Tichá radost

Poselství - únor 2002

Poselství - únor 2002

zpět

Setkání 23. února 2002

 

Meditace:

 

Náš dech se zklidňuje, naše myšlenky se utišují. Stahujeme své vědomí zcela hluboko do nitra.

 

Díváme se na svůj solar plexus, který leží nad žaludkem, a představujeme si tam růžový pupen. Tím, že naše vědomí putuje k této růži, pupen se rozvíjí, otevírá se a vidíme v sobě úžasnou, široce otevřenou růži.

 

Se svým vědomím jdeme do svého srdce. Tam vidíme jiskru boží a cítíme nádherné teplo, které teď proudí celým tělem. Spojujeme se s tímto světlem a to roste a roste. Světlo proniká všechny tkáně, všechny orgány a dále všechny zdi. Vnímáme se zcela a úplně jako světelné bytosti.

 

Koncentrujeme své vědomí nyní na temeno. Vyprošujeme si z pracentrálního slunce, výsostného souhvězdí našeho nebeského Otce, kosmické světlo božské lásky. Cítíme, jak námi proudí a zcela nás obklopuje. Zevnitř i zvenku jsme ponořeni do božského světla.

 

Každá duše zde by ráda pomohla sestře či bratru. Tato sestra, tento bratr může být zcela v dálce, také on/ona má boží jiskru a vidíme, jak se v něm/ní šíří světlo. Vyprošujeme si pro bratra a sestru kosmické světlo, které je zabalí zcela, vidíme to v duchu.

 

Vcházíme znovu do svého srdce a stavíme světelný most k duši sestry nebo bratra. Představujeme si, jak se světlo stává mostem z našeho srdce. Most je stále větší, světlejší a silnější, než dorazí do srdce našeho protějšku. Je to silný most z duše k duši. Na tomto světelném mostě necháváme klouzat naši lásku do srdce našeho bratra či sestry. Naší celou touhou pomáhat je láska. V našich srdcích je horko. Mocně a silně proudí nyní láska k naší sestře, k našemu bratru. Vyprošujeme si požehnání našeho milovaného spasitele pro tento most lásky a světla. "Ó Pane, ochraňuj a střež ji/ho a daruj nám k tomu Svoji sílu a Své požehnání."

 

Můžeme cítit blaženost, pokoj, ticho a radost druhé duše, ačkoliv ona neví, co se zde děje.

 

Pán říká: "Když duše přítele, rodinného příslušníka přechází do záhrobního světa, provázejte ji svým světelným mostem. to znamená provázet duši do světla."

 

Jdeme zpátky zcela do svého nitra, náš dech se znovu zklidňuje. Představujeme si, jak se k nám vrací a rozplývá se. Naše ochranné světlo z kosmu měkne a měkne, je menší a menší. Vnitřní plamen se stahuje do svého zámotku a naši zcela rozkvetlou růži necháváme, aby se znovu stala pupenem.

 

Ó Pane, Bože-Otče, Tvojí pomocí nechť je pomoženo bratrům a sestrám.

 

Nadechujeme se a vydechujeme zhluboka, napínáme své svaly a vracíme se z meditace.

 

– – –

 

Skutečně, bouře hučí kolem této Země, ale uprostřed bouře rozšiřuji Já, Otec Pra, Svůj plášť a prosím vás, Mí milovaní synové a dcery, usaďte se na něm, seskupte se kolem Mě. Podívejte, venku zuří bouře dál, ale vy jste uprostřed oázy světla, pokoje a nebeského ticha. Jak by tomu mohlo být jinak, když jste u Mě, Mí milovaní.

 

Dnes se k vám obracím zcela v lásce, neboť potřebujete na této Zemi stále znovu blízkost svého milujícího Otce, abyste nově posíleni dostáli svému poslání zde na Zemi a byli pro Mě ve službě, ve službě pro světlo, pro lásku. Duchovně jste se kolem Mě shlukli, usadili. Nyní se rozhlédněte kolem sebe, mnozí vaši bratři a sestry se utábořili tak jako vy kolem Mě a je jich stále víc. To vám připomíná jeden obraz z dávno minulé doby před dvěma tisíci let, když se mnoho Mých učedníků kolem Mě shlukovalo a naslouchalo Mým slovům, která jsem dával jako Ježíš Nazaretský.

 

Nyní poslouchejte, Mí velmi milovaní synové a dcery, Mé slovo určené pro vás. Rozšiřte svá srdce, aby světlo z domova ve vás mohlo jasně zazářit a abyste v sobě pocítili Moji všudypřítomnost a také přítomnost všech andělů, všech vašich bratrů a sester z čistě duchovního domova:

 

Kolem vás zuří skutečná bouře, tak jako jsem začal Své slovo. Stojíte uprostřed bouře na věžích požární hlídky a pozvedáváte své srdce v modlitbě za pokoj, za lásku. A bouře otřásá věží, vaší a mnoha jinými a vkrádá se vám do mysli strach: "Pane, vydrží ta věž útok bouře?" A Já odpovídám: "Mé velmi milované dítě, podívej, tato věž není v pozemské říší, ale ve Mně zakotvena, obrazně viděno v Mém srdci. Nic nemůže vyvrátit věž, na níž držíte hlídku a třebas by byl útok sebemocnější, sebesilnější. Pilíře skřípou a věž se kymácí, jakoby stále na území, kde probíhá zemětřesení, ale její základy jsou upevněny ve Mně, vašem Bohu a Otci. Vkládám vám tento obraz do vašich srdcí, neboť se přes vás přežene velmi mnoho bouří.

 

Mé milované dítě, věz, že nejsi v tomto obrazu požární hlídky osamocené. Myslíš, když se podíváš do světového dění, a především, když se podíváš na slabost svého člověka, že bojuješ samo. Bojuješ se svým člověkem a myslíš si, že tvá modlitba může být jen slabá, že vyzařování světla, pokoje a Mého požehnání na tebe, Mé dítě může působit jen zmenšenou silou. - Protože se díváš na svého člověka, milované dítě. Pociť, jak blízko Ti jsem.

 

Podívej, symbol pláště, který jsem rozprostřel, aby ses se všemi ostatními posadilo, znamená ochranu, kterou ty, Mé dítě, máš ve veškerém boji za světlo na Zemi. Mezi tebou a vším hmotným děním leží Můj plášť."

 

Ty odpovídáš: "Otče, kvůli svobodné vůli jsem přece vydán útokům. Když se nacházím v člověkovi, můžeš mě pak chránit, neboť mám z toho strach, ó Otče? Jsem odváděn bolestmi a vadami, které Mé tělo nese, jsem odváděn potížemi v rodině, v partnerství, potížemi s lidmi, kteří mě obklopují. Bojuji o světlo, ó Otče, a přesto stále znovu poznávám, že upadávám do lidství, jak pak se Mnou může být Tvá ochrana?"

 

Mé milované dítě, na to ti dnes odpovím, neboť se od vás ke Mně dostává mnoho takových modliteb. Tak poslouchej: "Samozřejmě se pohybuješ ve svobodné vůli. Lidství je ale jen vnější děj, na který se díváš. Víš však, že tento vnější děj, mnohostranné lidství a mnoho pokušení, kterými jako člověk kráčíš, má ještě daleko hlubší základ, totiž duševní a ještě hlubší duchovní děj.

 

Začnu u duchovního děje, neboť se dá, Mé dítě, vysvětlit nejsnadněji. Jsi ze světla a připravené sloužit Mi zde ve hmotě. Dostalo jsi pro to Mé otcovské požehnání. Pak jsi šlo různými rovinami a kladlo jsi plášť přes plášť kolem svého čistého bytí. Tyto obaly obsahují zatížení, jinými slovy, vzdálení od světelného domova, vzdálení ode Mě.

 

Zatížení jsi přijalo na sebe původně dobrovolně, abys tato zatížení v pozemském rouchu proměnilo a tím pomohlo, aby zatížení Mých padlých dětí bylo Mými dětmi světla alespoň ze třetiny rozpuštěno. Po Zemi jsi ale nešlo jen jednou, ale vícekrát a k tomuto dobrovolně přijatému zatížení, Mé dítě, přichází ještě zatížení z předešlých inkarnací. Ale v tomto životě, Mé milované dítě, ses probudilo, to znamená, že. duch, čisté dítě v tobě se probudilo, září skrze duševní obaly a hýbe člověkem, aby se obrátil ke světlu, zrušil zatížení, aby mohl sloužit stále více světlu.

 

Duše, kterou čisté dítě skrývá, duše, která se skládá z duševních obalů, zatížení, zažívá skrze ducha, který pobývá uvnitř, touhu po návratu domů a tuto touhu po návratu domů vrhá duše na člověka. Člověk pak má zdravotní potíže: Neřekl jsem: "Kdo Mě chce následovat, ten nechť na sebe vezme trpělivě svůj kříž a následuje Mě"? Neboť člověk zažije nepokoj ve svém okolí atd., zde se od něj žádá, aby v sobě našel pokoj a nesl tento pokoj ven, abych uvedl příklad. Tím se duše osvobozuje a stává se tím, čím v nejhlubším nitru je, čistým synem, čistou dcerou z věčnosti.

 

V duši tedy působí dvě silné síly, na jedné straně zatížení, Mé dítě, které jsi dobrovolně přijalo, se zatíženími, která vznikla v inkarnacích, a na straně druhé touha po návratu domů. S těmito oběma silami, Mé milované dítě, nyní v pozemském rouchu bojuješ.

 

Má ochrana je dána synovi, dceři, tedy jádru bytosti v duši, čistému dítěti z věčnosti, a poněvadž syn, dcera v tobě ožili, působí Má ochrana na tvé lidství, Mé dítě. I kdyby člověk tu a tam ještě překročil hranici dovoleného, jednal ve svévoli, jak tomu říkáte, září přesto Má božská ochrana na čistého ducha v Tobě, Mé dítě, na duši do lidského dítěte, poněvadž také člověk usiluje znovu se přiblížit vnitřnímu světlu, domovu a tím Mně, Otci.

 

Zde, Mé dítě, ti pomůže obraz dobrého pastýře. Ty jsi Můj beránek. Když neseš utrpení a zoufáš si, podívej se na Mě a daruji ti obraz, že tě nesu v utrpení na silných pažích.

 

Jestliže máš potíže v partnerství, s jinými lidmi, se sousedy, poznej, milované dítě, že tvá duše na tebe klade svoji touhu po domově a zároveň se osvobozuje od zatížení, která v ní ještě leží.

 

Nyní se podívej na stádo ovcí, jak už najednou nejsi Mým beránkem, který se ke Mně přivine nebo kterého nesu, ale jak trochu vzdorovitě skláníš svoji hlavu, a podívej na růžky na tvém čele, podívej, jak se řítíš dopředu a ostatní beránci a ovce se rozprchnou. Volám tě:: "Pojď, pojď zpátky ke Mně, buď mým beránkem!" A ty se podíváš a díváš se na všechny ostatní ovečky a vidíš v obrazu, jak také je všechny nese Má láska, a zahanbeně skláníš svoji hlavu, přivineš se znovu ke Mně a řekneš: "Otče, ano, chci milovat, i když se to zdá někdy sebetěžší, chci milovat, tak jako ty coby dobrý pastýř miluješ Mě!"

 

Ale jsou ještě jiná pokušení: Tam v dáli jsou měkkounké trávníky a nádherné květy. Můj beránek se stane ovcí a odskáče si, aby si tu trávu, květiny natrhal. Mé dítě, je to svět, který tě tu a tam ještě vábí a rád by tě odtáhl z tvého vnitřního "být u Mě". Znovu se na Mě tázavě díváš: "Otče, copak se už nesmím těšit ze světa?" Odpovídám ti: "Mé dítě, Můj beránku, podívej, smíš se dívat na zeleňoučké trávníky a květy, musíš je přitom zcela sežrat a přitom se zcela zapomenout? Podívej, tyto zeleňoučké trávníky a květy rostou před strmým srázem, před propastí, a ty se nedíváš a stačí jeden malý krok, pak tě bude mít svět a ty se zřítíš do hlubiny, Má ovečko." Znovu ke Mně vzhlédneš a ptáš se Mě: "Ó Otče, kde je Tvá ochrana?" Odpovídám Ti: "Mé milované dítě, nevidíš, že ještě stojím před tebou v té propasti a chytám tě? To je Má ochrana!"

 

Samozřejmě je cesta znovu nahoru ke světlu obtížná, především, když si myslíš, že musíš jít samo, ale jestliže myslíš na Mě, na dobrého pastýře, víš, že jsi v Mé náruči v bezpečí a rychle se každá propast překoná. Rozumíš hlubšímu smyslu, Mé dítě?

 

Raduj se ze světa! Nepoložil jsem ti k nohám nádherný drahokam, tuto Zem? Raduj se ze Slunce, Měsíce, hvězd! Raduj se z krajiny, hor, jezer, moří! Raduj se z hudby, která vám je darována z duchovních světů! Raduj se z toho všeho, co ti pokládám jako materiální statky do rukou! Raduj se ze svého domova, své zahrady, svého domu! Raduj se z divadla, z umění herců!

 

Raduj se ze všeho, co ti dělá radost, Mé dítě, ale vždy se svým pohledem zaměřeným dovnitř, se svým bytím u Mě! Říkám ti, Mé dítě, tvá radost se pak tisíckrát zvětší, neboť do tebe zazáří také nebeská radost.

 

Když nebude tvůj pohled zaměřen do nitra, ale ven, budeš zajatcem světa a vzdáš se své svobody a může dojít k pádu. Ale také to, Mé dítě, jak jsem ti právě vysvětlil, ti slouží jen k poznání, že v žádném případě neztrácíš Moji ochranu, neboť Já jsem dobrý pastýř pro Mé ovečky.

 

Jestliže, Můj synu, Má dcero, plníš pověření a ve vědomí své duchovní služby kráčíš svými dny, týdny, měsíci, roky, roste v tobě také stále více radost, neboť touha po návratu domů duše se proměňuje tvojí službou na Zemi v radost z návratu domů. Z tvého duchovního bytí září radost na duši, jejíž obaly se nyní stávaly stále světlejšími, září do tvého člověka a nebeská radost tě provází.

 

I když kolem tebe sebevíc zuří bouře, světové dění vypadá hrozivě, naplňuje tě přesto nebeská radost, neboť ti je otevřen vhled do duchovního dění, víš, že se noc před začínajícím dnem ještě jednou vztyčí, aby se vší svou černotou zabránila záři světla. Přesto Slunce, kterým jsem v tomto symbolu Já, přijde, aby ukončilo vše utrpení této Země, aby přivedlo Mé děti, které Mi věrně sloužily, na novou Zem, kde bude pokoj a láska.

 

Přijdu na obláčku a uvidíte a poznáte Mě duchovně. V dřívějších poselstvích jsem vám řekl, že Můj příchod potrvá delší dobu. Přijdu jako blesk, který na východu vyjde a na západu zapadne, ale mezi východem a zapadnutím bude nádherný den, den Mého zjevení, příchodu. Láska zazáří do všech lidských dětí jakéhokoliv náboženství.

 

Každé dítě, které v sobě jen rozvinulo jiskru lásky, bude touto láskou hluboce vnitřně dotčeno. Dítě, které před touto láskou padne na kolena, protože pozná, že je od této lásky ještě tak nekonečně vzdáleno, to vezme Moje milostivá láska do náruče. Tak jako jsem před dvěma tisíci let po Své smrti na Golgatě stál před Sadhanou a bojoval o ni, tak budu v poslední době stát také před Svými dětmi a bojovat o ně. Vy pak budete spolupůsobit na Mé straně, vy a mnoho spravedlivých, kteří připravovali Můj příchod. V posledním velkém dějství lásky-milosrdenství se pokusíme společně získat všechny Mé děti pro světlo, pro cestu domů. Zároveň se stanou na této Zemi poslední zlé bolesti a mnoho utrpení připraví Mé děti na cestu domů. Nebudou stát přede Mnou neočištěné, a je třeba jen hluboce padnout na kolena: "Otče, odpusť mi, co jsem činil!" a Mé dítě bude na věčnost zachráněno.

 

Na nové Zemi, Mí milovaní, budete pro všechny zachráněné, vytržené temnotě, pomocí. Budete otcové a matky, kteří přijmou Má dítka a láskyplnou výchovou ještě přiblíží světlu, a Já budu uprostřed vás. Hovořil jsem o Své tisícileté říši pokoje a lásky a na nové Zemi bude pokoj a láska.

 

Jen ty, kteří se během Mého zjevení Mé lásky postaví se vší silou a mocí, nebudu moci prozatím zachránit, protože ještě spočívají ve své svobodné vůli. A také to jsem vám už projevil. Stará Země už nebude, bude už jen nová Země. Bytosti, Má dítka, uvidí nyní z temných oblastí na tuto jasnou Zem, na všechnu lásku, na všechen pokoj, probudí se touha po návratu domů. Na konci tisíciletého období jim bude ještě jednou dána možnost inkarnovat se v říši lásky a pokoje. Jestliže pak budou schopné proměnit touhu po návratu domů ve skutečný návrat domů a k tomu budete vy znovu jako matky a otcové, jako bratři a sestry dávat svoji veškerou pomoc, tak budou také zachráněné.

 

Dítě, které nezůstane v kmitání lásky a pokoje, protože touha po návratu domů ještě bude příliš málo rozvinutá, opustí novou Zem, protože nebude možné snést vysoké kmitání. Bude pak muset doplnit chybějící duševní části v říši minerálů, rostlin a zvířat jako plně vědomé dítě boží. Jakou potupou projdou vaši bratři a sestry a přesto, touha po návratu domů je nechá tuto cestu jít!

 

Tato cesta se ale nedá srovnat s pozemským vývojem říše minerálů, rostlin a zvířat a říšemi přírodních duchů. Poznejte, Mí synové a dcery, že Mé milosrdenství a Má milost působí také pro tyto Má dítka. Budou vidět Můj spásný kříž v milosti stále před sebou a doplnění chybějících duševních částic proběhne daleko rychleji než v miliardových obdobích pozemského vývoje, neboť také tito vaši bratři a sestry se vrátí domů, současně se Sadhanou.

 

Zatímco na nové Zemi Mí synové a dcery popoženou proměnu okolní ještě nízko kmitající a přesto již ve vyšším stavu nacházející se hmoty, budou pozvedávat Zemi do stále světlejšího kmitání, aby ji stále více zduchovňovali, půjdou vaši bratři a sestry cestu vývojovými říšemi, aby doplnili své duševní částice.

 

Růžová brána bude široce otevřená, světelná zeď kolem věčného domova už nebude stát, Sadhana a vy všichni, Mí světlonoši, budete kráčet vstříc růžové bráně a Já, Otec pra půjdu vstříc Mé Sadhaně. Cesta vyústí v tuto světelnou cestu, na ní vaši bratři a sestry, kteří nyní zdokonalili své duševní částice. Také oni se přidají do jásotu návratu domů a zatímco poslední děti projdou růžovou branou do věčného domova, vezmu Svoji Sadhanu do náruče a pronesu ji branou. Dokončena bude cesta Mých dětí, které prozkoumaly temnotu ve všech možných fazetách až do jejich nejhlubších dálek Boha tím, že se postavily ve svobodné vůli proti lásce.

 

Mí milovaní, vraťte se zase zpátky do obrazu pláště, podívejte, jak se kolem Mě seskupujete a díváte na dění, které právě před vámi leží. Znovu se nacházíte v době půstu, v přípravách na radostný svátek spásy, zmrtvýchvstání. Nedívejte se na Mé utrpení, ale nechejte své myšlenky plout k utrpení Mých dětí na celé Zemi. Nesu kříž Svých dětí, na jejich ramenech leží jen tříska. Avšak nenechejte se utisknout utrpením, ale vyzařujte stále znovu do utrpení radost spásy, zmrtvýchvstání.

 

Tak budiž vaše hlídka radostnou službou, nechejte klidně kolem sebe bouře šumět, nechejte je bouřit a třást, jste jistě chráněni. Těšte se, těšte se na aleluja, Kristus vstal! Když se Mnou nyní symbolicky půjdete cestu, kterou jsem šel před dvěma tisíci let a připomínáte si utrpení a smrt, nechť do tohoto vzpomínání vyústí vaše motlitba za všechny trpící této Země.

 

Dále zaměřujte svůj pohled znovu do záhrobních sfér. Víte, že s aleluja pozemského velikonočního rána se zase otevře světelná cesta, která vede z podélného trámu Mého kříže ve stupních směrem do nebe. Každoroční vzpomínka Mých dětí modlitbami, postěním a pokáním způsobí zazáření světla na cestách vašich záhrobních bratrů a sester, kteří ještě bloudí temnotou a poputují k cestě světla a zapojí se do jásotu zmrtvýchvstání.

 

Modlete se, Mé milované děti, modlete se, neustávejte v modlení! Modlete se stále tak vroucně za Jeruzalém, za pokoj v obou národech!

 

Mé otcovské požehnání vás objímá, neboť jsem k vám dnes hovořil z lásky a Má láska vás bude provázet příští dobou. Žehnám vám a žehnám všem Svým dětem. Mé požehnání objímá všechny sféry.

 

Amen

zpět