Tichá radost

Povzbuzení (9)

 



Přátelé milovaní,

tak rád k vám mluvím a tak rád poslouchám, když mluvíte vy ke Mě.

Každému jednomu a každé jedné z vás jsem blíž než blízko.

 

Někteří z vás přemýšlíte, zda Věčný Domov znamená úplné splynutí se Mnou, vaším Bohem, nebo zda si uchováte svoji individualitu.

Odpovídám: Oboje je pravdou. Zůstanete jedineční a současně s tím budete v Jednotě se Mnou, i se všemi a se vším.

 

Když z nebe padají sněhové vločky, všechny jsou tvořeny ze stejné podstaty, přesto však je každá z nich jedinečná a není stejná s žádnou jinou. Přitom je jich nespočetně mnoho.

 

Představte si nekonečný hudební orchestr, složený ze všech bytostí a bytostností Stvoření. Každý v tomto orchestru hraje na svůj naprosto osobitý hudební nástroj s nenahraditelnou barvou zvuku. Žádný z těchto nástrojů nelze nikdy nahradit jiným nástrojem. Zároveň se ale krása zvuku jednotlivých nástrojů projeví ve své plnosti až teprve v harmonii symfonie celého orchestru. Tolik příměr, o kterém můžete chvíli přemýšlet, chcete-li.

Už tady a teď je každý a každá z vás takovým nástrojem ducha.

 

Hrajte tedy svou hudbu, třeba i ne zcela dokonale, ale s upřímností a touhou předat světu radost a porozumění. A hlavně - naslouchejte melodiím, které vychází z hudebních nástrojů všech ostatních. Především v souhře je Smysl.

Jeden nadchne druhého a bude to vzájemné štestí. Nakonec přijde přenádherné souznění, kterým se budete sytit do nekonečna.

 

Hrajte pro Mě svoji hudbu, jako ji já hraji pro vás. 

 

Jsem váš Bůh, jsem Ježíš Kristus.