ještě překonat cestu přes jednotlivé sféry, aby se duše osvobodila od přijatých zatížení, a sice zatížení, která na sebe vzala dobrovolně. Ale na tomto putování provázím Svého syna, tak jako provázím domů všechny Své děti, které Mě ze srdce milují.
Co bych byl za Otce, kdybych nepodal Svému dítěte při odkládání pozemského těla ruku?
Při přechodu do věčnosti podávám Svoji ruku každému dítěti, neexistuje výjimka. Ale když dítě nedokáže opětovat Moji lásku, uprchne přede Mnou do nejtemnějších sfér a je to svobodná vůle. Musí utéct, neboť nesnese světlo lásky.
Mí synové a dcery, jste na této Zemi v lidském rouchu, abyste jim pomáhali. Vaše myšlenky putují do nejtemnějších sfér. Láska proudí k vašim spolubratrům a spolusestrám, tato láska je ozařuje a tato láska duchově objímá vaše bratry a sestry v temnotě. Těm, kteří se už trochu obrátili ke světlu, můžete pomoci uchopit záchrannou ruku andělů. Také proto jste na Zemi. V čistě duchovních sférách a sférách, které už jsou ve světle, neexistuje oddělení mezi Otcem a dítětem, neexistuje oddělení mezi vámi bratry a sestrami. Poněvadž jste se obrátili za světlem, neexistuje tedy ani pro vás žádné oddělení.
Jak je možné, že v Mé velké říši jsem Já jako Otec u každého Svého dítěte? Podívejte se do hvězdného nebe, uvidíte bezpočet systémů mléčných drah a galaxií. Neexistuje planeta, která by nebyla obydlená Mými dětmi. A u každého dítěte jsem Já. Jsem u každého dítěte v srdci. V okamžiku, kdy na Mě dítě pomyslí, rádo by si se Mnou popovídalo, jsem ve Své všudypřítomnosti u tohoto dítěte.
Jste Mí synové a dcery! Neřekl jsem, že jste přijali posvátné dědictví? Sice nejste všudypřítomní, ale nádech všudypřítomnosti jsem vám daroval. Když budete myslet jeden na druhého a ať jsou vzdálenosti na Zemi sebevětší, přijme ten, na koho myslíte, hned vědomě nebo nevědomky vaše myšlenky, bez časové prodlevy.
Poněvadž v duchovních světech neexistuje ani prostor ani čas, bude ten, kdo pomyslí na druhého, hned u vás. Budete spolu mluvit, radovat se ze setkání. Tak tomu může také být, když vyměníte rovinu. Uvidíte zase všechny ty, které milujete, ale v jejich světlém rouchu, v jejich duchovním bytí. Ale z Mého zákona lásky se budou zrcadlit ještě lidské rysy, abyste své milé poznali. Pak se promění v nebeské rysy.
Na Zemi vytvoří vaše myšlenka spojení a také zde je uvidíte v jejich lidských rysech, ale podle jejich rozvinuté lásky více či méně ozářené světlem.
Není myšlena vazba, musíte rozpustit všechny vazby, to jsem vás učil, ale duchovní spojení máte s každým vaším bratrem a sestrou v nebeské říši. S kolika jste už šli po Zemi?
Je rozdíl, zda jste se kdysi rozhodli dobrovolně jít na Zem, nebo zda jste chtěli prozkoumat temnotu v pádu. Mé děti světla Mi vložily do rukou své synovství Boží, aby si ho na Zemi znovu vybojovaly, aby Mě tedy následovaly na Mé cestě. V uplynulých 2000 letech šli téměř všichni z vás tuto cestu; a když jste poznali utrpení, vzdálení od Boha vašich bratrů a sester na Zemi, inkarnovali jste se k nim vícekrát jako láska, abyste jim sloužili. Děti, které šly do temnoty, aby ji prozkoumaly, milovaly moc více než Mě, byly přívrženci Sadhany, aby vládly.
Uvažte, co jsem vás k tomu učil: Poslední zmíněné děti šly do hlubiny také pro vás do hlubiny, aby ji ve svobodné vůli zdůvodnily, prozkoumaly, aby už nikdy na věky věků už nebyl pád!
Ve vás, kteří jste šli na Zem dobrovolně, zanechala láska silný otisk, láska ke Mně, láska k vašim bratrům a sestrám. Tato láska vás nyní přivedla na cestu, na níž stále více stavíte do pozadí své Já a věnujete svůj život péči o své bližní. Činíte to všichni? – Snažíte se. – V následující době bude vaše lidské bytí stále více ustupovat a mocně budeme působit v Mém duchu.
Ti, kteří vás zde v kroužku dříve provázeli, jsou dále s vámi spojeni a pomáhají vám duchovně s vašimi úkoly, neboť v oněch oblastech jsou v díle vedení domů všech Mých dětí nadále činní. Rouška se nadzvedává. Pociťujete sílu, která k vám proudí, také od vašich bratrů a sester a v této lásce pak bude kmitat také jednota se všemi a už nebudete smutní.
Oslovili jste také téma, jak ošetřujete lidské tělo, když z něj ustoupí duše. Uvažte, Mí milovaní, jak nedůležitá je tato otázka. Není nic, co nakonec nevedu Já, přesto máte svobodnou vůli. Vždy můžete přijmout nebo také nepřijmout impulz, který nepoznáváte jako Mé slovo, ale – jak bylo také líčeno – jako ukázání cesty prstem, vpravo nebo vlevo. Můžete se svobodně rozhodnout.
Když se rozhodnete pro spálení pozemského obalu, je toto rozhodnutí pro vás dobré, neboť neexistuje špatné rozhodnutí, neexistuje špatná cesta. Každá zkušenost, kterou učiníte, je dobrá. Co tím chci říct? Že je to nakonec Mnou vedeno, neboť – což také bylo řečeno – vás zkouší, jaký postoj máte ke smrti. Když vás zavolám, budete hned utíkat do Mé náruče, nebo máte ještě tiché pochybnosti?
Toto tiché pochybování může jít ruku v ruce také se zpopelněním. Když se bojíte, že by vaše duše přitom trpěla, pak bude trpět, neboť jste tvůrci svého osudu, ale toto utrpení může současně duši pomoci vykonat poslední proces uvolnění.
Mí milovaní, mám všude Své nástroje, také v církvích. Všude, ve všech náboženstvích jsou Mí poslové světla, ano jsou dokonce poslové světla – nyní dobře naslouchejte – u učedníků, kteří provázejí toho, kdo se bude vydávat za Mě. (Maitreya = Antikrist, teozofičtí bratři – mistr moudrosti). Také v těchto kroužcích, tedy v nejnebezpečnějších společenstvích, mám Své posly světla, neboť všude bojuji o každé jedno dítě, a Mí poslové světla Mi pomáhají.
Také ten, kdo je nyní ještě proti Mně a myslí si, že dosáhne vítězství, je Mé dítě. Proto vám stále znovu říkám: Buďte opatrní se svými odsuzujícími myšlenkami! Poznejte sice putování po úzké nebezpečné cestě, ale nesuďte a neodsuzujte své bratry a sestry, kteří Mě ještě nemilují z celého srdce, protože Mě ještě nepoznali, protože ještě procházejí temnými sférami.
Nyní ještě slovo k vašemu rozhovoru o „Mystické komunii“: Jak často jsem vám v meditacích dával do rukou plody ovoce, podával pohár na napití. V hlubokém společenství se Mnou jste přijímali z Mých rukou světlo a sílu. Poznejte, že tímto způsobem jste přijímali „mystickou komunii“ a stále znovu budete přijímat.
Dále vám připomínám projevení v Mém díle „Pravěčnost v prostoru a čase“ (Anita Wolf), v němž se Můj kníže Rafael, třikrát napil z Mého poháru utrpení, který hrozil přetečením.
Také vy jste před soumrakem Země vypili doušek z poháru utrpení Mých dětí a především Mé Sadhany. To bylo vaše „ano“ bolesti a utrpení na Zemi, „ano“ dalšímu nesení světového kříže, ale také význam „mystické komunie“, neboť jste Mě následovali a tím měli podíl na Mém lidství, na Mé prolité krvi.
Když žehnáte svým jídlům a nápojům – v každém atomu je Má síla –, pak jíte a pijete Mé světlo.
Mé děti, které jsou svoji cestu v církvích, a ze srdce Mě milují, jsou rovněž na cestě světla, neboť kdo Mě miluje, bude také svému bližnímu s radostí sloužit. Neexistuje – ještě jednou to říkám – špatná cesta, ale jen cesty zkušenosti, cesty poznání.
Podívejte se ještě jednou do duchovního světa a spatřete v přezářivém světle všechny ty, na něž jste mysleli, kteří vás na vaší duchovní cestě provázeli! Pak se podívejte dál a uvidíte možná jednu či druhou duši, kterou znáte, jejíž světlo ještě není tak prozářené láskou jako bratr, za něhož jste se na počátku modlili. Obalte onu duši do lásky a pomyslete na Mé slovo, to patří také k vašemu úkolu! Jděte tedy do nadcházející doby a prolomte závoj mezi tímto a oním světem tím, že už nebudete oddělovat! Žehnám vám, Mí milovaní.
Amen
Mí milovaní bratři a sestry! Stále znovu se snažím přiblížit vám lásku a s radostí vidím, jak Má slova padají do vašich srdcí a vaše srdce se otevírají. Přesto zůstane stále jen u pokusu, protože velikost Mé lásky nemůžete jako člověk pochopit.
Vaše touha vám sice přináší stále větší tušení a pocit, ale jakkoliv velký pocit to bude, říkám vám: Má láska je ještě daleko větší, neboť je to život v Mém stvoření.
Ne náhodou jsem nechal vašeho bratra najít malý příběh dánského sochaře, který vytvaroval z hlíny sochu Krista, kterou jsem poopravil. Láska je největší moc vesmíru a tím obsahuje všechno. Bylo jisté, že jsem a budu na věčnost vítězem. Ale vítězná póza (podoba před „opravou“) není výraz Mé lásky, nýbrž Mé roztažené ruce, které jsou připravené přijmout každé Mé dítě. Říkám vám a tím Se opakuji: Přijmu každé dítě, žádné Mé dítě nezůstane v temnotě, každé se vrátí ke Mně.
Víte, že v celém stvoření působí Můj zákon, že nic nemůže existovat vně Mého stvoření a tím vně Mého zákona, kterým je láska. Po krocích evoluce postupuje, jak v duchovnu, tak také ve hmotě. V čistě duchovních oblastech žije každé stvoření tento zákon, který znamená věčný vývoj.
Pádem podmíněn vznikl zákon příčiny a účinku, který jedině a pouze slouží k tomu, aby nechal mé děti vrátit se zpátky. Hovořil jsem o tom, že jsem všudypřítomný a tím žiji v každém Svém dítěti. Víte, že jsem současně všemohoucnost a moudrost a že mám všechny možnosti, to vše je zapojeno do Mé bezpodmínečné lásky. Tedy našel jsem také cestu vést každého tvora tak, že musí dospět ke Mně.
Tam, kde jde vývoj ve svévoli směrem, který se příliš odchyluje od linie lásky, nasazuje zákon příčiny a účinku opravu. Tato oprava je Mé vedení, je to Má láska. Podle zákona přitažlivosti zažije každé dítě to, co je dobré pro jeho duševní rozvoj, také tehdy, když člověk nepoznává nutné krok vždy stejně jako pomoc.
Ale vy, kteří víte o souvislostech, můžete v hluboké důvěře říct: „Poznávám ve všem, co Mě potkává, nekonečnou lásku Mého Otce, neboť On mě bezchybně vede tímto životem.“ Dítě, které toto poznalo, které se ke Mně obrací, a které se Mi oddává, si nikdy už nepotřebuje ve svém životě dělat starosti, neboť jeho životní cesta je určena Mým vedením. Jsem pak lodivod, který vede loď života každým počasím, každým větrem, všemi vlnami, a sice tak, aby Mé dítě mohlo říct a řekne: „Je úžasné být veden láskou.“
Pak nebudou muset být tyto hrubé opravy. Dítě, které Mě přijalo za Svého vůdce, procitne a rozvine city a bude často už v prvních náznacích poznávat, čemu je třeba zabránit. A zda ke Mně přijde vědomě nebo bude vyžadovat změnu z vědění, muset odložit tu či onu charakterovou vlastnost, která neodpovídá lásce, nehraje velkou roli. Když je motivace přiblížit se lásce, je každá práce Mnou tisíckrát podporována, neboť jsem láska a čekám na to, že Mé děti tyto kroky ke Mně učiní.
Vidíte, že jste v bezpečí. Starosti jsou zcela zbytečné, jsou to negativní energie, které vás okrádají o sílu a které nakonec nic nezmůžou. Mějte před očima podobu Krista, která se na vás usmívá a natahuje ruce a pak se rozhodněte: „Do této náruče chci jít.“ Mé srdce přetéká radostí a tato radost je Mým požehnáním a Mojí pomocí pro každé Mé dítě.
Amen
Projevující slovo prostřednictvím dalších nástrojů
Jasně a mocně k vám září Mé světlo. Jste obaleni a proniknuti tímto světlem a pokud je to vaše svobodná vůle, působí Mé světlo skrze vás. Mí milovaní, Já jsem váš Otec, Já jsem váš bratr, Já jsem světlo, Já jsem stvoření, ale nejprve jsem láska: Čistá, bezpodmínečná láska, která vše stvořila, také vás, Mé děti.
Je vám dovoleno svobodně žít, svobodně myslet a svobodně volit. Tak může být každý z vás takový, jak je jeho svobodná vůle a přesto jsem mu blízko. Mé světlo pro něj září a miluji ho takový jaký je.
Miluji Své stvoření takové jaké bylo dřív nebo jaké bude zítra nebo za tisíc let. Všechen tento život, všechna tato semínka jsem vložil do svatého pořádku. Tento svatý pořádek je zákon lásky. Tato láska vede každého z vás tímto životem, právě tak jako vás vedla vašimi dřívějšími životy a eventuálně povede vašimi budoucími životy.
Láska je tím, co vás stále znovu nechává učit, která vám dopomáhá k vhledu, abyste ve svém vývoji zase udělali krok dopředu. I když si myslíte, že se vracíte nebo že se vyvíjíte směrem zpět, tak je to Mojí láskou krok vpřed, neboť ona vám zase pomáhá k vhledu.
Proto vás prosím: Zaměřte se na Moji lásku a pojďte ke Mně, řekněte mi „ano“, i tehdy, když vám to připadá těžké! Právě pak, když vám to připadá těžké, stojím se Svojí otevřenou otcovskou náručí před vámi, abych vás vzal do náruče, abych vám poskytl oporu a bezpečí.
Využijte čas, který máte ve svém životě na této zeměkouli, abyste toto „ano“ říkali co možná nejčastěji, abyste co možná nejčastěji pospíchali do Mé náruče, aby vám toto „ano“ pak připadalo také pak snadné, až vás nakonec pozvu do Mé otcovské náruče, až odložíte toto lidské tělo!
Vím, Mí milovaní, vaše duše žízní po Mé lásce a často nepoznáváte lásku, která k vám v každém okamžiku proudí, protože oddělujete a protože myslíte v polaritách a tím odsuzujete a posuzujete. Spatřujte Moji lásku jako princip, jako vlastnost, který spojuje dva rozdílné póly!
Když jste proti něčemu, tak překážíte jen sami sobě. Ale když žijete v „tady“ a „teď“ a dokážete přijmout vše takové, jaké to je, pak jste v lásce, a všechny póly se sjednocují, a vy jste v jednotě se Mnou.
Protože vaše duše žízní po Mé lásce, chci vám nyní ještě podat božský pohár. Přijměte ode Mě z Mé ruky zlatý pohár. Tento pohár je až po okraj naplněn Mojí láskou. Jestliže chcete, vypijte ho do dna. Tento nápoj lásky vás posílí pro nadcházející dobu.
Když se jednou budete cítit prázdní a vyprahlí, když budete mít starosti, když vás břemeno skoro utlačí, přijďte ke Mně, dejte Mi pohár, abych ho znovu mohl naplnit Mojí láskou, abyste ho znovu mohli vyprázdnit a znovu kráčeli mocně tímto životem.
Tak vám žehnám, Mí milí, kteří jste zde v kroužku. Žehnám ale také všemu životu na zeměkouli a všem duším a také duchovní svět přijímá nyní Mé požehnání. Jste Mnou milováni a objímám vás nyní do Své otcovské náruče, a kdo chce, toho povedu za Svoji ruku nadcházející dobou.
Amen
Nuže, jak se cítíte po tomto nápoji lásky? Pozorujte nyní klid a ticho ve své duši. Nyní Má prosba: Vezměte si tento klid a ticho s sebou do přípravy na dobu adventu, abyste z ní dávali těm, kteří potřebují pomoc a těch není málo. Jste požehnání, kteří jste Mí! Buďte požehnáni!